ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

Příliš drsný byznys

 

TEXT: JAROSLAV PETR

Jen málokdo má radost z toho, že levné čínské plasty vytlačují tradiční materiály a devalvují staré řemeslné tradice. Ochránci nosorožců jsou v tomto ohledu výjimkou.

„Střenka dobré jambíji má v každé denní době jinou barvu. Ráno je nažloutlá, odpoledne zelená a v noci černá,“ tvrdí staří znalci tradičních jemenských zahnutých dýk. Jambíja není zbraň. Je to mnohem více. Dýka je symbolem mužnosti, deklarací společného postavení a průkazem rodového původu zároveň. O ceně dýky nerozhoduje ani tak čepel, jako její držadlo. U těch nejlepších, vyráběných po staletí třeba zbrojíři z rodu Al-Saifani, je základem držadla roh nosorožce. Jen tento materiál dokáže prý měnit během dne barvu. „Je to proto, že nosorožčí roh stvořil Alláh a nikoli člověk. V rohu je něco živého a to se přenáší i do držadla jambíje. Tak jako roh roste, tak i držadlo mění barvy,“ říkají zákazníkům jemenští obchodníci s dýkami.

ko1306 tema nosorozci south-africa-studies-legalising-rhino-horn-trade-report wildlifedirect.org

V roce 1977 byl obchod s rohy nosorožců postaven mimo zákon. Výrobci jambíjí a obchodníci s tímto artiklem datují úpadek svého řemesla a živnosti od druhé poloviny 80. let, kdy začal být zákaz dodržován s větší důsledností. Ceny jambíjí s držadlem ze zakázaného materiálu vylétly do nebeských výšin. Běžně se za ně platí desetitisíce dolarů, cena však může jít až do milionů.
Není divu, že řemeslníci stále častěji sahají po náhražkách. Používají například velbloudí kost. Ani Jemenu se však nevyhnula globalizace, a tak se na trhu objevují dýky s držadly z importovaných náhradních materiálů, nad nimiž tradiční výrobci ohrnují nosy. Držadla se zhotovují z kravských rohů dovážených z Indie, a dokonce i z čínských plastů. Méně vybíraví výrobci se naučili náhražkové materiály barvit tak, aby poměrně přesvědčivě imitovaly jedinečné zbarvení nosorožčí rohoviny. Pravda se často ukáže v okamžiku, kdy dýka upadne na zem. Držadlo z rohu nosorožce nárazu odolá. Náhražka se však roztříští na tisíce kousků. „Jambíja z nosorožčího rohu je věčná,“ nedají na zapovězený materiál dopustit jemenští zbrojíři. „Ten moderní šunt nevydrží ani tolik, co pár špatných bot.“

I proto tradicionalisté, například z řad šejků nomádských kmenů, trvají na tom, aby měli jambíju s držadlem z nosorožčí rohoviny. Připisují jí zázračné vlastnosti. Když člověka uštkne had, stačí prý jen na ránu přiložit držadlo dýky a nosorožčí rohovina jed vysaje a zneškodní. Staromilci jsou ale nuceni kupovat za horentní sumy staré dýky. Výroba nových z tradičního materiálu upadá a do Jemenu už se proto rohy nosorožců prakticky vůbec nepašují. Bohužel to neznamená, že skončilo bezohledné pronásledování nosorožců. Naopak. Počty zvířat zabitých pytláky v poslední době prudce rostou.

DRAŽŠÍ NEŽ DIAMANTY

V roce 2011 byl oficiálně prohlášen za vyhubeného nosorožec dvourohý severozápadní. Tento nosorožčí poddruh žil na území Čadu. Poslední čtyři kusy zabili pytláci někdy v letech 2003 až 2005 v Kamerunu. Zevrubné pátrání po nosorožcích dvourohých severozápadních v roce 2006 už vyšlo naprázdno. Posledním významným útočištěm afrických nosorožců zůstává Jižní Afrika. Žije tu 90 % z celkového počtu dvaceti tisíc nosorožců tuponosých a 40 % z pětitisícové populace nosorožců dvourohých. Společně se sousední Namibií skýtá Jižní Afrika domov 80 % populace nosorožců dvourohých.

Může se zdát, že jih Afriky je nosorožčím rájem. Jenže v posledních pěti letech se tu každý rok zdvojnásobil počet zvířat zabitých pytláky. Do dvaceti let tak můžou jihoafričtí nosorožci následovat své příbuzné z Čadu, Kamerunu a dalších koutů černého kontinentu.

Pytláctví je poháněno raketovým vzestupem cen. Jestliže v roce 1993 stálo kilo rohoviny z nosorožčího rohu na černém trhu asi 4700 dolarů, pak v roce 2012 se stejné množství prodávalo za 65 000 dolarů. Kilogram nosorožčí rohoviny je dnes dražší než kilo zlata, diamantů nebo kokainu. O rostoucích cenách nosorožčích rohů se až příliš citelně přesvědčují i správci evropských muzeí a přírodovědných sbírek. Zlodějům se už vyplácí krást i rohy z letitých muzejních exponátů. V České republice tak zmizely nosorožčí rohy například ze sbírek hradu Buchlov, zámku Napajedla nebo z Afrického muzea Emila Holuba v Holicích.

Závratný růst cen nosorožčích rohů má na svědomí dokonce i nosorožce, kterým správci rezervací rohy uřízli v naději, že zvířata přestanou být pro pytláky zajímavá. Dneska se ale vyplatí ulovit i nosorožce s pouhým pahýlem rohu. I z jeho prodeje kyne pytlákům slušný zisk.

Protože jsou ve hře stále větší peníze, neváhají pytláci do své pochybné živnosti investovat. Nosorožce už dávno neloví bosí lovci se zastaralými ručnicemi. Současní pytláci mají k dispozici helikoptéry, terénní auta, vysílačky a nejmodernější automatické střelné zbraně. Ochrana nosorožců v rezervacích nejednou připomíná válečnou operaci se vším všudy, včetně obětí na lidských životech z řad strážců zvěře i pytláků.

ko1306 tema nosorozci dsc06739 nicholas.duke.edu

 

ASIE CHCE ROHY

Pokud mají jemenští zbrojíři pravdu a obchod s tradičními jambíjami upadá, pak musí hnací kolo poptávky po nosorožčích rozích roztáčet něco jiného. Jemenci ukazují prstem na východ – do Číny a zemí jihovýchodní Asie. Tam už od starověku používali prášek z mletých nosorožčích rohů jako lék proti nejrůznějším chorobám. V Evropě panuje přesvědčení, že Asijci používají mletý nosorožčí roh jako afrodiziakum. Ve skutečnosti je tato surovina používána pro zcela jiné účely. Léčí se s ní především horečnatá onemocnění, astma, revmatismus a dna. Staré čínské lékařské knihy z 16. století doporučují nosorožčí roh i proti hadímu uštknutí, halucinacím, tyfu, bolestem hlavy, vředům, zvracení, a dokonce i proti „posedlosti zlými duchy“.

S ekonomickým vzestupem Číny a zemí východní a jihovýchodní Asie vzrůstá kupní síla jejích obyvatel. Zároveň s tím roste poptávka po nejcennějších produktech tamější tradiční medicíny včetně léků obsahujících mleté rohy nosorožců. V Asii mají tyto léky dlouhou tradici. V minulých staletích padly uspokojení poptávky po rozích za oběť populace tří asijských druhů nosorožců – nosorožce jávského, sumaterského a indického. Kolaps asijských zdrojů nosorožčí rohoviny byl hlavním podnětem pro přesun lovu do Afriky.

Současná situace afrických nosorožců – nosorožce širokonosého a nosorožce dvourohého – je kritická. Odborníci bouřlivě diskutují o tom, jak tato jedinečná zvířata zachránit. Zdá se, že další zpřísňování ochrany je cestou do slepé uličky. Ochrana nosorožců bude stát ještě více peněz, které už dnes zoufale chybějí při ochraně dalších druhů ohrožených zvířat. Čím větší překážky budou muset pytláci překonávat a čím větší tresty jim budou za zabití nosorožce hrozit, tím vyšší budou ceny jejich úlovků na černém trhu. Zákazy jen roztáčejí spirálu, na jejímž konci je svět bez nosorožců. Cesta k záchraně těchto jedinečných zvířat tak možná paradoxně vede přes uspokojení poptávky po rohovině legalizací jejího prodeje. Pak by ceny klesly a pytláctví by už nebylo tak lukrativní.

NOSOROŽČÍ SKLIZEŇ

Nosorožčí roh má oproti jiným obdobným komoditám černého trhu, pocházejícím od ohrožených zvířecích druhů, jednu velkou výhodu. Na rozdíl například od sloních klů lze nosorožčí roh získat tak, že zvíře neutrpí vážnější újmu. Roh neustále dorůstá a lze jej proto „sklízet“ opakovaně od jednoho zvířete. Za rok naroste nosorožci v průměru necelý kilogram rohoviny. Pokud by se jednou do roka narostlá rohovina „sklízela“ tak, že by se zvířatům dorostlé rohy uřízly v narkóze, pak by stačila k pokrytí celosvětové poptávky populace pěti tisíc nosorožců širokonosých, chovaných v jihoafrických soukromých rezervacích. Riziko pro nosorožce by bylo minimální. Jejich život by ztráta rohu významně nepoznamenala. Z nosorožčí populace umírá ročně přirozenou smrtí zhruba každé čtyřicáté zvíře. Jejich rohy však nesmí nikdo odříznout a prodat. Vniveč tak přicházejí metráky rohoviny, které by pomohly nasytit asijský hlad po surovině pro výrobu tradičních léků.

Sklizeň rohů by sice něco stála, ale náklady na ni by se mnohonásobně vrátily i v případě, že by stávající nebetyčné ceny nosorožčí rohoviny po legalizaci obchodu výrazně poklesly. Utržené peníze by bylo možné investovat do ochrany nosorožců a jejich životního prostředí. Podobný postup už slavil úspěch například v boji proti ilegálnímu lovu krokodýlů pro jejich kůži. Chov krokodýlů na farmách a legalizace obchodu s kůžemi zvířat odchovaných v zajetí významně ulevil krokodýlům ve volné přírodě. Pytláci o ně ztratili zájem, protože ceny kůží na černém trhu v konkurenci cen kůži z legálních zdrojů výrazně poklesly.

TLUSTOKOŽCI A RUKA TRHU

Základní podmínkou pro záchranu nosorožců legalizací obchodu s jejich rohy je spolehlivá regulace trhu, která nedovolí, aby se pod roušku povolených obchodních transakcí skryl i trh s rohy získanými pytláky. K dispozici musí být dostatečné množství rohoviny. Zároveň se ale nesmí roztáčet obchod s rohy do obrátek, které by vyvolaly další poptávku po rozích z černého trhu. Tyto elementární požadavky lze splnit. Cestu každého rohu získaného legálním způsobem lze sledovat od zvířete, kterému byl uříznut, až k zákazníkovi, který si ho koupí. Každý roh lze opatřit miniaturním vysílačem umožňujícím sledování na dálku. Záměně rohů zabrání pořízení „genetického otisku“, který jednoznačně určí, kterému zvířeti byl roh uříznut. Navzdory nákladům na vysílače a „otisky DNA“, které nepřesáhnou částku 200 dolarů na jeden roh, bude rohovina z oficiálních zdrojů výrazně lacinější než rohy získané ilegálním lovem. To by mělo stačit na to, aby obchodníci ztratili o surovinu z černého trhu zájem.

Odborníci doufají, že poklesne počet zvířat zabitých pytláky a populace nosorožců se začne rozrůstat. Za příhodných podmínek mohou počty těchto zvířat stoupnout každoročně až o 8 %. Tím by se samozřejmě zvětšila i populace zvířat, kterou bude možné využívat k pravidelné „sklizni“ rohů. Důležité je, aby část prostředků získaných legálním prodejem skončila u obyvatel v oblastech, kde nosorožci žijí. Pak budou mít i místní lidé na ochraně nosorožců zájem.

Odpůrci legalizace obchodu s rohy nosorožců poukazují na fakt, že povolení prodeje slonoviny v zemích na jihu Afriky se neosvědčilo a vedlo naopak k rozmachu pytláctví v jiných částech tohoto kontinentu. Dnes je situace afrických slonů doslova kritická a odhaduje se, že jen za poslední desetiletí zmizely bezmála dvě třetiny populace pralesních slonů afrických, kteří jsou někdy považováni za samostatný druh. Zastánci legalizace obchodu s rohy nosorožců namítají, že prodej slonoviny probíhá zcela nevhodným způsobem. Není zajištěno spolehlivé odlišení legálně získaných klů od klů dodávaných na trh pytláky. Do prodeje se dostává někdy i velké množství klů zabavených pytlákům, ale děje se to nepravidelně a nárazově. Zájemci o slonovinu nevědí, kdy a zda vůbec bude nějaká slonovina legálně ke koupi. Dodávky na černý trh jsou pak pro ně spolehlivějším zdrojem vysoce ceněné suroviny.

Zatím není rozhodnuto, zda bude obchod s nosorožčími rohy povolen a za jakých podmínek bude probíhat. Jedno je ale jisté. Pokud se na ochraně posledních nosorožců něco zásadního nezmění, můžeme během několika desítek let přiřadit africké nosorožce na hrozivě narůstající seznam vyhubených živočichů a rostlin.

powered by contentmap

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group