ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

Život na houpačce

Když se řekne František Moravec, tak jen zasvěcení vědí, o koho jde, ovšem při zmínce o Lou Fanánku Hagenovi, už nikdo nepochybuje. Frontman kapely Tři sestry však není jen bouřlivák z koncertních pódií na festivalech. V podstatě žije obyčejný život jako každý.

Lidé vás většinou neznají civilním jménem, ale jen pod přezdívkou Lou Fanánek Hagen, podle čeho vznikla?

To je už strašně dávno. V podstatě jde o smíchaninu jmen zahraničních umělců Niny Hagen, Lou Reeda a zdrobněliny jména František. Také se mě často ptají, zda bych se s nimi chtěl setkat, ale to nemusím. Mně se to líbilo hlavně zvukomalebně. Navíc mě netrápí, zda o mně vůbec vědí.

Jaký je váš běžný pracovní den?

Já nevím, co je to pracovní den. Může to být, když jsme na koncertě, to se přes den potloukáme na hotelu a večer hrajeme. Případně jsme celý den ve studiu a nahráváme. To bych ale nenazýval běžným pracovním dnem, pod tím si představím spíš činnost staniční sestry nebo kohokoliv, kdo dělá od–do. U mě to je prostě tak, že někdy nedělám nic z toho, čím se živím a některé dny je toho hodně. To se pak nezastavím od rána do večera.

ko1306 rozhovor hagen dl 2

Máte široký pracovní záběr, co všechno tvoříte?

Kromě Tří sester již jedenáct let dělám muzikály s Michalem Davidem, také jsem spolupracoval s Bohoušem Josefem a Karlem Svobodou. To je třeba dva tři roky pauza, a pak tři čtvrtě roku intenzivně děláme, což nastane nyní, protože připravujeme muzikál Mata Hari. Celá práce je ohraničena premiérou, která by měla být tuším 26. září. A mimo jiné jsme dokončili s kapelou nový CD, který se jmenuje Líná hudba holý neštěstí. Dříve jsem také psal texty pro jiné interprety, ale to už nedělám.

Jak se dnes, v době MP3 formátu, vlastně vyvíjí trh s cédéčky?

V posledních letech se ten trh propadl a rozpadl. Ještě se tu a tam něco prodává, ale lidi již odmítají CD. Mladí tvrdí, že placka je „vopruz“ a radši si to stáhnou z internetu. My zkoušíme třeba i digitální prodej, tak uvidíme, kam se to všechno vůbec vrtne, protože momentálně je taková nejistá doba. Každopádně věřím, že si s tím lámou hlavy velké štáby obchodníků z velkých vydavatelství, které se tím dost dobře živily.

Co je vaší inspirací při skládání textů?

Všechno kolem. To nejde říct konkrétně, například teď pod vlivem všech zpráv v televizi, což je přehlídka hrůz a negativních nálad, se mi třeba nedařilo psát nějaké juchajdy, jak se od kapely očekává. Také je potřeba přemýšlet o textech, aby nereagovaly na momentální situaci, protože takový text je už po roce úplně mimo. Například na jedné desce z roku 1996 máme píseň Železný muž se svým psem, text byl o psu Novákovi a Vladimírovi Železným (bývalý ředitel TV Nova, pozn. redakce), ale dnes tomu nikdo nerozumí a přemýšlí, zda jsem v té době nejedl nějaký houby. Taková komunální satira prostě nejde dělat. To bylo dobrý na koncertech v 80. letech, tam si fanoušci nahráli písničky, a ty nekvalitní nahrávky zmizely asi ve stejném čase jako smysl písně.

Cestujete a objevujete rád nová místa?

Já jsem spíš necestovatel. Po České republice tedy cestuji rád, to zase nesedím na jednom místě, ale musím mít nějaký smysl té cesty. Takže hodně jezdím, když hrajeme. Dokonce když je v létě hezky a putujeme po koncertech, tak si vezmu i kolo a ve volnu jezdíme. Navíc ty husarské roky, kdy se sedělo celý den v hospodě a pak se hrálo, jsou pryč. V rytmu let se to mění a nejde skloubit s věkem a koncertem. Co se týká cestování za hranice, tak mě někdy něco osloví, ale mám hrozný blok s letadly a letišti. Pominu-li nehorázné ceny předodletového občerstvení, tak mi vadí procedury při kontrole. Pro mě to je ponižování, když mě někde rentgenují, svlíkají, fotí a prohledávají.

Co vás přivedlo k soutěži Máme rádi Česko?

Michal Čech, režisér toho pořadu. Dělali jsme spolu v reklamě, v podstatě se již dlouho známe a jsme kamarádi. Já se ho ptal, jestli neví o nějaké brigádě na zimu, když nehrajeme, a on mi nabídnul tohle. Nejprve se dělaly kamerové zkoušky a pak mě schvaloval nějaký tým lidí. Musím přiznat, že jsem z toho byl dost nervózní, ale myslím, že na konec vše dobře dopadlo a dokonce jsem se i dobře bavil.

ko1306 rozhovor hagen dl

Cítíte se jako nacionalista?

Nevím, co všechno si pod tím představit. Například příroda v Česku, to je naprosto skvělé. Pak je druhá otázka, neschopnost sami si vládnout, to je naprosto hrozný. Ukázalo se, že pod nadvládou tady všechno fungovalo lépe, a to nemyslím nějak nevlastenecky, to je fakt. Bohužel, neznám recept na to, co s tím. Já jsem se teď stáhl do Krkonoš a tam čekám na nějaký impuls, na něco, co srovná ty naše „představitele“ tady do latě.

Věříte na osud, nebo že nám není vše předurčeno?

To jsou spíš všeobecné úvahy, o kterých člověk přemýšlí, když se seřadí nějaký běh okolností do zajímavého vývoje. Pak to vypadá, že se to mělo stát a že je to někým řízeno. Ale nevím, nejsem si jistý. Myslím, že nejlepší odpověď na tuhle otázku je, že nevím.

Vás před lety smetl vlak a přišel jste o nohu…

V roce 86 mě přejel vlak. Co na to mám říct? Po třech dnech jsem se probral z komatu a vše mi bylo jen vyprávěno.

Jaký byl první pocit, když jste se probral a zjistil, že nemáte nohu?

To bylo dobrý, když mi lékaři sdělili fakta, byl jsem nadopován sedativy a docházelo mi to postupně. Byl jsem postaven před jasnou, danou věc a už jsem se s tím jen smiřoval. Navíc jsem měl zmasakrovanou i hlavu a mluvilo se o zázraku, že jsem to vůbec přežil bez nějakých mentálních následků. O ztrátě nohy lékaři mluvili jako o kosmetické vadě. O poznání hůř na tom musí být ti, kteří za plného vědomí na amputaci čekají. Prostě jim lékař řekne – za čtrnáct dní půjdete na operaci.

To musí dost změnit přístup k životu, ne?

Úplně, hlavně se člověk musí naučit nesrovnávat se s ostatními lidmi, protože nemá stejné podmínky.

Vrátil jste se do života a vcelku na vás není tento handicap poznat, co vám pomohlo?

Celý incident se stal o prázdninách a já strávil šest týdnů na léčení v Kladrubech. Po propuštění domů jsem nastoupil, sice s týdenním zpožděním, do školy, a to mi asi pomohlo nejvíce. Byl jsem prostě mezi přáteli a pokračoval jsem v kapele, hráli jsme, chodil jsem s nimi na zkoušky i do hospody. Prostě jsem nevypadl ze svého života.

Necítíte podvědomě nějaký strach, když se přiblížíte ke kolejím či vlaku?

To ne, vůbec nic. Mám přirozený respekt, ale ten jsem měl i před tím.

Myslíte, že může být alkohol běžnou součástí života, aniž by narušoval rodinné, přátelské či pracovní vztahy?

To záleží na množství, na toleranci okolí a hlavně jak to člověk dokáže zvládat. Nejlepší ovšem je vůbec se neintoxikovat, pak je to spíš otázka pro odborníky.

Máte nějakou zkušenost s drogami? Jak na ně nahlížíte?

Jen zprostředkovaně. Jeden je kolega Nikotin, který kvůli nim ve finále žil v Bráníku na ulici ve volze. A druhý byl, nebo snad ještě je, náš kamarád, kterému se během sedmi let rozpadl úplně život. Spolehlivost, rodinné vztahy, práce, prostě všechno bylo pryč.

Četl jsem, že si v poslední době pročítáte bibli, co vás na ní zaujalo?

Když to vezmeme úplně přízemně a ne religionisticky, tak v bibli najdeme spoustu citátů používaných ve filmu či v muzice. Autoři ji používají vždy, když chtějí, aby něco vypadalo lidově intelektuální, v tu chvíli se v díle objeví nějaký odkaz právě na bibli. Také v ní najdete spoustu věcí zlidovělých v českém jazyce, úsloví a situace. Mě osobně hodně oslovila pasáž Prorok ze Starého zákona, kde se píše, že když život skončí, tak nic nebude, a proto by se každý den měl žít, jako by měl být poslední.

Přečetl jste ji celou?

Ne, to by bylo na dlouhodobější studium, protože tam jsou stránky, které člověka doslova vyčerpají.

Kdybyste měl před sebou poslední rok života, jak byste ho prožil?

Předně bych vůbec nechtěl vědět, že některý rok je pro mě tím posledním.

Co vás táhne k životu mimo velkoměsto?

Je tam o poznání méně blbých věcí než v tom velkoměstě. Hlavně všeobecně méně lidí, a tím větší klid. Když tedy pominu nějaké vánoční období, kdy je všude hlava na hlavě. Já jsem v tomhle asi barbar, protože nechodím na cizí koncerty, do divadla, na výstavy. Mně vyhovuje, když si můžu mudrovat v těch horách. Navíc mi přijde, že tam ještě funguje komunikace mezi lidmi.

Žijete nyní v souladu s přírodou?

Asi bych netvrdil, že žiju v souladu s přírodou, to je moc silný výraz. Nejsem žádný ortodoxní ekolog. Nicméně v Jevanech mám na domě solární panely, ale skoro jsem umřel při jejich zařizování. Kdybych věděl, jak jsou složité veškeré ty procedury na úřadech, tak bych instalaci rovnou vzdal. Nejdřív jsem musel sehnat nějakých jedenáct potvrzení, a nakonec mi jistý úředník řekl, že je u nich nemůže dohledat a já už viděl, jak zase další dva měsíce dávám všechno dohromady. Nakonec celá akce trvala tři čtvrtě roku a mně přišlo, jako by na příslušném úřadě byla snaha, aby je lidi neobtěžovali.

V podvědomí mnoha lidí platíte za bouřliváka z koncertů, prostupuje to i do vašeho soukromého života? Jaký je váš rodinný život?

Asi jako na houpačce, to se dá těžko říct.

Dovedete si představit žít jinde než v Česku?

Kdybych nebyl v Česku, tak mě láká asi sever Itálie, v Brixenu v alpském podhůří. Jsou tam příjemní lidé, krásné prostředí, a mě baví i ta jejich kuchyně.

powered by contentmap

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group