ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

Noční odhalení

 

TEXT A FOTO: PETR BAMBOUSEK

Mnoho lidí, kteří poprvé navštíví deštný prales, cítí určité rozčarování. Mají pocit, že jsou v jiném lese, než jaký jim sliboval poutavě natočený přírodopisný dokument. Z něj se sice dozvědí, že se jedná o biotop s největší rozmanitostí živočichů a rostlin na naší planetě, ovšem nic z toho, co viděli, tomu nenasvědčuje.

Život v pralese totiž není zdaleka tak okázalý, jak dokáže zručný mistr střihu divákovi naservírovat. V pralesích ale skutečně žije neuvěřitelné množství živočichů. Ti si vzájemně potravně či teritoriálně konkurují a dávají vzniknout nebývale složitému potravnímu řetězci. Pro přežití v takovém prostředí je nutné zvolit jasnou strategii. Zatímco jedna skupina živočichů spoléhá na svou dravost, mravenci a termiti spoléhají na svou početnost, mnoho druhů zase přežije díky dokonalé kamufláži. Na první pohled pestře zbarvené a vzorované druhy umějí dokonale splynout v nepřehledné spleti vegetace, a i když procházíte jen pár centimetrů od nich, nemusíte mít o jejich existenci tušení. Očím návštěvníka tropického pralesa navíc uniká svět v korunách stromů, kde se nachází významná část potravních zdrojů a mnoho živočichů je nerado opouští. I já měl poprvé pocit, že jsem byl podveden. A to až do té chvíle, než mě kousl první mravenec, o jehož přítomnosti jsem neměl potuchy.

10

OTEVŘETE OČI

Najednou jsem otevřel oči a začal vnímat miniaturní příběhy hmyzu, ještěrek a savců, kteří mi postupně odhalovali svůj nenápadný a fascinující život. Dnes, po deseti letech pravidelných návratů do tropů, už koukám na prales zcela jinou optikou. Viděl jsem a zdokumentoval řadu stvoření, která jsem znal jen z knížek. Nebylo to hned, ale krůček po krůčku. Za poslední dva roky jsem několikrát navštívil bornejské pralesy. Život je zde tak bohatý, že jsem se mnohokrát nechal unést focením a vracel se z vycházky až za tmy. Na vlastní oči jsem si tak mohl všimnout proměny, která v přírodě nastala. Začal jsem potkávat tvory, kteří se v boji o přežití zcela přizpůsobili životu potmě. Tvory, kteří jsou přes den dobře ukryti a čekají, až prales pohltí neproniknutelná tma. Proto jsem častěji než na předchozích výpravách trávil více času v přírodě pozdě do noci, někdy až do časných ranních hodin. Mohl jsem tak nahlédnout pod pokličku života, který nám je za normálních okolností ukrytý, a který nám může poodhalit jen úzký proužek světla vycházející z kapesní svítilny. Tak začaly mé noční toulky po stezkách bornejských pralesů.

MECH ANEBO STRAŠILKA?

Nejvýraznější stvoření, která jsem začal potmě objevovat, byly strašilky a pakobylky. Tvorové, jejichž schopnost dokonale splynout s prostředím nejvíce oceníte ve dne. Až na pár výjimek je jen malá šance, že je objevíte. Přes den využívají nejrůznější techniky kamufláže, které je chrání před predátory. Některé strašilky napodobují mechový porost stromů, jiné se dokážou proměnit v ulomenou větvičku, další dokáže svým rychlým útěkem a pohyby dokonale imitovat jedovatou stonožku. Teprve pod rouškou tmy opouštějí bezpečí svého stanoviště a vydají se za potravou – šťavnatými listy. Odhaduje se, že na Borneu žije deset procent všech druhů strašilek a pakobylek na světě. Z přibližného počtu 350 druhů jsem zatím mohl nafotografovat třicet, z nichž pětadvacet jsem objevil jen díky nočním procházkám. Nikdy mě nenapadlo, jaké barevné variace zdejší pakobylky vytvářejí. Kromě nejznámějších zelených či hnědých jsem potkal bílé, sytě červené, tyrkysově modré či tříbarevné. Pakobylky a strašilky tvoří však jen zlomek hmyzu, který po setmění ožívá a hledá zdroj potravy. V tropech poletuje nepřeberné množství motýlů a každý motýl prochází svou proměnou z housenky. Mnohé housenky jsou vybaveny ochranným ochlupením, výrůstky nejrůznějších tvarů a výrazným zbarvením. Stejně jako je pro mě nepochopitelná tvarová a barevná rozmanitost housenek, je dech beroucí i rozmanitost bornejských motýlů. Odhaduje se, že zatímco na Borneu nachází domov devět set druhů denních motýlů, těch nočních je okolo 4500 druhů! Většina nočních motýlů svou nenápadností nemusí každého ohromit. Když jsem se ale poprvé v přírodě setkal s obřím motýlem Archaeoattacus staudingeri, ztratil jsem na pár minut řeč. Jedná se o vzácného příbuzného známějšího Attacus atlas, jehož rozpětí křídel přesahuje dvacet centimetrů. Kromě zmíněných druhů v noci ožívá i další nepřeberné množství hmyzu, které jako potrava přitahuje pozornost ostatních živočichů. K nejatraktivnějším hmyzím predátorům patří kudlanky. Ty se podobně jako strašilky dokážou tvarem i pohyby těla přizpůsobit prostředí, ve kterém žijí, a nehybně číhají na svou kořist. Dají se snadno najít u silnějších zdrojů světla, kde spolu s gekony číhají na přilákané noční motýly, nebo na květech rostlin, které lákají hmyz k opylení neodolatelnou vůní. Kudlanky však pro hmyz nepředstavují takovou hrozbu jako netopýři.

02

 

NETOPÝŘÍ HOSTINA

Na několika místech Bornea je možné pozorovat noční výlet netopýrů za potravou. K těm nejokázalejším patří podívaná v Národním parku Gunung Mulu. Tento park je známý jedním z nejrozsáhlejších jeskynních systémů na světě a právě místní jeskyně jsou domovem ohromného množství netopýrů. Téměř každý večer je za soumraku možné pozorovat, jak jeskyni Deer Cave opouští dva až tři miliony netopýrů. Z ústí jeskyně vylétají zprvu v menších skupinkách v řádech stovek až tisíců jedinců, aby posléze vytvořili nepřetržitý vlnící se proud živých těl, který z jeskyně vylétá více než hodinu. Je to neuvěřitelná podívaná. Netopýři se v honbě za potravou každý den vypraví až 25 km od své domovské jeskyně. Za předpokladu, že každý z nich za noc průměrně pochytá okolo dvanácti gramů hmyzu, přijde v Mulu při zmíněném počtu jedinců každý večer o život okolo dvaceti až třiceti tun létavého hmyzu!

LÉTAJÍCÍ ŽÁBY

Zatímco vám nad hlavami ševelí křídla netopýrů, nedá se přeslechnout nastupující koncert nočních zvuků pralesa. Vytváří ho velké množství hmyzu, kterému zdatně sekundují žáby. Na Borneu jich můžeme potkat až stopadesát druhů. Většina žab přežívá horké dny v bezpečném úkrytu a spatřit je můžeme až po setmění. Na vhodných místech lze podle zvuků rozeznat i deset druhů. Hledání žab v nocí zahaleném pralese patří k mým nejoblíbenějším činnostem. K nejkrásnějším druhům patří, stejně jako u nás, rosničky. Borneo je domovem několika druhů, které mají schopnost plachtit. K nim patří létavky, z nichž největší a nejvíce impozantní je zeleně vybarvená létavka černoblanná. Stejné velikosti okolo deseti centimetrů dosahuje i kontrastně žlutohnědě žíhaná létavka ušatá. Dosud jsem měl možnost fotografovat patnáct druhů bornejských žab a kromě tří jsem všechny objevil v noci.

06

Netopýři a žáby sice jsou významnými predátory, ale sami jsou lákavým zdrojem potravy pro další obyvatele nočního pralesa – hady. Většina hadů patří mezi plaché tvory a setkání s nimi je často otázkou několika vteřin, než stihnou najít bezpečí ve spleti pralesní vegetace. I tak jsem na Borneu potkal dosud největší množství hadů. Nejčastěji se dá narazit na jedovaté, ale hodně klidné chřestýšovce, kteří se ze svého stanoviště mnohdy nepohnou i několik týdnů. Jsou tak vhodným objektem pro místní průvodce, kteří dokážou jedním takto nalezeným jedincem uspokojit touhu spatřit hada několika desítkám turistů. Mnohem živější jsou různé druhy užovek. Téměř třímetrovou užovku Ptyas fusca mi pomáhalo v noci odchytit celkem pět lidí. Zprvu se báli, že se jedná o kobru královskou, která má na Borneu díky enormně silnému jedu neblahou reputaci, ale podařilo se mi je přesvědčit, že had není jedovatý.

NEVIDITELNÝ LEVHART

Vedle zmíněných druhů zvířat ožívají v noci i nejkrásnější obyvatelé pralesa – šelmy. K pravidelným návštěvníkům lidských obydlí patří cibetky. V odlehlých končinách pralesů se stále pohybuje levhart obláčkový, největší kočkovitá šelma Bornea. Šanci spatřit levharta ve volné přírodě jsem zatím neměl. Čeho ovšem dodnes lituji, byla šance spatřit neméně atraktivního nočního savce – nártouna. Odmítl jsem se účastnit noční procházky s průvodcem, na kterou se přihlásilo dvanáct lidí. V takovém počtu je kromě hmyzu prakticky nemožné něco zajímavého spatřit. Kvůli dešti se však z výpravy většina lidí odhlásila a nocí se procházeli jen tři. Těžko se popisuje, co jsem cítil, když mi ráno ukazovali, jak si mobilem nafotili nártouna, který jim pózoval skoro hodinu. 
Noční život v bornejských lesích je nevídaně pestrý a to jsem odhalil pouze nepatrný zlomek toho, co je možné po setmění v pralese objevit. Pokud se někdy budete toulat pralesy, doporučuji vám, nechoďte spát. Vezměte si svítilnu a na pár hodin se ponořte do světa krásných zvuků a nevšedních tvorů.

powered by contentmap

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group