ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

Ve městě kouzel

TEXT: JIŘÍ ŠKODA, FOTO: MARTIN DLOUHÝ

Pohádkové Česko. Líbí se nám to slovní spojení. Vám také? Nedivil bych se. Protože když se na chvíli zamyslíte, dojde vám, že opravdu žijeme v pohádkové zemi. Hoďte na chvíli za hlavu problémy, které nám každý den do ní tlačí média. My si jako měsíčník můžeme dovolit ten luxus zastavit, zadívat se na krajinu, na lidi, kteří v ní žijí, zamyslet se nad naší zajímavou historií.

Pohádky mají v naší republice zvláštní místo. Pravidelně vyplňují program na Štědrý večer, jeden z nejdůležitějších okamžiků v roce. Slýcháme je od raných let, sami se vžíváme do rolí jejich hrdinů. Je to tak i v jiných zemích? Částečně ano, ale ty klasické pohádky jsou u nás zřejmě ničím jiným nepřekonaný fenomén. Stačí se podívat na filmovou tvorbu. Jen za posledních šedesát let u nás vzniklo více než tři sta filmových nebo televizních pohádek. Nejvyšší číslo, které se mi podařilo dohledat u našich německých sousedů, je sotva poloviční. A to zcela zásadně sdílíme kulturní prostředí. Pohádky v jiných částech světa pak takovouto formu vůbec nemají.

ko1307 tema pohadka img 3711

Když jsme se rozhlíželi po naší zemi a hledali, kde bychom se o pohádkách dozvěděli více, padl nám zrak na město Jičín, které samo sebe prezentuje jako město pohádky. Volba byla tedy jasná, kde jinde se dozvědět o pohádkovém fenoménu více než ve městě Rumcajse, Manky a Cipíska?

VALDŠTEJNŮV JIČÍN

Na rovinu musíme přiznat, že nás toto krásné město na kraji Českého ráje překvapilo. Přeci jen, když si někdo dá přídomek Město pohádek, co byste očekávali? Tak nějak jsme předpokládali, že nás hned u vjezdu do města bude vítat obří loupežník, na každém druhém domě bude vyvěšený tématický plakát, městem budou pochodovat plyšáci a na každém kroku budeme zakopávat o obchody s pohádkovými suvenýry. Nic z toho se však nestalo. Celá ta pohádková nálada jako by tu byla ukryta hluboko pod povrchem a na světlo denní vylézala jen na pár dní v roce, kdy se ve městě koná velký, i když velice sympaticky podávaný pohádkový festival.

„Rozlouskni oříšek, co je uvnitř? No něco tam vždycky je. Jádro, na kterém si pochutnáme. Krásné šaty. Nebo nějaké tajemství. Tajemství, jemuž přijdu na kobylku. Je to vlastně vždycky ‚jádro‘, něco důležitého. To nejdůležitější. A skořápka to chrání,“ píše se na festivalovém webu. A v těch slovech je ukryt i princip, jímž se řídí lidé, kteří mají s pohádkou v Jičíně co do činění. „Proč něco lidem ukazovat přímo, aby nemohli zapojit fantazii? Každá pohádka by měla mít tajemství. Lepší než posadit vodníka na rybník je udělat lávku do vody a na dno umístit zařízení, aby to jen čas od času probublávalo na povrch. Tajemství je hned na místě,“ řekl mi Jiří Wilda, který kromě toho, že je věžníkem Valdické brány, také provozuje Rumcajsovu ševcovnu. Ani tento malý domek není typickým turistickým zařízením, celý interiér tu nutí člověka zamýšlet se nad tím, jak věci fungují a proč vlastně existují. Tomu pomáhá i zajímavá sbírka předmětů s na první pohled neznámým účelem, která jako by vypadla z depozitáře kdysi slavné televizní soutěže.
Snažíme se zjistit, kde se ta vše prostupující pohádková nálada bere. Čím déle ve městě pobýváme, tím více ji vnímáme. „Jičín je oproti jiným městům takový uzavřenější. Ne že by zde žili jiní lidé než jinde, ale řekl bych, že je to podmíněné tím, jak je Jičín umístěný v krajině. Historicky byl skrčený stranou, sevřený v kotlině, a jediný, kdo se s tím snažil něco udělat a propojit ho se světem byl Albrecht z Valdštejna. Jenže od jeho smrti se v tomto směru nic neudálo, město jako by přikryla nějaká poklice a pod ní tu vznikl prostor pro houstnutí této tajemné, přitom nesmírně zajímavé atmosféry,“ dodal ještě pan Wilda.

ko1307 tema pohadka jicin 008

FESTIVAL DOBRA

Přesunuli jsme se proto dál a pátrali po kořenech pohádkového festivalu. Ten se ve městě pořádá nepřetržitě od roku 1991. Jeho první ročník ¬vznikl jako pocta Josefu Štefanu Kubínovi, dnes téměř neznámému jičínskému rodáku, spisovateli a sběrateli pohádek. Lidé kolem festivalu si předsevzali, že se pokusí spojit dětský svět se světem dospělých. „Probudit a oživit duchovní hodnoty, humanitní cíle, postavit je do světla svobodného rozvoje se zvláštním zřetelem na rozvoj osobnosti dětí a mládeže, a to i dětí tělesně postižených,“ píše se na stránkách nadace, která akci pořádá.

Celé město se vždy na podzim pohádce zcela podřídí. Na pár dní zde platí zákony, které sepisují děti. Ulice zaplaví pohádkové bytosti, umělci, řemeslníci, ale také desítky dílen, ve kterých se zcela stírají rozdíly mezi věkovými skupinami. Zapojit se může, a také to s radostí dělá, každý. „Je úžasné sledovat, jak atmosféra pohádek každého pohltí, i dospělí zapomínají na svůj věk a na nějaký čas se stávají dětmi,“ říká k tomu Věra Rychterová z festivalové nadace.

Podobná exploze dobra a aktivity má i další důsledek. Téměř všichni Jičínští, se kterými jsme se bavili, se shodli, že ve městě je obrovská občanská angažovanost. „Nepřeberné množství spolků, sdružení, i neformálních skupin, hodně lidí se tu něčemu věnuje,“ hodnotí situaci Marie Faruzelová z místní radnice. A čím je to způsobené? Může snad zájem o tyto činnosti vycházet z pohádkového pozadí festivalu? Pohádky jsou přeci o boji dobra se zlem, lidé se tak mohou snažit bojovat alespoň ty své malé bitvy tímto způsobem. „Těžko říct, ale jisté je, že ten nárůst přišel až poté, co se začal festival ve městě konat,“ dodává paní Marie.

ZAZVONIL ZVONEC

Udržet takto jemně podané téma v celém městě není ale vždy jednoduché. Vyzkoušet si to místní mohli, když se objevil návrh, aby se ve městě usídlil drak. Variant bylo nepřeberně – část lidí chtěla udělat draka obrovského, posadit ho na hradby, aby z nich shlížel dolů. Druhá strana pak chtěla úplný opak, oslavovat tajemství, které draky zahaluje. Draka prý mohlo symbolizovat naprasklé vejce… Nakonec zvítězil kompromis, velký kovový (ne)tvor hlídá ulice města, které nejdříve rozdělil, aby je potom spojil. A dodnes je drak symbolem pohádkového festivalu, i když ani on není tak jednoznačný, jak by se možná na první pohled mohlo zdát: „Proč je vlastně drak symbolem pohádky? Protože ho Honza přemůže, aby dostal princeznu? Nebo je proto, že je to zaručeně pohádková bytost, zatímco jiné postavy z pohádek by se popřípadě mohly pohybovat i v normálním světě? Že je na co koukat, když taková velká obluda navíc ještě chrlí oheň? Nebo proto, že vlastně máme rádi zvířata? Nespoutaná bytost či cosi z hodně dávné minulosti, co máme někde hluboko v genech my sami? Sen a fantazie či přízrak, nestvůra, které se trochu bojíme stejně jako čertů, nebo až něco legračního, co si můžeme podrbat za ušima? Možná tohle všechno dohromady,“ říkají místní a my s nimi musíme souhlasit.

powered by contentmap

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group