ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

Cestovatelská prvenství

TAKÉ SE RÁDI TOULÁTE, POZNÁVÁTE NOVÉ KRAJE A NOVÉ LIDI? VYDEJTE SE S NÁMI NA VÝPRAVU ZA HISTORIÍ CESTOVÁNÍ, KTERÁ ZAČNE V MNOHEM VZDÁLENĚJŠÍCH ČASECH, NEŽ MOŽNÁ ČEKÁTE.

ko1307 historie cestovani caspar david friedrich briocense.blogspot.com

TEXT: STANISLAVA JAROLÍMKOVÁ

Zatímco dnes je cestování neodmyslitelnou součástí života velké části lidí, ve starověku i středověku bývalo spojeno především s povinnostmi – ať se jednalo o panovníky, šlechtice, obchodníky či mnichy. Všude totiž číhalo nebezpečí, nepohodlí, nejistota a občas bylo nezbytné podat i krkolomné výkony. Ovšem touha poznávat svět ležící daleko za humny nakonec nad obavami zvítězila, a tak se nyní ve stručnosti můžeme podívat, jak to všechno začalo.

PRVNÍ „VÝLETNÍCI“

Jako příklad krkolomných cestovatelských výkonů si uveďme roku 1077 uskutečněný zimní pěší přechod alp německého krále Jindřicha IV., který mířil v poustevnickém rouchu ze Špýru přes Alpy do severoitalského hradu Canossa, aby zde požádal Řehoře VII. o zrušení klatby, kterou na něj papeže uvalil. Horské serpentiny tehdy nebyly ještě známy, proto vystoupal s celým doprovodem k vrcholu přímo vzhůru. Dolů muži sestupovali „po čtyřech“, zatímco dámy sjížděly po volských kůžích.
Ovšem několik dobrovolných staro- i novověkých „výletníků“, ochotných o svých zážitcích vyprávět, historické prameny přece jen zaznamenaly. Například v 5. století př. n. l. filozof Empedoklés vystoupil na Etnu, kolem roku 90 př. n. l. vyrazil římský kvestor Sertorius na „dovolenou“ na Kanárské ostrovy, v roce 100 n. l. se vydal pozorovat východ slunce z vrcholku Etny císař Hadrián a v roce 1336 popisoval svůj výstup na 1912 m vysokou horu Mont Ventoux v Provenci italský básník a prozaik Francesco Petrarca. Navíc již tehdy existovala místa, která zejména zámožní lidé rádi navštěvovali. Patřila k nim italská Neapol a mořské lázně Baie, řecké Athény a Korint, dále ostrovy Rhodos a Délos, také Řím či Alexandrie...

ko1307 historie cestovani vaclav brozik - hus wikimedia.org

PRVNÍ MAPY

Právě kvůli „pracovním cestám“ začaly vznikat mapy, z nichž ta nejstarší byla zhotovena zřejmě již kolem roku 2100 př. n. l. v Číně. Na dalších pracovali Féničané, zdatní mořeplavci, kteří pluli po Středozemním i Černém moři, dostali se k Anglii a Irsku a obepluli Afriku, dále Kárové (obyvatelé jihovýchodní části Malé Asie), Kréťané a samozřejmě Řekové i Římané. V římské říši navíc vznikala první pracoviště, která kde mohla, tam sbírala od obchodníků, úředníků či vojáků informace o cestách a jejich okolí, a prodávala je zájemcům hodlajícím absolvovat tu kterou trasu. Zajímavé je, že tyto informace byly nejen psány na pergamenu, ale například také vyrývány na stříbrné poháry či na kožené štíty římských legionářů.

PRVNÍ BEDEKRY

Historii těchto publikací popisujících oblasti a jejich zajímavá místa odstartoval francouzský křesťan, jenž putoval v roce 333 z Bordeaux do Jeruzaléma. Ve svém cestopisu totiž uváděl, kde lze přespat (mansiones) či kde se nacházejí přepřahací stanice (mutationes), a představil i města a osady, jimiž procházel; čtenář tak získal informace např. o Milánu, Bělehradu, Cařihradu apod.
Do historie bedekrů se zapsala i jeptiška Silvie Akvitánská, která v letech 393–396 pobývala v Jeruzalémě a podnikla cesty do Horního Egypta a do Mezopotámie. Její popis byl nejen duchaplný, ale navíc si všímal i života lidí, s nimiž se setkala, přírody, míst, kde bylo možno přejít řeky či získat vodu a nezapomněla ani na zmínky o jídle. Navíc lze říci, že měla také sportovní předpoklady, protože vystoupila na 2637 m vysokou sinajskou horu sv. Kateřiny.

Novodobý výraz bedekr souvisí s názvem německého nakladatelství Baedeker založeného roku 1827.

PRVNÍ PASY

Předchůdcem cestovního dokladu byl glejt (z německého der Geleitsbrief, tj. „průvodní list“), který my spojujeme především s Janem Husem, jemuž ho vystavil Zikmund Lucemburský. Císař bývá často kritizován za to, že touto listinou nedokázal kazatele ochránit před trestem smrti vyneseným kostnickým koncilem, ale ve skutečnosti glejt měl za úkol chránit Husa výhradně po dobu cesty do Kostnice; jednání koncilu ovlivnit nemohl.

Pasy se začaly používat v souvislosti s rozvojem železniční a lodní dopravy od poloviny 19. století a jejich název je odvozen z německého slova passieren či anglického pass, což značí projít ve smyslu vstoupit na území jiného státu. Ty první byly velkého formátu a obsahovaly popis majitelova vzhledu, zatímco první fotografie se v nich objevily teprve na přelomu 19. a 20. století. Úsměvné je, že zpočátku snímky zachycovaly celou postavu a někdy zároveň i majitelova partnera.

Obdobou pasů byly vandrbuchy (od slova das Wanderbuch neboli cestovní knížka), určené pro tovaryše, a arbeitsbuchy („pracovní knížky“), ty umožňovaly obyvatelům Rakouska-Uherska pracovat v kterékoliv části říše rakouských Habsburků.

PRVNÍ CESTOVNÍ KANCELÁŘ

Za jejím vznikem stál nápad pětadvacetiletého anglického truhláře a baptistického kazatele Thomase Cooka, jenž se rozhodl angažovat v boji proti alkoholismu, který podle něj mohl (spolu s nevzdělaností) za většinu sociálních problémů. Zúčastňoval se schůzek abstinentů a na jedné z nich, konané 9. června 1841 v nedalekém Leicesteru, navrhl, aby příští měsíc jeli stoupenci tohoto hnutí vlakem na obdobnou akci konanou v Lough¬borough. Návrh byl přijat, a tak se 570 lidí – po zaplacení příslušné částky, v níž byla zahrnuta cena za čaj a šunkové chlebíčky – vydalo dne 5. července 1841 na 24 kilometrů dlouhou cestu. Protože takovýto hromadný výlet veřejným dopravním prostředkem byl v té době dosud nevídanou událostí, čekaly na jeho účastníky v cíli asi tři tisíce zvědavců. Cook začal organizovat další podobné zájezdy mezi Leicesterem, Nottinghamem, Derby a Birminghamem. I když mu žádný z nich nepřinesl hmotný zisk, měly pro něj přesto velký význam: získával při nich zkušenosti, díky nimž roku 1845 založil první cestovní kancelář na světě, kterou nazval Thomas Cook.

PRVNÍ MODERNÍ SLUŽBY

Po jisté době mu začaly konkurovat cestovní kanceláře železničních společností, proto se zaměřil od roku 1855 na velké okružní cesty po Evropě, při nichž své klienty sám provázel. Poptávka po jím organizovaných akcích rostla tak rychle, že v roce 1865 patřil mezi jeho zákazníky již milion lidí. O dvanáct let později uspořádal první cestu kolem světa, jejíž trasu znají všichni, kteří si přečetli verneovku „Cesta kolem světa za 80 dní“. Od roku 1877 měl Thomas Cook své pobočky v Evropě, Americe, Austrálii, na Středním východě, v Indii a jezdili s ním např. poutníci hodlající jít z Mek¬ky do Medíny, i rodiny a zřejmě také sloni a tygři indických mahárádžů.
Thomas Cook nejenže sázel na reklamu (jeho heslo znělo „Co je pára pro mašiny, to je reklama pro moji cestovní kancelář“), ale již tehdy nabízel moderní služby. Šlo o rezervace ubytování pomocí roaming–listů, využívání služeb ubytovacích zařízení smluvních partnerů prostřednictvím voucherů (blanketových úvěrových listů) a roku 1868 zavedl hotelové poukazy (the hotel coupons), jimiž bylo možno platit ve vybraných hotelech ubytování a stravování místo peněz. Roku 1874 přidal peněžní poukázky, předchůdce cestovních šeků, umožňující výplatu hotovosti v místní měně. Po smrti T. Cooka zůstala jeho firma ještě 33 let v rukou rodiny; roku 1925 ji však jeho vnuk prodal.

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group