ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

Stopy v písku

 

TEXT A FOTO: MICHAL KAŠPAROVSKÝ

Náhon na všechna čtyři kola potřebujete na největším písečném ostrově na světě jako sůl. S absencí zpevněných cest vás na něj totiž v normálním autě ani nepustí. Stejně si ale s sebou vezměte tažné lano. Na ostrově Fraser stejně dřív nebo později zapadnete.

Z velmi řídce obydleného ostrova na pobřeží australského státu Queensland se v posledních desetiletích stala vyhledávaná atrakce. Není divu. Východní pobřeží Austrálie je u turistů dlouhodobě populární a zastávka na ostrově z písku dobře zapadá mezi návštěvy velkoměst Sydney a Brisbane, Velkého korálového útesu a souostroví Whitsundays. Ostrov Fraser je navíc světové unikum. Nejen že se honosí titulem největší písečný ostrov světa, ale je současně jedním z mála takových velikánů, na kterém je vzrostlý prales. U písků, chudých na minerály, to není právě pravidlo. Na Fraseru to ovšem způsobuje symbióza rostlin s místními houbami, které jim dodávají vodu a minerály. Na oplátku dostávají z kořenů uhlíkaté zdroje. Díky tomu jsou na ostrově též pro Austrálii tak typické blahovičníky.

ko1306 austrálie dl

Z informační cedule se dozvídáme, že Fraser byl osídlený Aboriginci již před 5000 lety. Tehdy se ovšem v domorodém jazyce národa Butchulla jmenoval K'gari, což znamená ráj. První Evropané, kteří ostrov zaznamenali, byli nejspíše posádka mořeplavce Jamese Cooka, který okolo ostrova plul v roce 1770. Název pak ostrov dostal podle Elizy Fraser, jež ztroskotala s posádkou lodi svého muže na pobřeží ostrova v roce 1836. Na rozdíl od ostatních (včetně jejího manžela), kteří zemřeli hladem, na vysílení, nemoci a během bojů s Aboriginci, ona jako jediná přežila u místního kmene a později byla zachráněna uprchlým trestancem. Její příběh, který neustále upravovala, se ve své době stal téměř senzací. Celkově má ostrov docela pohnuté dějiny, ve kterých o ztroskotání u jeho břehů nebylo nikdy nouze. Nás se to snad ale netýká.

POZOR ZPRAVA

Vydáváme se z půjčovny aut terénní toyotou. Kromě mapy, pravidel, jak se máme na ostrově chovat a tabulky přílivů a odlivů, dostáváme i důležitou radu: „Nejezděte s autem do mořské vody, jinak přijdete o kauci.“ Přitakáme. Sůl je pro auto ve vlhkém podnebí svinstvo a tisíc dolarů je hodně. Po vyjetí z trajektu z Hervey Bay nejdříve ufukujeme kola, aby měla na písku širší stopu a držela. Následující cesta lesem po úzké cestě, která se neustále točí, mě nutí být v absolutním pozoru. Netřeba snad dodávat, že cesta je stoprocentně písečná. Protože je však hodně frekventovaná, povrch je relativně zhutnělý koly aut a zpevněný kořeny stromů. Teprve když dojíždíme k pobřeží a cesta mizí na pláži, dostáváme se do hlubšího písku. Hned při prvním zapadnutí zjišťujeme, že ostré zatáčky v takovém terénu nejsou to pravé. Ještě než však začneme iniciovat nějaké záchranné akce s lopatou, je tu další auto, jež nás vzápětí vytáhne ven. Ovládání auta na písečných dunách není tak jednoduché a chvíli se ho učíme. Kratochvíle s vytahováním se nám tedy ještě párkrát přihodí. Jakmile však najedeme na mokrý písek omývaný vlnami Pacifiku, je to jako dálnice. Svištíme si to po tvrdém podkladu a určitě překračujeme dovolenou osmdesátku. Vtom přichází vlna zprava a... samozřejmě se stane to, před čím jsme byli varovaní – jsme ve vodě. I když jen na chvilku, voda stříká vysoko od kol. No, nemůžu říct, že by se mi to nelíbilo. Kdy jindy si člověk může zablbnout s autem v moři? Ovšem na ostrově jsou i jiné zajímavé věci na prozkoumání. Tak především sladkovodní jezera. Těch je na 125 kilometrů dlouhém ostrově okolo čtyřiceti a řadí se mezi nejčistší na světě. On písek je jedním z nejlepších přírodních filtrů. Zajímavé ovšem je, že nejsou ani zdaleka stejná. Jedno má blankytně modrou barvu, jiné červenou, další zase tmavé. To je zapříčiněno obsahem minerálů, tříslovin a nebo třeba látek rostlinného původu. Nejpopulárnější je zjevně jezero McKenzie. Příklad naprosto průzračné vody, podklad totiž tvoří téměř čistý křemičitý písek. Nenajdete v něm moc ryb, ale o to více turistů. Stejně jako u většiny jezer, kam se dá dojet autem. Koupání v nich je parádní, ostatně až na pár míst se skotačení v moři nedoporučuje. Jsou tam v něm velmi silné proudy a sezonně také nepříjemné medúzy. 

ko1306 austrálie dl 1

VYTÍ SMEČKY

To ale neznamená, že by nás písečné duny nefascinovaly. Naopak. Fraser je vlastně jednou obrovskou písečnou naplaveninou, duny jsou pak vytvořené převládajícími větry a po ostrově neustále putují. Nejen že to jsou jedny z nejstarších písečných kopců na planetě, i jejich velikost je úctyhodná – zvedají se od hladiny moře až do výšky čtvrt kilometru. Vlastně celý ostrov jako by byl jen pokračováním kontinentálního Národního parku Great Sandy, kterého je součástí. Nutno ovšem říci, že kvůli zájmu turistů je ekosystém na Fraseru zcela jistě více v ohrožení. Vždyť ročně ostrov navštíví až půl milionu turistů. Eroze půdy, problém s odpadky, znečištění jezer od opalovacích krémů a kosmetiky nebo jen lidská moč, která okyseluje půdu, jsou pro křehkou přírodu velkou zátěží. Vysvětlete ale turistům, aby zůstali doma. Proto možná stojí za to vyzdvihnout pevninskou část parku, rozkládající se převážně jižně od ostrova, kde není tolik návštěvníků. Dalším spolehlivým lákadel na Fraser je táhlé, nebo naopak krátké a štěkavé vytí divokých psů dingo, rozléhající se nocí. Těch je na ostrově v několika smečkách asi sto padesát, a je to jedna z mála skupin těchto divokých psů, která je ještě geneticky čistá. I z toho důvodu je vstup domácím psům na ostrov zakázán. Není to ale jediné omezení. Psi dingo vždycky byli problematickým aspektem australské přírody. Protože to jsou největší suchozemští predátoři Austrálie, byli odjakživa hrozbou stádům ovcí a krav. Navíc kvůli jejich zvyku, že ne všechny zabité ovce taky sežerou, si vysloužili solidní dávku nenávisti od australských farmářů. Ve dvacátých letech proto byl postaven plot táhnoucí se z východního pobřeží až do Jižní Austrálie, který je od stád dobytka odděloval. Dodnes je to nejdelší plot na světě, měří totiž neuvěřitelných 5614 kilometrů. Dingové byli vždy škodná a jejich odstřel byl nejen povolený, ale dokonce za něj bývala i finanční odměna. Ne tak ovšem na Fraseru. Tam jsou chránění, ostatně ostrov je od roku 1992 součástí světového dědictví UNESCO.

POHLED Z HLAVY

Na ostrově jsou i další rarity, u kterých prostě musíme zastavit. Jednou z nich je vrak lodi SS Maheno, vyplavený na pláži. Kdysi to byl luxusní parník, dnes, po téměř osmdesáti letech od ztroskotání, je to jen sto dvacet metrů dlouhá rezatá troska trupu. Fotka u něj je ale nutná, stejně jako ze skály nazvané Indian Head (Indiánova hlava), kterou tak při své plavbě nazval James Cook. Na rozdíl od písečných dun je však skála vulkanického původu, stejně jako podloží ostrova, na kterém je písek naplavený. Z Indiánovy hlavy je skvělý výhled, a pokud máte štěstí, můžete ve vodě pod sebou sledovat delfíny, žraloky nebo třeba migrující kytovce keporkaky. My měli štěstí na obrovské želvy a také všudypřítomné ptáky. Těch je na ostrově opravdu pěkná řádka. Ať se jednalo o mořské orly, jeřáby, papoušky kakadu nebo věčně skřehotající ledňáky, bylo neustále na co se dívat. A v noci jen postoupili místo nejrůznějším druhům netopýrů a kaloňů. Fauna je na ostrově opravdu bohatá, alespoň k tomu ochrana přírody slouží dobře. V jezerech jsme zahlédli několik rybek a spoustu raků, v mangrovových vodách zase stovky krabů. Voda je však na druhou stranu zapeklitostí dopravy po ostrově, hlavně pak měnící se příliv. Pláž je totiž jakousi neformální dálnicí a občas jedinou spojnicí, je třeba znát časy, kdy je na jednotlivých místech bezpečný přejezd. Jinak se vám totiž může stát, že vám voda vůz dokonale pohřbí do písku. A pak vám ani čtyřkolka nepomůže. I takové auto jsme viděli stát kousek od břehu, hladina vody byla v úrovni okének. My si dávali pozor, ale i tak jsme se nevyhnuli několika střetům s mořskou vodou. Teprve když se začal blížit odjezd z ostrova, začali jsme dumat, co s tím. Nakonec jsme se rozhodli před odevzdáním auta zajet na myčku a dát toyotě pořádnou koupel. Sice naše nablýskané auto vypadalo oproti těm ostatním zaprášeným dost nepatřičně, ale pro nás byla důležitá kauce. O to větší zděšení se mi muselo zračit v očích, když technik kontrolující vybavení a auto odklopil kapotu, naslinil prst, přejel s ním po motoru a zase ho oblízl. Krve by se ve mně nedořezal – na motor jsme zapomněli. Mechanik však neřekl ani slovo, a my si oddechli. Výlet na ostrov Fraser byl šťastně u konce.

powered by contentmap

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group