ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

Bílé bratrstvo

 

TEXT A FOTO: TOMÁŠ KUBEŠ

Vysoko v horách masivu Rila se ještě před rozbřeskem pomalu zaplňují skaliska i horské louky tajemnými stíny. Tiché postavy oděné do bílého oblečení netrpělivě čekají na zázrak zrození slunce. Pro někoho možná obyčejný zážitek, pro členy bratrstva magický okamžik, který nabíjí tělo energií.

„Bílé bratrstvo, to jsou magoři, co čekají na UFO. Je to sekta, co čeká na konec světa,“ říká Georgij z hostince ve městě Dupnica. Tady pod horami o Bílém bratrstvu nikdo nic určitého neví, všichni čerpají z bulváru, a ten zajímá jen senzace. Jaká je pravda? To jde zjistit jedině v samotných horách. Jenže dostat se koncem srpna do oblasti Sedmi jezer na Rile je kvůli davům docela problém. Přijet můžete z města Dupnice, odkud jezdí mikrobusy do lázní Sapareva Banja a odtud taxíky až k horské chatě Paničiště, kde začíná nově postavená lanovka. Lanovkou nejezdím, ale chodím vždy až na vrchol po svých, tak po cestě nepotkávám už nikoho. Až u chaty Rilská jezera zjišťuji, že takového blázna tu dlouho neměli. Hodně sádlem obtěžkaných mastodontů se mi směje a fotografují si přízrak s batohem. Není divu, nová lanovka chrlí každou hodinu doslova stovky lidí, někteří zapomněli, že jsou v horách, a tak tu kráčejí dámy na jehlách, pánové ve fraku, turisté i podivní lidé oblečení v bílém.

ko1310 tema bulharsko 5img 2835

Dokud tu nebylo tak snadné dopravy, užívalo si jedno z nejhezčích míst v pohoří Rila svůj klid. Civilizace však vtrhla hlučně a bez zábran i takhle vysoko. Naštěstí většina příchozích ani neobejde jezera, takže dál za hřebenem je už království klidu a majestátních vrcholů. Chata Sedm rilských jezer je v tuto chvíli obsypána davy, také v místní kuchyni nabízejí více jak stovku jídel. Okolo čekají koně, muly a osli, kteří vynášejí líné obdivovatele hor a také nepřehlédnutelné hory zavazadel. Kolem chaty se rozkládá ohromné stanové městečko, kde jsou k vidění snad všechny typy a barvy příbytků. Tady v místech, kde nesmíte ani odbočit z cesty, natož pak ještě stanovat, je okolo 19. srpna vše jinak. Jindy nekompromisní ochránci přírody zmizí a všude v okolí si užívají přírody doslova hordy lidí. Přesto je nutné říci, že skladba dočasných obyvatel je úplně jiná. Samí usměvaví lidé, převážně v bílém, pohoda, klid, skoro žádný alkohol a stres zanechaný daleko pod horami. Okolo chaty se prodává duchovní literatura, z reproduktorů se line meditační hudba, která doplňuje fantastické panoráma jednoho z nejhezčích míst Bulharska. Při takovém množství lidí jsem ještě nezažil tak poklidnou a bezstarostnou atmosféru souznění.

JEDNO PRO VŠECHNY

Bílé bratrstvo není žádnou legendou, mají velké množství stoupenců, což dokládají všechny možné jazyky, které znějí okolo. Angličtina, španělština, japonština, němčina, francouzština a hlavně bulharština. Zakladatelem společenství byl jistý Petar Konstantinov Danov (1864–1944), který jako moudrý stařec s dlouhými bílými vousy shlíží z plakátů a billboardu na chatě. Tento duchovní otec byl u zrodu „danovitů“ na počátku dvacátého století. Syn pravoslavného kněze z Varny studoval teo¬logii v Bostonu v USA a po svém návratu do vlasti začal šířit svoji novou vizi jednotného systému víry. Zjednodušeně se dá mluvit o jeho učení jako o kombinaci ortodoxního křesťanství s mystikou, bohoslužbami pod sluncem, kontaktu s přírodou, jógou, léčitelstvím, ale i vegetariánstvím. Usiloval o spojení různých duchovních proudů bez prostředníků v jedno velké hnutí. Několik let strávil o samotě rozjímáním, a poté v roce 1900 přišel s knihou Sedm rozmluv, která je pro jeho následovníky doslova biblí. Sám během kázání tvrdil, že byl vybrán Bohem, aby vybudoval novou kulturu šestého národa. Jeho charisma přitáhlo velké množství učedníků, přesto samotný Danov se spíše viděl jen jako učitel a posel. Předpovídal duchovní rozvoj lidí nového věku, který měl přinést mír, lásku, spravedlnost a vzájemnou toleranci. Učení bylo nesmírně populární před první světovou válkou, nevadilo státu, ale ani církvi. Činnost Bílého bratrstva ukončil až nástup komunistů k moci, přeci jen odlišnost se nenosila. Členové bratrstva byli zatýkáni, končili v pracovních táborech a Danovovy myšlenky se dále šířili jen v malých izolovaných skupinkách. Po pádu komunistů se opět začalo hnutí rozmáhat s velkou silou, nová dravá doba přinesla potřebu nových myšlenek, a proto stoupenci Danova obnovili tradice oslav nového roku na Rile. Dnes už nikdo bratrstvo a jejich fanoušky nepronásleduje, naopak, mají výjimku ministra životního prostředí a mohou volně pobývat během oslav na Rile. Setkat se s nimi se můžete i v Rupite a na Krastove goře v Rodopech.

ko1310 tema bulharsko 6img 2849

 

Už brzy ráno, ještě za tmy, mě vzbudila hra na flétnu. Znělo to jako sen, píseň hor o daleké cestě, ale také o naději. Sotva jsem opustil stan, hemžilo se to okolo mě lidmi všech věkových kategorií, kteří se připravovali na svůj velký okamžik – vítání slunce. Všude okolo chaty, na kopci, mezi stany, ale i ve stráních postávali tiše a nehybně tisíce lidí. Postavy vypadaly jako přízraky, přesto bylo z nadcházejícího okamžiku cítit velkou energii společného prožitku. Sotva se vyklubaly první paprsky slunce, lidé začali nastavovat dlaně, aby jimi paprsky procházely, stejně jako síla přicházejícího dne. Byl to úžasný okamžik, který se dá těžko vylíčit slovy. Přestože o hnutí jsem neměl ani tušení a byl spíše zvědavec, tento krátký okamžik společného cítění ve mně probudil neuvěřitelnou sílu. Někteří lidé bez pohnutí čerpali svoji energii a odkudsi z kopce se začala linout hudba na housle a basu. Symfonie přírody.

SRPNOVÝ NOVÝ ROK

Hned po ranním pohlazení sluncem se většina obyvatel stanové metropole začala připravovat na svůj největší okamžik, oslavy nového roku. Ten poněkud nezvykle určil Danov právě na 19. srpen. Většina bílého bratrstva s úsměvem šlape o tři sta metrů výš na planinu, kde se odehrají oslavy. U jezera nedaleko planiny se dozvídám, že se jedná o jedno z nejvíce energetických míst v Bulharsku. Planina připomíná ohromné hřiště, nebo ještě lépe přistávací plochu, abych dal za pravdu i bulváru. Z hory po pravé ruce pramení pozitivní energie a naopak skalnatá hora vlevo je hromovou horou. Tedy opačnou, negativní silou, s kterou musí vždy tvořit polaritu, jinak nefunguje nic. Jako jin a jang, nebo černá a bílá, jako dvě síly v jednom celku. Stoupenci hnutí mi nejen rádi vše sdělují, ale také mě lákají do kruhu, který spolu vytvoří. A nebude malý, je tady odhadem okolo osmi tisíc příznivců, možná více. Organizátoři zatím odhazují kameny a kravince. Totiž, aby člověk byl v kontaktu se zemí, musí být bos, bílá barva je symbolem neutrality. Bohužel nic, kromě svého bílého neopáleného těla nemám, a tak zůstávám jen pozorovatelem. Stejně jako řada zvědavců, kteří se přijeli podívat na to, co se bude dít. Ale to již začíná obřad, stoupenci bratrstva vytvářejí několik kruhů. Začíná společný rytmický tanec, kruhy lidí se začínají pohybovat a pohupovat dokola. Jejich tanec či cviky mi spíše připomínají tai chi. Tak ohromná masa lidí v pohybu bez dalšího organizování, to je strhující. Dokonce i turisté vedle mě odhazují boty a vrhají se do kruhu. Nevadí, že neznáte posloupnost tance, tady si s pomocí ostatních vše rychle osvojíte. Možná někoho překvapí líbezný zpěv tanečníků, odkudsi ze středu jsou dokonce slyšet housle, basa, flétna i kytara. I ten, kdo nic zprvu necítil, musí v tuto chvíli pociťovat neuvěřitelně velkou sílu, která prýští z kruhu Bílého bratrstva. Tady člověk dobije svoje baterky. Nikdo nikoho k ničemu nenutí, přesto je vzájemná tolerance a respekt znát. Konec obřadu účastníci symbolicky věnují slunci, jehož obraz lidé také vytvářejí. Odcházím jako omámený touto uhrančivou energií, tady se nikomu nezasteskne po televizi nebo jiné zábavě. Ani se nedivím, že někteří lidé tu zůstávají celý měsíc.

V následujících dnech jsem putoval sám rozlehlou Rilou a měl důvod k mnoha úvahám. Až tady vysoko v horách si člověk uvědomí, jak lidé mohou mít k sobě blízko, když alespoň načas zahodí zbytečné starosti a problémy civilizace. Možná to zní hloupě, ale tady uprostřed přírody fungují energie, které v obyčejném životě nedokážeme zachytit. Proto každému přeji nejen zážitek s oslavou nového roku danovitů, ale sám ze své zkušenosti mohu potvrdit, že takové putování horami může člověka dokonale nabít novou energií.

powered by contentmap

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group