ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

Nečekaná pozvání

Jaké to je, když vás uprostřed rušného Tokia zastaví v parku japonská babička a pozve k sobě domů na večeři? Japonský svět není tak uzavřený, jak se zdá.

TEXT A FOTO: VERONIKA AGEIWA

Zasněně se procházím tradiční japonskou zahradou. Tokio je sice světovou metropolí s desítkami milionů obyvatel v aglomeraci, ale na každém kroku tu můžete navštívit nádherné parky a zahrady. Z mého bloumání mě vytrhne šedovlasá babička. Nadšeně na mě mává a ptá se, jestli mluvím německy. Předpokládám, že potřebuje s něčím pomoct, a tak odpovím, že německy mluvím. Prý to věděla, že já určitě budu mluvit německy. Bydlí nedaleko, asi dvě stanice vlakem od zahrady. Jak by to bylo úžasné, kdybych byla tak hodná a přišla k ní domů na večeři. Jsem v šoku. Ve většině příruček pro cestu do Japonska se píše o tom, jak je tento národ uzavřený, nikdy nikoho ani po letech „přátelství“ nepozvou k sobě domů, ale přede mnou teď stojí nadšená starší paní, kterou vidím poprvé v životě. Takhle jsem si svoji první návštěvu Tokia nepředstavovala. Domlouváme si sraz na večer a já jdu zatím domů. V hlavě se mi honí ty nejčernější myšlenky. Co když je to babička z temného podsvětí velkoměsta a její synové z jakuzy mě večer unesou?

ko1307 japonsko shutterstock 109115636 takashi usui

ŽENY VS. MUŽI

I přes svoje obavy se nakonec vydávám na slíbenou návštěvu. Paní mě provádí svým domem, ukazuje fotky z cest po Evropě. Rozprostře přede mě malou hostinu a ukazuje mi svou kaligrafii, kterou má pečlivě uschovanou v malém trezorku. Prý je pro ni velmi cenná, a proto má trezorek vždy připravený, aby ho mohla rychle popadnout a evakuovat se v případě zemětřesení. Příjemný večer nakonec končí a moje „japonská babička“ mi přeje hezký zbytek pobytu.

Dodnes se marně snažím najít vysvětlení, proč se o Japoncích mluví jako o uzavřeném národě. Proč měli ostatní cestovatelé zážitky tak rozdílné od těch mých? Možná je to proto, že většina informací, ke kterým se čtenář v Evropě dostane, pochází z pera amerických mužů. Mezi světem žen a mužů je v Japonsku o něco větší rozdíl než v Čechách. „Japonská babička“ by mě pravděpodobně nepozvala k sobě, kdybych nebyla mladá žena. Moje japonská rodina by mě nepřijala tak vřele, kdybych byla ženichem jejich dcery a ne novou nevěstou. Ženy se tu totiž přivdávají do nové rodiny, a dcery naopak ze své původní rodiny odcházejí do nové. I proto je asi pro ženy cizinky mnohem snazší zapadnout do japonské společnosti než pro muže.

Později jsem také zjistila, že seznámení v parku či zahradě patří k běžným postupům. Japonské ženy v domácnosti často využívají své potomky k tomu, aby se díky nezávazné společenské konverzaci o výchově sblížily s ostatními matkami v parku. Postupem let jsem přestala být překvapená, když mi neznámá žena dala svou adresu a telefon a pozvala mě na návštěvu.

PŘÍŠTĚ ZAS TADY!

Další možností, jak se seznámit s místními a dostat se k nim domů na návštěvu, je účast na akcích pořádaných místní komunitou. Městská část organizuje pro občany aktivity nejrůznějšího druhu. Může se jednat o nácvik evakuace při přírodní katastrofě, hromadnou návštěvu spalovny spojenou s výkladem o třídění odpadů, nebo třeba mezinárodní festival, kdy cizinci, kteří v městské části žijí, vyprávějí o svých zemích. Aktivit je celá řada a pokrývají věkové spektrum od kojenců po důchodce. Z přednášky o třídění odpadů jsem se tak dostala na odpolední čaj domů k naprosto neznámé osobě. Celkem k sobě pozvala asi pět účastníků přednášky, a nikomu to nepřipadalo přehnaně brzo.

V Japonsku však existuje i další pro Čecha mírně šokující zvyk, a tím je pozvat sám sebe k někomu jinému. Například, když uspořádáte u sebe doma party, nikdy nakonec neuslyšíte něco ve stylu „příště zase u nás“. Hosté se na vás místo toho mile usmějí a řeknou: „Už se těšíme, až k vám zase přijdeme!“ Chtějí tím dát hostiteli najevo, že se jim u něj moc líbilo. Také je zcela běžné, že vám někdo napíše e-mail nebo zavolá a řekne: „Co kdybychom u vás v sobotu udělali party?“ Na druhou stranu je zcela v pořádku takový návrh odmítnout a nikdo vám to nebude vyčítat.

ko1307 japonsko 13

NEBUĎTE NESOCIÁLNÍ

Pokud jdete v Japonsku na návštěvu, je zvykem něco přinést, podobně jako v Čechách. Můžou to být zákusky nebo láhev alkoholu či ovoce. Hostitel zpravidla všechny vítá japonským čajem senča, v zimě teplým a v létě studeným. Čaj je něco jako pozdrav a téměř nikdy nechybí, nezávisle na tom, jestli jste byli pozváni na oběd, narozeninovou party nebo jinou akci. Na domácí party se jedí pokrmy uvařené doma, případně se objedná třeba suši, ale je pravidlem, že jídla jsou na stole v různých talířích a miskách. Kaž¬dý host dostane svůj malý talířek a hůlky. Všichni pak jako ptáčci zobou z velkých talířů uprostřed a jídlo si odkládají na svoje talířky. Kdyby každý dostal svůj talíř svíčkové a tu sám spořádal, působilo by to nesociálně a sobecky. Dalším zvykem je, že nápoje si nikdo nedolévá sám. Hostitel všem nabídne pití, a pak i dolévá. Pokud jste na party na nějakém neutrálním území, třeba v restauraci, dolévají hosté jeden druhému, ale ne sami sobě.

Obecně se domácí party nepořádají příliš často, což souvisí s malými byty v Tokiu. Mladí lidé obvykle bydlí v jednopokojovém bytě s kuchyňskou linkou, někdy dokonce i bez vlastního sociálního zařízení. Na druhou stranu jsou Japonci na stísněné podmínky zvyklí. Rádi sedí na zemi na koberci, a proto si není třeba dělat starosti s tím, jestli doma máte dostatek židlí. Jako nádobí postačí bambusové hůlky na jednorázové použití, které lze dostat v supermarketu zadarmo.

Společenská setkání, ať už doma či v restauraci, většinou začínají i končí dříve než v Čechách. Je to z několika důvodů. V Tokiu neexistují noční spoje, a proto všichni spěchají na poslední vlak. Také by bylo neslušné rušit hlukem sousedy pozdě v noci. Snad i proto není na party zvykem pouštět hlasitou hudbu či tančit.

RODINNÁ NÁVŠTĚVA

Tokio je pro mnoho jeho obyvatel místem, které vlastně nepovažují za svůj domov. Dostali se sem při studiích nebo kvůli práci, ale rádi navštíví příbuzné a přátele ve svém rodišti. Nejčastěji se Japonci vracejí „domů“ na oslavy Nového roku, což jsou největší svátky v roce. Už několik měsíců předem jsou vyprodané letenky a jízdenky na vlak. Jako dárek pro rodinu je vhodné přivézt krásně balenou krabičku se sladkostmi. Každá oblast či město má vlastní laskominy, které lze zakoupit pouze tam. Jsou to regionální výrobky, které jsou vhodné jako dárek právě proto, že by si je rodina doma nemohla koupit v místním obchodě. Moje tchýně mě letos uvítala se slovy: „Pořád na vás čekám a nemůžu jít spát. Už se hrozně těším, že jste zase přivezli Tokyo Banana (banánové piškotové zákusky).“

Na sváteční návštěvu japonské rodiny se můžete dostat nejdříve po zasnoubení. Japonci jsou v tomto ohledu stále velmi tradiční a není zvykem seznamovat někoho s vlastními rodiči, pokud vztah není opravdu vážný. Po svatbě se od synovy rodiny očekává každoroční novoroční návštěva. Dceřina rodina naopak navštěvuje rodiče zetě.

Jí se novoroční kuchyně oseči, která vydrží v lednici několik dní, a proto není třeba vařit každý den. Pro Japonce je Nový rok časem rodiny, dobrého jídla a odpočinku, než se budou muset vrátit do Tokia či jiného velkého města ke svým pracovním povinnostem.

powered by contentmap

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group