ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

Třpytivé odcházení

 

VLASY ČERNÉ JAKO UHEL DOPADAJÍ NA ZEM KLÁŠTERNÍ PODLAHY. MALÝ BARMSKÝ CHLAPEC MÁ DNES SVŮJ VELKÝ DEN. PODOBNĚ JAKO PRINC SIDDHÁRTA OPUSTÍ TEPLO SVÉHO DOMOVA, ABY POZNAL ŽIVOT ZA JEHO DVEŘMI. VŽDY SE ALE MŮŽE VRÁTIT.

Popruhy batohu se zařezávají do ramen, pot lepí tričko na záda a snaží se překonat čelenku… Barmské slunce je i v pozdních odpoledních hodinách pro Evropana únavné, ale pro fotografa nádherně maluje, pohrává si s dlouhými stíny a barmské vesničce dodává atmosféru. Vesnice je skoro prázdná, jako by tu řádil hladomor. Jen devadesátileté stařenky se krčí ve stínu mangovníků či bambusových verand a dýmí banánovým listím ochucený tabák. Pod cigárem drží popelník z půlky kokosového ořechu. Jediný žhavý uhlík, kdyby nešťastně vypadl, by sežehl celou vyprahlou vesnici.

Z dálky je slyšet dusot koňských kopyt. Cval je stále intenzivnější, v zatáčce se najednou objevuje jezdec na bohatě zdobeném hnědouši a mává, abychom uhnuli z cesty. Něco se bude dít! Podvědomě sahám na bok, popruhem k sobě přitahuji foťák a přemýšlím, jaké sklo zvolit. Jsme v krajně nevýhodné pozici. Slunce je nízko, přímo proti nám. Skoro nic není vidět. Přibližuje se zvláštní hukot. Je to takové chytlavé břinkání, které postupně roztáčí celé tělo. Zvedá se oblak prachu, z něhož vystupuje průvod. Mám snad úpal? Z dálky to vypadá na alegorické vozy. Na začátku průvodu jede džíp vyzdobený květinami.

ko1309 myanmar bl 06dsc 14075

PRINCOVÉ A PRINCEZNY

Mhouřím oči a žasnu. Že by královský průvod? Na koních jedou malí princové odění do nádherných šatů, se špičatými čepicemi, čelenkami a třpytivým vyšíváním. Nevím, kdo je pyšnější. Zda ti malí kluci, nebo jejich tátové, kteří vedou koně za uzdu. Koně nás míjejí a objevují se zlatem zdobené kočáry, tažené bílými buvoly. Nevím, na co se dívat dřív. Buvoli jsou zdobeni křiklavě barevnými střapci, které svítivě vystupují z prachu cesty, srst je vzorně vykartáčovaná, až se vám chce to pohádkové stvoření pohladit. Na kočárech sedí ještě skvostněji vyzdobené malé princezny spolu se svými maminkami pod barevnými slunečníky. Nikdo si dnes nedal na tvář barmskou thanaku, ale všichni mají vzorně provedený make-up. Princům nechybí ani nalepené umělé řasy!

Za princeznami a princi kráčí dlouhé procesí vesničanů, vyšňořených v barevných kostýmech. Na první pohled to vypadá jako maškarní průvod, ale není. Skupinky oděné do zelených šatů, s kloboučky, pak bílé tanečnice, oranžové dívky, které nesou květiny a dárky pro Buddhu. Dnešní den je velkou slavností. Rodiče a s nimi celá vesnice totiž odvádějí své syny do buddhistických klášterů, aby se z nich stali mniši. Je to tradice stará dva a půl tisíce let. První jdou rodiče budoucích noviců, kteří nesou dary pro své syny: mnišské roucho, žebráckou misku, vějíř a slunečník. Za nimi následují ty nejkrásnější neprovdané ženy z vesnice. Pak jedou kluci na koních a nechybějí malé holčičky usazené ve volském povozu. Přestože se noviciace týká pouze chlapců, ani dívky nepřijdou zkrátka. I pro ně je to výjimečný den, kdy se ustrojí jako princezny, a aby na tuto událost měly památku, dostanou náušničky.

ko1309 myanmar bl 06dsc 1407

Slavnost noviciace představuje odchod chlapce ze světského života, podobně jako kdysi odešel Siddhárta Gautama, opustil komnaty svého paláce na svém koni, aby poznal skutečný život za jeho zdmi. Královský syn tehdy odešel v přestrojení za chudého venkovana s oholenou hlavou, aby nikdo nepoznal jeho královský původ. Každý Barmánec by měl za svého života vstoupit do kláštera alespoň třikrát. Nejprve jako sedmiletý chlapec, kdy se stává novicem, později okolo dvaceti let jako mnich, a ke stáru, kdy rekapituluje své činy. Buddhismus je tolerantní náboženství, z kláštera tedy mohou mniši kdykoliv odejít a vrátit se do svého civilního života. Pro chudé rodiny je to však mnohdy jediná cesta, jak poskytnout svému potomkovi vzdělání.

MOŽNÁ PŘIJDE I SLON

Ptáme se vesničanů, kdy procesí skončí. Je to už téměř třicet minut, kdy kolem nás procházejí další hosté. Anglicky nikdo nehovoří a z veselé gestikulace místních se dozvídáme, že musíme počkat na „slona“. Všichni se chichotají našemu úžasu. Slon totiž v minulosti průvod uzavíral. Nyní přijíždí další nákladní, zakapotovaný a vyzdobený vůz. To je pojízdná kapela, která vyhrává celému průvodu, tak jako dříve u nás vyhrávaly v průvodech dechovky. Jen hudba je zde mnohem veselejší. Obstarává ji místní diskžokej, který sedí na kapotě vozu a vše řídí elektronicky. Na korbě lze ze zadní strany spatřit dva mohutné dieselagregáty, které zajišťují hudbu a pozdě večer i osvětlení celé zábavy. A nakonec dorazil i slibovaný slon, pěkný, ale vyšívaný. I tady se už šetří.
Samotná slavnost trvá dva dny a dvě noci a je finančně nákladná. Obvykle ji platí rodiče či prarodiče některého z noviců, a tak se součástí této ceremonie mohou stát i děti z chudých rodin. Ostatní přispívají až v průběhu akce podle svých možností. Jsou to poslední chvilky, aby se děti rozloučily se svými rodiči a všichni společně oslavili tento velký den. Večer se hoduje, pije a zpívá, všichni se radují. Nakonec mniši v klášteře oholí malým novicům hlavu, dají mnišský šat a otevřou jim cestu k nirváně.

powered by contentmap

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group