Archiv vydání Koktejlu Special

Text: Michal Jirsa

Mohl z něj být nadprůměrný novinář či scénárista, našel se však v architektuře. Po rozpačitých začátcích se Rem Koolhaas vypracoval na ikonu světového urbanismu.

„Rem má srdce, jen se ho rozhodl uložit ho k ledu,“ říká se o slavném architektovi. V osobním kontaktu je prý skutečně poněkud chladný.

Možná své emoce šetří pro svou práci, neboť city a vášeň mají své místo kupodivu i v architektuře. A díla rotterdamského rodáka Rema Koolhaase silné emoce skutečně vyvolávají.

Někdejší novinář a scénárista se ve 24 letech vrhl na studium architektury. Dobře udělal. Jeho talent se brzy ukázal jak v teoretické rovině (např. práce: Berlínská zeď jako architektura, Únik nebo dobrovolné zajetí architekturou), tak i v praxi. Založil studio OMA (Office for Metropolitan Architecture), v němž se soustředil na nový pohled na vztah mezi architekturou a městskou kulturou. Dopad kultury velkoměsta na architekturu už předtím popsal ve svém stěžejním díle Šílený New York, zpětný manifest Manhattanu.

Dnes má Rem za sebou desítky velkých projektů po celém světě, například městskou knihovnu v Seattlu, nizozemskou ambasádu v Berlíně či Dům hudby v Portu. V Česku se spolupodílí na obřím projektu ostravského centra Forum Nová Karolina. Za svá díla dostal v roce 2000 architektonického Oscara – Pritzkerovu cenu. Časopis Time ho také zařadil mezi sto nejvlivnějších lidí světa.