ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

Kanárská mrňata

TEXT: IRENA PÁLENÍČKOVÁ, FOTO: JIŘÍ PÁLENÍČEK

Kromě celoročního tepla, čistého vzduchu bez exhalací a perfektní turistické vybavenosti lákají Kanárské ostrovy svou syrovou krásou sopečné krajiny a nabízejí přehlídku surrealistických vulkanických děl naší matičky Země.

Vynechejme turisty nejoblíbenější východněji ležící ostrovy, efektní zeleno-bílo-černé Lanzarote, rozlehlou Fuerteventuru s jejími plážemi, centrální Gran Canarii i největší ostrov Tenerife, na které utíkají nastřádat trochu sluníčka a tepla ti, kdo už nemohou zimní zataženou evropskou oblohu vydržet. Pro ně mají Kanáry dvě hlavní sezony: hlavní v zimních měsících a druhou v době letních školních prázdnin. My se ale dopravíme na západněji ležící malá a méně známá kanárská mrňata, na Hierro, Gomeru a La Palmu.
Na ona tři mrňata dozírá největší z ostrovů, Tenerife. Jinak než přes jeho letiště se na ně nedostanete, dál můžete pokračovat menším letadlem, nebo využít každodenní nepříliš dlouhá lodní spojení. Na Gomeru je z Tenerife dokonce tak blízko, že jednodenní výlety na tohle mrně nabízí i mnoho cestovních agentur sídlících na Tenerife. Tento kanárský velikán má vladařské sklony zřejmě v krvi. Výškou své sopky Pico de Teide (3718 metrů) kraluje horám celého Španělska, je totiž nejvyšší horou iberského království. Pokud nebude zcela výjimečně hustá a hodně vysoká oblačnost, uvítá vás Teide jako správný hostitel hned, jak se přiblížíte na dohled místního letiště. A kam se z něj vydáte dál? Po stopách Kryštofa Kolumba? Do nejmenšího hotelu na světě? Ponoříte se do pohádkových mlžných pralesů a sjedete pak na pláž k moři terasovými poli, která se mohou svou krásou postavit po bok proslaveným balijským rýžovým terasám?

ko1306 kanary 004

PO STOPÁCH KRYŠTOFA KOLUMBA

Každý kanárský ostrov se snaží přiživit na Kolumbově slávě, ale největší právo na něho má Gomera. To poznáte při návštěvě sami, i když nejste jachtaři. A pokud jste už někdy vzali kormidlo do ruky a na Gomeře ještě nebyli, měli byste tento nedostatek urychleně napravit. Těm, kteří to s kormidlem pořádně umějí, nabídnou Kanáry hodně. Těm, co ani nevědí, jak kormidlo vypadá, nabídne Gomera alespoň romantický kus námořní historie. Na západě ležící ostrov býval posledním místem, kde lodě plující do Ameriky nabíraly zásobu vody a čerstvých potravin. Potom už svěřily své plachty pravidelným pasátním větrům, které je dovedly do Nového světa. Kdo z dnešních jachtařů, chystajících se přeplout Atlantik, by nechtěl dát Evropě sbohem v gomerském přístavu San Sebastian? Navíc patří k nejhezčím na Kanárech, a proto jsou po většinu roku všechna jeho mola plná plachetnic.

V přístavu, který je zároveň i hlavním městem ostrova, můžete navštívit kostel, kde se prý Kolumbus modlil za úspěch své plavby, dům, v němž bydlel, i obytnou věž, kam údajně chodil za svou milenkou. Na nábřeží objevíte poněkud zašlou mozaiku znázorňující jeho plavbu. Údajně nejdůležitější studnu Španělska naleznete snadno – vodou z ní prý „byla pokřtěna Amerika“, jak hrdě hlásá tabulka. Tím ovšem nabídka Gomery nekončí. Čeká ještě jedno velké překvapení. Laurisilva – vavřínový les pralesního typu.

Hierro, Gomera i La Palma tvořící západní hranici kanárského souostroví zachycují svými horami vlhký atlantický vzduch, a proto jsou i v jejich vyšších polohách lesy se stále zelenou vegetací. Garajonay, nejvyšší hora Gomery (1487 m n. m.), je mraky pokrytá téměř nepřetržitě a centrální náhorní plošinu pokrývá unikátní mlžný prales tvořený porosty vavřínů, stromových vřesovců a dalších stromů obalených závoji mechů a lišejníků. Oblast je součástí jednoho ze třinácti španělských národních parků – La Garajonay a určitě i kvůli tomu je ostrov protkán sítí turistických značek i speciálních cyklotras.

Specifikem Gomery je i el silbo, pískaný jazyk. Vznikl ze stejných příčin jako jódlování – přes údolí a kopce se pískání neslo lépe než volání. Přidáme-li k tomu terasová pole v údolí Valle Gran Rey, pláže a golfové hřiště, je tomuto ostrovu možno předpovědět velkou turistickou budoucnost.

OSTROV S NEJVĚTŠÍM STOUPÁNÍM

La Palmu jsme projížděli na kole. Obvykle jsme výlety začínali v hlavním městě a přístavu Santa Cruz de la Palma. Čtyřicet kilometrů stoupání do 2300 metrů na nejvyšší bod ostrova s hvězdárnou pod jednou z nejčistších obloh na světě nemělo nijak vysoké procento stoupání. Navíc si nás ostrov otestoval hned na prvních třech kilometrech od moře a už nás nemusel dál trápit. Stoupali jsme na kolech téměř kolmo vzhůru za hlasitého povzbuzování místních obyvatel čekajících na autobus. Cesta vedla kolem nemocnice. Šlápli jsme do toho. „Když nevydržíme,“ utěšovali jsme se, „první pomoc bude hned po ruce.“

ko1306 kanary 001

Když se zpětně pokusím vybavit si základní dojmy z jedenácti dnů na La Palmě, vynoří se neustálé stoupání, nádherné borovicové lesy, pád na ústa při sjezdu krajinou připomínající rozeklané Alpy, ukázkové inverze, z nichž se nad mraky vynořovala silueta Teide, a plantáže banánů lemující silnice. Trsy banánů čekaly na svoz v příkopu a na seříznutý silný stvol nesoucí trsy napsal každý majitel plantáže své jméno. Tím měl zaručeno, že až někdy kolem pojede nákladní auto, které je odveze do výkupu, bude se vědět, že jsou od něj. Jako na většině malých ostrovů se tady lidé znají a místní kriminalita je minimální.

Zdejší borovice si také zaslouží pozornost, přestože tento typ stromů dřív rostl v celém Středomoří. Aby borovice přežily pravidelné ničivé požáry, které dříve způsobovaly pouze sopky a nikoliv lidé, mají schopnost obrazit, i když jim oheň spálí všechny jehlice a dočerna ožehne kůru. Pak po čase ze skrytých pupenů vyrazí přímo z kmene svazky zelených jehlic a po pár měsících vypadají takto obražené borovice jako hodně oškubaný umělý vánoční stromeček.

NEJMENŠÍ HOTEL A NEJVĚTŠÍ JEŠTĚRKY

Jedna ze zajímavostí nejmenšího ostrova Hierro také souvisí se stromy. Ostrov má nejjihozápadnější polohu ze souostroví a vzhledem k této poloze zde téměř nepřetržitě fouká vítr. Fouká stále jedním směrem, takže stromy na jeho horských pláních, především na planině El Sabinar, jsou ohnuté do neuvěřitelných tvarů. Na převládající směr větru se nemusíte ptát. Jalovce připomínající ohnuté čarodějnice či zdeformované mostní oblouky jsou tak podivuhodné, že se staly znakem ostrova. Díky nejzápadnější poloze evropské pevniny procházel ostrovem do roku 1883 nultý poledník. Pak jej přesunuli do anglického Greenwiche, na Hierro byl trochu z ruky.

Jak je Hierro malý, tak je zvláštní. V jeho hlavním městě s 1800 obyvateli nemá ani jeden dům výtah, protože nemá víc než dvě patra. Provoz na ostrově je tak malý, že tu není jediný semafor! Zato zde jsou ochočené malé ještěrky, které nám žraly z ruky paštiku a pak ji ještě zajedly kouskem chleba. Jsou vzdálenými příbuznými obřích ještěrek měřících až 120 centimetrů, kterými se kdysi živili místní obyvatelé, a které se až do roku 1974 považovaly za vyhynulé. Díky nadšení jednoho přírodovědce-sběratele bylo ve skrytém údolí nalezeno několik přežívajících párů, a dnes se o jejich záchranu stará unikátní terárium v zátoce El Golfo, kde je můžete také vidět.

Na ostrově nejsou pláže, ale místní i turisté se chodí koupat do unikátních mořských bazénů, které jsou na skalnatém pobřeží vybudovány přímo v Atlantiku z přirozených skal a přivezeného betonu. Při přílivu v nich vlny vymění vodu a na břehu se pak na upravených odpočívacích plošinách dá vyhřát a popřípadě si ugrilovat maso na udržovaných čistých grilech.

K zálivu El Golfo se vztahuje nej, které se pod titulem „nejmenší hotel na světě“ dostalo i do Guinnessovy knihy rekordů. V budově byl kdysi přístavní sklad, odkud se nosilo zboží po krkolomných cestách do šesti set metrů nadmořské výšky do hlavního města Valverde, které se často skrývalo v mlze, a tím bylo dokonale zabezpečeno proti útokům pirátů (všechny ostatní ostrovy mají svá hlavní města u moře). Dvouhvězdičkový hotel Punta Grande upravený z bývalého skladu má jen dva pokoje (a krásnou stylovou restauraci). Při pozorném pohledu sice uvidíte dveře čtvery, ale berme ony dvoje navíc jen jako přistýlkové, aby rekord byl zachován. Cožpak byste se nechtěli vyspat v nejmenším hotelu na světě s výhledem na tisíce kilometrů oceánu bez jediného kousku pevniny?

powered by contentmap

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group