ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

INVAZE SARANČAT

Lidé v Africe sarančata rádi jedí. Praží si je na ohni nebo je pojídají nakládaná. Ostatně saranče patří do kategorie zdravé výživy: obsahuje 62 % proteinů a jen 17 % tuku, kromě toho i neobyčejně mnoho minerálů, jako draslík, sodík, mangan, železo. Milionová, možná miliardová mračna sarančat však nyní bleskovým tempem vyjedla část Afriky. Tak pustošivé nálety nezažil kontinent posledních patnáct let.

MILIARDOVÁ ARMÁDA NA POSTUPU
Státy západní a subsaharské Afriky vyhlásily v létě výjimečný stav. Nepropukly tu žádné nepokoje, neschylovalo se k občanské válce. Afriku zachvátila jiná hrozba: začala invaze sarančat. A byly jich miliardy. Odborníci odhadují asi osmdesát milionů kusů na jeden kilometr čtvereční. Mračno vyrazilo z oblastí jižně od pohoří Atlas, kde se kvůli loňským vydatným dešťům sarančata extrémně přemnožila. Miliardová hmyzí armáda postupovala rychlostí až 130 kilometrů za den z Libye, Alžírska, Tuniska a Maroka, přesunula se do oblasti Západní Sahary, Mauritánie, Kapverd, Senegalu, Mali, Nigeru a Čadu a míří na Súdán.
„Žerou úplně všechno, úrodu na polích i přírodní zeleň, zůstávají po nich jen ohlodané stvoly,“ vysvětlil Keith Cressman z organizace OSN pro výživu FAO. „Kromě toho jsou schopna svůj počet během jediného měsíce ztrojnásobit,“ dodal expert.
Takovou přírodní katastrofu si většina z nás nedokáže ani představit. Cyklony, záplavy a zemětřesení, to ano. Ale invazi sarančat? Letos jí padlo za oběť zatím deset milionů hektarů afrických polí. Dravý hmyz zdecimoval mauritánskou metropoli Nouakchott. Přestože se obyvatelé snažili proti náletu bojovat hradbou ze zapálených pneumatik, sarančata nakonec sežrala i trávu na fotbalovém stadionu.
Dospělé saranče sní denně tolik, co samo váží - tedy přibližně jeden až dva gramy. Malé hejno o půl milionu jedincích spase za jediný den na polích úrodu, která by nasytila 2500 lidí. Nebo by stačila pro 10 slonů či 25 velbloudů. Osmdesát milionů sarančat sežere 160 tun vegetace denně. A to i v pouštních oblastech, kde je úrodné půdy velmi málo. Škody na úrodě by do roka mohly dosáhnout až 245 milionů dolarů, tedy asi 6,5 miliardy korun. „Sarančata používají válečnou taktiku. Neznají hranic. Není přehnané tvrdit, že letošní mimořádná invaze ohrožuje životy lidí,“ uvedl senegalský ministr zemědělství Habíb Syla.
Vážné nebezpečí představuje postupující kolona sarančat také pro západosúdánský region Dárfúr, kde přežívá přes milion lidí v uprchlických táborech s minimem jídla a vody. Sarančata by pro ně znamenala další pohromu.

PROČ SE PŘEMNOŽUJÍ?
Proč jsou sarančata celá léta v klidu, a najednou se zkázonosně přemnoží? A proč zrovna rok po vydatných deštích? Je to jednoduché. Během období dešťů se zvýšila potravní nabídka, takže se vylíhlo a přežilo velké množství jedinců. V následujícím suchém období se množství potravy zmenšilo, ale sarančat bylo víc než obvykle. Při shánění potravy se shlukují na místech, kde ji mohou najít, a zároveň jsou vlivem sdružovacího pudu náchylnější k vzájemnému následování. Vzniklá hejna jsou pestřeji zbarvená a mají pozměněné chování, než jedinci v usedlých fázích. Odborně se tomu říká princip tzv. fázového polymorfismu. V literatuře se popisuje hejno sarančat stěhovavých, které mělo až 35 miliard jedinců, takže vážilo 50 000 tun.
Afriku letos spásalo saranče všežravé Schistocerca gregaria. Co o něm víme?
Zvládá široké rozmezí teplot od 0 ̌C až po 60 ̌C. Pokud nedojde k přemnožení, obývá obvykle oblasti jižně od Sahary a také Indii. Tedy plochu okolo 16 milionů km2 ve zhruba 30 zemích světa. Pokud se ale tento druh sarančete masivně přemnoží, může při své invazi obsadit plochu 29 milionů km2, zhruba 20 % zemské souše, a problémy způsobit až v 60 zemích. A to nejen v zemích Afriky a Asie, ale i Evropy. Testy ve větrném tunelu prokázaly, že saranče je schopné letět nepřetržitě 17 hodin. Co se týká letu, tak rekordem je přelet z Kanárských ostrovů na britské ostrovy, což představuje vzdálenost 1600 mil. Došlo k němu v roce 1954.

JAK SE INVAZI BRÁNIT?
„Nejlepší obranou je rozprašování pesticidů z letadel, na to však africké země nemají peníze,“ zdůraznil expert FAO Keith Cressman. Letos se zatím takto podařilo ošetřit jen čtyři miliony hektarů půdy, převážně však jen na severu - v Maroku a Alžírsku. „Postižené státy ale potřebují pomoc ve výši alespoň osmdesáti milionů dolarů. Jinak bude letošní úroda v Africe zdevastována,“ řekl výkonný tajemník organizace OSN pro výživu a zemědělství (FAO) Thami Benhallima. „Naší jedinou nadějí je tak postoj dárcovských zemí,“ dodal.
Senegalský prezident Abdoulaye Wade se proto dopisem obrátil o pomoc na prezidenty George Bushe a Jacquesa Chiraka. „Proč nevyhlásíte válku migrujícím sarančatům, která mají potenciál zahubit mnohem více lidí než války a konflikty?“ uvedl ve svém apelu.
Podle FAO byly v nejvyšší nouzi použity plamenomety, obrovské vysavače i laser. Jedovaté postřiky organofosfáty jsou ovšem odzkoušené a fungují. Zastánci nechemických metod volají i po využití biologického boje: možností je aplikace regulátorů hmyzího růstu či sterilizace samiček, které by nebyly schopny naklást životaschopná vajíčka. Sarančata hubí i různé druhy hmyzožravých ptáků. Z našich domácích druhů je to kavka obecná Corvus monedula nebo špaček růžový Sturnus roseus. Když se však sarančata dostanou do migrační fáze, přirození nepřátelé jejich nevypočitatelná hejna nezastaví.

NIČIVÉ ÚTOKY ZNÁME I Z MINULOSTI
V posledních letech jsou invaze sarančat ve světě stále ničivější. Před dvěma lety čelil tomuto problému Afghánistán, zejména v provinciích Baghlán, Samangán a Konduz. Katastrofu se podařilo omezit díky rychlé pomoci Organizace OSN pro výživu a zemědělství.
Loni zasáhla hejna západní část USA, především Nevadu a Utah. Američtí experti uvedli, že šlo o nejhorší nájezd sarančat od druhé světové války. V Utahu sežrali nájezdníci dva a půl milionu hektarů úrody. Úřady musely instalovat výstražné značky upozorňující na kluzké vozovky v době, kdy hejna byla na cestě.
Sarančata se objevují na basreliéfech v egyptských hrobkách z XI. dynastie, tedy už v době 2040 let před Kristem. Známý je biblický popis „egyptské rány“ - náletu sarančat, která měla napomoci odchodu Izraelitů z Egypta. F. S. Bodenheimer ve své knize Animal and Man in the Bible Lands připisuje tuto biblickou pohromu právě sarančeti všežravému. Nálety popisuje i Plinius Starší v díle Historia naturalis. A u nás? V přírodopisu živočišstva z roku 1957 se můžeme dočíst: „O prvém vpádu sarančat do střední Evropy podávají zprávu zápisy z kláštera ve Fuldě z roku 873, kde opat Regino tyto katastrofy podrobně popisuje. Sděluje, že během jediné hodiny zničila sarančata veškerou úrodu na 100 jitrech půdy. Zaznamenány jsou pak zvláště zhoubné katastrofy z let 1084, 1333. 1569, České země sarančata vyplenila v letech 1336-38.“

AFRICE HROZÍ HLADOMOR
Proč jsou podobné nálety sarančat tak zhoubné? Býložravá sarančata jednak na polích sežerou úrodu, ale sežerou i veškerou další zeleň široko daleko. Biomasa pak chybí domácím i volně žijícím zvířatům, která hromadně hynou hlady. V převážně zemědělských zemích přicházejí hladomory, případně zadlužení země při nákupu potravin zvenčí.
Zhoršení již tak složitých životních podmínek lze očekávat v Nigeru, Mali, Čadu či Mauritánii. Například Niger, kde se nachází relativně úrodné údolí stejnojmenné řeky, je rozvojovým agrárním státem. Přibližně 90 procent pracovních sil je zaměstnáno v zemědělství, přičemž hlavními plodinami jsou proso, čirok, maniok a podzemnice olejná. Lze si tedy udělat úsudek, jaké hospodářské dopady na tento stát bude mít nálet sarančat. V zemi lze očekávat hladomor a poté podle odborníků i epidemii žloutenky. Přitom úroveň zdravotnictví v Nigeru je velmi nízká a v zemi se rozšířeně vyskytuje malárie. Jen pro začátek budou zapotřebí desítky milionů dolarů, aby se země nedostala do hluboké krize. O tom zdejší vláda ví již své: v letech 1968 až 1975 došlo v důsledku extrémního sucha k rozvratu hospodářství, což vedlo až k občanským nepokojům, a v roce 1974 dokonce k převratu. Vybřednout z krize si vyžádalo značné úsilí, které ještě neskončilo, a nyní se mohou obyvatelé obávat opět velmi složitých roků, kdy půjde doslova o přežití každého člověka.

ROZMNOŽOVÁNÍ SARANČETE VŠEŽRAVÉHO
Při páření samec vyskočí na záda samičky a drží se jí předním párem nohou. Tím se dostanou do kontaktu konce jejich zadečků a samčí sperma se dostane do těla samice, kde oplodní vajíčka. Kopulace trvá od 3 do 14 hodin. Některé samice mohou být oplodněny více než jedním samečkem a sperma může být uloženo v těle samice a použito k pozdějšímu oplodnění. Vajíčka, která samička naklade do půdy, nejsou kladena jednotlivě, ale v jakýchsi „tobolkách“, které měří 3-4 cm. Počet vajíček je poměrně variabilní, může přesáhnout stovku, ale obvykle je to mezi 70-80 vajíčky stmelenými dohromady při prvním kladení. Při dalším kladení se jejich počet zmenšuje. Samice, které migrují v přemnoženém hejnu, kladou však vajíček mnohem méně. Desert Locust Information Service přesto udává, že na jednom metru čtverečním bylo nalezeno 1000 pouzder s vajíčky.
Inkubace vajíček je závislá na teplotě: v letní sezoně vývoj trvá od 10 do 14 dnů, na přelomu zimy a jara 60 až 70 dnů. V prvním larválním stadiu měří saranče zhruba 7 mm a váží průměrně 30-40 mg. Dospívání je pro saranče poměrně náročnou a svým způsobem i nebezpečnou záležitostí. Je spojené s „převlékáním pokožky“, tedy se situací, kdy se sarančí nymfa nemůže bránit ani útokem, ani útěkem. Než takové saranče dospěje, může to trvat tři až pět měsíců. Dospělý jedinec měří asi 5 cm a váží 1-2 gramy.

SARANČE NENÍ KOBYLKA
Saranče všežravé se u nás dá koupit, kus za čtyři koruny. Chovatelé exotických mazlíčků jimi doplňují stravu třeba některým druhům opic, ale nepohrdne jimi ani mnohý z hlodavců. Saranče nabízí k adopci ZOO Praha za pouhou stovku. Na druhou stranu dělají sarančata škody za miliardy dolarů.
Kobylku sedlal v Sekorově knize Ferda Mravenec. Tykadla jí elegantně čněla vzhůru a sahala jí zhruba do půli zad. Saranče je má krátká. V tykadlech je také nejnápadnější rozdíl mezi sarančaty a kobylkami, i když rozdílů je samozřejmě víc.
Sarančata mají jiný typ sluchového orgánu než kobylky, je umístěn na bocích prvého článku zadečku, zatímco kobylky jej mají na předních holeních. Sarančata vydávají zvuk třením zadních stehen o žilky na předních křídlech, zatímco kobylky mají zvukotvorné ústrojí na bázi křídel a při vydávání cvrčivého zvuku stehna nepoužívají. Samice kobylek mají dlouhé kladélko trčící ze zadečku. Kladélko sarančat je zakrnělé a jinak utvářené. Rozdílný je i průběh kopulace.
Odborníci na „škatulkování zvířat“, systematičtí zoologové, nejsou v přesném zařazení těchto tvorů zajedno. Jedni tvrdí, že kobylky a sarančata jsou samostatný řád, častěji jsou však obě skupiny spolu s cvrčky, krtonožkami a jinými řazeny do řádu rovnokřídlých (Orthoptera).

powered by contentmap

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group