ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

V loděnici u vikingů

BÝVALÁ DÁNSKÁ METROPOLE ROSKILDE NABÍZÍ NEJLEPŠÍ UKÁZKU TISÍC LET STARÝCH LODÍ. POSTARALI SE O NI PŘEDCI, KDYŽ PROTI NÁJEZDNÍKŮM VYBUDOVALI PODMOŘSKOU BARIKÁDU.

ko1307 dansko shutterstock 4180204 richard donovan

TEXT: TOMÁŠ NÍDR

Je tmavá noc, ale hlídka na vstupu do fjordu poblíž Roskilde si všimá skupiny úzkých veslic, které tiše vjíždějí do zátoky. Zapálí připravenou hranici a tím předají vizuální varování další hlídce. Odtud pošlou zprávu stejný způsobem dál. Ohňová pošta dorazí až ke Skuldelevu, kde je cesta zúžená mělčinami. Tamní lidé rychle nakládají do vyřazených bárek kameny a potopí jich pět za sebou v řadě tak, že se z nich stanou podmořské hradby, které projíždějícím lodím rozpárají dna. Cesta po vodě je vetřelcům uzavřena, středověká metropole Dánska je od té doby na dlouhá desetiletí před útoky z moře, které v té době byly příliš často se opakujícím jevem, bezpečná.

PĚTINÁSOBNÉ PŘEKVAPENÍ

Takový mohl být souběh událostí někdy v 11. století. Nebo také o hodně jiný. Psané záznamy z tak hlubokého středověku téměř neexistují, takže nezbývá než fabulovat. Ale jisté je, že bariéra pod hladinou na obranu města byla vybudována. Přišlo se na to až před padesáti lety, kdy lodní inženýr a potápěč Ole Crumlin Pedersen prověřil legendu o vraku, která se mezi místními rybáři předávala po generace. Přesvědčil úřady, že je to historicky cenná vikinská veslice. Uskutečnila se proto velká operace, při které bylo potřeba pomocí hrází vysušit vytipované místo. Překvapením bylo, že potopených plavidel je tu rovnou pět.

Dnes je můžeme obdivovat vystavené v muzeu, které pro ně Dánové speciálně postavili na břehu fjordu. Je to hlavní tahák čtyřicetitisícového Roskilde. Pohodové městečko hodinu vlakem od rušné metropole Kodaně se ze své ospalosti dostane jen pár dní v roce, kdy se zde koná jeden z největších hudebních festivalů Evropy. Vše tu působí nějak starosvětsky. Spousta domků tady dokonce má stylově vypadající doškové střechy. Nad nimi se dominantně tyčí katedrála, jejíž dvě špičaté věže nabodávají mraky jako jednohubky. Gotická budova z cihel udeří svou impozantností a není divu, že sloužila jako architektonický vzor pro stavitele v celé Skandinávii. Od poloviny patnáctého století střeží v náhrobcích zdobených vytesanými lebkami nesoucími korunu ostatky všech těch Frederiků a Kristiánů, kteří se za tu dobu vystřídali na dánském trůně.

Ale zpátky do muzea. Člověk kolem těch vetchých pamětníků středověkých časů prochází a diví se, jak toto netradiční lego dokázali dát badatelé dohromady. Museli vykonat spoustu mravenčí práce. Potom, co trosky očistili od bahna, které je chránilo od úplného rozložení, museli každý z 1500 velkých a dalších 50 tisíců drobných kousků zaevidovat. Nedalo se s nimi lehce manipulovat, protože po tolika stoletích na dně bylo dřevo mazlavé jako nakládaný hermelín. Všem úlomkům udělali poměrně zmenšenou kopii a postavili z nich příslušné modely.

ko1307 dansko seastallionconstruction viking ship museum

SKULDEVY VŠECH VELIKOSTÍ

V čem už Dánové takovou kreativitu neprojevili, bylo vymýšlení názvů. Každému vraku dali jméno Skuldelev doplněné pro rozlišení jen o číslovku. Samozřejmě roskildští neposlali ke dnu to nejlepší ze své flotily, ale pochopitelně docela opotřebené kocábky. K nadšení vědců to však byla plavidla, která sloužila různým účelům, takže vědci mohli lépe pochopit pestrost vikinského loďstva.
Například Skuldelev 1 byl břichatý záoceánský „náklaďák“, který uvezl 25 tun zboží nebo dokonce zvířat. Má jen čtyři páry vesel, která byla používaná pouze při manévrech v přístavu, ale na širém moři spoléhal na vítr. Pokud se naložil plně, na 16,5 metru dlouhé a 4,5 metru široké lodi zbyl jen minimální prostor pro pohyb posádky. „Zájezd“ do Grónska, neřkuli do Severní Ameriky musel být za Erika Rudého a jeho objevitelských nástupců hodně nepohodlnou výpravou.

Skuldelev 5 se svými 17 metry, ale uzoučkým trupem a šestadvaceti místy pro veslaře byl jednoznačně útočnou lodí. Ale nedá se mluvit o žádné krasavici, protože se jedná o secondhandový výrobek, jehož trup je na rozdíl od jiných splácaný ze čtyř různých druhů dřeva. Navíc podle zbytečných otvorů na vesla na nevhodných místech je vidět, že část prken byla „recyklována“.

Kromě podrobností o jednotlivých skuldelevech se v muzeu návštěvník dozví spoustu informací o dávném mořeplavectví. Třeba to, že se vikingové dlouho z neznámých důvodů bránili využívat vítr a spoléhali se jen na sílu paží, ač plachtění jistě znali, protože tato znalost přišla do severních vod nejpozději s římskými dobyvateli několik desetiletí před Kristovým narozením. Nebo že jejich lodi měly příď a záď stejnou, což jim oproti konkurenci dodávalo na obratnosti jak při útoku, tak při nutném ústupu. Či jste věděli, že stěžeň nebyl napevno, ale v případě potřeby ho šlo položit?

Anebo takovou perličku. Člověk si vikingy díky filmů, komiksům nebo třeba hokejovým fanouškům spojuje s rohatými helmami. Ty skutečně nosili, ale v době největší slávy, kdy podnikali výpady nejen v severní Evropě, ale i v Rusku i Středomoří, byla tato nepraktická ochranná pomůcka dávno vyřazena z výbavy. Kdyby si ji v jedenáctém století Dán či Švéd posadil na hlavu, zesměšnil by se mezi svými vrstevníky stejně, jako kdyby dnešní český mladík chtěl na diskotéce dělat dojem tím, že by na ni přišel v sokolském kroji.

Z módy však pomalu vycházely i vi¬kinské lodi. Výhodnější se ukázaly velké koráby, které pobraly daleko větší množství zboží. Využitím kanonů se proměnily v plovoucí pevnosti, na které mrštnost veslic doplněná o hrubou sílu paží se sekyrami ani náhodou nestačila. Seveřané vypadli z první ligy mořeplavců.

VIKINGOVÉ 21. STOLETÍ

To nijak nevadí nadšencům, kteří se alespoň trochu chtějí k dávné slávě vrátit. Přímo u muzea je přístaviště plné nově postavených lodí, a pokud máte štěstí, můžete v docích vidět ty, kteří se je snaží dát dohromady jen takovými prostředky, které měli k dispozici předkové o tisíciletí dříve.

Mezi lety 2000 a 2004 tu postavili 30 metrů dlouhou kopii Skuldelevu 2, jehož originál v raném středověku musel být chloubou celého Roskilde. Při konstrukci napodobeniny padlo čtrnáct desetimetrových dubů na trup, čtyři buky na obložení rantlů, padesát borovic na vesla, stěžeň a ráhno, k tomu deset vrb na dřevěné hřeby. Na 8000 nýtů bylo potřeba 450 kilogramů železa, k impregnaci dřeva 600 litrů borovicového dehtu a na plachtu 200 kilogramů plátna. Dánové si také spočetli, že její zkompletování zvládli za padesát tisíc pracovních hodin.

Byla to velká událost, když 1. července 2007 se pětašedesát mužů a žen vydalo od muzea na plavbu kolem Norska a Skotska až do Irska, kde vyrobili původní Skuldelev 2. Psala o tom všechna světová média a polozapomenuté Roskilde se pořádně zviditelnilo. To si asi vikingové nepomysleli, že potopení lodí svému městu poslouží k větší slávě i za tisíc let.

powered by contentmap

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group