ikoktejl

Maminko, já bych si přála koťátko...

Text: Dana Pešková
Foto: Shutterstock

Kolik rodičů už tato slova slyšelo a kolik dětí takto úpěnlivě žadonilo… Jenže, copak to jde, pořídit si kočku do domácnosti, v níž se nekontrolovatelně pohybuje náš potomek? Neublíží mu to hrdé chlupaté stvoření? A naopak, nezpůsobí kočičce újmu ten náš neposedný raubíř? Pátrali jsme mezi odborníky i mezi rodinami, v nichž soužití dětí a koček považují za něco naprosto normálního, zjišťovali jsme, jak taková symbióza vypadá, a máme výsledek.

kp1301 dite shutterstock 48110815

1. Zvířátko určitě ano

Každé dítě by určitě mělo mít doma nějaké zvířátko, s nímž bude vyrůstat. Na tom se shodli všichni dotázaní. „Nejen proto, že se dítě učí o někoho se starat, ale také proto, že se dokáže citově otevřít a navíc není v centru pozornosti jen ono samo, i zvířátko je pro rodinu důležité,“ vyjmenovává „pro“ psychoterapeutka Hedviga Pečená.

Výchova k zodpovědnosti

„Učí je to zodpovědnosti, mají určité povinnosti. Musejí se o zvíře starat. Ale učí je to také lásce a pozornosti, protože zvířátko nepotřebuje jen najíst, ale také pohladit, opečovávat,“ doplňuje Zuzana Semelová z Ligy na ochranu zvířat. Děti, které doma pečují o vlastní zvířátko, jsou podle ní daleko soucitnější a mají mnohem lépe vyvinuté sociální cítění. Soužití se zvířetem vychová z malého človíčka zodpovědného dospělého, který si váží nejen zvířat, ale i ostatních lidí, svého okolí i přírody.

Zvíře jako společník

Na druhou stranu je živý tvor pro dítě i dobrým společníkem v době, kdy většinou bývají jeho rodiče pracovně hodně vytíženi, a nemají na svého potomka tolik času, kolik by bylo potřeba. Často pak mezi zvířetem a „lidským mládětem“ vznikají silná pouta.

Zdravotní aspekty

Jenže je tu něco, co musíme vzít v úvahu. Alergie. Často si lidé pro sebe nebo pro své ratolesti pořídí zvířátko, ale pak zjistí, že je někdo z rodiny alergický – na srst, na chlupy, na zvířecí roztoče, na podestýlku… Zajímavé ale je, že se naopak objevují i zprávy, že díky pejskovi, kočičce či jinému zvířátku se dítěti alergie zlepšila, zmírnila nebo dokonce úplně zmizela. Tato věc je naprosto individuální a není možné dopředu říct, jestli se alergická reakce dostaví, či nikoli. Ale je tak důležitá, že je nutné ji dát na misky vah.

kp1301 dite shutterstock 107868059

2. Může to být právě kočka?

Máme jasno. Zvířátko do rodiny s dětmi určitě ano. Ale – může být kočička? Osobnost, která se sebou nenechá manipulovat? Která je dominantní a nezkrotná?

Trendy se mění

Poslední dobou se poměr chovu psů a koček obecně mění. Zatímco ještě před pár lety jednoznačně vedli pejskové, teď začínají být v kurzu spíše mícy.
Čím to je? Jsme pracovně hodně vytíženi, nemáme čas. A ten pejskové potřebují. Strádají, když je necháme celý den doma samotné. Potřebují přitom nejen naši společnost, ale také venčit, a to minimálně třikrát denně.

Zato kočka si vystačí sama, toaletu si obstará bez problémů doma a na procházku nikam nemusí.

Mohou být spolu, ale…

A soužití s dítětem? „Kočka je osobností, je to hrdá bytost a symbol nezávislosti,“ říká Zuzana Semelová. „Jen, když vám to dovolí ona sama, můžete si ji pohladit. Jen když ona sama bude chtít, můžete si na ni sáhnout, nebo si vám sedne do klína,“ dodává. „A když se kočce něco nelíbí, tak se brání, a to i dost razantně.“ Zdá se, že i když je Zuzana Semelová sama velkou milovnicí koček, k dětem je nedoporučuje. Ale tuto domněnku vyvrací hned dalšími slovy. „Pokud ale rodiče svého potomka naučí, aby se ke kočce choval hezky a ctil její potřeby, pak není důvod, proč by ti dva nemohli pobývat spolu. Jen je důležité, aby dítě opravdu respektovalo kočičí svobodu a mělo stále na paměti, že kočka není na hraní. To ať mu rodiče raději pořídí plyšáka.“

Dítě ke kočce, nebo kočku k dítěti?

„Je obrovský rozdíl, jestli v rodině už kočka je a teprve přijde dítě, nebo zda je doma nudící se jedináček, kterému chtějí rodiče pořídit rozptýlení,“ přidává svůj názor Hana Vágnerová z Českého klubu chovatelů ušlechtilých koček. Ten druhý důvod radí zvážit. Souhlasí se Zuzanou Semelovou, že pokud by měla kočička přijít do rodiny jen kvůli dítěti, mělo by z toho už mít rozum. „Jenže děcka se většinou zamilují do koťátek o prázdninách, protože se s nimi mohou mazlit. A neuvědomují si, že koťátko rychle vyroste, a i když se s ním nemusí chodit ven, vyžaduje péči.“

Jako hračku nikdy

Jednu radu Hana Vágnerová má. „Je dobré, když si sedne celá rodina dohromady a všichni si odpovědí na otázku, jaký pro ně bude mít kočičí přírůstek přínos. Jestli si dítě představuje, že bude mít manipulovatelného tvora, který s ním bude spát v posteli a bude mu stále k dispozici, to se mu určitě nesplní. Jestli ale hledá společníka a kamaráda, kterého bude respektovat… pak, proč ne.“

Léčivé schopnosti

Ještě jeden důvod mluví ve prospěch společného soužití dítek a „mňoukalek“. „Kočka je výborná terapeutka,“ připomíná Zuzana Semelová. „Je schopná na sebe stáhnout spoustu negativních vlivů. Když už se dítě s kočičkou skamarádí, pak – má-li třeba zánět průdušek – číča si mu lehne na hrudník a může mu tím pomoci.“

kp1301 dite shutterstock 51793138

3. Když kočku, tak jakou?

Už víme, že při dodržení jasných pravidel je možné, aby spolu tyto dva dominantní tvorové mohli existovat bez jakékoli újmy na jedné či druhé straně. Co si ale pořídit? Kočičího oříška nebo šlechtičnu?

Uvnitř nebo venku?

Nejdříve si ujasněte, zda bude číča domácím mazlíčkem nebo bude mít své teritorium venku. Kombinaci obou možností odborníci nedoporučují, takže se o ní ani nebudeme zmiňovat. Víte-li, že mňoukající chlupáč bude lovcem myší, zřejmě ani na chvilku nezaváháte a sáhnete po „obyčejném“ mourkovi. Počítejte ale s tím, že ten bude víc divoký a méně kontaktní.

Jako pokojového mazlíčka bychom měli raději volit kočku s rodokmenem. Je to vhodné i proto, že lze odhadnout povahovou linii kočky. Proto není každé plemeno vhodné. „Siamskou nebo ruskou kočku bych určitě nedoporučovala,“ varuje Hana Vagnerová. „Jsou velmi dominantní, a to by nemuselo dopadnout dobře.“

Hadrová panenka

Plemenem, které je jako stvořené pro děti, je například ragdoll. Už v překladu zní jeho název pohádkově – „hadrová panenka“. „Naše kočičky jsou v rodinách s malými dětmi a jejich majitelé si soužití pochvalují, k mrňouskům se chovají ohleduplně a jsou velmi mazlivé. Jsou navíc příjemné na dotyk, mají krásně hebkou srst, která netvoří dredy,“ říká chovatelka koček ragdoll Eva Jirkalová z Karviné. „Nikdy jsme neměli žádné problémy, tyhle kočky vycházejí s dětmi opravdu dobře,“ dodává. „Ani s ,hadrovými panenkami‘ si ale děti nemohou dělat, co se jim zlíbí,“ varuje chovatelka.

Vybírejte i chovatele

Důležité je podle ní vybrat správně nejen plemeno, ale i chovnou stanici. „Když je moc velká, není v ní tolik času na koťátka, a tak pak nejsou dostatečně vymazlená. Nedostanou se tak často do náruče, a nejsou socializovaná,“ vysvětluje. „A pokud se toto hned v počátku zanedbá, má to velký vliv na povahu dospělé kočky.“

Jenže za plemennou kočku zaplatíte nemalou částku. To paradoxně může být zárukou, že u vás kočička nebude strádat. „Když už lidé do kočky investují, je větší pravděpodobnost, že se o ni budou starat a neodloží ji hned, jakmile se jí dítě nabaží a přestane ho bavit,“ domnívá se Eva Jirkalová.

You have no rights to post comments

Naše tituly

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group