ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

NP Kakadu

 

V AUSTRÁLII NAJDETE VÍCE NEŽ PĚT SET NÁRODNÍCH PARKŮ. PŘED ODJEZDEM DO ZEMĚ PROTINOŽCŮ JSME SE NEMOHLI SHODNOUT, KTERÉ Z NICH VYBRAT DO ITINERÁŘE NAŠÍ CESTY. I KDYŽ JEDNU VÝJIMKU JSME PŘECE NAŠLI. O NÁVŠTĚVĚ NÁRODNÍHO PARKU KAKADU NEPOCHYBUJE ANI JEDEN Z NÁS.

TEXT: BARBORA LELKOVÁ, FOTO: ADAM LELEK

V Darwinu, hlavním městě Severního teritoria, si půjčujeme čtyřkolku, která je pro důkladný průzkum Kakadu nezbytností. Je poslední červencový týden. Již čtyři měsíce tu nepršelo a období sucha je právě na vrcholu. Krajina, kterou projíždíme, je vyprahlá. Horký vzduch se líně převaluje a bere energii všemu kolem. Zlatavě žlutá tráva i vedrem znavené stromy jsou téměř bez života. V těchto nehostinných časech šetří drahocennou energií a čekají na životadárné období dešťů. Na to si všichni ale ještě dva měsíce musejí počkat. Téměř čtyřicetistupňové horko, panující v těchto dnech na severu Austrálie je nesnesitelné i pro nás.

ko1309 australie bl np kakadu28 12

OHEŇ POD KONTROLOU

V parku panují dvě roční období. Období sucha přichází každoročně od dubna do září a vyznačuje se vysokými teplotami a minimem srážek. V tomto čase klesnou hladiny všech místních říček a řek, a po parku se vytvoří celá řada slepých ramen a tůní se stojatou vodou, tzv. billabongů. V této nehostinné době jsou právě tyto billabongy pro mnoho živočichů jediným zdrojem vody. V době sucha představují velké nebezpečí samovolně vzniklé požáry. Na cestě parkem co chvíli míjíme cedule, které upozorňují na výši tohoto rizika. Zaujalo nás, že již před mnoha tisíci lety znali původní obyvatelé Austrálie Aboriginci způsob, jak těmto samovolným vznícením suché trávy zabránit. Techniku kontrolovaných požárů od nich později převzala i správa parku. Ani se pak nepodivujeme, když projíždíme bušem, jehož suchou trávu pohlcuje téměř nenápadný, leč kontrolovaný oheň. 

Téměř 90 % ročního úhrnu srážek v Kakadu (asi 1500 mm) spadne v období dešťů od října do března. Toto období se vyznačuje častými silnými bouřkami a tropickými přívalovými dešti. Krajina v parku se opět zazelená a ožije svěžestí. Hladina řek na mnoha místech vystoupá až o tři metry, což má za následek vylití řek z jejich koryt a vytvoření četných záplavových oblastí, bažin a mokřadů. Mnohé z terénních cest se v tomto životadárném období stává kvůli vodě nepřístupnými.

Sjíždíme z hlavní silnice parku Arnhem Higway a offroadovou cestou se vydáváme směrem k říčce s příznačným názvem Wildman River. Táboření je zde oficiálně povoleno, ale všechny návštěvníky parku varuje jeho správa před možnými útoky dravých predátorů obývajících zdejší vody. Žluté cedule s výstižným obrázkem krokodýla nás trochu znervózňují a přivádějí k myšlenkám, zda jsme si vybrali správně. Podél břehu řeky však vidíme hned několik stanů. Australan Jack, náš nový soused, nás uklidňuje. „Tady jste v bezpečí, jezdím sem už dvacet let rybařit a krokodýla jsem na tomto břehu nespatřil ještě ani jednoho.“ Jeho slovy se sice necháváme uklidnit, ale i přesto si stan stavíme o něco dál od řeky než všichni ostatní. Správci parku jako bezpečnou vzdálenost uvádějí 50 metrů od břehu. Rad a doporučení rangerů v tomto případě dbáme. Úplně nám stačí, že se západem slunce se stáváme obětmi místních hladových komárů. Další, mnohem větší žaludek rozhodně vyplnit nehodláme.

„Chcete vidět krokodýly?“ ptá se nás Jack, když u večeře zaznamenává náš zájem o tyto plazy. „Mám tu motorový člun. Když budete chtít, zítra ráno vás za nimi můžu zavézt. Podél řeky nedaleko odtud jich uvidíme určitě spoustu.“ Od této chvíle se nemůžeme dočkat rána. Po večeři si ještě chvíli užíváme atmosféru tohoto jedinečného místa. Rudé zapadající slunce prosvítá skrz husté koruny stromů, lemující meandr řeky, a do toho hlasitý zpěv i ševelení ptáků, zvuk praskajícího ohně… S Adamem téměř mlčky sedíme ještě chvíli před ohněm a relaxujeme. Příroda je skvělým místem pro uklidnění. 

KRÁL PLAZŮ

Ráno vstáváme brzy. Už v šest hodin jsme na nohou a užíváme si probouzející se přírodu, která je po klidné noci opět plná energie. Již o půl sedmé se scházíme u Jackovy lodi a vyrážíme za krokodýly. V parku žijí dva druhy. Krokodýl Johnsonův je australským endemitem. Dorůstá délky okolo tří metrů a charakterizuje ho zúžená tlama. My se však toto ráno vydáváme za mnohem nebezpečnějším predátorem zdejších vod – krokodýlem mořským. Ten je největším krokodýlem a zároveň největším plazem na světě. Dorůstá až do neuvěřitelné šestimetrové délky a ti největší jedinci mohou vážit téměř jednu tunu. Vyskytuje se nejen v řekách a brakických vodách u ústí řek, občas zavítá také do moře. Vědci zaznamenali jedince plující mořem až 1000 km od pevniny.

Mohutná hlava krokodýla mořského tvoří téměř jednu třetinu délky celého těla. V široké tlamě ukrývá tento druh krokodýla svou největší zbraň – osmašedesát ostrých, až třináct centimetrů dlouhých zubů, ze kterých nemá kořist šanci uniknout. Zajímavé je, že krokodýli mají vyvinuté velmi silné svaly pro skus. Naopak svaly, kterými tlamu otvírají, jsou až extrémně slabé. Obavy z toho, že bychom snad tyto živočichy v národním parku Kakadu nespatřili, jsou na tomto místě zcela zbytečné. Během chvíle nám Jack rukou nataženou směrem k břehu řeky ukazuje první kousek. No, spíš čtyřmetrový kusanec líně se povalující a slunící na břehu řeky. Díky Jackově lodi můžeme tyto predátory pozorovat na vzdálenost několika mála metrů. Tento druh krokodýlů nejčastěji loví ryby, vodní ptáky, ale nepohrdne ani většími kousky, například krávami, buvoly nebo klokany, kteří se chodí napít k vodě. Kořistí, pro svou neopatrnost často velmi snadnou, může být krokodýlům mořským také člověk. V Austrálii jsou těmito živočichy v průměru napadeni a v mnoha případech i usmrceni dva lidé ročně. I Jack má v rukávu příběh, ve kterém nám během vyjížďky vypráví, jak krokodýl napadl jeho kamaráda. Ten měl však štěstí a útok přežil. Pohled na ohromného predátora v nás vzbuzuje nejen údiv, ale především velký respekt. Příroda ve své dokonalosti dokáže být i krutá a nemilosrdná, pomyslím si. Chvíli váhám, zda jsme na motorovém člunu v bezpečí. Dva metry od nás totiž právě pomalu pluje jeden krokodýl. Tito mohutní živočichové dokážou vymrštit až dvě třetiny svého těla nad hladinu vody. Náš člun naštěstí všichni přítomní dravci ve vodě i na břehu naprosto ignorují. Většinou mají totiž důležitější věc na práci, vyhřívat se na sluníčku. Krokodýli totiž nejsou schopni regulovat tělesnou teplotu pomocí metabolismu, musejí si tedy teplo ve svém těle naakumulovat. Na březích zdejších řek se proto sluní po celé dny. Krokodýli mají také velmi tvrdou kůži často zpevněnou kostěnými deskami, tzv. osteodermy. Nedokážou se proto potit. V horkých částech dne tak vždy leží s otevřenou tlamou, čímž dokážou přes sliznici odpařit vodu a zabránit tak přehřátí organismu. Vyjížďka po Wildman River nemá chybu. Pozorování těchto dravců na vzdálenost dvou metrů je skutečně adrenalinovým zážitkem. Ani nám to nepřijde, ale zpět k tábořišti se vracíme po pěti hodinách, během kterých jsme měli možnost pozorovat asi dvacet krokodýlů. Plavba naprosto předčila všechna naše očekávání. 

ko1309 australie bl np kakadu28 2

BAŠTA ORNITOLOGŮ

Jak se na vlastní oči neustále přesvědčujeme, svět národního parku Kakadu je velmi pestrý. Celá rozlehlá oblast chrání širokou škálu prostředí. Na naší cestě parkem tak obdivujeme divoký svět řek, říček a billabongů, ale také bohatý život mokřadů a bažin, mangrovových porostů, vápencových skalních formací, eukalyptů i rozsáhlých nížin. V parku žije nesčetné množství druhů rostlin a živočichů. Nejpočetněji je zde zastoupeno vodní ptactvo. V letáčku, který jsme dostali v návštěvnickém centru Bowali, jsme se dočetli, že park je domovem pro tři miliony ptáků. Z počátku se nám tomuto číslu nechce ani věřit, ale zastávka u mokřadu Yellow Water nás přesvědčuje, že toto číslo je reálné. Koncentrace ptactva na jednom místě je neuvěřitelná. V národním parku Kakadu vědci zaznamenali celkem 280 druhů ptáků. V Yellow Water posloucháme hašteřivé zpěvy papoušků kakadu žlutočečelatých, pozorujeme husovce strakatého, podivujeme se nad netradičním zobákem kolpíků bílých, obdivujeme eleganci ibisů australských nebo majestátnost luňáků hvízdavých, kteří se vznášejí nad našimi hlavami. Ptačím králem zdejších vod je však čáp černokrký, nesprávně nazývaný jabiru. Jako skutečný ptačí pán zdejších vod se promenáduje přímo před námi a hledá, co by kde sezobl. Celý tento ornitologický ráj zdobí krásně rozkvetlé lekníny plující po vodní hladině.

MALOVANÉ POSELSTVÍ

Národní park Kakadu je s rozlohou 19 804 km2 největším národním parkem Austrálie. Již před 40 000 lety tu žili Aboriginci, kteří zde zanechali přes 7000 skalních maleb. Ty zaznamenávají jejich příběhy z časů, kdy vznikal svět, i z každodenních zvyklostí a činností. Některé malby jsou k vidění v části zvané Ubirr nebo v oblasti Nourlangie. Na rudě zbarvených skalách si fascinovaně prohlížíme tzv. rentgenové malby. Přírodními barvami jsou všude kolem nás vyobrazeny nejrůznější druhy zvířat z pohledu vnitřní stavby těla. V tuto chvíli nám už je jasné, proč se právě tomuto aboriginskému stylu maleb říká rentgenový. Aboriginci totiž vyobrazovali zvířata i lidi z pohledu jejich vnitřní stavby, tedy s kostmi a orgány. Je až neuvěřitelné, jak před tolika lety dokázali vnitřní stavbu organismů propracovat a dokonale vystihnout. Všímáme si také, že vedle zvířat se na skalách objevují i nejrůznější mytologické postavy, válečníci a také kolonizátoři, kteří sem postupně přicházeli a zabírali domorodcům jejich půdu. Více jak polovina území dnešního parku byla však Aborigincům vrácena a ti dnes své území pronajímají správě národního parku. Pro své jedinečné přírodní a kulturní bohatství byl národní park Kakadu v roce 1981 zapsán na Seznam světového dědictví UNESCO. 

Offroadové cesty národního parku Kakadu jsou na mnoha místech skutečně zapeklité. Při cestě k jedné z největších atrakcí parku – vodopádům Jim Jim Falls, překonáváme nejeden brod, zrádné písky, výmoly i velké kameny… Ani se nedivíme, že vodopády jsou přístupné pouze v období sucha. Poslední kilometr cesty musíme nakonec zdolat po svých. Ohromné balvany a spleť silných kořenů by naše čtyřkolka už nezvládla. Obtížný terén nakonec zdoláváme docela rychle a již za tři čtvrtě hodiny stojíme před skalním útesem. Z výšky 215 metrů padají do malebné laguny dva tenké proužky vody. Jsme u cíle, pozorujeme Jim Jim Falls. V tomto ročním období, tedy na vrcholu období sucha, ale nejsou tak působivé jako na konci období dešťů, kdy se ze srázu řítí ohromný a silný vodopád.

OHNIVÁ PODÍVANÁ

Poslední noc v Kakadu opět stanujeme. Na místo, kde je správou parku povoleno stanovat, přijíždíme za tmy. Z tábořiště ale moc nadšeni nejsme. Tedy hlavně já. Znervózňuje mě pohled za náš právě postavený stan. Pevně věřím, že zářící oheň v dáli je malým kontrolovaným požárem založeným správou parku. Také věřím Adamovým zkušeným slovům, že oheň je od nás dostatečně daleko, a nejsme tak v ohrožení. Ještě chvíli pozorujeme ohnivé divadlo v dáli, než usneme krásně znaveni romantickým dobrodružstvím, které si pro nás Kakadu nachystalo.

powered by contentmap

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group