ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

LÉTO S KARLEM MAYEM

To byl Vinnetou, náčelník Apačů, největší z indiánů. Jeho jméno žilo v každém stanu, v každém pueblu, u každého táborového ohně. Spravedlivý, věrný a moudrý, statečný až k opovážlivosti, upřímný a nefalešný, přítel a ochránce všech slabých, ať už jsou bílé či rudé pleti, ale stejně tak nepřítel a nebezpečný a neúprosný protivník všech, kdo páchají bezpráví, tak jej znali všichni, kteří o něm slyšeli či jej snad dokonce spatřili."

(Karel May)


NESMRTELNÝ VINNETOU

Poprvé Vinnetou zemřel v roce 1875 v povídce "Old Firehand" a nikdo, ani jeho autor tehdy ještě netušil nic o jeho nesmrtelnosti. Od té doby se Vinnetou již mnohokrát jako bájný pták Fénix zrodil k větší velikosti, kráse a slávě. Jeho poslední inkarnace, Pierre Brice, se narodil v únoru 1929, a zemřel 25. srpna 1991. To on se na nás melancholicky usmíval ze sbírky pečlivě schraňovaných fotografií, triček, záložek, školních penálů a dokonce pyžam a trenýrek. Jeho život byl snad ještě dramatičtější než pohnuté osudy jeho duchovního tvůrce, Karla Maye. Už jako desetiletý chlapec se stal partyzánem. Malá postava a dětský věk nebudily podezření fašistických agresorů. Jmenoval se vlastně Louis, Pierre bylo jeho krycí jméno. Jednou byl zatčen a vyšetřován na gestapu. Mlátili ho, železnou tyčí mu zpřeráželi ruce, ale přesto nic neřekl. Jeho přátelé ho našli zbitého do bezvědomí.

Partyzánská válka předurčila i jeho další život. Zatímco vrstevníci za války odcházeli do učení, malý Pierre vychodil sotva sedm tříd základní školy. Dobrodružná povaha se v něm nezapřela. Ve třiadvaceti letech nastoupil do cizinecké legie a prošel válkami v Alžíru a ve Vietnamu. Později opustil legii hned jak to bylo možné, živil se jako příležitostný tanečník a zpěvák. Teprve napotřetí byl přijat ke studiu herectví a když se měl představit, vybavilo se mu jméno z dětství, pod kterým ho dnes zná celý svět.

Pierre Brice.

Zajímavé možná je, že role Vinnetoua na něj zbyla vlastně proto, že tehdy známější herec Horst Buchholz měl po SEDMI STATEČNÝCH Divokého Západu dost, DRACULA Christopher Lee při zkušebních záběrech neuspěl a jakýsi Heinz Ingo Hilgers, který hrál Vinnetoua v letním divadle v Bad Segebergu nedostal pozvánku prostě proto, že se místní báli, aby kvůli pochybné roli ve filmu neopustil jejich show.

LEGENDA PO PADESÁTI LETECH

První mayovky na stříbrném plátně vznikly ještě v éře němého filmu a neměly úspěch. Pak byla natočena ještě celá řada adaptací, dokonce i v rezervaci indiánského kmene Navajů, na mayovky se podle dobového tisku chystal i Hollywood · Old Shatterhanda měl hrát Steve Reeves a Nšoči Audrey Hepburnová. Ovšem z realizace sešlo a jen tak počátkem šedesátých let mohla přijít opravdu nová a omračující vlna "mayománie". Vše možná začalo toho dne, kdy si bývalý advokát a dosud spíš podprůměrný režisér komedií a detektivek Harald Reinl všiml, že někdo z rodiny svítí dlouho do noci. Zjistil s překvapením že čte romány od Karla Maye, vzal si také jeden a nepřestal, dokud nedočetl všechny. Další vývoj měl rychlý spád. V této chvíli nemůžeme zapomenout na dalšího tvůrce vinnetouovské legendy · producenta Horsta Wendlandta. To on vlastně angažoval režiséra a zveřejnil svůj plán zfilmovat Karla Maye za dva miliony marek · to vše v situaci, kdy se německá kinematografie potácela v těžké krizi. Dál už to bylo snadné. Jedna šťastná náhoda následovala za druhou. V roce 1962 vypršela po padesáti letech autorská práva na Mayovy romány, povedlo se vybrat herce a najít kouzelné prostředí Plitvických jezer v bývalé Jugoslávii, které za levný peníz vytvářelo romantiku Divokého západu. A jako kdyby těch šťastných náhod bylo málo, skvěle se povedla hudba. Jen titulní melodie z POKLADU NA STŘÍBRNÉM JEZEŘE se držela čtyři měsíce na prvním místě německé singlové hitparády · a to byl tehdy malý zázrak. Známá melodie dodnes spolehlivě vyvolává reflexy téměř pavlovovské i mimo filmové plátno.


Úspěch "Pokladu" předčil očekávání. Přední český odborník na Karla Maye Dr. Jan Koten srovnává masovost popularity mayovek s dnešní horečkou kolem Kelly Family. Hned tento první film mayovské série se stal jedním z největších kasovních trháků od konce světové války. V průběhu následujících pěti let vzniklo dalších sedmnáct filmů, přičemž ke konci "mayovské zlaté horečky" se rodily až čtyři ročně. Následoval VINNETOU I, VINNETOU II, MEZI SUPY, a protože Karel May se stal trhákem sezony a zlatým dolem německých filmařů, urodily se i filmy z jiné producentské dílny · nejprve OLD SHATTERHAND a hned po něm, když si producent Wendlandt smuvně pojistil Lexe Barkera i Pierra Brice v rolích Old Shatterhanda a Vinnetoua, natočila konkurence film ŽUT. Herci hlavních rolí byli v té době doslova na roztrhání. Například ve filmu MEZI SUPY nemohl hrát Lex Barker proto, že stál před kamerou dvojdílného filmu POKLAD AZTÉKŮ a PYRAMIDA BOHA SLUNCE.

Šest let a sedmnáct filmů od památného roku 1962 ovlivnilo životy hvězd prakticky už napořád. Pierre Brice už nikdy nepřestal být Vinnetouem a vystupoval na jevištích přírodních scén, Lexe Barkera se producenti báli obsazovat, protože byl příliš spjat s Old Shatterhandem a zemřel v květnu 1973 na infarkt. Ralf Olter, král vedlejších rolí v mayovských filmech si na náhrobek chce nechat vytesat: "Zde odpočívá Sam Hawkens, uměleckým jménem Ralf Olter. Zvláštní, když si uvědomíme, že všichni jsou jen více či méně věrné představy tkalcovského synka.

TROJÍ REALITA

"Neviděl jsem nic," vzpomíná Karel May na své dětství, "dokázal jsem lidi a předměty vnímat, slyšet, také cítit. To nestačilo. Jak vypadá člověk, pes, stůl, to jsem nevěděl: jen kdesi uvnitř jsem si o nich dovedl udělat obrázek, duševní vizi. Když někdo hovořil, nevnímal jsem jeho zevnějšek, ale přiblížilo se mi jeho nitro. Nebylo pro mě nic jiného kromě duše, nic kromě podstaty. A tak tomu zůstalo, i když jsem už mohl vidět, od mládí až do dnešního dne. To je klíč k mým knihám... Když jsem mohl opět vidět, byl již můj duchovní život tak rozvinut a ve svých pozdějších obrysech tak pevně zakotven, že sám obraz světa, který se nyní před mýma očima otevřel, nebyl s to vyvléci těžiště tohoto života ven z mého nitra..." říká o sobě první německá pop hvězda Karel May a možná to je také klíč k filmovým podobám jeho děl, které se od literární předlohy odkláněly s přirozenou samozřejmostí, asi v takové míře a s takovou grácií, jako když Karel May tvrdil, že všechny popisované příhody zažil a sám je tím supermanem jménem Old Shatterhand.

Jsou dokonce na světě lidé, kteří si dali tu práci s hledáním chyb ve filmových mayovkách, a to jak ve vztahu ke skutečnosti, tak i co do specifické "mayovské reality". Souhrnný přehled vinnetouovských omylů přináší v jedné z mnoha knih, které byly o Mayovi napsány, Klaus Farin. Tím základním "nedorozuměním" je, že Vinnetou, Nšoči a Inčučuna nemají ve filmech na sobě apačské oděvy, ale úbory Siouxů · prostě proto, že siouxské jsou barevnější. Skuteční Apači neznali kanoe, a přesto do ní Inču-čuna v jednom z filmů buší jakousi "hasičskou sekerkou". Ve druhém díle Vinnetoua se Pierre Brice noří do jeskyně, aby podplaval sifon a má na sobě kalhoty se vzorem trojúhelníků špičkou dopředu. Když se vynoří, trojúhelníky jsou obráceně, musel se tedy pod vodou převléknout. Ve filmu MEZI SUPY rozhání Vinnetou koně banditů sedmi výstřely ze své dvouhlavňové stříbrné pušky. Mohli bychom tak sledovat, třeba jak kostýmy herců ve vedlejších rolích putují z jednoho filmu do druhého, anebo jak se vypůjčují celé scény z jiných filmů. Například značná část místního koloritu filmu PYRAMIDA BOHA SLUNCE pochází z dokumentárního snímku TRAUMSTRASSE DER WELT, PETROLEJOVÝ PRINC zase vyhodí ještě jednou do povětří olejový vrt z VINNETOUA II.


JÁ, NÁČELNÍK APAČŮ...

Můžeme se probírat dalšími a dalšími nesrovnalostmi, které pečliví fanoušci nashromáždili. Ale to všechno jenom sleduje logiku věci, vycházející z faktu, že Karel May vlastně nebyl na Divokém Západě, o kterém tak přesvědčivě dokázal psát. Ono je totiž dost dobře možné, že kdyby tam nejdříve jel a pak začal psát, asi by svět byl chudší o dva krásné hrdiny pohádek nejen pro dospělé. A tak vcelku smutný příběh o tom, jak prostý tkalcovský synek, navíc v dětství slepý, který ještě k tomu sedm let života strávil po kriminálech, prorazil krunýř své doby a stal se nejčtenějším německým spisovatelem.

Karel May se narodil 25. února 1842, tedy před 155 lety a 30. března uplynulo již 85 let od jeho smrti. Jeho literární odkaz obsahuje pětasedmdesát svazků. Jeho knihy se čtou již více než sto let na celém světě. Dohromady více než sto milionů prodaných výtisků. A každý rok přibývá další milion. V roce Mayových kulatých výročí uvádí NOVA na toto léto sérii filmů, natočených podle jeho románů. Jak se můžete přesvědčit z fotografií, bude to dobrodružná cesta kolem světa, kterou nemůže nabídnout žádná cestovní kancelář a podniknout žádný smrtelník. Pojede se do balkánských roklin, orientálních městeček, i stepí žhavého Mexika a samozřejmě také na prérie Divokého Západu. Howgh.
 
Červen 1997
powered by contentmap

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group