ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

Lví zlotřilec

 

TEXT A FOTO: Richard Jaroněk

Hledáním lvů stráví fotografové celého světa týdny. Když pak konečně objeví statného lva, není nikdo, kdo by si nepřál, aby byl trochu blíž. Alespoň na pár metrů. Někdy však nastane situace, že je až příliš blízko! 

Vysoký kopec s jedinou cestou, která jej obepnula jako snubní prsten, jsem projížděl potřetí. Hledal jsem smečku, ale dosud marně. Hustý porost, suchá, ale vysoká tráva, keře a stromy ukrajovaly z cesty a místy byl úsek tak nepřehledný, že jak vždy z recese říkám: „Pokud nebude na cestě lví ocas a málem jej nepřejedeme, nemáme šanci je najít!“ Sjíždím z kopce dolů a na chvíli zastavím. Stahuji špinavé okno, abych co nejvíce viděl do dálky. Zpozorním. Možná kilometr vzdušnou čarou leží uprostřed trávy hnědý…, ale ne…, to je určitě kámen. Ještě chvíli jej upřeně sleduji, ale ten šutr se ne a ne pohnout. Po několika minutách už opět stoupáme a za chvíli se maska mého automobilu objeví za stromem v místech, kde jsem viděl onen kámen. Nevěnoval jsem mu vůbec pozornost, myslel jsem si, že mám zrak již dostatečně vytrénovaný a lva nepřehlédnu. Do té doby, než balvan švihnul ocasem. Přitlačil jsem pedál plynu až k podlaze a houknul na posádku: „Držte si klobouky, dámy a pánové, show může začít!“

ko1211 botswana lev ric 2093

Lví harašení

Smečka lvů v podivném složení – tři statní mladí lvi a tři lvice – byla ve skvělé kondici. Vypasení a nezjizvení z denních potyček. Věděl jsem od místních rangerů, že lvi si vcelku pravidelně a s respektem střídají své partnerky. Smečce vždy vládne jeden lev, který má jako jediný právo se pářit s družkami. To vždy do té doby, než se po půl roce další, již hodně nabuzený samec rozhodne, že by si taky rád užil se lvími kráskami, a vypráší hamounovi kožich. Třetí lev ještě chvíli tlak v rozmnožovacích orgánech vydrží, ale po nějakém čase srovná jak nového vládce harému, tak i mladšího konkurenta. Kdo ví, možná samec, který vládl harému půl roku, je již ze sexuálního obtěžování, miliskování, oblizování uší, kočičího mrouskání a neustálého „nastrkování zadku“ tak unaven, že s radostí uvolní svůj post. 

Po hodině převalování a znuděného pochrapování se lvi začali postupně zvedat. První lev přišel k autu asi na dva metry. Upřeným pohledem sledoval dění v autě. Nikdo se nepohnul ani o píď. Celá smečka po chvíli následovala svého stávajícího vůdce a poslušně, aniž bychom po tom nějak toužili, obklíčila obě naše auta. Dominantní lev přišel k zadnímu kolu džípu a líně sebou praštil do stínu auta. Záviděli jsme naší druhé posádce, která vůbec neměla ponětí, že jim o bok auta leží opřený lev.

Lenivá póza vydržela lvům dalších patnáct minut, během nichž jsme se stali terčem pozornosti dalších turistů, kteří postávali s auty opodál. Naše lakotná závist snad ale přilétla až do mozkových závitů lva. Až příliš jsme si kousali do rtů a říkali: „Jé ti se mají, to by byli snímky…!“ Mohutné, téměř dvěstěpadesátikilové tělo se zvedlo z prachu, jedním silným otřepáním ze sebe shodilo nepříjemný písek a rozhlédlo se okolo sebe. Lev obešel naše auto a zamířil k mému pravému přednímu kolu. Bez sebemenšího varování či výstrahy očichal horkou pneumatiku a vší silou se do ní zakousl.

Ve spárech krále

Lví samec zatřepal hlavou, až rozkýval celé auto, a aniž by gumu pustil, praštil sebou do trávy. Začal vší silou lomcovat autem a celá posádka se začala kolébat jako na horské dráze. „To je síla!“ houkne někdo z kolegů. „Je to vůbec možné, aby zvíře rozkývalo dvou a půltunové auto?“ polemizuje nahlas. Auto sebou několikrát škublo, to když se lví zlotřilec pokoušel vyrvat kus gumy. Pak nastal několikaminutový odpočinek, kdy lev nabíral síly pro další agresi. Dlouho se ani nehnul a já zkoušel udělat aspoň nějakou fotku. Následovalo opatrné vykouknutí a pomalé vystrčení těla fotoaparátu ven z okna, zaostření bez míření a rychlé docvaknutí. Pár výbojů blesku lva ale nijak nezaujalo. Fotil jsem, co to šlo, ale začali jsme řešit jiný zásadní problém. Kočka si pravděpodobně zasekla zuby do tvrdé pneumatiky a nemohla je vytáhnout.

ko1211 botswana lev ric 0743

 

Lev jen funěl a nehnul ani chlupem. Jeho svaly tuhly a na tlapách mu vyskakovaly žíly. Zažil jsem při různém pozorování lvů již několik rvaček a duelů, kdy si lvi dokazovali svou sílu. Mnohdy to bylo ostré sekání drápy, cenění zubů, zakusování do těl a trhání kůže protivníka. Ve většině případů si ale lvi dokazovali svou sílu tlakem svých čelistí a váhou těla. Viděl jsem, jak se dva lvi přetahovali o kus masa uloveného buvola. Leželi nehybně vedle sebe, opřeni svými těly jeden o druhého a vší silou se na sebe valili. Jako by se snažili toho druhého vytlačit. Věděli, že si nechtějí ublížit. Vědí, že jakákoliv pranice na ostří nože může zásadně ohrozit toho druhého na životě. Lvi si přitom neustále dokazují svou majestátnost a postavení, ale vážněji si neublíží, pokud jsou ze stejné smečky. Vědí, že pro další lov potřebují jeden druhého. Jeden neznamená nic, dva dokážou hodně a smečka skolí vše. Respektují se.Osudem dvou samců, kteří se rozhodnou touto nenásilnou a mírovou cestou dokázat své místo bývá, že se vůbec nenažerou. Tlačením na sebe bývají lvi tak zaneprázdněni, že dokážou držet svou kořist i hodiny, aniž by ji jen o kousíček popustili svému soku. Mezitím zbytek smečky v klidu sežere ulovené zvířete.

Náš lev se pravděpodobně dostal do stejného transu a nehnutě bojuje s pneumatikou jako se svým sokem. Jen drží, funí, bručí a ani se nepohne. Zatímco my si zoufáme, okolo našeho vozu a místa činu se shromáždila desítka aut. Posádky kroutily hlavami, jiní s vytřeštěnýma očima hleděli na dílo zkázy, další se jen škodolibě smáli. My jen meditovali.

Vysvobození

Otočením klíčku nastartuji motor a doufám, že klepání dieselu lva vyplaší. Nezbedník si ale z hlasitého řevu motoru nic nedělal. Šlapal jsem na pedál a vytáčel otáčkoměr do červeného políčka, ale zlotřilec nic. Rozhodl se, že tuto bitvu dnes vyhraje. Bylo jasné, že lva tak lehce nesetřeseme, a pokud není v autě odvážlivce, který toho darebáka, co nám rve gumu, nepůjde nakopnout do zadku, nehne se. Říká se, že pouhá myšlenka dokáže pootočit zemí…, skropit vyprahlou Saharu blahodárným deštěm či božsky přeměnit vodu ve víno…, nevím…, možná. Ale v ten moment mě někdo vyslyšel a posádka druhého auta předjela autem za lva a rámem do něj najela. 
Lvovi se do rezatých chlupů zabořil stříbrný nerezový rám. Čekal jsem, že vyskočí jako opravdová kočka, vymrští se na kapotu dorážejícího auta, předními tlapami rozbije sklo a pěkně dá za vyučenou tomu drzému řidiči. Lhostejný lev se však nenechal rozházet. Naše druhá posádka však boj taktéž nevzdávala, jejich džíp zařadil zpátečku a znovu do lva najel. Rám bouchnul do lvího zadku a lev jen vztekle zabručel. „Tsssssssss,“ přehlušilo doposud jen stereotypní vrčení lva a bublání motoru. Pneumatika zasyčela a auto se mírně naklonilo na pravý bok. Lev se zvedl, rozhlédl se okolo sebe, zkontroloval smečku, která byla od něj více jak dvě stě metrů, a pak se podíval do skla našeho auta. „Tak, co, srábci,“ myslí si, „stačilo?“ Odkráčel sotva deset metrů a s hlasitým vydechnutím se svalil do trávy.

Slunce se již vyhouplo na nejvyšší bod a úplně jsme zapomněli na čas. Ptáci křičí na celé kolo a snad se nám všichni ti zatracení opeřenci vysmívají. Smějí se i posádky jiných aut a postupně odjíždí. Po chvíli na místě činu zůstává jen pár zvědavců, aby si počkalo na vyvrcholení příběhu. Můžeme odjet a zničit rozřezáním drahou a hlavně nutnou pneumatiku pro další, mnohem těžší dny expedice. Či zůstat a kolo vyměnit. Plán „B“ je ukut a druhý džíp stavíme mezi lva a naše auto. Snažíme se zamezit kočce výhled a možnost okamžitého výpadu. Sundání zadní rezervy, zaklínění mohutného heveru do rámu auta, pumpování a zvedání těžkého džípu, povolení matic, sundání kola, nasazení rezervy, dotažení šroubů, uklizení roztrhaného kola. Kopnutím do heveru spadlo auto zpět na všechny čtyři. To vše za neustálého kroucení hlavami po lvím ničiteli, který nás bedlivě celou dobu pozoroval.

Překvapivý důvod

Odjíždíme a nikdo nemluví o ničem jiném. Cestou se zastavujeme u místních ochránců a správců a celou situaci rozebíráme. Zvažovali jsme, že někde cestou jsme možná srazili nějakého králíka, surikatu či všudypřítomnou zemní veverku. Rangeři se nad našimi vizemi jen usmívali, věděli své. „To lvi dělají celkem běžně. Projíždíte autem velké území a míjíte značky různých lvích skupin. Samci i samice značkují vše, vy to přejedete autem a on to ucítí. Tu gumu považoval za nebezpečí a rozdal si to s ní.“
Hleděli jsme na sebe a přemýšleli, zda si z nás nedělají legraci. Teorii rangerů mi ale potvrdilo ještě několik dalších znalců lvího života. Je až neuvěřitelné, že zápach rozpálené pneumatiky a štiplavá vůně spáleného brzdového obložení lva neodradí. Moč jiného lvího samce musí být tak pronikavá, že druhý samec o sto kilometrů jinde neodolá a jde se utkat se svým imaginárním nepřítelem. Pro jistotu tak příště, než vjedu do území nějaké lví smečky, umyju pneumatiku šamponem.

powered by contentmap

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group