ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

Oběd u sikhů

 

TEXT A FOTO: IVAN BREZINA (Magazín Maxim)

Najednou stojíš a zíráš a sbíráš dech a slova.“ Takto popsali své první dojmy z návštěvy svatyně sikhů v Amritsaru slavní čeští cestovatelé Hanzelka a Zikmund v roce 1960. Jejich slova platí stále. Brána, která tohle místo odděluje od jednoho z největších měst svazového státu Paňdžáb, je vstupem do jiného světa. Špinavé indické ulice zůstanou kdesi daleko za vámi a vy máte náhle pocit, jako kdybyste vstoupili do zahrad Edenu.

V uších vám zní tlumené tóny meditační hudby a vy fascinovaně hledíte na pohádkový výjev před sebou. Uprostřed zdí z bělostného mramoru se rozkládá umělé čtvercové jezero, v jehož centru stojí svatostánek, pokrytý více než sto kilogramy ryzího zlata. Střecha Zlatého chrámu má tvar rozvitého lotosového květu. Za duchovním naplněním sem každý den přicházejí desítky tisíc Indů. Poslechnou si verše z posvátné sikhské knihy Adi Granth, pomodlí se, a pak spěchají do přilehlé jídelny langar za profánním naplněním žaludku. Ovšem s vědomím, že i jídlo je tu součástí modlitby.

ko1306 tema sikhove img 9376

DHÁL, ČATNÍ, ČAPÁTÍ A KHÍR

To bylo tak. První sikhský guru Nának (1469–1539) v mládí prodělal mystický zážitek. „Neexistují žádní hinduisté, neexistují žádní muslimové,“ zněla prý jeho první slova. Chtěl jimi říct, že přes rozdílnost náboženství existuje jen jedno jediné božství. Aby Nának jednotu všeho a všech prokázal v praxi, v rámci sikhismu zrušil kastovní a sociální rozdíly, na kterých stojí celý indický pohled na svět. Základem těch rozdílů je jídlo. V Česku se může v hospodě u jednoho stolu sejít milionář s popelářem, ale v Indii je to nepředstavitelné. Bohatý muslim by nikdy neusedl ke stolu s chudákem. Mezi hinduistickými kastami dodnes existují tak nepřekonatelné bariéry, že když se příslušník nižší kasty dotkne jídla příslušníka vyšší kasty, ten ho už jako „pošpiněné“ nevezme do úst.

A teď si představte, že vejdete do haly s rozměry hokejového kluziště, kde vedle sebe na zemi sedí stovky Indů. Kasty ani bohatství tu nikdo neřeší, žebráci sedí vedle mahárádžů. Dlouhé řady (pangat) jsou záměrným popřením jakýchkoli rozdílů. Původ, náboženství, rasa, pohlaví, státní příslušnost, to všechno v langaru přestává platit. Nikdo tu není povýšen ani ponížen, všichni dostanou stejné jídlo. Už chápete, jak revoluční byl kdysi Nánakův čin?

Tím to ale nekončí. Dalším principem sikhské víry je dělení se. „Nezáleží na tom, kdo sem přijde,“ vysvětluje manažer langaru Raghbir Singh. „Neřešíme, jestli jste Indové nebo Češi. Všichni jsou tu vítáni, všichni dostanou zadarmo najíst. Z langaru nikdo neodejde hladový.“ Jeho slova vzápětí potvrzuje armáda „číšníků“, kteří ale připomínají spíš krmiče prasat. Podél řad strávníků pobíhají s plechovými kbelíky, ze kterých jim do talířů kydají dhál (čočku rozvařenou s kořením), rýži, čatní (pikantní nakládanou zeleninu), placky čapátí a sladký rýžový pudink khír s kokosem. Další „krmiči“ z velkých konvic nalévají čaj. Nejdřív vám to přijde divné, ale pak si uvědomíte, že při takovém počtu strávníků musí jít vybraná etiketa stolování stranou. V langaru nejde o to, ze které strany se správně servíruje a ve které ruce se drží lžíce. Jde o sdílení. Vaši sousedi se usmívají, vyptávají se vás na Prahu a procházející „krmič“ vám přidává tak dlouho, dokud neřeknete dost.

VAŘEČKA VELKÁ JAKO PÁDLO

Všechno, co se tu sní, se platí z příjmů Zlatého chrámu. Každý den to obnáší pět tun mouky, dvě tuny čočky, jeden a půl tuny rýže, tunu cukru, tisíc litrů mléka a dvacet kilogramů čaje. Připravit jídlo pro armádu strávníků, kteří Zlatý chrám každý den navštíví, ale kromě hromady peněz vyžaduje i spoustu lidské práce. Armáda kuchařů? Vůbec ne, poutníci si tu vaří sami. Dalším principem sikhské víry je totiž sévá, nesobecká služba bližnímu. Prokázat ji můžete třeba tím, že pro ostatní ve svém volnu a zdarma navaříte obrovský kotel dhálu.

Kotel má rozměry zahradního bazénku a vařící se čočku v něm míchá Jitendra Singh. Jeho „vařečka“ připomíná spíš vodácké pádlo. „Při téhle práci zažívám přítomnost boha,“ vysvětluje. „Jsem vojenský pilot a peněz mám dost, ale tady můžu pracovat pro druhé. Každý sihk během života stráví v langaru aspoň pár dnů. Vaří a uklízejí tu i bohatí obchodníci, politici… A dělají to rádi, protože je to povznášející pocit.“

ko1306 tema sikhove img 9340

Jitendra mi vypráví, jak prý kdysi dospívající guru Nának dostal od otce dvacet rupií. „Zkus obchodovat a vytvořit z těch peněz zisk,“ povídá mu otec. Budoucí zakladatel sikhské víry potkal sádhu – polonahé svaté muže. Měli hlad, a tak jim za dvacet rupií koupil placky a čaj. Otec ho chtěl potrestat za to, že peníze „špatně investoval“. Nának ale odpověděl: „Největší duchovní ,zisk‘ je nasytit cizí lidi a nemyslet přitom na sebe.“ Tradice langaru byla na světě.

JÍDLO VAŘENÉ S LÁSKOU

Představte si kuchyni jídelny ze základky, ale stokrát zvětšenou. Kromě řad obrovských kotlů, v jakých se v Česku vaří asfalt, tu můžete spatřit i armádu žen vyrábějících placky. Jedna žena připravuje porce těsta, druhá válí, třetí dává placky na rozpálené železné pláty, čtvrtá je připečené obrací… Těch žen je prý dohromady tři sta. „Ať horké pláty langaru nikdy nevychladnou,“ říká jedna sikhská modlitba.

V průměrný den se v langaru nají asi padesát tisíc lidí, ale během sikhských svátků až třikrát víc. „Největší bezplatná jídelna světa“ proto musí připomínat dobře fungující hodinový stroj. Nad jeho chodem bdí strážci, kteří strávníky usazují do řad a organizují nosiče jídla. Jakmile jeden turnus dojí, naběhnou na „plac“ uklízeči, kteří mopy setřou mramorovou podlahu, a může se znovu prostírat pro další davy. A tak pořád dál, čtyřiadvacet hodin denně, 365 dnů v roce. V langaru se totiž nerozlišuje snídaně, oběd a večeře. Jí se tu pořád, od rána do rána.

Pokud do Amritsaru zavítáte, langar si rozhodně nenechte ujít. Jídlo je v Indii velmi levné, takže nemá smysl chodit sem kvůli šetření (a taky by to byla trochu hanba). Není to ani kdovíjak hvězdný kulinářský zážitek – prostě dobré, ale velmi jednoduché a celkem nevýrazné jídlo. Asi nikdy v životě už ale neucítíte tak silnou atmosféru pohostinnosti, sdílení a rovnosti. Jídlo prý nejlépe chutná, pokud bylo uvařeno s láskou. Možná je to trochu kýč, ale právě tenhle pocit langar odlišuje od oběda v běžné indické restauraci. 
Svůj zážitek zesílíte, když sikhům za oběd něco dáte. Zapomeňte ale na peníze a prostě věnujte svou práci. Staňte se sévádárem, bezplatným brigádníkem. Aspoň na pár hodin běžte umývat desetitisíce plechových talířů, krájet hory zeleniny nebo s bradatými muži míchat kotle čočky, aby se nepálila. Horké jídlo vás zahřeje u srdce a třeba si přitom vzpomenete na staré přísloví: „Starajíce se o štěstí druhých, nacházíme své vlastní.“

powered by contentmap

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group