ikoktejl

Když na kočku leze jaro

Text: Pavla Růžičková
Foto: Shutterstock

První jarní sluneční paprsky zamotají hlavu i kočkám. I když jsou již léta kastrované – vnitřní hodiny jsou neúprosné…

Nocí se nesou zvláštní strašidelné zvuky: u koček se probouzení jarní city. Mladé a předčasně vyzrálé kočky říjí často poprvé již v lednu. Zatímco my, lidé, ještě o přicházejícím jaru nemáme ani zdání, kočky začínají hrdelními zvuky oznamovat počátek své ochoty se pářit.

Kocoury přepadne někdy neklid již během dlouhých vánočních nocí a nezadržitelně je to táhne ven. Vnitřní neklid, nutkání hledání přepadá na jaře dokonce kočky, které už jsou dlouhá léta kastrované.

kp1301 jaro shutterstock 105091364

Kocour zůstane kocourem

Kastrace, tedy odstranění orgánů produkujících hormony – vaječníků nebo varlat, činí kočky neschopné reprodukce. Nepřítomnost sexuálních hormonů má kromě neplodnosti za následek i značně redukovanou sexuální motivaci. Rozmnožování již není hlavním cílem života, ale genderová role kočky je daná od narození. Již během vývoje v děloze je mozek vystaven proudům hormonů. Koťata se rodí jako kočičky či kocourci skrz naskrz; již dlouho před pubertou jsou samčí nebo samičí. A to zůstane i po kastraci. V našich zeměpisných šířkách mají na biologické pochody velký vliv sezonní změny v přírodě, jako délka doby denního světla, teplota nebo postavení slunce. I když se dávno nemusejí připravovat na venkovní tuhou zimu a hoví si na vyhřívaných podlahách, přesto mnohé kočky na podzim lehce přiberou. Z některých se přes zimu stanou praví peciválové. Nárůst slunečního světla na jaře ovlivňuje produkci melatoninu, hormonu, který řídí rytmus spánku a bdělosti. Kočky – stejně jako my lidé – opět vystačí s kratším spánkem a jsou aktivnější. Aktivitu navíc zvyšuje i hormon štítné žlázy tyroxin. Světlo nepřímo stabilizuje hladinu hormonů dopaninu a serotoninu, které jsou u nás lidí zodpovědné za dobrou náladu.

Vůně vzpomínek

U koček sice neexistují speciální studie, ale u nás lidí je dokázáno, že vůně jsou v limbickém systému našeho mozku ukládány jako vzpomínky. Vůně navozuje vzpomínky a s těmi konkrétní pocit. Kočky mají v principu stejné hormonální reakce jako my lidé, dokonce se vnitřním hodinám s jednou ručičkou a přirozeným rytmům přizpůsobují silněji než my. Již první jarní paprsky je probudí a nutí je ven, což může být riskantní. Bujné a plné energie v okamžiku vyšplhají na strom.

A návrat může být někdy obtížný…

Hlavou dolů šplhá kočka až tehdy, když může zbytek vzdálenosti seskočit. Z větších výšek musí slézat pozpátku – a to se musí umět. Kočce bez zkušeností a cviku pak kolikrát dojde odvaha. Netroufá si zpátky, takže šplhá do jediného možného směru – dál nahoru. Dojde k bezvýchodné situaci, a pohled dolů může mnohé kočky šokovat stejně jako lidské lezce. V totální panice ztuhne a není schopna žádného jednání či pohybu. Když se jim dá dostatek času a jejich zoufalství je dost veliké, většinou nakonec dolů sešplhají, nebo dokonce seskočí z velmi velké výšky. Tato situace pro kočku rozhodně není příjemná, ale v podstatě má veškeré schopnosti, které pro její řešení potřebuje. Jen se musí přemoct a náležitě je použít.

kp1301 jaro shutterstock 65362780

 

Moc zvědavosti škodí

V jiných nebezpečných situacích, do kterých se zvědavé kočky lehce dostanou, bohužel často nereagují vůbec nijak. 
V zakrytých bazénech bez možnosti výstupu již zahynulo nejedno zvíře. Nejhorší na tom je, že kočky se jen výjimečně ozvou. Ve své bezvýchodné situaci si zoufají tiše, ať už v zavřené garáži, opuštěném domě nebo prázdné vodovodní rouře, kam se odvážily během svých jarních výprav za dobrodružstvím.

Stát se to může tak lehce: kočka se protáhne do otevřené garáže, rychle se schová, protože někdo jde, a šup – už je tam zavřená. Jen málo koček začne mňoukat nebo volat o pomoc. Jen tam sedí a vyčkávají. Spíš se ozvou škrábáním na dveře. Většina koček naštěstí odpoví na volání člověka, jen je potřeba to chytře naplánovat, abychom kočku také slyšeli my. Pokud máte obavy, že je vaše kočka někde zavřená, měli byste se vydat hledat v noci. V denním ruchu tiché volání kočky lehce přeslechnete, nebo se toho děje tolik, že si vystrašená kočka ani netroufne hlasitě upozornit na svůj osud.

Jarní novinky

Když to kočky na jaře táhne ven, nechtějí si jen užívat slunečních paprsků. Chtějí prozkoumat a očichat čerstvé pachy ve svém revíru, zjistit, co se za poslední dobu změnilo. Vydávají se na lov neopatrných myší, kterým se také zachtělo jarního sluníčka. Jakmile narazí na první stopu kořisti, je veškerá jarní únava ta tam. Lovecký pud je zakořeněn příliš pevně v genech kočky, než aby zašustění myši přešla líným zívnutím.

Čirá chuť na dobrodružství

Lovecká horečka postihne dokonce i kastrované kocoury, kteří se přes zimu málem nezvedli z gauče, a dělá z nich šelmy. Pak se může i stát, že na toulkách stráví i celou noc.

Jak je kočka úspěšná v lovu nezáleží na tom, jak je hladová – ba naopak. Když se musí kočky živit jen tím, co uloví, a nechytí dost myší, pak ztratí kondici, což následně snižuje jejich lovecké šance. Krmené a syté kočky loví stejně intenzivně jako hladové a bývají často úspěšnější. I kastrovaní kocouři se mohou plně soustředit na lov, protože si mohou uspořit celý ten stres kolem rozmnožování a s tím spojenými boji.

Podle nejnovější studie anglického vědce Rogera Tabora se mezitím kočky více přizpůsobily lidskému životnímu rytmu. Již nejsou tolik aktivní v noci, nýbrž uloví až polovinu své kořisti za bílého dne.

Taktika lovu

Jak kočka nejraději loví, záleží na jejích osobních zálibách. Upřednostňované taktiky jsou dvě. První metoda – kočka obchází kolem a je připravena k lovu, kdykoli se naskytne příležitost. Druhá metoda – několik minut vyčkává nehybně před myší dírou, až se bude moci vrhnout na kořist. Kdy a proč se kočka rozhodne pro tu či onu metodu, není známé. Důležitou roli hrají i talent, trénink koťat hrou a dosavadní zkušenosti. Svěží jarní louka s ještě nízkým porostem například poskytuje ideální podmínky k plazení, vyčkávání a skákání.

Že kočičí matka přináší svým mláďatům mrtvou nebo živou kořist, aby přišla na chuť lovu a cvičila se v technice, je pochopitelné. Ale co se kočce honí hlavou, když přináší kořist člověku? Známý etolog Paul Leyhausen si myslí, že kočky vidí ve svém člověku „náhradní kotě“, a proto je zásobují potravou. Jenže kořist svému člověku darují i vykastrovaní kocouři, kteří se opravdu nestarají o výchovu mláďat ani v nejmenším. Další teorie říká, že kočky si chtějí svou kořist vychutnat v bezpečí a bez stresu doma. Proč to ale nedělají a místo toho ji vzorně položí do řady u dveří? Možná spíš platí třetí teorie vědců zabývajících se zvířecím chováním – kočky svým lidem nosí jako dárek kořist, která jim samotným nechutná, jako třeba rejsky nebo krtky. No, tak tedy dobrou chuť.

You have no rights to post comments

Naše tituly

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group