ikoktejl

Kočičí stálice na českém literárním nebi

 

Napsal Michal Mašek
Reprofoto: archiv autora

„Mikeš byl dobrý kocourek a hned se hlásil, když se paní učitelka tázala, jaké i píšeme ve slově višně.: Prosím, paní učitelko, to se dřív musíme podívat, jaké ty višně jsou. Jsou-li ještě nezralé a tvrdé, napíšeme tvrdé y, a když jsou zralé a měkké, napíšeme i měkké…“

Pohádky neodmyslitelně patří do dětského světa – dokonce i do toho dnešního. A nemusejí to nutně být jen příběhy o dracích, rytířích a princeznách; už jste zkusili kočky? Pohádkových příběhů o kočkách je v české literatuře pro děti nemálo. Vezměme jen namátkou z pohádkové knižní tvorby po roce 2000: Ivona Březinová vydala v roce 2001 Pohádky kocourka Jupíka.

kp1301 literatura poopak 2

Ve čtyřiadvaceti příbězích vypráví kocour Jupík o dobrodružstvích, která zažil na svých toulkách a o svých nových zvířecích kamarádech. Tatáž autorka je také podepsaná pod knížkami O kočce Kačce (1998) a Kočka Kačka herečkou (1999). Jára Kubištová vydala v roce 2010 Trampoty černého kocourka, který je nespokojený sám se sebou. Chtěl by se změnit, změnit svoji barvu kožíšku na bílou, ale nakonec zjistí, že je lepší zůstat takovým, jaký je. Taky Modrý kocourek Ivany Peroutkové (2007) zjistí, že je jiný než ostatní kočičky. V novém domově se seznámí s ostatními kočkami, které žijí na zahradě a které ho naučí spoustě kočičích věcí. Konečně například Zdeněk Kučera Holub vypráví v Pohádkách kocoura Kostičky (2009) o kocourovi odhozeném do sněhové závěje na okraji hlubokého lesa. Při hledání nového domova musí překonat nástrahy, které na něho v tajemném lese číhají. V tomto případě stojí za zmínku, že Pohádky kocoura Kostičky inspirovaly prý příhody skutečného kocoura stejného jména, jehož fotografie knihu doprovázejí…

Všimli jste si ale, že hrdiny naprosté většiny těch, byť jen náhodně vybraných příběhů, bývá zpravidla kocour, a ne kočka? (Podotkněme přitom, že pohádek o princeznách je přece statisticky určitě víc než pohádek o princích…) Nejspíš to bude tím, že kocouři mají prostě geneticky blíž k boji a k dobrodružství než kočičí dámy – a ovšem také tím, že autoři příběhů rádi setrvávají u pohodlných stereotypů: především často zřejmě trpí pocitem, že „pohádka“ (stejně jako třeba bajka) má nutně vychovávat; zvířecí (v našem případě kočkami obsazené) příběhy jsou alegoriemi, v nichž zvířata mluví a jednají jako lidé a z jejich jednání vyplyne nějaké poučení. To bezpochyby platí už od La Fontaina…

kp1301 literatura 36569

V půvabné nadsázce takovou alegorii používá i patrně nejznámější pohádkový „kocouří“ příběh české literatury – Ladovo vyprávění o černém kocourovi Mikešovi, napsané v letech 1934–36. Koneckonců, dokládá to i krátká „školní“ ukázka z I. dílu Mikešových dobrodružství, která otevřela tento článek. Kocour Mikeš umí na rozdíl od obyčejných kocourů mluvit – naučil ho to jeho nejlepší kamarád Pepík Ševců, u kterého také kocourek bydlel. Ale nejenže uměl mluvit, dokonce se brzy naučil i chodit jako lidé. Chodil pěkně po dvou a měl taky boty. Mikeš s Pepíkem občas napáchali nějakou klukovinu, ale v jádru byli hodní... „Ba ne, Pepíku, to není bolení břicha po smetaně a hruškách – to mě hryže svědomí! To je trest za to, že jsme u Mlejnků kradli ty hrušky! Měli bychom se, Pepíku, sebrat, dojít k starému pantátovi Mlejnkovi a nějak se s ním vyrovnat…“

Mikešův autor – malíř a spisovatel Josef Lada se narodil v Hrusicích a svůj rodný kraj měl moc rád. Proto jeho hrdinové prožívají svá dobrodružství právě tam. Vzpomínáte si, jak Mikeš s Pašíkem jeli na trakaři na pouť do Mnichovic? Nebo na to, jak šel kocourek do světa? Zásluhou dobrého nápadu organizátorů regionální turistiky se můžete vydat po Mikešových stopách. Během svého putování potkáte 12 zastavení s tabulemi, na kterých kromě úryvků z knížky o Mikešovi naleznete i překrásné Ladovy obrázky...

Ale nejen kocour – přece jen i kočka je hrdinkou několika českých pohádkových próz a bylo by hříchem nepostavit vedle slavného Mikeše neméně slavnou partnerku z Povídání o pejskovi a kočičce Josefa Čapka, které od roku 1929 provázelo dětstvím mnoho generací českých čtenářů.

Samozřejmě i pohádky Josefa Čapka mají výchovný význam – kočička v nich zastupuje roli ženy a pejsek roli muže. Oba zvířecí protagonisté se mají rádi, bydlí spolu, dobře spolu vycházejí, přičemž kočička jedná naprosto typicky žensky… „Tak už se dlouho neolizuj a pojď – povídá pejsek. No, no, vždyť se přece musím drobátko upravit, když jdu v neděli ven – řekla na to kočka. Podívej se jen na sebe, jak to vypadáš, pejsku, máš jedno ucho nahoru a druhé nakřivo. Uši se mají nosit stejně…“ Zkrátka, Čapkovo vyprávění působí neobyčejně autenticky…

V pohádkách se sice tu a tam najde slovo dnes už málo používané (necky, valcha, katě), vyprávění je však veselé, zvířátka se chovají jako lidé, uklízejí… „Fuj, to je hanba, musíme tu podlahu umýt – povídá kočička. Dobrá, ale jak to uděláme – zeptal se pejsek? Ale to je přece jednoduché – ty jdi pro vodu a já obstarém to ostatní…“ Suší prádlo… „Nejdřív pověsíš na šňůru ty mne, a až budu viset, tak slezu a pověsím zas tebe…“ Vaří a pečou dort… „Oříšky jsou dobré, schválila je kočka – ale měli bychom tam dát také okurku…A kosti – zvolal pejsek – a přece i nějakou myš, myši já tuze ráda, vzpomněla si kočička…“

Autorův laskavý humor se prolíná příběhy, jazykem je krásná, až poetická čeština. V pohádkách se přitom skrývá poučení pro děti, aby se naučily, že není dobré mít špinavé ruce, dělat nepořádek, nedbat na roztrhané oblečení, tahat pejsky a kočičky za ocásek a šlapat jim na tlapičky, aby nedělaly venku nepořádek (nerozhazovaly střepy), aby nezapomínaly na kamarády nebo nemocné přátele… Samosebou však, protože pejsek a kočička nejsou lidmi, nedopadne všechno vždycky tak, jak by si přáli; jejich svérázná řešení jsou ale zábavná a originální a podle četných svědectví dokážou skutečně bavit čtenáře napříč generacemi. 

You have no rights to post comments

Naše tituly

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group