ikoktejl

Kočičí divočáci

Text: Martin Dlouhý
Foto: Topí Pigula a Shuttertock

Noční temnotou se neslyšně pohybují dva páry tlapek s drápky ostrými jako břitva. Nepozorována, jako stín prochází krajinou a hledá svou kořist. Všechny smysly nastražené, a díky nim pak její oběť má minimální šanci na dlouhý život. Kočka divoká je stejně ostrý predátor jako její větší příbuzní z jiných koutů světa.

Ovšem často se stává, že je kočka divoká zaměňována za zdivočelé kočky domácí. K rozeznání obou ve volné přírodě slouží několik znaků. Kočka divoká je mohutnější, se širší hlavou a příkrým čelem (kočka domácí má čelo šikmější), též má v poměru k tělu kratší nohy. Ač se zbarvením může podobat šedé až žlutošedé kočce domácí, nikdy není mramorovaná, ale zásadně proužkovaná. Ovšem hlavním rozpoznávacím znakem je délka ocasu. Můžeme říci, že pravý divoch má ocas sice kratší, přibližně méně než polovinu svého těla, ale zato huňatý a po celé délce stejně mohutný, s třemi až čtyřmi pruhy u špičky. Na rozdíl od něj se zdivočelý domácí mazlík může pyšnit sice delším ocasem (přes půlku celého těla), ale zato se mu jeho chlupatá ozdoba zužuje směrem ke špičce, kde je zpravidla vidět větší počet barevných pruhů. Nicméně tyto záměny jsou pochopitelné, vždyť kočka domácí vznikla z poddruhů kočky divoké, jejími předky jsou kočky plavá a stepní.

kp1301 divocaci shutterstock 69649771

 

Ve skrytu

V minulosti byly kočky divoké rozšířené po celé Evropě a vidět je nebyl problém ani v Africe a Asii, bohužel postupem času jejich populace prořídla. Navíc důvěryhodně prokázat její přítomnost na nějakém území je velice těžké, protože je to tvor obezřetný žijící skrytě, a ve své přirozenosti má zafixováno, že ani nechce být objevena. Dalo by se to přirovnat k poradcům či náměstkům vysokých politiků. Na těchto postech se jména mění, ale poradci po změně zůstávají. Nepozorováni, obezřetně a skrytě přežívají. A to klidně 15–20 let, což je další zajímavá podobnost s kočkou divokou, protože tolik let se i ona dožívá v přírodě. V rámci výskytu proto bylo senzací, když roku 2008 v NP Thayatal v Rakouském Podyjí podali nezvratný důkaz o její přítomnosti. Její vizuální pozorování nemusí mít vždy stoprocentní záruku (existuje totiž 21 zeměpisných ras, přičemž rozdíly mezi nimi jsou takové, že je vědci dlouho pokládali za samostatné druhy), proto bylo použito dřevěných kolíků potřených baldriánem. Na nich pak po tření a očichávání nechalo zvíře několik svých chlupů. Ty putovaly na genetické testy do výzkumného ústavu v Senckenbergu, kde dva ze vzorků jasně potvrdily přítomnost kočky divoké na tomto území. Předpokládá se, že v rámci Evropy žije do dnešních dní kočka divoká na Slovensku, na pár místech na Moravě, v okolí Ženevy, řídce ve Skotsku a v Německu v pohoří Eifel a Harz.

Rodinná pouta

Typickým životním prostředím tohoto až jedenáctikilogramového zvířete jsou smíšené nebo listnaté lesy vrchovin, či hvozdy v podhůří. Výjimečný je pak výskyt v nížinách, či naopak vysoko v horách. Přes den odpočívá ve svém příbytku, což může být díra ve stromě, skalní dutina, ale i opuštěná nora, a na lov vyráží schována pod rouškou noci. Což je další důvod obtížného pozorování. Ovšem jako každá jiná kočka, včetně těch v bikinách na plážích, se ráda vyhřívá za teplých dní na sluníčku. Po celodenním lenošení nastává kočce divoké ten pravý nightlife, spojený hlavně s krmením. Na jejím jídelníčku končí zpravidla hlodavci, ptáci či jiní malí obratlovci, ovšem jsou známé případy, kdy si troufla i na divokého králíka, zajíce nebo malého srnečka. Žije samotářsky a člena opačného pohlaví vyhledá jen při touze po páření, přičemž nečeká až se nějaký kocour namane, ale je to ona, kdo aktivně přivolá partnera. Samotný akt páření se beze studu dá přirovnat ke klasické swingers party. Kočky se dožadují sexu hlasitým voláním, klasicky jsou pak vyslyšeny vícero kocoury, kteří jim běží pomoci. Proběhne řada pošťuchování mezi nadrženými pány, když se celá parta sejde, ale kočka si nakonec sama vybere, kdo ji bude smět uspokojit. Kupodivu to většinou nebývá ani nejzkušenější, ani nejsilnější protějšek. Po ukončení aktu se kocour rychle ztratí, aby nedošlo k jeho napadení ze strany neukojených soků, ovšem pokud je kočka ještě stále při chuti, může si na své přijít další jedinec, a nezřídka i několik (jasně si vzpomínám na mrouskací akce u nás na zahradě, kdy za naší kočkou domácí přicházeli kocouři z celé vsi). Tyto veselé akce probíhají u kočky divoké zpravidla za únorových nocí, její březost trvá něco přes dva měsíce. Pak kočka přivede na svět do předem vystlaného doupěte tři až pět koťat, ta se rodí slepá a oči se jim otevřou po deseti až dvanácti dnech. Koťata rychle rostou a brzy si začínají hrát s matkou, tyto hry jsou však přípravou na skutečný život v přírodě. Jako matky by kočky divoké obstály na výbornou, své potomky několikrát denně olizují, v případě ohrožení je přenášejí do bezpečnějšího úkrytu a při obraně koťat se postaví klidně i člověku.

kp1301 divocaci 1

Kočka s anténkami

Na území České republiky spolu s kočkou divokou žije, ač vzácně, jen jediný druh kočkovité šelmy – rys ostrovid. Několik málo kusů je evidováno na severovýchodě Moravy, v jižních a západních Čechách, a také v Krkonoších, ovšem zde se může jednat o zvířata zbloudilá z Polska.

You have no rights to post comments

Naše tituly

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group