ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

Noc pohanů

 

TEXT A FOTO: TOMÁŠ KUBEŠ

Návštěvníky Pobaltí na konci června určitě překvapí velkolepé oslavy slunovratu, které mnohdy předčí i Vánoce. Dávné propojení pohanských bohů a rituálů se dá náležitě prožít třeba na pradávném historickém sídlišti králů v Kernave•, kde se konají největší oslavy nabité energií.

Chytit ve Vilniusu autobus do Kernave• a dostat se do něj může být velký problém. Toto historické sídlo králů na východ od hlavního města je v období letního slunovratu obtížně dosažitelné, protože davy poutníků už od brzkého rána ucpávají silnici, aby zažili výjimečný den, který je symbolem dávných tradic a propojení s přírodou. Mně se to s trochou štěstí podařilo.

ko1306 litva 1img 7490

V samotném městečku se už od rána připravovaly stánky prodejců z celé země. Ve velkých pánvích se peklo maso, jinde vepřová kolena se zelím, klobásky, kusy prasat, jaternice a další masité pochoutky vonící vůní všech krajů Litvy. K vidění byly tradiční vyřezávané výrobky, lžíce, talíře, keramika, ale také lákavé silné nepasterizované pivo prodávající se v plastových láhvích. Někdy malinové, jindy medové, nebo silně karamelizované. Mnozí ochutnavači se dali do pití s takovou vervou, že z nejkratší noci roku neviděli zřejmě vůbec nic. Zato před kostelíkem v blízkosti kopců, které se prudce svažují do údolí k řece Neris, nebyl cítit žádný spěch. Dívky i babičky v krojích se tu procházely po rozkvetlých loukách, které přímo vybízely k lenošení. To ale není na pořadu dne, protože je nutné připravit tradiční korunu z lučních květů, která bude nejen ozdobou, ale také symbolem přechodu od nejdelšího dne roku k nejkratšímu v prosinci.

SÍDLO KRÁLŮ

Kdo by chtěl poznat Kernave• blíže, bude překvapen jeho bohatou historií od pravěku přes středověké hlavní město až po dnešek. A to jsme jen pouhých 35 km od Vilniusu, tedy skoro za rohem. Pro samotné Litevce je Kernave• symbolem bohaté historie i vzdoru. Už v dobách pravěkých lovců zde žily skupiny obyvatel, kteří si tuto oblast vybrali díky kopcovité krajině nad řekou Neris. Svahy v jinak rovinaté krajině byly dobrou lokalitou pro sledování pohybu zvěře, ale také k obraně před nepřáteli. První písemná zmínka o Kernave• je z roku 1279, kdy zde měl kníže Traidenis palisádou obehnané město. V roce 1320 ho vypálili křižáci, a tak se obyvatelé přesunuli od řeky na kopce, kde by se jejich osídlení dalo lépe bránit. Dnes tu z těch dob není mnoho k vidění, ale s trochou fantazie si můžete místo spojit s dávnými předky a boji, které se zde odehrávaly.

Rasos festival, jak se oslavy letního slunovratu v Litvě nazývají, je v Kernave• největším v celé zemi. Akce vznikla v roce 1967, kdy skupina univerzitních studentů uspořádala první ročník, který rychle přešel v pravidelně konanou událost. Příčinou vzniku nebyla jen touha po pradávných tradicích udržovaných na venkově, ale také odpor k sovětské okupaci a vnucovanému pojetí sovětských zvyklostí.

SÍLA PÍSNĚ

V podvečer počet návštěvníků narostl a hloučky lidí v krojích i v civilu posedávaly po louce a na dekách a pořádaly piknik. Jedna skupina ve mně spatřila cizince a hned mě zvala na ochutnávku. Jakmile zjistili, že mluvím rusky, byli rádi, protože starší generace mluví tímto jazykem a nestydí se za něj. Tady v Litvě se učí ruština stejně jako angličtina na školách, a i přes nedávnou minulost převážila chuť domluvit se nad dávným nepřátelstvím k ruskému sousedovi. Ovšem největším překvapením pro Litevce bylo, když zjistili, že se u nás takto velkolepě svatojánská noc neslaví.

Užít si slavnost tady přitom dokáže úplně každý – sotva padly zásoby jídla, jindy zádumčiví Litevci se divoce vrhli do kruhu a spolu s úplně cizími lidmi tančili a zpívali krásné písně. Pro mnohé možná podivnost, ale síla písně tady v Pobaltí dokázala udržet sounáležitost a vzdor proti sovětské moci. Dosud je zde jednou za několik let k vidění velkolepý festival písně, kdy sborově zpívá více než 30 000 lidí a v hledišti je doprovází více jak stotisícový dav.

ko1306 litva 3img 7333

 

Slunovrat není jen oslavou, ale skutečným přerodem země. Ve dnech jednadvacátého a dvaadvacátého června dosahuje slunce při pohybu vůči zemi své nejsevernější polohy, kdy země je nejvíce přikloněna ke slunci. Tento den je na severní polokouli nejdelší. Slunce vychází před pátou hodinou letního času a zapadá po jednadvacáté. Pro naše předky byl slunovrat důležitým bodem v roce. Stejně jako na čarodějnice byly na kopcích zapalovány ohně, kolem nichž se tančilo, a také se žehnalo dobytku bylinami zapálenými v tomto posvátném ohni. Žhavé uhlíky byly vhazovány na pole pro zajištění bohaté úrody. Hojně se sbíraly byliny, protože se věřilo na jejich magickou moc, a pokládaly se na prameny a studánky, aby nevyschly. Dodnes si možná z vyprávění vašich babiček pamatujete vyprávění o svatojánské noci, při které země vydávala své poklady. Stačilo k tomu jen nalézt kvetoucí kapradí, které kvetlo právě o půlnoci. Kdo získal tento květ, byl neviditelný, rozuměl řeči zvířat, ale i stromů a měl možnost nalézt poklad. A naopak, kdo tuto noc prospal, nenašel žádné bohatství, ale také se mu po celý rok lepila na paty smůla.

POSVÁTNÉ ŽIVLY

Program slavnosti velí postarat se o prameny, a proto průvod lidí opustil bezpečí louky a vydal se posvětit vodu. Hned dole pod kopci dávného města je jeden z pramenů, který lidé ihned obklopili květinami. Byl zapálen malý oheň, při kterém se lidé vydávají v myšlenkách za svými předky. Plamen hltavě likvidoval nejen dřevo, ale i čerstvě sesbírané byliny, které provoněly celé okolí. Myslím, že i ten, kdo nevěří na nějaké energie, bude překvapen, jak v tento den přichází nejen pozitivní nálada, ale jak takové setkání člověka naplňuje radostí a štěstím. Dokonce i já, člověk s hudebním hluchem, jsem zpíval a navíc litevsky. I když oblíbená píseň se stále stejným refrénem „Ligo, Lig“ není zas tak obtížná.

Jakmile se přiblížil západ slunce, shromáždili se lidé na hřebeni kopce a s nadějí v očích hleděli na magický okamžik, kdy zlatavá koule zmizí za obzorem a poslední paprsky pohladí tváře i duše lidí.

MAGICKÉ VYČERPÁNÍ

Možná nikoho nenavnadím na koukání do ohně, ale ten, kdo to nezažil, nemůže vědět, kolik kouzla se skrývá za obyčejnými plameny. Někdy je těžké nespat, ani já jsem to dokonale nezvládal, přesto jsem se vždy opět donutil nedřímat a užívat si dohořívající vatru. Litevci zatím zpívali, jedli a ti, které zlákal rockový koncert, odešli do městečka užít si moderní muziku. Ale jen ti nejvytrvalejší měli možnost dozvědět se svoji budoucnost. Ještě za tmy, hodinu před samotným východem slunce, nastal zvrat v programu. V rukách lidí se objevili louče. Jásající průvod se za hlasitého zpěvu vinul jako had. U řeky se všichni účastníci chytili za ruce a opět spolu v jednom velkém propojení zazpívali písně o slunci a lásce. Ženy i muži začali zapalovat svíce na věncích z bylin a odesílali je jako poselství o životě po proudu řeky. Věří se, že pokud se věnce milenců setkají na pouti řekou, zůstanou navždy spolu. Nevím, jak to dopadne se mnou, ale můj věnec se nejdříve potopil, a pak zmizel ve tmě. Když se pak první sluneční paprsky vyhouply nad řeku Neris, skončila nejkratší noc v roce a mně natrvalo zůstala vzpomínka na oslavu magického slunovratu.

powered by contentmap

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group