ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

Lyžování u klokanů

TEXT A FOTO: Alexandra Synac

Lyžovat v zemi slunce, tisíců pláží, nekonečného oceánu a rozžhaveného Uluru? A ještě k tomu v červenci? Proč ne? Pravda, je to zde tak trošku luxusem, ale lyžování u protinožců jsme si nemohli nechat ujít.

Jízdu na australském sněhu si člověk může užít jen pár týdnů v roce. Navíc se to nepoštěstí každému, protože pro mnohé je pohodlnější (a často i levnější) letět lyžovat třeba do Japonska, Koreje nebo na Nový Zéland. Ovšem pro místní Viktoriánce a Walesany je flirtování se zdejším sněhem alespoň na pár dní v roce samozřejmostí. Nejjednodušší, jak se do Australských Alp dostat, je autem. Sice je tato varianta trošku dražší, hlavně kvůli povinnému vstupnému do rezortu, zato pro nás (rodinu s dětmi), poněkud pohodlnější. Též je nutné s sebou mít sněhové řetězy, bez kterých policie na hory nikoho nepustí, a nejednou jsme byli svědky, jak se někteří návštěvníci museli otáčet zpět. Naštěstí v každé horské vesnici je možné si řetězy vypůjčit. Pokud nechcete v horách zůstat do jara, je důležité sledovat hladinu nádrže a natankovat plnou vždy, když to je možné, protože v horách je čerpacích stanic málo a nejedna je přes zimu zavřená.

 

ko1212_australie_img_3086

Asi po šestihodinové jízdě z Melbourne jsme uviděli první zasněžené kopečky a zanedlouho jsme překročili hranice Alpského národního parku. Jízda po Velké alpské cestě je relativně v pohodě, jak se sluší a patří na každou jinou horskou cestu a mnohem záživnější než cesta od západu po dálnici M31. Ta je, až na vinařské Královské údolí (Kings Valley), nudně plochá, a kopečky Alp se poprvé ukážou teprve u Wangaratty. Jen při stoupání u Falls Creek člověka bolí za krkem z toho, jak se jako trpaslík snaží spatřit špičky majestátních Eucalyptus regnans, které dosahují až stometrové výšky. Pohled na tyto krále australské flóry mě nikdy neznudí.

Australská vysočina

Míst k lyžování je v Austrálii hned několik, ale všechny ve státech Victoria a New South Wales. Nejbližší lyžařský rezort od Melbourne je Mt. Buller, asi tři hodiny jízdy. Pro lidi přijíždějící od Sydney je to zase Perisher. My tentokrát míříme na Mt. Hotham, který jako celý národní park je součástí ohromného horského pásu Velkého předělového pohoří (Great Dividing Range), které prostupuje Austrálií od severu Queenslandu až po jih Victorie. V každém případě se Australské Alpy shodují s těmi evropskými opravdu jenom jménem. Nejsou vůbec špičaté s ocelově šedými obnaženými skálami a do nekonečna se propadajícími sjezdovkami. Ani lanovky se nepohupují často několik desítek metrů nad hlubokými roklinami. Zdejší zvlněné kopce porostlé věčně smaragdově zelenými horskými sněhovými eukalypty (Snow Gum) spíše připomínají naši Vysočinu nebo Beskydy, a také jim tak říkají – High Country, čili po našem něco jako vysočina. Ale jejich děsivě příkrá údolí, která se často překvapivě přede mnou z ničeho nic otevřou, nahánějí hrůzu, stejně jako třeba švýcarské Les Diableretes. Člověk jasně cítí, že je v Austrálii, kousek od teplých pláží a bouřlivého oceánu. A přitom stojí na sněhu, to je na tom to nepochopitelné. Sníh v Austrálii!

 

ko1212_australie_img_26022

Lyžaři v plavkách

Rezort Mt. Hotham není nejbližší ani nemá nejlepší sjezdovky, ale pokud nejsou zrovna školní prázdniny tak je zde během týdne prakticky prázdno, a to se mi líbí. Za pěkného počasí jsou bonusem pohledy na zasněžené kopečky vzdáleného New South Wales a nejvyšší hory Austrálie Mt. Kosciuszko. V Australských Alpách nečekejte evropské černé smrťáky ani náročné červené. A přece zimní Australské Alpy stojí za zkušenou, pokud tudy máte cestu. Díky nenáročnosti terénu jsem se poprvé odvážila zavítat i off-piste, což jsem vždy obdivovala, ale v našich Alpách jsem si nikdy netroufla. Celkově mi sjezdovat tady připadalo, jako bych sjížděla pokrémovaný několikaposchoďový dort. Stačilo jen zavřít oči a příjemně se při sjezdu opalovat. Když totiž sluníčko pálí, tak pálí stejně jako dole u pláží a proto je možné sjíždět svahy jen v tričku či plavkách a opalovat se přitom. Když ovšem začne foukat a na kopce si sedne mlha, netrvá dlouho a člověk si připadá jako na severním pólu. Lyžovat v Austrálii je prostě zážitek. Asi je bláznovství sem kvůli tomu letět, ale jestli máte cestu kolem, neváhala bych. Ale chce to chytit správný čas, sezona sice může být od konce června do půlky září, fakt je ale ten, že jeden den sníh je a druhý už být nemusí.

powered by contentmap

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group