ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

Čelem vzad

TEXT A FOTO: JIŘÍ ŠKODA

MÁME ZMĚNÁM BRÁNIT, NEBO K NIM NAOPAK PŘISTUPOVAT S OTEVŘENOU MYSLÍ? NOVÁ DOBA PŘINÁŠÍ NOVÉ VÝZVY, JEN JE NA JEJICH ŘEŠENÍ STÁLE MÉNĚ ČASU.

Už název městečka Andermatt vypovídá něco o jeho charakteru. Znamená totiž „na louce“. V hlubokém ledovcovém údolí jako by pokojně, nikým nerušeno odpočívalo v trávě. Onen zdánlivý klid je ale něčím zaplacený. Přestože leží takřka uprostřed Švýcarska, je v současnosti odsunuto jakoby stranou, na druhou kolej. Podle místních tu není moc pracovních příležitostí, populace stárne a čeká na zázrak, který se možná už rýsuje na obzoru. Již před pár lety totiž začaly přípravy na proměnu ospalé obce v luxusní pětihvězdičkovou destinaci. Firma Orascom zde plánuje do roku 2020 proinvestovat více než 500 milionů amerických dolarů. Obec jako taková má zdvojnásobit svou rozlohu, v těsné blízkosti historického centra má vyrůst 6 velkých špičkových hotelů, přes 500 apartmánů, 30 domů k pronajmutí, golfové hřiště a odpočinkové centrum. Zdvojnásobit se má také počet sjezdovek v okolí. Nový Andermatt by měl pak konkurovat zavedeným luxusním destinacím jako je Svatý Mořic nebo Gstaad. Podobný projekt, kdy kompletní přestavba městečka leží na záměrech jediné firmy, je ve Švýcarsku ojedinělý. Švýcaři jsou od přírody opatrní a obvykle nesázejí vše na jedinou kartu. V Andermattu si ale řekli, že to za pokus stojí. Změn se nebojí, protože je tu mají doslova v krvi. Není to totiž poprvé, co se podobný radikální obrat v životě obce děje.

ko1310 svycarsko shutterstock 118876768 dim154

NEUTRÁLNÍ ARMÁDA

První zmínky o městečku pocházejí ze 13. století, ale jeho největší rozvoj začal až počátkem 19. století. Zpřístupněním Gotthardského průsmyku došlo k otevření cesty přes Alpy dostavníkům a Andermatt byl posledním osídlením před nutným stoupáním do hor. Rychle proto získal na popularitě jako přepřahací stanice a lázně. Štěstí se však obrátilo v roce 1881, kdy byl otevřen Gotthardský železniční tunel. Dostavníky byly okamžitě nahrazeny vlakovými spoji a z Andermattu se rázem stalo město duchů. Lázně najednou zely prázdnotou, zájezdní hostince nikdo nevyužíval. Brzy se ale našlo jiné využití pro obec schovanou v horách. V roce 1885 se stalo posádkovým městem švýcarské armády, později zde bylo dokonce vybudováno centrální velení armády pro případ války. S armádou pak Andermatt spojil svůj osud na dalších sto let.

O tom, že je Švýcarsko neutrální země, ví takřka každý. Ne všichni si ale uvědomují, v čem taková neutralita spočívá. Jasné je, že se neutrální země zříká práva účasti na jakémkoli ozbrojeném konfliktu. Tím má na základě mezinárodních smluv trvale zajištěnou územní nedotknutelnost a politickou nezávislost. Neutrální ovšem neznamená pacifistický. Země má právo se bránit a tím, že je izolovaná od ostatních zemí, se nemůže spoléhat na pomoc spojenců. Musí si tak vystačit s vlastními silami. Ještě před dvaceti lety tak byla švýcarská armáda jednou z největších v Evropě, ne-li na světě.

„Všechny hory tady kolem,“ ukazoval mi andermattský rodák Bänz Simmen, „jsou prošpikovány vojenskými zařízeními.“ Rukou obsáhl mohutné štíty kolem údolí, které na první pohled působí důstojně, ale mírumilovně. „Podívej se třeba na tu malou skálu před námi, uvidíš ji asi pět metrů pod vrcholem.“ V první chvíli jsem nedokázal nic zaměřit, ale pak jsem dal svému průvodci za pravdu. Ve skále, dokonale maskovaná, byla ukrytá střílna. Po chvilce hledání jsem objevil hned několik dalších. „Nejde jen o toto údolí, kde je to logické s ohledem na to, že zde bylo velení, takhle to je v celých Švýcarských Alpách.“

Je fascinující, jak mohutné opevnění zvládli Švýcaři v horách vybudovat. Bylo mnohem rozsáhlejší a vybavenější než jakékoli jiné v Evropě, včetně Siegfriedovy či Maginotovy linie, o československém opevnění ani nemluvě. Rozdíl je také v době vzniku a využití. Zatímco stavby ve Francii, Belgii, Německu či u nás vznikaly pouze před a za druhé světové války, Švýcaři začali již koncem 19. století a neskončili s jeho údržbou dodnes. I když situace se od začátku století mění a přestavovaný Andermatt je toho důkazem.

ko1310 svycarsko mw109856

ÚSVIT PACIFISMU

S výstavbou opevnění se začalo poblíž průsmyků Oberalp, Furka a Grimsel v centrálních Alpách. S blížící se druhou světovou válkou pokračovalo budování na hranicích. Do práce byli zapojeni hlavně nezaměstnaní v důsledku světové ekonomické krize, která ve třicátých letech postihla svět. Pokračovalo se však i za studené války, kdy byl celý systém dokončen. Velikost jednotlivých pevností se lišila, v těch největších sloužilo až 600 mužů, kteří v nich mohli izolovaně pobývat několik měsíců, než by jim došly zásoby. Mnohé pevnosti byly vybaveny vlastními nemocnicemi nebo železnicí pro dopravu materiálu napříč dlouhými komplexy.

Když v roce 1982 vzniklo hnutí za Švýcarsko bez armády, zřejmě málokdo mu věnoval větší pozornost. Již v roce 1989 však získalo přes sto tisíc hlasů pro vyhlášení referenda, které skončilo s překvapivým výsledkem – 35% obyvatel Švýcarska podpořilo záměr, aby jejich země neměla vůbec žádné vojenské jednotky. Tak vysoké číslo překvapilo všechny zainteresované. Přestože pacifisté nezískali většinu, byl jejich názor respektován v budoucích reformách. Švýcarská armáda má dvě složky – profesionální armádu a milici. V zemi platí všeobecná branná povinnost, tzn., že každý muž si musí odbýt základní vojenský výcvik, přičemž platí, že po skončení této služby se stává členem milice. Zajímavé je, že všichni milicionáři mají pak u sebe doma kompletní výstroj a výzbroj včetně zbraní. Ještě nedávno i s municí, ale kvůli nárůstu počtu smrtelných zranění těmito zbraněmi bylo od uchovávání munice doma ustoupeno. Díky tlaku pacifistů byl počet vojenského personálu postupně snižován, v roce 1995 na 400 tisíc, v roce 2004 na 200 tisíc. Demilitarizace se odrazila samozřejmě i na stavu opevnění.

Ze skály se ozvala rána a ze vchodu do bunkru se vyvalil prach. Jednu betonovou stavbu v Andermattu likvidují, jen pár set metrů za ní jiná vzniká. Jeřáby se intenzivně ohánějí, aby první z plánovaných hotelů vyrostl ještě letos. „Jen údržba vojenských posádek a celých těch zařízení nás stála stovky milionů franků ročně,“ vysvětluje Bänz. „Než se to však předá k jinému využití, je třeba vše důkladně připravit. V mnoha z těch staveb byl použit azbest, který musí pryč,“ dodává. Sotva se prach usadil, začali dělníci vyvážet na vozících odstřelený materiál. Podle všeho jejich úkol jen tak neskončí.

NEJDŮLEŽITĚJŠÍ ÚKOL

O několik kilometrů dále a o takřka jeden kilometr výše stála v Gotthardském průsmyku pevnost Sasso da Pigna. Průsmyk odděluje od sebe dvě jazykové oblasti Švýcarska. Italsky mluvící kanton Ticino a německý kanton Uri. Jeho strategická poloha měla za následek vybudování jedné z největších pevností švýcarského opevnění začátkem 40. let minulého století. Objekt byl armádou opuštěn v roce 1999 a od té doby na jeho místě vzniká muzeum nazvané Sasso San Gottardo. Celková rozloha komplexu je více než 8 tisíc m2, naprostá většina je dnes přístupná veřejnosti. Skládá se přitom ze dvou částí – východní a západní – spojených dlouhým tunelem. Původním účelem pevnosti bylo hlídat průsmyky směrem k Itálii, zajišťovat to měla čtyři děla ráže 150 mm s dostřelem až 20 kilometrů. I muzeum je dnes rozděleno do dvou částí. V jedné je možné si prohlédnout základnu, jak vypadala v roce 1945. Druhá část, kde byly dříve ubikace a nemocnice, je předělána do moderních tématických expozic. Takřka geniálně kombinuje historická a aktuální globální témata. Nejvýznamnější místo zaujímají v expozici otázky týkající se vztahu člověka k životnímu prostředí. Švýcarsko se potýká s drastickým ústupem horských ledovců, který lze pozorovat takřka pouhým okem. Dříve pevnost zajišťovala bezpečnost státu, dnes ji vystřídala bezpečnost našeho přežití. Změny klimatu jsou celosvětovým problémem, jak expozice napovídá, těžko může Švýcarsko v této oblasti zůstat zcela neutrální.

powered by contentmap

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group