ikoktejl

Markéta Zinnerová: Kočičím bytostem rozumím odjakživa

Test: Dana Pešková
Foto: Pavel Zeman

Markéta Zinnerová je známá spisovatelka, básnířka, autorka povídek, románů, pohádkových próz, ale také televizní a filmová scénáristka. Žije ponořená do svého nádherného světa fantazie tak, že jí ani nevadí, že doma nemá počítač. Nepotřebuje ho. Svá díla tvoří na starém psacím stroji. Přesně na tom, na němž vznikla i pohádková kočka Linda. Na tom, na kterém tento „kočičí poklad rodiny“ všemi čtyřmi tlapkami naťukal své úžasné: Břrrfrhýpěvkkmát!

Soudě podle toho, že kočička Linda se stala hlavní hrdinkou nejedné vaší knížky, předpokládám, že máte kočky ráda.

Nejdřív upřesním Lindinu dvojroli. Malá Linda vstoupila do naší rodiny jako mourovaté koťátko, přesněji – přinesly ji děti a zbláznili jsme se do ní všichni. Druhá je tou skutečnou inspirovaná. Samozřejmě je také opravdová, ale pohádkově. Mluví, skoro ke všemu má připomínky, umí se politovat a chválit, prožívá spoustu příhod, které jí a rodině umožňuje pohádkový svět.

V době, kdy u nás našlo malé koťátko domov, jsem textovala vystřihovánku pro děti. Šlo o domek s průhledy, kde v každé místnosti bylo něco. V jedné seděla kočka. Linda však u nás dlouho nepobyla. Stýskalo se mi po ní, možná víc než dětem. Chodily do školy, lítaly s kamarády, já byla hlavně v bytě, a především ve svém vnitřním světě. Brzy do něj hebkou tlapkou šlápla Linda. Otřela se o psací stroj a promluvila.

kp1301 rozhovor p1010013 2

Tak vznikla útlá knížka Linda, kočka zahradní. Je v ní domek, kde malá číča vyhlíží z okna a řádí s dětmi, i zahrada. Jenže pohádková Linda mě neopustila, naopak. Žasla jsem, jak jí jede pusa a s čím zase přijde. Po radostných chvilkách se vytrácela s údivem a s lehkou výčitkou ve světlemodrých očích: vidíš, a tohle jsi o mně vůbec nenapsala… Však to znáte, když se někdo anebo něco zabydlí ve vaší fantazii.

Každý večer s kočkou Lindou a potom Kočka Linda, poklad rodiny proto nejsou pokračováním, ale bohatě rozvinutým motivem původní pohádky. Konečně román hodný významu tak znamenité a inspirativní kočky a rodiny Jandových! – jako by teď podotkla moje pohádková Linda. Kočičím bytostem rozumím odjakživa. Mám je velmi ráda. Jejich uhrančivé oči, hebkost, ladné pohyby a pozoruhodnou povahu. Obdivuji jejich schopnost dopadnout při pádu na všechny čtyři.

Bylo vám dopřáno mít svou kočku, když jste byla ještě malá?

Chlupatá mazlivá klubíčka patřila k mému dětství. Bylo těžké neujmout se roztomilého koťátka, které si vás najde na ulici nebo v parku a ovine se vám ocáskem kolem nohy.

Chtěla jsem se zeptat, jak jste se navzájem „přijímaly“ a zda na vás kočičky nežárlily. Ale jako reakci na vaši odpověď se spíš zeptám, co na to maminka?

Maminka ta mazlivá klubíčka přijímala s porozuměním. Byla o moc lepší než panenka nebo medvídek. Okamžitě se stala středobodem péče nás všech a členem celé rodiny. Netahali jsme se o ně, to se nesmělo. Každá číča se rychle stala členkou naší dětské smečky. Rodiče nám doma dovolili řádit. Převraceli jsme křesla, z gaučových polštářů budovali skrýše, prolézačky, opevnění, hrady a hbité kočky si to eldorádo radostně užívaly s námi. I hraní v parku. Nosili jsme je s sebou v náručí. Zůstávaly, dokud je v dospělosti nepřepadla toulavá. Někdy si nás našly znovu. Jedna se mamince okotila v posteli. Naštěstí se pak vypiplaná koťátka podařilo udat.

kp1301 rozhovor dscf0463

Která z koček vašeho dětství vám nejvíce utkvěla v paměti?

Nezapomenutelný je Mindus. Tedy jako kotě dostal jméno Minda, jenže když povyrostl, ukázalo se, že je to kluk. Těch zážitků s ním! Byl naprosto výjimečný. Chytrý, nádherný, úžasně hravý a divoch. A nedal se. Jednou mu něco provedla moje malá sestra. Pak jsme se spolu honily kolem křesel u stolku a Mindus si všiml, že se jí šešulka třepotá ve výši opěradla. Okamžitě si na opěradlo vyskočil a vždycky, když proběhla, uštědřil jí packou záhlavec. Žil s námi několik let. Nakonec přece jen začal silně tesknit po svobodě. Místo ven jsme ho radši vzali na půdu starého činžáku. Plavně se prošel pod mocným trámovím, najednou zvedl hlavu a strnul. Ozval se v něm lovec. Mohutný skok, a drápy zaťal do trámu. Příště ve stejném místě visel znovu. Cítil zvenčí ptačí hnízdo. Později, to už měl půdu přečtenou, se nepozorovaně protáhl skulinou v trámoví a zmizel přes střechy. Ráda jsem o něm vyprávěla svým dětem. Staršího syna vzal za srdce natolik, že svůj mladický podnikatelský pokus nazval Mindus design centrum.

Chováte kočky i dnes? Pokud ano, raději „kočičí voříšky“ nebo plemenné, čistokrevné číčy? Kočka Linda ve vaší knize má modré oči a ty (pokud vím) mají kočičky z plemene ragdoll, jenže ty zase nejsou mourovaté… A proč u vás Linda nepobyla dlouho?

Ukázalo se, že příčinou mých nekonečných zánětů dýchacích cest jsou různé alergeny. Kočičí srst a peří patřily k nejagresivnějším. Linda a korela mladšího syna, na které velmi lpěl, musely z bytu.  Děti Lindě s těžkým srdcem hledaly a naštěstí našly domov u hodné paní v zahrádkářské kolonii. Korelu si vzal Mílův kamarád, takže o ni úplně nepřišel. To je i odpověď na otázku, chovám-li kočky. Nemůžu se s nimi pomazlit ani v rodinách svých starších dětí nebo u kamarádky. Jsou však úžasně vnímavé. Podívají se na mě, a když není odezva, tiše odejdou. Prostě bytosti.

Že mourinka Linda byla modroočka, mi potvrdila dcera Petra. Prý to ale u koťátek není až tak neobvyklé, teprve později se barva jejich očí většinou změní. 

Jestli to chápu správně, pak dětští hrdinové z knížky, sourozenci Míša a Anička, jsou vlastně vaše děti Pavel a Petra. O synovi už vím, že má doma dvanáct koček a čtyři psy – což je neuvěřitelně krásné!? Má lásku ke kočičkám po své mamince? A co dcera?

Moje děti mi byly inspirací například při psaní Tajemství proutěného košíku, Indiánů z Větrova nebo seriálu My všichni školou povinní. S pohádkou o kočce Lindě je spojuje hlavně to, že mají fantazii, přinesly domů koťátko a pochopitelně hned s ním byly jedna ruka. Pohádka, psaná s humornou nadsázkou, se od reality značně liší. Ale je snadné se s ní ztotožnit a o tom, co se nám stát nemůže, si nechat krásně zdát.

I kdyby Pavel neměl lásku ke kočkám a psům, jakože ji odmalička má (zachránil a vypiplal zuboženou dobrmanku), získal by ji s láskou ke své ženě. Jak lze tušit, většinou jde o kočičí a psí voříšky, kterým je s nimi a jejich dětmi Matoušem a Lindou – i díky velké zahradě – dobře.

Petřina rodina chová orientální kocoury s nádhernýma očima, dva balinéské vyšlechtěné ze siamské kočky a jednoho krátkosrstého modrého orientálce. Už dávno nejsou kočkami v rodině, jsou rodinní příslušníci. Svou přítomností a povahami (a každý je jiný) působí antistresově. Pěkně se na ně dívá. Petra je výtvarnice. Mimo jiné ilustrovala i knížku Kočka Linda, poklad rodiny. Skrze ni se vrátila do svého dětství. Najdete v ní i můj tehdejší psací stůl a psací stroj, k němuž mi chodila napovídat inspirace Linda. Píšu na něm dodnes.

Anotace ke knize říká: „Linda není jen tak obyčejná kočka, kterou potkáte na každém rohu. Je to kočka neobyčejná, přímo pohádková.“ Troufám si podotknout, že všechny kočky jsou individualistky, jsou jedinečné, neobyčejné… V čem je – krom toho, že je pohádková, mluví lidskou řečí a zpívá – výjimečná právě kočka Linda?

Přece v tom, že je doopravdy pohádková. Která jiná neobyčejná kočka vám vyluxuje a vcucne ji lux?

Zaujalo mě, že se někdy Linda urazí a uteče. Její urážlivost se vlastně objevuje i tenkrát, když se přestěhuje na zahradu… A pak už se všechno točí kolem ní. Není to trochu „negativní“ poselství dětem?

Linda je kočka. Ani pes, ani ptáček jarabáček. Má kočičí vlastnosti. V knížce najdete větu: „My kočky jsme hrdá, nezávislá stvoření! Dotkli jste se mé kočičí duše!“ Linda se mi nezdá až tak moc urážlivá. Jde o různé pohledy na totéž.

Její odchod na zahradu je typický. Děti s Lindou v dětském pokoji prožívají hru a řádí. Vstoupivší tatínek vidí jen následky. A Lindu vykáže.
Krédo mé pohádky je jsme každý jedinečný. Pochopme své odlišnosti a s humorným laskavým nadhledem je respektujme. Bude nám spolu prima.
Děkuji za milý a inspirativní rozhovor.

You have no rights to post comments

Naše tituly

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group