ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

Přísně tajné

TEXT: JIŘÍ ŠKODA

Ještě před pár měsíci jsme mohli jen spekulovat, co vše se v utajované vojenské oblasti Area 51 v americkém státu Nevada děje. Ne, že by nám teď zodpovědné úřady vyložily všechny karty na stůl, ale po dlouhé době dostali občané přístup k materiálům, které více odhalují vznik a náplň činnosti celého areálu. Na základě amerického zákona o svobodném přístupu k informacím se na veřejnost dostaly dokumenty o vývoji průzkumného letadla U-2, ve kterých historici CIA popisují nejen celý projekt, ale i způsob výběru a konstrukce testovacího zařízení. Byla jím právě oblast dnes zvaná Area 51.

Dokument popisuje, jak zodpovědní činitelé při pracovním letu přes Nevadu zahlédli horami obklopenou solnou pánev vyschlého jezera, nazvanou Groom Lake. Ukázalo se, že jde o ideální přirozenou plochu pro přistávání letadel, navíc v těsné blízkosti nevadské testovací střelnice, kde od 50. let proběhlo téměř tisíc atmosférických a podzemních nukleárních testů. Celá oblast tak měla už dopředu zajištěnu izolovanost, protože do podobných prostor byl samozřejmě vstup zakázán. Během několika málo měsíců byla základna připravena a vývoj U-2 mohl začít. Během více než půlstoletí existence základny se zde samozřejmě sešlo projektů víc. Předpokládá se, že zde byly vyvíjeny další letouny, mezi nimiž nechybí slavný špionážní stroj Blackbird s nezaměnitelnou siluetou, nebo neviditelný bombardér F-117, který se proslavil během první války v Perském zálivu. Přes všechny informace ale stále existuje dost lidí, kteří věří, že se toho v Area 51 skrývá mnohem víc. Své přesvědčení dokládají mnoha otázkami, na které dosud neznáme uspokojivou odpověď.

ko1310 tema area 51area-51-nevada-1800x2880

OPRÁVNĚNÝ ZÁJEM

George Svetlik emigroval z Československa na konci 70. let. Zamířil do Spojených států, kde krátce po získání občanství narukoval do americké armády. Nakonec se uplatnil jako pilot vojenského letadla, a tehdy také začala jeho fascinace tajnou oblastí. „Představte si, že jste pilot té nejvybavenější armády světa, máte k dispozici ty nejlepší stroje, nejlepší mapy, a najednou vám přístroje uprostřed Nevady ukazují bílý flek, a kdybyste náhodou chtěli zjistit, co to je, taktně vám naznačí, že pokud nechcete riskovat sestřelení, máte se držet letového plánu, který onen flek obchází. Od té doby mě zajímá, co se před námi skrývá.“ Přestože od té doby se mnoho změnilo – například je dnes celý komplex nasnímaný z výšky k nahlédnutí pohodlně na internetu – záhady přetrvávají. „Ono to teď vypadá, že není co tajit. Na nejnovějších snímcích je poměrně dost budov, ale ty všechny byly postaveny nedávno. Dlouhá desetiletí tam nebylo kromě dlouhé přistávací dráhy a několika domků nic.“ Předpokládá se proto, že hlavní část celého zařízení je umístěna pod zemí. Už jen proto, kolik lidí tam každý den létá do práce. Základna je umístěna asi 130 km severně od Las Vegas, na cesty autem po vedlejších silnicích je to tak docela daleko. „Každý den přibližně od půl sedmé ráno pendluje šest Boeingů 737 mezi Las Vegas a Area 51. Letadla jsou neoznačená a mají svůj vlastní terminál, umístěný mimo běžně přístupné prostory.“ Každé takové letadlo má kapacitu přibližně 150 míst.

Nejviditelnější zvláštností základny je její vzletová a přistávací dráha. Ta hlavní je dlouhá čtyři kilometry, vedlejší, která vede částečně přes solnou pánev Groom Lake, je dlouhá kilometrů osm. „Žádné letadlo na světě takovou dráhu nepotřebuje,“ říká k tomu bývalý pilot. A je toho více. Zajímavý je prý jakýsi skokový vývoj, který již dlouhá léta vojenské technologie provází, stejně tak jakási mimoběžnost, kdy technologie z různých odvětví nejsou na stejné úrovni. „Jako by nám ty věci někdo dodával,“ přidává už k tomu trochu s úsměvem s narážkou na oblíbené konspirační teorie zahrnující zapojení mimozemských civilizací. Nicméně se podle George Svetlika všichni armádní piloti shodnou, že co se tam děje, není úplně běžné.

POD DOHLEDEM

Do základny vedou dvě přístupové cesty, z nichž jedna má strážený přístup, zvaný West Gate. Druhá cesta vede ke slavným přístupovým značkám, kde není žádná hlídaná brána, pouze na vrcholku vpravo od cesty jedno obrněné vozidlo hlídá přístup. Tato druhá cesta je prašná, dlouhá asi 20 km, každý přijíždějící automobil je už zdaleka vidět a stráž u obrněného vozidla má čas se připravit. Bezpečnost oblasti má pravděpodobně stále na starosti CIA, ale k vlastní ostraze si najímá soukromé společnosti. Má to pragmatický důvod: pokud by se něco stalo, nemůžete z toho vinit stát a tím pádem na něm nemůžete vysoudit třeba přístup do základny nebo odtajnění dalších dokumentů. Bezpečnost zajišťují kromě těchto viditelných pracovníků ostrahy především různá elektronická zařízení. Celá oblast je prošpikována čidly, detektory pohybu, směrovými mikrofony apod. Je pravděpodobné, že lidé uvnitř vědí přesně, o čem si povídáte, i když stojíte několik kilometrů daleko. V oblasti také není žádný mobilní ani GPS signál.
V současné době, po vládním záboru dalších území okolo základny v roce 1995, je jediné možné místo, odkud je základna legálně vidět bez nebezpečí zatčení nebo střelby, 2412 metrů vysoká hora Tikaboo Peak. Nachází se poblíž městečka Alamo a její vrcholek je vzdušnou čarou asi 25 km od Groom Lake.

ko1310 tema area 51p1000210

„Když jsem v roce 2011 poprvé vystoupil na Tikaboo Peak, udělal jsem bohužel osudnou chybu,“ vypráví George Svetlik. „Hora má dva vrcholy, které jsou od sebe vzdáleny asi 500 metrů, ale jsou odděleny horským sedlem s převýšením zhruba 600 metrů. Vystoupil jsem na vrchol zvaný False Peak, což je místo, ze kterého je Area 51 vidět pouze částečně. Ten rok byla v Nevadě tužší zima a koncem března leželo od nadmořské výšky 2000 m ještě spousta sněhu. Výstup s mým tehdy čtrnáctiletým synem Danielem nám trval přes čtyři hodiny a vzhledem k tomu, že po dosažení False Peak bylo již dost pozdě, nemohli jsme se vracet do sedla a vylézt Pna správný vrchol. Oba se synem jsme si proto při sestupu řekli, že se ještě vrátíme a na pravý vrcholek vylezeme. Tento rok v březnu se nám konečně podařilo najít si čas a do Nevady se znovu vypravit. Hned druhý den po setkání v Las Vegas jsme s vypůjčeným jee¬pem odjížděli do pouště.“

SETKÁNÍ S NEZNÁMÝM

Nejzvláštnější událost potkala oba badatele ještě cestou na místo. „Dělali jsme si zastávku v poušti, když můj syn začal ukazovat na oblohu. To, co jsme uviděli, bylo neuvěřitelné. Po nebi letělo letadlo, které však ná¬hle změnilo směr o 45°. A po chvíli zas. Neznám stroj, který by něco takového dokázal.“ George neváhal a celý podivný let natočil. Vyloučil také, že by změna směru byla způsobena optickým zkreslením, třeba v situaci, kdy by letadlo začalo klesat či stoupat. „Letová hladina toho stroje byla stále stejná.“

Od zvláštního setkání pokračovali dál do hor. „Cesta na sever trvá zhruba tři hodiny. Po vjezdu do horských údolí s překrásnou scenerií nevadské horské pouště je možno pokračovat ještě asi 20 kilometrů až k pramenům říčky Badger, kde většina terénních vozidel končí. Protože jsme však byli v této oblasti již podruhé, a tentokrát bez sněhu, pokračovali jsme dál ještě asi dva kilometry. Dále už se ale opravdu nedalo jet ani s naším terénním jee¬pem. Vyjeli jsme asi do výšky 1600 metrů nad mořem. Zbývající převýšení asi 1400 metrů je na vzdálenost 4 km, takže průměrný sklon svahu je 35 stupňů, někdy méně, ale někdy i 60 stupňů. Povrch je skalnatý a v poslední fázi výstupu přechází v drobnou suť, takže po třech krocích kupředu sjedete dva dozadu. Náročný výstup nám zabral asi tři hodiny, ale stálo to za to. Výhled je úchvatný, nejen do Area 51, ale i na okolní vrcholky a údolí. Navíc východní strana Tikaboo Peak je sráz hluboký téměř kilometr, takže se cítíte jako praví páni světa.“ Bohužel toho ze základny moc vidět není. Navíc potřebujete opravdu kvalitní dalekohled a štěstí na počasí, abyste viděli vůbec něco. Ale i to je součástí celého tajemství, nemyslíte?

powered by contentmap

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group