ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

Arthur C. Clarke: nejchudší miliardář

PTAL SE: PETR HORKÝ, FOTO: GETTY IMAGES

Letos v březnu to bylo pět let, co Arthur C. Clarke zemřel. Šestnáctého prosince by mu bylo šestadevadesát. Legendární autor sci-fi románů, vizionář, vynálezce. Nad¬šený potápěč a nálezce podmořského pokladu. Sám věděl, že se mu čas života zkracuje, trpěl post-polio syndromem a každoroční progrese byla pozorovatelná i pro laika. Náš spolupracovník, filmař Petr Horký se s ním několikrát setkal na Šrí Lance. A protože géniů a jejich myšlenek není nikdy mnoho, přinášíme vám výjimečný rozhovor s mužem, který nebude nikdy zapomenut, i když jeho duše už dnes putuje po nekonečných drahách vesmíru.

Jste asi jeden z nejchudších miliardářů, ne?

Jak to myslíte?

Vynalezl jste systém satelitní komunikace, ale neuznali vám patent.

To máte pravdu! Bylo to těsně po válce a v Británii platilo, že aby mohl žadatel dostat registraci patentu, musel ukázat alespoň jeden fungující prototyp. A i když jsem si tehdy byl naprosto jistý, že moje teorie platí, a že jednou lidé budou skutečně komunikovat přes satelit, nebylo jak to dokázat. Uvědomte si, že ve čtyřicátých letech ještě o výzkumu kosmu nikdo ani pořádně nemluvil, Rusové vypustili Sputnik až v sedmapadesátém roce!

ko1311 rozhovor 2757394

Překvapilo vás něco, když jste pak uviděl první přístroje pro satelitní telefonování, družicovou navigaci?

Ano. Překvapila mě rychlost, s jakou to bylo uvedeno do praxe. Odhadoval jsem konec století, ale přišlo to o dvacet let dřív, už v osmdesátých letech. Nakolik jsem si tehdy byl jist, že moje teorie je správná, tak jsem opravdu nevěděl, že to půjde tak rychle. A vidíte, dnes je to naprosto běžná věc. Fascinovalo mě objevení tranzistoru a následný rozvoj mikroelektroniky. Dokázal jsem si představit, jak epochální převrat to je, ale nedohlédl jsem tak rychlého rozšíření a bleskurychlé miniaturizace.

Když se podívám z okna vašeho domu, vidím snad na každé druhé střeše parabolu satelitní antény. Opravdu vás nemrzí, že z každého prodaného kompletu nemáte patentový poplatek?

Ne. Rozhodně nejsem chudý, o živobytí se nebojím. Asi máte pravdu, že bych dnes byl miliardář, což rozhodně nejsem. Ale já jsem spokojen s tím, co mi život nadělil. Víc nepotřebuji.

Těch obtížně potvrditelných nápadů ale máte na svém kontě víc. Co třeba vesmírný výtah?

Co vám na tom připadá obtížně potvrditelné?

Stavba. Realizace.

Nemyslím si, že by to nemělo jít postavit.

V románu Rajské fontány jste umístil vesmírný výtah sem na Šrí Lanku, na vrchol posvátné Adamovy hory…

…to byla autorská licence, vesmírný výtah pochopitelně musí být přesně na rovníku, aby nenastával posun vůči stanici na orbitě. Ale pokud takovou stavbu uskutečníte, vybudujete spojnici mezi stanicí-družicí a Zemí. Jakákoli doprava čehokoli na orbitu se pak dramaticky zlevní. Oproti nákladům na kosmické lety se to velice rychle vyplatí.

Ale stále nemáte materiál, který by se pro podobnou stavbu mohl použít. Ocel je na takovou zátěž měkká.

Dobrá otázka. Železo, ocel, to by nám nestačilo. Ale už je tu uhlík C60, materiál padesátkrát pevnější! Zatím byl vytvořen v laboratorních podmínkách, a je jen otázka času a rozhodnutí, zda se jeho výroba rozšíří. Uhlík je vůbec neuvěřitelný, obyčejný uhlík, jeden z nejlevnějších prvků. Vezměte, že v jedné formě je měkký jako tuha, a v jiné zase tvrdý a drahý jako diamant…

Opravdu si myslíte, že jednoho dne bude vesmírný výtah do kosmu jezdit?

Ano, opravdu si to myslím. Dnes je to možná podobně nepředstavitelné, jako byla v pětačtyřicátém neuvěřitelná moje myšlenka satelitního přenosu signálu. Ale počkejte pár let, myslím, že si na mě vzpomenete!

Přiznávám se, že mi to nedalo, a když jsem v dalších letech natáčel s ruskými i americkými astronauty, s pamětníky i s piloty současnosti, vždycky jsem se jich na myšlenku vesmírného výtahu zeptal. Průběh byl vždycky stejný. Kosmonauti nevěřícně potřásali hlavou, že se jim to nezdá. Pak jsem oznámil, že autorem této hypotézy je Arthur C. Clarke a nastala změna. Pánové se zarazili, zamysleli a obvykle pronesli něco ve smyslu: „No, tak v tom případě třeba na tom něco bude…“

Myslíte, že nás ještě čeká hodně podobně převratných vynálezů, jako byla právě třeba satelitní komunikace, objev využití křemíku a rozvoj mikroelektroniky, rozvoj internetu?

Jsem přesvědčen, že je toho ještě spousta zásadního, co lidé teprve objeví. Budeme překvapovaní neustále nějakými novými fantastickými možnostmi, o kterých dnes nikdo netuší, že mohou existovat. Jsou ale dvě věci, které už moc odkladů nesnesou. Jedna z nich vychází ze skutečnosti, že planeta Země je neustále bombardována asteroidy z kosmu. Před pětašedesáti miliony let právě po zásahu asteroidu vyhynuli dinosauři. My se musíme naučit podobným situacím bránit. Jinak to dřív nebo později postihne i nás. Je to námět mé knihy Kladivo bohů. Věnuji se tomuto problému aktivně, jsem členem společnosti Space Guard, kde pracujeme na monitorování možných nebezpečí z kosmu a snažíme se navrhovat, jak na ně reagovat.

ko1311 rozhovor 90731010

 

Co je tou další věcí, kterou je třeba brzy vyřešit?

Gama záření. Víme, že existuje, ale málokdo se stará o rizika, jaká pro nás může představovat. V kosmu se odehrávají exploze, při kterých dojde k obrovskému vyzáření, které má sílu i milionkrát větší než naše Slunce. Taková exploze dokáže zničit jakoukoli civilizaci třeba ve vzdálenosti stovky světelných let. Kdyby se jedna z těchto dvou věcí stala, tak s tím teď absolutně nejsme schopni nic udělat. Je klidně možné, že jsme jediná civilizace v kosmu, protože velké exploze gama záření mohly ty ostatní postupně zničit. To je přece děsivá myšlenka, ne?

Tedy konec světa? Dnes se hodně mluví o konci civilizace, který si způsobíme sami. Lidské kultury se propojují, lidé se žení a žijí spolu napříč etniky i náboženstvími. Indiáni s bělochy i černochy, muslimové s křesťany. Myslíte, že se jednou všechno promíchá, že v budoucnu vznikne nějaký „nový druh lidstva“, nějaká nová, „propojená“ rasa?

Myslím si, že na Zemi už dnes je jen jeden globální druh, a to je člověk.

Je populární hovořit o tom, jak je globalizace špatná, co si o ní myslíte vy?

O.K., jsou věci, které jsou na globalizaci špatné, ale je spousta dalších, které jsou fajn. Určitě je škoda, že mizí celé kultury, živočišné druhy, ale nezapomeňme, že je taky spousta věcí, které by prostě vymizet měly a je to správné, jde o normální vývoj. Ale je tu spousta pozitiv, třeba globální televize. Díky ní můžeme vidět a mít informace o problémech světa, o katastrofách, a navzájem si díky globalizaci můžeme pomáhat. Teď se to stalo v Mosambiku, byly tam strašné povodně, a najednou jim lidé z celého světa začali pomáhat! V minulosti by se o tom nikdo ani nedověděl, natož aby pomohl. A to je přece dobré. Globalizace je neodvratná a musíme se z ní naučit vybírat to dobré a jenom neremcat, protože proti ní nelze udělat vůbec nic.

Poprvé jsme se setkali, když jsem natáčel seriál Neznámá Země o proměnách světa. Tehdy jsem točil s největšími dobrodruhy a vizionáři, abychom se bavili o proměnách světa. Byl rok 2000 a téma globalizace, globálního vlivu člověka na svět a globálního oteplování se teprve dostávalo mezi každodenní diskuse. Dnes se naopak o tomto tématu začíná hovořit jako o zbytečném strašáku. Je to jen pár týdnů, co například Jacques Rupnik publikoval text, ve kterém se mnoha globalizačním obavám vysmívá. O to zajímavější mi dnes připadá, co pan Clarke tehdy říkal.

To je zajímavé, jste jeden z mála, kdo proti globalizaci a priori neprotestuje. Možná by s vámi spousta lidí nesouhlasila, ale čas ukáže, jak to s globalizací v budoucnu bude. Stejně je zajímavé, že se zabýváte budoucností, jste v myšlenkách mnohdy dál než nejmodernější vývoj, ale přitom žijete na celkem opuštěném ostrově, na Šrí lance. Proč? (Tehdy na Šrí Lance zuřila občanská válka a skoro žádní turisté tam nejezdili. Pozn. aut.)

O budoucnosti přemýšlím celý život, i v době, kdy jsem žil v Británii, mě napadala spousta myšlenek o vývoji. Jsem už dlouho členem Future Society a všechny mé knihy jsou o tom, co se teprve může stát – a je úplně jedno, kde je vymýšlím. V tomto tedy určitě nejsem nijak výjimečný, hlavu v budoucnosti má kdekdo. Jak jste ale zmiňoval, že žiji na opuštěném ostrově, tak popravdě to už není tak opuštěné místo jako dřív, nebo ještě přesněji není to opuštěné dost. Jsem stále zahlcen návštěvami, televizními štáby jako jste třeba vy, nebo e-maily, ty mě už dnes dostihnou kdekoli na světě.

Myslíte, že jsme my, lidstvo jako celek, schopni dohodnout se a věnovat se objevům, které by nás měly ochránit? Věříte v lidstvo, v mírovou budoucnost?

Ano. Věřím. Globalizace by nám měla pomoci k větší nezávislosti, k lidské svobodě. Hodně se mluví o znečištění planety, ale já myslím, že největším „znečištěním“ je obrovské množství lidí, co v současnosti na Zemi žije. A těch problémů, které vyžadují řešení, těch bude přibývat. Jsem si jist, že máme možnosti a schopnosti, abychom je dokázali zvládnout. Otázkou je, jestli to uděláme. To je věc volby. Já jsem optimista, kdybych v to nevěřil, pak můžu rovnou všechno vzdát. Dřív nebo později to bude volba buď – anebo.

powered by contentmap

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group