ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

O NEOBYČEJNÝCH PŘÍBĚZÍCH OBYČEJNÝCH LIDÍ

Když se letos v dubnu čerstvě vzniklý tým dramaturga, scénáristů a moderátorů pouštěl do přípravy nového pořadu s názvem Áčko, měl poměrně konkrétní představu o tom, jak by měl vypadat: talk show, čtyřikrát týdně živě vysílaná, kdy každý den bude mít svého stálého moderátora a vlastní téma, k němuž se budou vázat osudy, příběhy a zážitky pozvaných hostů.

 

Talk show je typ pořadu, který lze jen těžko zcela přesně vymezit a beze zbytku definovat, a pokusů o ně se na obrazovkách českých televizních stanic objevila celá řada. Áčko se od svých více či méně úspěšných předchůdců lišilo už v samotném záměru. Tvůrci se je rozhodli postavit na neobyčejných příbězích obyčejných lidí.

"Áčko je pořad o normálních, obyčejných lidech, jako jste vy nebo já. Shodli jsme se na tom, že všem už musí lézt krkem pořád číst nebo poslouchat o tom, proč si Bartoška lepí brejle na čelo. Bojím se, že otevřu schránku a vyskočí na mě Lucie Bílá. Příběhy hvězd postrádají rozměr skutečnosti. V našem pořadu jde o to, jak se žije běžným lidem. Těm, co se o ně nestarají kadeřníci a kteří nejsou denně napudrovaní. Protože taková je většina národa. Ne VIP," vyjádřila pregnantně za všechny moderátorka Pavlína Wolfová.

Áčko dostalo název podle studia "A", odkud se vysílá. Za zmínku jistě stojí, a pro áčkaře je to tak trochu symbolické, že právě odtud začala v roce 1953 poprvé vysílat Československá televize. Pro Pavlínu Wolfovou, která jako první ze čtveřice moderátorů odstartovala v pondělí pátého května nový pořad, má jistě také nemalý význam, že prvním hercem, který v tomto studiu vystupoval, byl její dědeček František Filipovský.

PONDĚLÍ, REPORTÉRKA PAVLÍNA

Pavlínu Wolfovou nabídka dělat Áčko překvapila. V Nově dělala pořad Na vlastní oči, který dělá dodnes a stále se považuje především za reportéra. "Ze zkušenosti v Očích vím, že diváky táhne příběh. Tím spíš, když to je příběh, který se může přihodit každému z nás. V tomto směru považuji za téměř geniální nápad postavit talk show na lidech, z nichž se skládá drtivá většina národa," řekla Pavlína v dubnu. Když má dnes, po sedmi měsících a stovce odvysílaných Áček konfrontovat své představy se skutečností, přiznává, že nevěřila, že bude mít Áčko dlouhou trvanlivost a že se najde dostatek lidí ochotných vyprávět o svých zážitcích v televizi. Zároveň z ní mluví nabytá zkušenost. "Zpočátku jsem netušila, že by se ve mně mohla probudit ambice být moderátorem. A ona jo. I když, pokud mám být přesná, myslím, že dnes je ta ambice opět nulová. Moderovat totiž můžu třeba ples nebo módní přehlídku, ale ne talk show. To by měl dělat talk master a to je někdo, kdo je z mého hlediska o patro výš než moderátor. Dneska bych možná mohla říct, že jsem moderátor, což jsem na začátku nebyla. Ale já, kromě toho, že chci být dál reportérem, se chci stát respektovaným talk masterem."

ÚTERÝ, MUŽ MNOHA AKTIVIT HONZA

Honza Musil cestu k médiu nejmocnějšímu · televizi · hledal přes vařečky (je vyučený kuchař a číšník), loutkové divadlo a rozhlas. Talk show ho zlákala, pohltila a našel si tu svou parketu. Za neocenitelnou školu života pro ni považuje svou kariéru barmana v Brně. "Scházeli se tu zajímaví lidé, umělci, herci, zpěváci, baleťáci. Hodně mě to ovlivnilo a já zatoužil dělat něco takového. Netoužil jsem po herectví, protože to je jenom stylizování se do nějaké postavy a není to o člověku jako takovém." Zároveň to byla pro Honzu zkušenost o setkávání se s běžnými lidmi a umění komunikace. "Trošku se zdráhám tvrdit, že hosty Áčka jsou obyčejní lidé. To slovo obyčejný není úplně správné, protože každý člověk je vlastně jedinečný. Tady je to míněno tak, že hosty nejsou populární hvězdy, s nimiž dělat talk show je něco jiného a o kterých nikdy nevíte, jestli vám říkají pravdu, nebo jestli hrají." V začátcích pořadu si Honza zvolil svou taktiku · nechtít za každou cenu vypadat jako chytrák, který všechno ví a všechno zná. Nechat hosta vyprávět příběh a dát mu možnost dostat se na samé jádro, opravdově a sám. Vývoj mezi prvním a posledním Áčkem vidí velmi zřetelně. "Je už jenom v tom, že jsem prošel určitým časem. Mohu si zformovat zkušenosti a poskládat si je do nějakého úhlu, který je pro mě teď schůdnější, než byl na začátku. Navíc jsem se hodně naučil jako člověk."

STŘEDA, PRO RADOST STUDUJÍCÍ GÁBINA

Vyjmenovat činnosti Gábiny Bártíkové by trvalo dlouho. S Honzou dělala Snídani, mihla se i v Občanském judu, své studium na filozofické fakultě považuje za koníčka. I ona však při svém širokém záběru usoudila, že měla na začátku velké oči a opustila Snídani. "Když jsme začínali, představovali jsme si, že to bude takové povídání o problémech, které nebudeme řešit. Teď už se celé Áčko posunulo do stadia, kdy se určité řešení nebo pomoc pro některé lidi hledá," říká.

"Jednou jsem ležela úplně vyřízená ve vaně a zavolal pán kvůli Áčku a slušně se představil. Zeptala jsem se ho: Jste vegetarián, satanista nebo jste viděl UFO? Trochu se zarazil a pak odpověděl, že se zajímá o magii. Někdy, když se toho sejde hodně, se mi stane, že si honem neuvědomím, které jméno patří ke kterému tématu."

ČTVRTEK, MÁLEM PSYCHOLOŽKA ŠÁRKA

Šárka přišla do Novy z ranního vysílání České televize. Kdyby ji býval v rozhodujícím okamžiku nezlákal rozhlas, šla by studovat psychologii. Dnes se jí zájem o tento obor hodí, protože každý z moderátorů Áčka musí být také tak trochu psychologem. "Představovala jsem si, že to bude fuška," vzpomíná na dobu před sedmi měsíci Šárka. "Je to čtyřicet minut v jednom tahu, kdy se člověk musí spoléhat jenom sám na sebe. Teď už vím zcela jistě, že talk show je pro moderátora ta nejtěžší disciplína. Fakt je, že postupem času si uvědomuju, že teď už bych si nedovolila to, co jsem si z nezkušenosti dovolila na začátku. Příprava, kterou teď pořadu věnuju, je daleko hlubší, nikdo totiž nestojí o to, aby si o něm diváci mysleli, že je hloupý moderátor. Pro mě Áčko představuje mimo jiné také dobré sebevzdělávání. Pokud mám téma, jako jsou skinheads, jejichž historie je strašně dlouhá, nebo náboženské sekty, musím se o tom něco dozvědět."

DRAMATURGIE, UMĚNÍ SPOJIT SÍLY CELÉHO TÝMU

Ve středu šestého listopadu se Áčku podařilo překročit Rubikon · sledovanost dosáhla l0 % dospělých diváků z celkové populace, což je pro odpolední pořad publicistického typu nezvykle dobrý výsledek. Šéfredaktora Radka Johna stál tento úspěch bednu šampaňského, ale plánované odpočívání na vavřínech nenásledovalo. Nová laťka má výšku třináct. Dramaturgyně Věra Krincvajová, která vzala do svých rukou Áčko v polovině října, skromně odmítá tvrzení svých spolupracovníků, že úspěch se dostavil s novou dramaturgií. Věra Krincvajová, která přijala nabídku Radka Johna podílet se na Áčku, má za sebou řadu zkušeností na prestižních místech. Zakládala Studenstké listy, spolupracovala se Svobodnou Evropou, podílela se na zpravodajství v České televizi, pracovala jako tisková mluvčí v protidrogové komisi a učí na fakultě sociálních věd.

Věra Krincvajová cítí Áčko nejen jako talk show, které má přinést své poselství divákům, ale zároveň jako určitou televizní "psychoterapii" pro ty, kteří se svou výpovědí do studia přišli, a navíc jako neocenitelný přínos a vnitřní obohacení pro všechny, kteří se na jeho tvorbě podílejí.

"Áčko je pro naše hosty mnohdy důležité tím, že se dokázali o něco podělit, mluvit o velmi citlivých věcech otevřeně a překročit svá vnitřní tabu. Ta tabu máme v sobě všichni a jsou okruhy, kde se projevuje naše intolerance často jenom proto, že nemáme dostatek informací a zkušeností s určitou konkrétní záležitostí. Já věřím, že pokud budeme o těchto věcech mluvit důstojně, mohlo by to pomoci. Netvrdím, že je v našich silách dosáhnout toho, aby byl celý národ nesmírně tolerantní a liberální. Ale jsem přesvědčená, že informovanost, a nejenom v oblasti faktů, ale především informovanost o pocitech, zvyšování empatie, tedy vcítění se do druhého, je strašně důležité. Nemusím souhlasit s tím, co druhý dělá, ale měl bych se snažit vcítit do jeho pohnutek. Pak se i mně mnohé usnadní, protože budu vědět, jak na toho člověka reagovat a co od něj můžu čekat. A to je podle mého názoru jedno z poslání Áčka."
 
Prosinec 1997

. . . . .
powered by contentmap

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group