ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

MRAK HROMOVÁK

Na gymnáziu jsem před válkou neměl zrovna pěkné výsledky, zato fotografování mi šlo už od začátku velmi dobře," vzpomíná Ladislav Sitenský, významný český fotograf, kterému Koktejl věnoval v jednom z loňských čísel rozsáhlé portfolio. "Měl jsem rád přírodu a obzvlášť jsem miloval mraky. Už na mém prvním filmu z června 1933 jsem jich měl několik parádních. Na jaře 1937, tedy před padesáti lety, jsem s nimi uveřejnil reportáž v Ozvěnách. Text však napsal někdo jiný. Krátce nato jsme na gymnáziu dostali za úkol napsat kompozici na volné téma. Nic mě nenapadlo, a tak jsem si vzpomněl na lyrický slovní doprovod k mým mrakům v časopise. Svůj okamžitý nápad jsem realizoval bleskově. Budova gymnázia byla nedaleko Vinohradské vodárny a já bydlel kousek od Národního muzea. Dovolil jsem se profesora Káchy na záchod a upaloval jsem tryskem domů. Sebral jsem časopis a utíkal zpět do školy. (V té době jsem běhal střední tratě za dorost Slávie a byl jsem dost rychlý.) Pod lavicí jsem měl složený časopis a bleskově jsem opisoval článek. Stačil jsem to jen tak tak. A výsledek? Dostal jsem z kompozice (opsané) první a poslední jedničku v mém životě. Co mě však přimělo k tomu, že po padesáti letech znovu uveřejňuji fotografie mraků, je fakt, že se od té doby velmi změnilo ovzduší, tudíž i ty krásné mraky jsou dávnou minulostí. Ty můžeme občas vidět někde v přírodě, avšak určitě ne v Praze. Tady je obloha buď bílá, šedá nebo modrá, ale tak fantastické mraky, jaké jsem zde fotografoval z okna mého bytu čtyřikrát do měsíce, jsou nenávratně pryč. Věřte mi, fotografuji je už 65 let."

 


...

ATMOSFÉRA ATMOSFÉRY

 

"Vyberte si jeden takový mráček, plující po nebi, zavěste se na něj svým pohledem. Plujte s ním po onom nádherně modrém a nesmírném oceánu oblohy. Nebudete litovat, dostanete se s ním do světa a kolem světa a zažijete na své cestě dobrodružství, jako v oněch fantastických románech Verneových..." tak začíná článek z časopisu "Ozvěny" a zároveň "kompozice", ze které dostal legendární fotograf Sitenský první a poslední jedničku. Může nám posloužit mimo jiné jako důkaz o tom, že nejen oblaka nad Prahou, ale i žurnalistický styl se časem mění. Vždyť, který novinář dnes napíše, že se na vás z výšky usmívá mráček-čechráček, hrozí vám mrak-hromovák a hraje si s vámi mráček-rošťáček? Zároveň na vás ale dýchne pomalá atmosféra té doby před půl stoletím, kdy měli novináři ještě čas si pohrávat se slovíčky, protože ta opravdová ATMOSFÉRA ještě obsahovala vodní páru v půvabných poetických metaforách a nikoliv smog, prachové částice, oxidy a dusičnany, jak bez obalu věcně informujeme my.

 

JAK ČÍST V OBLACÍCH

 

Když si ale dáte tu práci a zajdete na meteorologickou stanici za lidmi, kteří mají zvláštní povolání laicky nazývané pozorovatel mraků, třeba do té v Ústí nad Labem·Kočkově, zjistíte, že kupodivu ony mraky nad Prahou nemají žádný vědecký důvod k tomu, aby ubývaly. Je pravdou, že znečištění ovzduší pokročilo, ale jak říká pan Janík, vlivem většího znečištění ovzduší, většího počtu například prachových částic máme také víc takzvaných kondenzačních jader, což paradoxně znamená, že může být i více oblačnosti.

 

Možná se tu ale kamsi vytrácí estetický rozměr, o který právě panu Sitenskému šlo. Aby podobný osud nepotkal i tyto černobílé fotografie, vyhnu se jejich vědeckému "rozpitvávání", jenom vám nabízím návod, jak oblačnost na snímcích číst. Důležité je vědět, že různé druhy mraků se mohou na obloze nacházet současně, anebo plynule přecházet z jedné formy v jinou.

 

Takže nejvyšší oblaka se jmenují řasa neboli cirrus, připomínají pavučinu, mají hedvábný lesk a vznášejí se až 15 kilometrů nad zemí. Teplota v této výšce je pod bodem mrazu, a proto jsou řasy tvořeny ledovými krystalky. Řasokupa, neboli cirrocumulus, přezdívaný "beránek", je malý obláček zakulaceného tvaru, vyskytující se ve skupinách. Často provází příchod teplé fronty a předpovídá déšť. Vysoká kupa (altocumulus) je tvořena vrstvami oblých mraků, tvořících shluky nebo rovné či zvlněné řady. Slohová kupa (stratocumulus) je těžší, v menších výškách se pohybující forma vysoké kupy (altocumulus). Vysoká sloha (altostratus) je šedavý závojnatý mrak. Rozptyluje denní světlo a přináší trvalé srážky, neboť se tvoří ve stoupajícím proudu teplého vzduchu, hnaného studenou frontou. Sloha (stratus) tvoří rovnoměrnou vrstvu podobnou mlze. Vzniká nízko nad zemí, často halí vrcholky hor a působí tak problémy horským turistům a horolezcům. Občas se sráží a vzniká mlha, mrholení nebo slabý déšť. Dešťová sloha (nimbostratus) je tmavý, rozměrný nízko letící mrak, který přináší vydatný déšť.

 

Kupa (cumulus) je těžký mrak s plochou základnou, na slunci jasně zářící (nejčastěji na fotografiích). Vzniká při stoupajícím tepelném proudění vzduchu ohřátého odrazem tepla od zemského povrchu. Kuposloha (cumulonimbus) je těžký bouřkový mrak, typický pro parné letní dny. Takový mrak-hromovák, jak by řekli novináři před padesáti lety.
březen 1998

powered by contentmap

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group