ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

Čintamani a ptáci

 

V DESETIKILOMETROVÉM LABYRINTU ULIČEK, PRŮCHODŮ A ZÁKOUTÍ PŘEPLNĚNÝCH KRÁMKY V CENTRU TEHERÁNU JSEM PÁTRAL PO INSPIRACI SLAVNÉ POVÍDKY KARLA ČAPKA.

TEXT A FOTO: IVAN BREZINA

Alí mě „ulovil“ hned u vchodu do teheránského bazaru, připomínajícího mraveniště. „Čech? Čintamani a ptáci!“ uzemnil mě. Byl to jen naučený obchodní trik, ale proč na něj dobrovolně nenaletět a nenechat se zatáhnout do části bazaru věnované perským kobercům? Alí mi ve svém krámku uvařil čaj a začal se strhující přednáškou o kobercích. Když jsem vyslechl všechno, co mně zajímalo, přešel Alí k tomu, co zajímalo jeho. „A teď si kup kousek, za který bys jinde dal nejmíň desetkrát víc! Doma v té tvé Praze ho velmi výhodně prodáš a z výtěžku zaplatíš celou svou požehnanou pozemní cestu do Indie, inšalláh!“
Rovnou prozradím, že jsem si nekoupil nic – už proto, že by se mi žádný z Alího koberců nevešel do batohu. Ale hodně jsem si toho zapamatoval…

ko1312 iran bl img 89364

JSME V KONCÍCH

Historik umění může koberce třídit do skupin podle nejrůznějších kritérií. Kulturní antropolog nebo sémiolog je může „číst“ a dešifrovat skryté významy jejich vzorů. Je to ale skoro nekonečný úkol. Koberce totiž připomínají palimsest, což je středověký termín pro malbu, pod níž je ukryta další malba, a další, mnoho dalších maleb jedna pod druhou stále hlouběji. Vzpírají se analýze. Tak třeba materiál – koberce se tkají z ovčí vlny, velbloudí a kozí srsti, bavlny, juty nebo hedvábí. Jenže se můžete setkat i s libovolnými kombinacemi, barvenými jak přírodními, tak i chemickými pigmenty. V chytrých knihách se dočtete o dvou způsobech vazby: tureckém symetrickém (ghiordes) a perském asymetrickém (senneh). V obou zemích se ale používají obě vazby, a navíc i desítky dalších. Takže jsme v koncích… „Perské“ koberce se netkají jen v dnešním Íránu, ale v celé rozsáhlé oblasti od turecké Anatolie až po Nepál a Čínu. Jedna studie se pokusila porovnala vzory několika tisíc peršanů, které rozdělila do devatenácti skupin. To je ale umělé škatulkování, které poslouží jen velmi hrubé orientaci. Každé orientální město, každá oblast a každý kočovný kmen v průběhu staletí vytvářel řadu charakteristických designů, jejichž symbolika se navíc různě proměňovala. Tajemné ikonografii odkazující na příběhy cizích kultur už dnes rozumíme jen v náznacích. Neuchopitelnost je ale možná právě to, co nás na kobercích tak přitahuje. Dokonce i názvy koberců jsou matoucí. Slova jako je sarúk, kášan, kermán, herát, tabríz nebo buchara kdysi odkazovala na místa, kde vznikaly konkrétní koberce. Postupem času se to ale různě posunulo a fúzovalo, takže jsme zase v koncích…

HNUSNÝ, TLUSTÝ ČOKL

Strom reprezentující věčný život, rajská zahrada plná květů, božské oko, které vše vidí, lampa, symbolizující Alláha, „Světlo nebes“, váza nesmrtelnosti, lovecké scény, islámské stavby, hrdinové dávných bitev, to všechno je jen zlomek z barevné záplavy. Zvláštní skupinou jsou tzv. modláky, menší koberečky sloužící k oddělení muslima klečícího při modlitbě od „nečisté“ země. Bývá na nich vyobrazen mihráb – výklenek v mešitě, obrácený směrem k Mekce. 
Asi nejtajemnějším vzorem je ale čintamani, vyskytující se hlavně na anatolijských kobercích. Ale to jsme zpátky u Karla Čapka. Jeho slavná povídka z roku 1929 pojednává o sběrateli umění doktoru Vitáskovi, který objevil koberec, jenž podle všech pravidel vůbec neměl existovat. Spojoval totiž buddhistický symbol čintamani s perským symbolem ptáka, zobrazujícím lidskou duši odlétající k nebesům. „Tyto dva motivy se běžně v jednom koberci neobjevují, neboť by byl údajně neprodejný kočkopes,“ glosuje to kdosi. „Koberec musel utkat buď blázen, nebo člověk naprosto svobodného ducha, což si samo o sobě neodporuje…“ Doktoru Vitáskovi nález změní život. Na jednom z nejvzácnějších koberců na světě ale pospává Amina, „hnusný, tlustý a podlý čokl“ majitelky krámku, který si svůj pelech nechce nechat vzít. Vzor čintamani si přitom Čapek nevymyslel – skutečně existuje. Představuje tři perly buddhismu s tygřím pruhem a vypadá jako tři koule doplněné vlnkou. Čintamani prý plní všechna přání, přináší bohatství, léčí nemoci, čistí vodu… Jen se neví, kde se vzal v Anatolii. Přišel sem snad po hedvábné cestě ze Střední Asie? „Skutečný význam a zdroj tohoto starého symbolu stále čeká na uspokojivé vysvětlení,“ shrnuje expertka na koberce Louise W. Mackie z muzea umění v americkém Clevelandu.

ko1312 iran bl img 89367

SLEPÉ OČI DĚTÍ?

O kobercích koluje celá řada legend. Třeba o dětech, zavřených celé roky kdesi ve sklepě, jejichž jemné prstíky jako jediné dokážou uvázat složité vzory. Dvacet hodin denně namáhané dětské oči prý nakonec oslepnou… Ta pověst je ale přehnaná. Ne že by snad na blízkém východě neexistovala dětská práce, ale ani ty nejpilnější dětské ruce nemohou soupeřit s trénovanými prsty zkušených vazaček, které se své práci věnují desítky let. Denně zvládnou uvázat asi deset až dvanáct tisíc uzlíků. A právě počet uzlíků na jednotku plochy je jedním ze základních měřítek kvality. Zatímco hrubý koberec má na čtverečním centimetru asi dvacet uzlíků, ty velmi jemné mají i přes 700 uzlíků na stejné plošce.

V roce 1949 byl v altajském údolí Pazyryk objeven hrob skythského prince a v něm téměř neporušený perský koberec s velmi propracovaným vzorem. Uhlíková analýza ho zařadila do 5. století před Kristem. Běžné koberce ale tak dlouho nevydrží. Starší než ze 13. století jsou už velmi vzácné. Dnes se tkaním koberců živí asi pět milionů Íránců, kteří jich ročně vyrobí přes milion čtverečních metrů. Jde o druhý nejdůležitější vývozní artikl hned po ropě – Írán do celého světa ročně exportuje koberce asi za miliardu dolarů.

V září 2010 zasadily kobercům velkou ránu americké sankce, zakazující do USA dovoz jakékokoli zboží z Íránu. Sankce měly zastavit íránský jaderný program a přitáhnout tamní politiky k jednacímu stolu. Prodejci koberců ale namítali, že USA nepotrestají Teherán, ale chudé venkovské tkalce. Ti na sankcích prodělali odhadem asi padesát milionů dolarů ročně. Zhruba tolik totiž činila cena perských koberců, které se před účinností zákona do USA dovážely. Sankce navíc přišly v době, kdy perské koberce začaly válcovat dva další faktory: levné čínské náhražky a změna módy. Přezdobené orientální koberce už dnes chce mít doma jen málokdo. Lidé je nechápou jako investici, která se časem zhodnocuje, a nevidí jejich příběhy.

PERŠAN ZA PŮL MILIARDY

Na jaře před třemi lety rozbušil srdce milovníků koberců neuvěřitelný příběh kusu, který se zrodil někdy v polovině 17. století v okolí Kermánu. Koberec o rozměrech 339 x 153 cm má purpurový okraj s tzv. herátským geometrickým vzorem, obklopující tmavě modré vnitřní pole plné propletených větví, vířících zelených a rudých listů a žlutých květů. Když se na podzim 2009 objevil na aukci obskurní firmy Georg Rehm v německém Augsburgu, byl označen prostě jako „perský koberec“ s odhadní cenou 900 eur (22 950 Kč). Vydražil se za 18 000 eur (459 900 Kč). Teprve pak si ho všimli znalci, kteří ho podle vzoru zařadili do 16. či 17. století. V dubnu 2010 ho prestižní londýnská aukční síň Christie's nabídla za vyvolávací cenu 300 000 liber (9 030 000 Kč). Odhadce popisoval koberec těmito slovy: „Stonky rostlin pnoucí se ze všech rohů dávají koberci jednotící charakter, zatímco zbarvení květů představuje kontrapunkt. Výsledkem je zdánlivě jednoduchý, ale úžasně rafinovaný vzor.“ Navíc se ukázalo, že kdysi patřil Francouzce jménem Martine-Marie-Pol, komtese de Béhague (1869–1939), slavné milovnici umění, která shromáždila rozsáhlou sbírku orientálních starožitností. Po její smrti koberec na řadu desetiletí zmizel v majetku kteréhosi z dědiců. V dražbě se utkalo sedm zájemců, někteří z nich anonymně na telefonu. Britský týdeník The Economist popisuje: „Na částce 2,4 milionu liber koberec překonal rekord v aukcích koberců a na částce 3,5 milionu rekord v letošních aukcích islámského umění. Od pěti milionů liber začala cena skákat po pěti stech tisících. Včetně provize a daně se koberec nakonec prodal za 6,2 milionu liber.“ Totožnost dvou posledních zájemců zůstala neznámá, ale spekulovalo se, že jde o ropné šejky z Kataru. S cenou v přepočtu 186 620 000 Kč byl kermánský vázový koberec nejdražším na světě.

Až letos v červnu ho přeskočil rudý koberec s asymetrickými srpkovitými listy, pocházející z jihovýchodní Persie první poloviny 17. století. Někdy kolem roku 1900 ho získal americký miliardář William Clark, který ho v roce 1925 daroval newyorskému muzeu umění Corcoran. Muzeum ho teď dalo do dražby, jejíž výtěžek se předem odhadoval na pět až sedm milionů dolarů. Koberec se ale nakonec prodal za neuvěřitelných 33 756 000 USD (634 275 240 Kč).

powered by contentmap

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group