ikoktejl

Nejtěžší trek Alp

Foto a text: Ondřej Němeček

O národním parku Écrins v jihozápadní části Alp ve Francii slyšel snad každý. Málokdo však s jistotou ví, že je okolo něj vedena turistická stezka o délce přibližně 180 kilometrů, která je některými považována svým charakterem za nejtěžší trek v celých Alpách. Zcela neprávem a nepochopitelně leží ve stínu „profláknuté“ korsické GR20 s obdobnými parametry. Na druhou stranu je to vlastně dobře – Čechy zde nepotkáte a stejných nadšenců do celého pochodu je jako na prstech jedné ruky.

EV1204-GR54-02

Za červenobílým pruhem

Tento náročný trek v Dauphinéských Alpách je nazýván mezi místními podle historického francouzského regionu jako Tour de l'Oisans, ale návštěvníci ze zahraničních zemí mu neřeknou většinou jinak než jednoduše GR54. Písmena jsou zkratkou typického označení „Grande Randonnée“, které se užívá ve spojitosti s horskými treky a dálkovými pochody v zemích Francie a Španělska. Turistické značení je jednoduché – stejně jako ostatní „gé-erky“ je i tato vedena po bílo-červeném pruhu, který snadno v terénu člověk nalezne buď na kameni, stromu nebo na kůlku zatlučeném v trávě. Ztratit se? To rozhodně nehrozí! Stezka tvoří logický okruh kolem nádherného národního parku a většinou ho lze absolvovat mezi deseti a třinácti dny dle fyzických dispozic jednotlivce. Cesta překonává čtrnáct hlavních horských sedel a na délce zhruba 180 kilometrů nastoupá hodně přes 13 kilometrů, což už je úctyhodná porce. Na taková čísla nedosáhne ani věhlasný trek Tour du Mont Blanc a vyrovnaným soupeřem je již zmiňovaná korsická GR20! Údaje se ale mohou lišit podle zvolené trasy, neboť na některých místech pochodu je možné si vybrat z několika variant pro další postup. Je velmi potěšující, že existuje ucelený průvodce včetně všech grafů a mapek, ale už je poněkud horší, že je pouze v angličtině či francouzštině, třeba se to ale v budoucnu změní! Pokud se někdo obává, že horská trasa o délce necelých 200 kilometrů bude monotónní, bude jistě zklamán. Jedná se o průchod různorodým terénem – podobným poklidným zazelenalým ukrajinským poloninám, strmým a náročným šedivým alpským suťoviskům, sedla jsou většinou široká na roztažení paží a pod nohama ubíhají stovky serpentin pěšiny vedoucí dál do himálajsky hlubokých a barevných údolí. Co den, to jiná krajina, a vše na „jednom místě“!

EV1204-GR54-03

Pod dohledem La Meije

Ačkoli stezka oficiálně začíná v údolním městečku Le Bourg-d'Oisans (720 m), které se hemží především vyznavači silniční cyklistiky a jejími fanoušky, mnozí trekaři se vydávají na cestu po okruhu i z jiných záchytných bodů. Le Bourg-d'Oisans se nachází na počátku hlavního écrinského údolí, a mimo jiné i pod významným horským moderním střediskem L'Alpe-d'Huez (1850 m), do nějž vedou proslulé nekonečné serpentiny, které měly před několika lety čest vyzvat na souboj cyklisty závodu Tour de France. Pohled na strmý kopec se zaříznutou silničkou směřující stále a stále vzhůru je fascinující, nicméně výkon vrcholových sportovců, kteří do L'Alpe-d'Huez vyjížděli, je ještě neskutečnější! Tak jako tak je třeba být v nadšených zmínkách o horském středisku opatrný – sami Francouzi ho moc rádi nemají, a co více, dokonce se za něj i tak trochu stydí kvůli údajnému nešetrnému položení v krajině. Hned prvních několik kilometrů při výstupu z údolí po stezce ve směru hodinových ručiček prověří připravenost turisty opravdu po všech stránkách. Strmá pasáž po skále vyžaduje jistý krok a čas od času je možné si pomoci fixním ocelovým lanem. Naštěstí jsou tyto úseky krátké a další kilometry a dny uplývají i přes četná každodenní převýšení, často přesahující 1000 výškových metrů z údolí a zpět nahoru po nádherných horských pláních, rozprostřených pod úžasným masivem La Meije (3984 m) a jeho nádherným ledovcovým krunýřem, jenž v letních slunných dnech září přímo do očí. Tato kamenná špice vévodí několika dním pochodu a její výhledy rozhodně nijak neomrzí, fotografové si budou libovat. Ranní vstávání ve stínu a chládku údolí pomůže těm línějším rychle vyskočit a vydat se do kopce za dosažením dalších sedel, z nichž jsou výhledy mnohdy nejlepší. Pokud průvodce nabízí cestou alternativní odbočku z trasy, rozhodně je dobré ji využít – navštívíte tak třeba překrásné Plateau d'Emparis s několika jezery, v jejichž vodní hladině se odráží zmiňovaný ledovec i kamenná špice La Meije a vše je jako na dosah ruky, jen propastně hluboké údolí mezi svačícími turisty a počátkem ledovce. Nejvyšší sedlo první části treku Col de l'Eychauda (2425 m) je v obležení lyžařských sjezdovek a působí na turisty oprávněně trochu rozporuplně.
První polovina okruhu kromě průchodu vysoko položenými sedly, dennodenně vyzývajícími k řádným fyzickým i turistickým výkonům, a překrásných travnatých údolí nabízí i návštěvy podhorských malebných vesnic jako Le Chazelet (1786 m) či Le Casset (1512 m), spaní v kempu přímo pod La Meije v La Grave (1474 m), a při posledním dnu této části treku se při sestupu dolů do údolí do vesnice Vallouise (1166 m) na malou chvíli ukáže i kamenná pyramida masivu Mont Pelvoux (3946 m). Hledáním ideální horolezecké výstupové linie po kamenném obrovi, který zastiňuje nejvyšší vrchol celého regionu Barre des Écrins (4102 m), a který byl dlouhé roky považován za nejvyšší masiv celé écrinské oblasti, se čas jistě zkrátí o celé hodiny! Bohužel těchto úvodních zhruba 80 kilometrů nenabízí dostatek možností spát ve stanu v horách, jak by si mnozí romantikové přáli, naopak je nutné zůstat přes noc v placených kempech v údolích. Útěchou může být snad jen poctivá studená sprcha na konci dne. Přespávání mimo vyhrazená a určená místa je přísně zakázáno! Řádně fyzicky připravený turista zvládne první část Tour de l'Oisans za 4–5 dní a může například dokoupit některé nutné zásoby v malém supermarketu nedaleko kempu, relaxovat u řeky nebo usednout na některé z mnoha venkovních teras restaurací a nechat se ukolébat podhorskou atmosférou vesnice Vallouise. Rozhodně se nevyplatí nikam spěchat, ještě bude potřeba mnoho sil!

EV1204-GR54-04

Opravdovými horami

Charakter druhé poloviny treku GR54 se výrazně mění. Pokud se někomu za posledních několik dní zdálo, že se hor pouze „letmo dotkl“, další dny bude v jejich těsném objetí a krás nebetyčných štítů si užije až až! Za vesnicí Vallouise trasa počíná mířit k západu a stezka trochu nepříjemně pokračuje po úzké asfaltové silnici, jež se vine zpět pod hory. Někteří stále unavení turisté třeba rádi využijí ranní kyvadlovou linku, která několik kilometrů ušetří, přiznejme si ale, že by potom celá „pěší tour“ ztratila na významu! S plnými žaludky skvělé francouzské kuchyně není snadné následující dva dny bojovat v pěti vysokých a důležitých sedlech, která jsou častokrát pro nepříznivé počasí neprostupná a obejít se jinou variantou nedají. Mezi nimi je i nejvyšší sedlo celé Tour de l'Oisans, Col de l'Aup Martin (2761 m), do nějž se stoupá téměř celý den, a které je opravdu široké jenom na pohodlné sednutí – závěrečných několik set metrů výstupu strmým suťoviskem a osmýkanou rozsypanou břidlicí dokazuje, že zde není nic zadarmo. A to ještě čeká objektivně nejtěžší sedlo celého treku, Col de la Muzelle (2625 m), které při pohledu z dáli působí jako zcela nepřekonatelné. Při následujících traverzech místního symbolu a dominantního masivu Le Sirac (3441 m) se každému jistě zatají dech o to více, když se od místních dozví, kam až všude před necelými 30 lety sahal ledovec, z nějž je dnes vidět jenom trochu „směšná“ bílá skvrna. I přesto, že stezka opakovaně každý den míří dolů do hlubokých údolí do zapomenutých vesnic, jako Le Desért-en-Valjouffrey (1255 m) či Valsenestre (1294 m), které fungují jenom jako záchytné stanoviště pro turisty, vítá několik horských chat srdečně všechny trekaře k přespání, pohoštění nebo i teplé sprše za poplatek. Mezi nejhezčí z celého pochodu určitě patří refuge de Vallonpiere (2271 m), refuge des Souffles (1975 m) či refuge de la Muzelle (2130 m). Ti, kteří jsou zvyklí na svůj stan nebo nemají prostředky na využití nabízeného pohodlí, rovněž nemusí truchlit – okolní louky jsou jim vždy nabízeny zdarma k přespání. To rozhodně potěší a hvězdná, ničím nerušená noc v tak úžasném koutu Alp nemá žádnou chybu! Zdejší skalní srázy se vzhledem k břidličnému charakteru hor barví dočerna, v kombinaci s rostoucí trávou a modrou oblohou pak fotky obsahují až neuvěřitelné barevné kombinace, o jejichž reálnosti je kamarády doma těžké přesvědčovat, každá fotka vypadá jako z jiné části planety. Ještě lepší obrázky je možné přivézt z několika dílčích výletů, které je možné podniknout v této polovině treku – ať už se jedná v závěru o menší výstup na vyhlídku na ledovec masivu Roche de la Muzelle (3465 m) a stejnojmennou chatu pod ním, nebo z celodenního výletu na jediný turisticky dostupnější vrcholek v celé oblasti Pic Turbat (3028 m), z nějž se otevřou neskutečné pohledy do kamenné kolmé stěny L'Olan (3564 m) a do dalších krásných údolí. Tyto výlety se určitě vyplatí! 

EV1204-GR54-05

Poslední etapa celé GR54 vede přes sedlo Col du Vallon (2531 m), z nějž člověk spatří écrinské štíty naposledy, emotivní zamávání rukou horám a pronesení několika slov na rozloučenou je zde k vidění často. Předlouhý sestup ozvláštní jen sestupování nad krásným jezerem Lac Lauvitel (1540 m), které vypadá jako magické zrcadlo místních hor. Tímto definitivně končí všechny krásy hor, zbývá už jen přes několik malých vesnic, jako Les Gauchoirs (840 m) či Le Vert (720 m) dojít zpátky tam, kde celý tento podnik začal – rušného a přeplněného Le Bourg-d'Oisans, kde po klidu a míru okolních hor není ani památky. Snad aspoň ta načerpaná nejčistší přírodní síla z posledních dvou týdnů vydrží každému uvnitř sebe sama co nejdéle!

Nejtěžší?
Ať už je tento trek nejtěžší v Alpách svým charakterem, počtem nastoupaných a sestoupaných kilometrů či počtem ujitých kilometrů, je to zhola jedno. Ten, kdo spatří Le Bourg-d'Oisans po absolvování celého okruhu ví, že hory nabídly mnohem více – samotu, odhodlání, přátelství stejných nadšenců, kteří se vydali doslova bojovat o každý kilometr a sedlo, nádhernou přírodu a hlavně jeden velký turistický zážitek v perfektních horách, na který nikdo nezapomene a za kterým se rozhodně vyplatilo vydat!

EV1204-GR54-06

EverestInfo

Ideální doba na návštěvu
Problém celého trekování v Alpách je nasnadě – vysoko položený sníh znemožňuje pohodlný průstup sedly. Do NP Écrins se vyplatí vyrazit nejdříve v půlce června, počasí pro túry ale vydrží až do pozdního září. Vždy je to velká loterie, zda vyjde počasí.

Doprava
Do Le Bourg-d'Oisans jezdí pravidelný autobus několikrát denně z Grenoblu, které je prvním větším městem a křižovatkou cest, ale také nejsnadněji dostupným bodem z České republiky. Do Grenoblu se dá totiždostat nejen místními a mezinárodními autobusy, ale také vlakem či do nedalekého známého Lyonu letecky, z nějž jsou spoje rovněž velmi časté.

Možnost přespání
První polovina treku je ve znamení spaní v údolních kempech, jejichž ceny provětrají horalovi peněženku (dokonce i 20 € za stan!). Naopak dál není problém přespávat v horských chatách s polopenzí, je však dobré jednoho ochotného chataře požádat o telefonické rezervace na dalších chatách – ty nejvytíženější bývají v sezoně stále plné! Pro milovníky přespání ve stanu je dobrá zpráva, že se na horách za stan u horských chat nic neplatí, a přitom je nabízený veškerý komfort chaty jako ubytovaným! Tak to má být!

Průvodce a mapy
Skvělý průvodce se vším, co potřebuje člověk vědět, vydalo před lety nakladatelství Cicerone pod názvem Tour of the Oisans: The GR 54. Bohužel pro některé – je v angličtině. Další dostupný průvodce stejné kvality je pouze ve francouzštině. Nic potěšujícího pro česky mluvící. Díky těmto knihám, ať už kterékoliv, je možné projít celý trek bez mapy, nicméně je dobré ji mít u sebe pro podnikání dílčích výletů. Správnou volbou je mapa z francouzské edice Rando Alps číslo A6 s názvem Écrins – Le Bourg d'Oisans/Briançon.

Zásoby na cestu
Malou nepříjemností tohoto treku je menší dostupnost otevřených obchodů se základními potravinami. Na trase jsou jen menší, které nedisponují trvanlivými potravinami. Jediný menší supermarket, avšak dostačující k dokoupení všech zásob, se nachází v polovině treku ve Vallouise! Další speciální outdoorové vybavení, jako plynové kartuše, tu horal nesežene skoro vůbec. Je proto nutná důkladná příprava před akcí!

AUTOR-Nemecek

Autor

Ondřej Němeček. Narodil jsem se rok před poslední revolucí a pocházím z podorlického města Dobrušky, kde bydlím dodnes. Ze všech outdoorových sportů, které jsem zkusil, mi přirostlo nejvíce k srdci putování s (těžkým) batohem po horách, avšak na „sportovnější“ úrovni, při které si i přesto dokážu udělat pořádek v hlavě a odpočinout si od spěchu a ruchu civilizace. Letos jsem mimo jiné dokončil svůj menší osobní dvouletý projekt třech treků, které jsou považované za jedny z nejnáročnějších v Evropě – GR11, GR54 a GR20.

powered by contentmap

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group