ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

Boží studna

 

TEXT: LIBOR MICHALEC, FOTO: MARTIN DLOUHÝ

Kostel, který se tyčí nad Petrovicemi na Rakovnicku, má téměř magickou přitažlivost. Navíc se nedaleko od něho nachází studánka nazývaná Boží, která zaujímá poměrně významné místo na duchovní mapě České republiky.

Zdejší farář Václav Kružík již na mě čeká v černém hábitu a společně kráčíme úzkým schodištěm po pravé straně kostela ke studánce. Je na soukromém pozemku v těsném sousedství soukromého domu, ale přesto veřejně přístupná. Farář otvírá železnou mříž kapličky, vstupujeme dovnitř a nabíráme do umělohmotného kyblíku vodu, o které se říká, že je zázračná. „V druhé polovině 17. století, patrně v roce 1686, když Petrovice patřily Ottovi z Helversenu, si zde děvčata při sbírání bukvic prozpěvovala a po chvíli si všimla, že s nimi zpívá někdo další. Když se rozhlížela kolem, spatřila ve větvích dubu krásnou paní s děťátkem. Dívky pochopily, že je to Panna Maria. Po několika dnech se zjevení opakovalo a vše se rozkřiklo po vesnici. Dívky byly předvolány k místnímu vrchnostenskému úřadu a byly vyslýchány a dokonce třikrát zmrskány důtkami,“ vypráví farář Václav Kružík. Legenda pokračuje, že dívky trvaly na svých výpovědích a prohlašovaly, že žádné bolesti při šlehání necítily. Byla jim ihned prohlédnuta záda – a skutečně po pruzích či jiných známkách šlehání nebylo ani stopy, což mělo být považováno za nový div a zároveň za potvrzení pravdivosti vyprávění dívek. Lidé uvěřili, že se nad studánkou skutečně zjevila Panna Maria a událost se rozkřikla po vsi.

„Postavila se tu kaplička a pro zázračnou vodu si přicházeli poutníci až ze Žatce, Kadaně, Chyše či Žihle a vozili ji domů v sudech na trakařích,“ doplňuje informace pan farář. Brzy se zjistilo, že pomáhá hlavně při nemocech kloubů. O nevídaných účincích léčivé vody svědčily i berle a hole zavěšené na okolních stromech. Pozdější chemický rozbor potvrdil, že voda obsahuje oxid uhličitý a železo, a tudíž skutečně může být léčivá. Za léčivý se považoval i mohutný dub stojící hned vedle studánky. Tehdejší církvi se zázrak příliš nezamlouval, a tak dala dub, ze kterého lidé olupovali kůru, řezali třísky či trhali listí „nakuřujíce s úspěchem své bolavé zuby i nemocný dobytek“, porazit, píše Václav Kočka v Dějinách Rakovnicka. Také berle a hole se spálily, ale pověst o zázraku v Petrovicích přesto nikdy neupadla v zapomnění.

ko1312 cr petrovice martiudna1

RŮŽENCOVÉ BRATRSTVO

Nově se pověst o zázraku rozvinula s panstvím Jana Josefa z Valdštejna, místodržícího Českého království a nejvyššího zemského maršálka, který zde nechal v roce 1714 postavit kostel a v roce 1715 sem přemístil faru ze Šanova. Pro zajištění farnosti pak daroval 60 korců (1 korec = 2837,5 metrů čtverečních) polí a luk. Další z petrovických legend té doby vypráví, že při stavbě kostela pomáhala zedníkům jistá žena z Příčiny. Při práci spadla z lešení ve výši okna zvonice, ale hned po dopadu na zem vyskočila a spěchala zase plnit své povinnosti. To bylo bráno jako znamení a potvrzení zjevení Panny Marie i ostatních zázraků. Hrabě ji odměnil tím, že jí dal postavit na Příčině domek. Věhlas petrovské studánky se šířil tak úspěšně, že se tu ustanovilo i takzvané Růžencové bratrstvo. Lidé, kteří do bratrstva vstupovali, dostávali nové jméno a slibovali, že se budou modlit růženec. „Scházeli se tu několikrát do roka, hlavně ale na svátek Panny Marie Růžencové 8. října, to byl pro ně velký den,“ říká Václav Kružík. Členové bratrstva pocházeli nejen z okolí, ale i od Příbrami, Lán, Loun, Slaného, Žlutic, Zvíkovce i Prahy, dozvídám se z informační tabule u petrovického kostela. Po celý rok, ve dne i v noci, každou hodinu se některý člen bratrstva modlil za ostatní členy, kterých bylo přes jedenáct tisíc. „Růžencové bratrstvo sice již není, ale dodnes tu máme růžencová setkání. Probíhají každou první sobotu v měsíci,“ prozrazuje petrovický farář. „Přes zimu sem chodí jen asi deset lidí, ale přes léto jich přijde dvacet i pětadvacet.“

ko1312 cr petrovice martiudna2

LÁZEŇSKÁ ČINNOST

V dobách největší slávy v Petrovicích vyrostl monumentální kostel a postavila se fara, ale zřídila se i farní škola a dokonce lázně, které využívaly léčivou vodu. „Vznikly koupele, šenkovna, tančírna,“ píše řídící učitel František Janoušek ve svých Dějinách kostela a fary v Petrovicích. Další podrobnosti mi prozradil Václav Jelínek, majitel domu hned vedle studánky a také pozemku, na kterém kaplička se studánkou stojí: „Pamatuju se, jak ty lázně vypadaly,“ vzpomíná. „Tady byl zájezdní hostinec,“ ukazuje, „jmenoval se Hospoda v lázních a tam, kde dnes vidíte garáž, byly dole lázně a nahoře roubenka pro personál. Děda Václav Razím tu měl hospodu až do roku 1953, kdy zemřel, a babička pak hospodu zrušila. Na dvoře Václava Jelínka je dokonce druhá studna, napájená ze stejného zdroje. „Říkalo se jí Hraběnka, protože hraběnka z nedalekých Kolešovic si sem jednou týdně nechala posílat pro vodu a koupala se v ní. Jestli pak byla krásná, to nevím,“ směje se Václav Jelínek. Pověst o zázračné studánce přežila až do naší, vesměs ateistické současnosti. „Přijdou sem stovky poutníků ročně,“ říká Václav Kružík. „Jsou to různí lidé. Občas přijede auto, vezou třeba pětilitrové barely a jdou si pro vodu. Jezdí někdy i celé zájezdy, občas i Slováci, ze zvědavosti sem chodí i mladí lidé s dětmi, přijíždějí cykloturisté, skoro každý týden někdo přijede. Nejvíc o prázdninách. A jestli sám piju vodu ze studánky? Napiju se často,“ přiznává farář. Že tady už nestojí lázně, nelituje. Říká, že díky tomu, že tu nejsou lázně, zůstala v Petrovicích zachovaná příroda i úžasný genius loci. I návštěvníci si prý nejvíc pochvalují právě magii tohoto téměř zapomenutého místa a pozitivní energii, kterou zde vnímají. „Krása je v tom, že je tu všude kolem příroda, zatímco třeba na Svaté hoře máte kolem sebe beton. Dneska si lidé myslí, že si mohou koupit zdraví v lékárně, jejich přístup je jiný, my vnímáme, že nad vším je ještě jedna dimenze,“ loučí se Václav Kružík.

powered by contentmap

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group