ikoktejl

Britská krátkosrstá kočka: Z Popelky stříbrnou královnou Evropy

Text: Pavla Růžičková
Foto: Shutterstock

Britské krátkosrsté kočky patří dnes pravděpodobně k nejoblíbenějším plemenům koček v Evropě a reklama na kočičí krmivo této rase ještě přidala na popularitě. Díky své schopnosti se přizpůsobit můžou žít jak na venkově, tak v podkrovním bytě, pro svou vyrovnanou a klidnou povahu jsou ideálními společníky pro mnoho lidí. Jsou nápadné kulatou hlavou s velkýma očima, podsaditou stavbou těla a velmi jemnou, pružnou srstí, která jim propůjčuje vzezření plyšového medvídka.

kp1301 britka shutterstock 91195580

Charakter

Kočky tohoto plemene jsou zpravidla úžasně přirozené a nekomplikované, mají vyrovnanou a příjemnou povahu. Jsou nanejvýš snášenlivé, velmi přátelské, nadmíru inteligentní a především jsou schopné se přizpůsobit. Což ovšem neznamená, že jde o nudné kočky, naopak rády si hrají a pokud mají možnost, stanou se z nich výborní a bleskurychlí lovci.

Koťata jsou stejně hravá jako všechny kočky, v dospělosti se většina z nich stává méně aktivní a nedává svou přítomnost v domě výrazně najevo – není v jejich povaze se hlasitě dožadovat pozornosti. Váš příchod britka uvítá, přijde pozdravit, a pak se opět důstojně stáhne. Britské krátkosrsté kočky se dokážou dobře zabavit samy, mohou být chovány jednotlivě a stejně dobře se snesou i s jinými kočkami. I přes jejich jemnou povahu se jim ne vždy všechno líbí; uchovávají si svůj vlastní charakter a pokud s něčím nesouhlasí, určitě to dají najevo. Toto plemeno je dlouhověké a ve vysokém věku nebo při nadváze může mít sklon k netečnosti a při malé pozornosti může duševně zakrnět.

Jelikož je to plemeno dobromyslné a stabilní, vychází dobře s dětmi. Problém není ani skamarádit britku se psy či s jinými zvířaty. Předpokladem pro to je, aby byly dobře socializovány, což znamená, že si kotě musíte pořídit pouze tam, kde vyrůstalo v kruhu rodinném, což ale platí v podstatě pro všechny kočky.

Péče

Na péči je britská krátkosrstá kočka méně náročná, za normálních okolností jí stačí jednou týdně vykartáčovat. Bez péče hrozí zhruba od třetího roku věku nebezpečí, že se v husté srsti začnou tvořit zfilcovatělé uzlíky nebo dokonce celé plochy. V období línání výborně poslouží gumový kartáček, ale buďte při jeho používání raději zdrženliví, abyste samou horlivostí srst nepoškodili.

Důležitá je vyvážená strava odpovídající věku a aktivitě kočky, která jí udrží fit a vitální. Od středního věku kočky může být potřebné méně kalorické krmivo, abychom zabránili vzniku nadváhy.

Vzhled

I když vzhled britské krátkosrsté kočky může podle klubové příslušnosti poměrně kolísat, přesto má u harmonicky stavěné kočky být vše kulaté, i hlava v profilu, ale samozřejmě ne tak extrémně jako např. exotických koček. Standard je popisuje jako středně velké až velké, svalnaté, podsadité kočky se širokým hrudníkem a osvalenými zády. Nohy jsou krátké a rovné, s kulatými tlapkami. Silný ocas je krátký až středně dlouhý a má zakulacenou špičku. 
Široká hlava je kulatá a masivní, nos krátký, široký a s mírným prohnutím (žádný stop), krk krátký a silný. Malé uši jsou krátké, široké na základně a stojí daleko od sebe. Oči jsou velké a kulaté, mohou mít různé barvy v závislosti na barvě srsti. Kocouři mají větší, masivnější hlavu než kočičky a typické „kocouří tváře“. Srst je krátká, hustě rostlá, na omak silná a pružná a kvůli hustotě nepřiléhá hladce, ale trochu od těla odstává. Britky jsou chovány v řadě různých barev a kreseb srsti, ale nejoblíbenější zůstává modrá a modrá mramorovaná neboli „whiskas“.

Původ

Kořeny britské krátkosrsté kočky musíme hledat kde jinde, než ve Velké Británii, kolem roku 1900. V té době začali dobře postavení Angličané s předváděním a vystavováním exotických plemen koček, téměř bez výjimky z asijských zemí. Velmi oblíbené byly pro svůj nápadný vzhled siamské kočky, angory a předchůdci perských dlouhosrstých koček. Jenže mnoho milovníků koček v té době mělo doma vedle exotických krasavic z kolonií i zcela běžné domácí kočky. Lovily myši, byly stejně krásné a rozmanitě barevné, jen prostě obyčejné a nezajímavé. Jejich příznivcům a majitelům to bylo líto a chtěli i anglické domácí kočky zapojit do chovu ušlechtilých koček a vystavovat je na výstavách jako protějšek mnohem jemněji stavěných exotických krátkosrstých plemen. Ideálním cílem chovu byla mohutná kočka s postavou peršanky, ale s krátkou srstí. Kompaktní a podsadité domácí kočky křížili s perskými kočkami. A protože v té době byla zrovna v módě modrá, tak měla být i britská kočka nejlépe modrá. Každopádně křížením živých, nespoutaných domácích koček s peršany vznikla klidná, přátelská a rozvážná britská krátkosrstá kočka, která není nikdy obtížná nebo vlezlá.

Ve svém snažení ale nebyli britští šlechtitelé sami, stejným způsobem se snažili vyšlechtit luxusní domácí kočku i chovatelé na evropském kontinentě. Své kočky nazývaly evropské krátkosrsté. Obě plemena se hodně podobala a byla pravidelně křížena s angorami. Jenže přibližně ve stejné době se šlechtilo se stejným cílem i ve Skandinávii a skandinávské evropské krátkosrsté kočky byly zcela jiného typu. Inu, když dva dělají totéž, není to totéž. Zmatek sílil a zasáhnout musela FIFe (nejdůležitější evropská organizace v oblasti plemen koček), která v roce 1982 oba typy rozdělila. Podsadité kočky na evropské pevnině dostaly jméno a standard britské krátkosrsté, štíhlé skandinávské pak evropské krátkosrsté.

Britská krátkosrstá kočka se zakrátko vyvinula v populární plemeno s vlastním zevnějškem. A perské dlouhosrsté kočce vděčí i za nové barvy, které v průběhu doby vznikly.

kp1301 britka shutterstock 97828106

Barvy

Plné barvy

Plně zbarvená britská krátkosrstá kočka se vyskytuje mimo jiné v bílé, černé, modré, červené, krémové, čokoládové a lilové. Nejoblíbenější 
a nejznámější jsou bezpochyby modré britky, i když modrá u koček neznamená nebeskou modř, ale spíše střední šedomodrou. Plně zbarvené britské krátkosrsté kočky mají mít měděné až oranžové oči, s výjimkou bílé britské, která může mít také modré oči nebo každé jiné.

Parti colours

Parti colours jsou zbarvené kočky s bílými skvrnami v srsti. Existují různé varianty, nejznámější jsou bikolor a trikolor. Žádoucí jsou harmonické, zřetelně ohraničené barevné skvrny. Bílá nemá zabírat víc než třetinu těla, ale také ne o mnoho méně. Žádoucí je na čele obrácené bílé V.

Želvovinové

Kočky, které mají v srsti různobarevné skvrny, ale žádné bílé, se nazývají želvovinové. Skvrny jsou velmi malé a působí jako melír. Barva očí je měděná až oranžová.

Kočky s tabby kresbou

Jsou čtyři různé kresby srsti – tygrovaná, habešská, tečkovaná a mramorovaná. Kresby se mimo jiné vyskytují v černé, červené a modré, ale možné jsou také ostatní barvy. Kresba by měla být co nejzřetelnější, kočky s kresbou mají mít měděné až oranžové oči, s výjimkou stříbrných koček s kresbou, ty mohou mít i zelené.

Nově se britské krátkosrsté kočky vyskytují také ve varietě stříbřité či s akromelanickými odznaky (colour points).

Náchylnost k nemocem

„Cíleně robustní“, to je příměr dobře vystihující toto plemeno, které nemá žádné sklony ke zvláštním nemocem. Nicméně není imunní, v posledních letech se zvýšeně vyskytuje autosomálně dominantně dědičná choroba jménem HCM: hypertrofická kardiomyopatie je nejčastěji diagnostikované onemocnění u koček vůbec. Příznaky jsou poruchy rytmu, bušení srdce, zrychlený dech, dušnost, edém plic, hromadění tekutin v pohrudnici. Postižené kočky onemocní zpravidla v rané dospělosti.

K diagnostice je nyní k dispozici vyšetření ultrazvukem nebo test DNA, přičemž se doporučuje opakování vyšetření dle věku.

Chovatelé koček straší i choroba pod zkratkou PKD (Polycystic Kidney Disease) – dědičná tvorba ledvinových cyst, která se vyskytuje především u perských a exotických krátkosrstých koček, ale u i britské krátkosrsté kočky. Tato nemoc je noční můrou všech chovatelů a majitelů koček, protože klinické symptomy se objevují až v pozdním věku při selhání ledvin. Do té doby mají mnozí nositelé choroby již potomky a šíří tak PKD dál. Dispozice k tomuto onemocnění se dají ultrazvukovým vyšetřením zjistit již poměrně brzy. Zkušení veterináři mohou již od desátého týdne života kotěte zjistit, zda jsou v ledvinách cysty, tedy dutiny vyplněné tekutinou. Důležité je, aby kočky s onemocněním byly zásadně vyřazovány z chovu, jelikož byla bez pochybností prokázána dědičnost (autosomální dominantní). Což znamená, že kočka s cystami je prakticky vždy předá potomkům, byť to někteří chovatelé z pochopitelných důvodů popírají.

Zvláštnosti

Protože se občas páří perské a britské krátkosrsté kočky, mohou se dvě britské krátkosrsté kočky postarat o překvapení tím, že budou mít jedno či více dlouhosrstých koťat.

You have no rights to post comments

Naše tituly

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group