ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

Vánoce slečny Latimerové

K důkladnému poznání nestačilo ani pětasedmdesát let, jež uběhly od objevu živé latimérie podivné, jedinečné ryby, která přežila v hlubinách Indického oceánu z dob dinosaurů. A co víc, s každým zkoumáním se objevují další nezodpovězené otázky.

TEXT: JAROSLAV PETR

V roce 1938 dostala slečna Marjorie Courtenay-Latimerová jedinečný vánoční dárek. Do jihoafrického přístavu East London jí ho přivezla s úlovkem rybářská loď Nerine.

Když kapitán zavolal mladé kurátorce zoologických sbírek místního přírodovědného muzea, že má pro ni něco extra, nasedla i s asistentem do taxíku a ihned se vydala do přístavu. Za chvíli se už v podpalubí Nerine přehrabovala úlovkem vytaženým z hloubky 70 metrů z moře při ústí řeky Chalumny. Pod těly žraloků objevila rybu, jakou nikdy předtím neviděla.

ko1402 latimerie exclusivapets.wordpress.com

„Je pokrytá silnými šupinami, skoro jako brněním, její ploutve připomínají nohy…,“ popisovala neznámou rybu v dopise doktoru J. L. B. Smithovi z Rhodes University v nedalekém Grahamstownu a připojila i náčrtek záhadného tvora.

„Celé Vánoce jsem marně čekala na Smithovu odpověď. Vysedávala jsem hodiny u telefonu v naději, že zavolá. Nedokázala jsem myslet na nic jiného než na tu rybu,“ vyprávěla později o svém největším objevu.

Profesor chemie a vášnivý ichtyolog Smith ale odjel na Vánoce do 300 km vzdálené Knysny, aby se tam zotavil po nemoci. Netrpělivá kurátorka tak čekala na jeho odpověď až do Tří králů. „Bylo to, jako kdyby mi v mozku explodovala bomba,“ líčil Smith své pocity potom, co uviděl náčrtek ryby v dopise. „Říkal jsem si, nebuď blázen. Ale něco z té skici mi roztočilo obrazotvornost na plné obrátky a já jsem byl přesvědčený, že jsme narazili na něco opravdu neobvyklého.“

Marjorie Courtenay-Latimerová dostala od Smithe nejprve strohý telegram: „NEJDULEZITEJSI ZACHRANIT KOSTRU A ZABRY POPSANE RYBY. J. L. B. SMITH.“ Následoval dopis s vysvětlením: „Ryba na Vašem obrázku připomíná tvory, kteří vyhynuli před dávnými časy.“ Ani Smith se nemohl dočkat odpovědi, netušil však, že se jeho telegram kvůli vánočním svátkům zdržel a k Latimerové putoval tři dny. Čekání na odpověď nakonec nevydržel, objednal si na místní poště hovor do East Londonu a čekal nekonečné tři hodiny na spojení. Konečně hovořil s Marjorie Courtenay-Latimerovou! Ta mu potvrdila jeho nejhorší obavy. V horkém jihoafrickém létě se ryba začala rychle kazit a kurátorka vyhodila vnitřnosti do odpadků. „Musíte zjistit, na které smetiště to vyvezli, a najít to!“ zapřísahal ji Smith. „Tady se odpad vyváží do moře,“ hlesla Latimerová. Proti mladé zapálené zooložce jako kdyby se všechno spiklo. Dokonce i film, na který nechala nafotit rybu ještě v přístavu, se při vyvolávání nedopatřením osvítil a jedinečné snímky byly navždy ztraceny. Zbyla jen lebka a kůže. Latimerová z ní vytrhla tři šupiny a poslala je expres Smithovi do Knysny. „Ty šupiny zahnaly mé poslední pochybnosti,“ napsal rozjásaný Smith. „Je to lalokoploutvá ryba! Ano, lalokoploutvá! Uf!“

ko1402 latimerie en.wikipedia.org2

LOVEC ZE ZÓNY PŘÍSVITU

Latimerová a Smith objevili tvora, jehož příbuzné znali vědci jen z druhohorních zkamenělin. Ryby rodu Undina byly současníky dinosaurů. Vědci si neuměli představit, že by lalokoploutvé ryby přežily desítky mi¬lionů let v hlubinách Indického oceánu. Ale bylo tomu tak. Živoucí fosilie dostala vědecké jméno Latimeria chalumnae na počest slečny Courtenay-Latimerové a k uctění místa, kde byla chycena. Český název latimerie podivná je možná ještě výstižnější, protože i pětasedmdesát let po svém objevení zůstává tato ryba pro vědce velkou záhadou. Do dneška bylo uloveno více než 300 kusů latimerie podivné. Jsou to mohutné ryby, dorůstající délky až dvou metrů a hmotnosti kolem 80 kilogramů. Už Marjorie Courtenay-Latimerovou zaujaly na latimerii ploutve. Jsou prodloužené a podobají se končetinám čtvernožců, a to nejen kostmi, které je vyztužují, ale i vzájemně synchronizovaným pohybem připomínajícím chůzi. Latimerie demonstrují, jak asi vypadaly předci prvních skutečných čtvernožců, kteří byli s to opustit vodní živel a osídlit souš. Potvrdil to i kompletně přečtený genom latimerie. Mnohé jeho úseky připomínají dědičnou informaci obojživelníků a ukazují, kam měli předci této ryby evolučně „našlápnuto“. Pravěké lalokoploutvé ryby však svou cestu na souš nedokončily a ve vývoji suchozemských obratlovců představují slepou uličku. Naše dávné živočišné předky musíme hledat spíše mezi předchůdci australských a afrických dvojdyšných ryb bahníků. Tyto ryby dýchají ve vodě žábrami a na vzduchu plícemi, jež se jim vyvinuly z plynového měchýře. K dalším zvláštnostem latimerie patří tzv. rostrální orgán. Nachází se v přední části hlavy a ryba jeho pomocí vnímá okolní elektromagnetické pole. To jí zřejmě pomáhá při vyhledávání kořisti ve tmě. Latimerie žijí v „zóně přísvitu“ – v hloubkách kolem 200 metrů, kam už proniká od hladiny jen málo slunečního světla. Před chabým denním světlem však upřednostňují tmu jeskyní ve strmých lávových pobřežních skaliscích. Na lov vyrážejí většinou v noci. Další jedinečnou adaptací latimerií pro lov je kloub v lebce, který jim dovoluje zvednout celou přední část lebky a významně tak zvýšit rozpětí čelistí. Latimerie má zachovanou tzv. hřbetní strunu, která nahrazovala páteř u předků prvních obratlovců. Kostra latimerie je z valné části chrupavčitá. To platí dokonce i o obratlích. Plynový měchýř si snad ani toto označení nezaslouží, protože není vyplněn plynem, ale olejovitou tekutinou.

TŘI ROKY TĚHOTENSTVÍ

Latimerie jsou živorodé ryby. Vajíčka jsou oplozena v těle samice, kde se i vyvíjejí. Samice přivádí na svět plně vyvinuté mladé rybky.

Vědcům se dostaly do rukou dvě „březí“ samice latimerie podivné. Jedna byla vylovena u pobřeží Mosambiku a v jejím těle se vyvíjelo 26 embryí. Další uvízla v rybářských sítích u Zan¬zibaru a měla 23 embryí. Genetické analýzy dědičné informace obou samic a jejich potomků odhalily podrobnosti z „rodinného života“ latimerií.

Ryby obvykle věrností nijak nevynikají a samice plodí potomstvo najednou hned s několika různými samci. Latimerie je ale v tomto ohledu zjevná výjimka. Analýzy, které provedli němečtí vědci pod vedením Kathrin Lampertové a Manfreda Schartla, prokázaly, že embrya v těle samice mají jednoho a téhož otce. Živé fosilie jsou tedy přísně monogamní tvorové. Proč? To je záhada. Většina živočichů těží z toho, že potomstvo většího počtu otců je geneticky pestřejší, a tím stoupá i šance na přežití aspoň některých z nich. Možná je ale vyhledávání většího počtu nápadníků pro samici latimerie příliš namáhavé nebo nebezpečné. Partnery si ale latimerie pečlivě vybírají. Z genetických analýz vyplývá, že u těchto ryb nedochází k početí potomstva mezi blízce příbuznými rodiči.
Pozoruhodná je délka „březosti“ latimerií. Vědci odhadují, že zárodky potřebují ke zdárnému dokončení vývoje v těle matky asi tři roky.

OBJEV Z RYBÍHO TRHU

Mohlo by se zdát, že se dobrodružný příběh objevu první latimerie o Vánocích roku 1938 nemůže opakovat. Ale opak je pravdou. O šedesát let později k tomu došlo na druhém konci Indického oceánu, na 10 000 kilometrů vzdáleném indonéském ostrově.

Americký biolog Mark Erdmann z univerzity v Berkeley zkoumal pro svou disertaci indonéské korály a korálové útesy. Na sklonku pobytu si dopřál krátké volno, aby jako čerst¬vý ženáč vyrazil s manželkou Arnaz na svatební cestu po Sulawesi. Na tržišti si Arnaz Erdmannová všimla podivné ryby, kterou nabízel jeden z místních rybářů.

„Co je to za rybu, Marku?“„Ale to je latimerie, miláčku. Ani jsem nevěděl, že vyskytuje i tady na Sulawesi. Myslel jsem, že žije jen u afrických břehů.“ Erdmann si nádherný exemplář latimerie vyfotil a pohovořil s rybářem, který mu potvrdil, že tuhle rybu čas od času chytí do sítí spuštěných do velké hloubky. „Říkáme jí radža laut, to znamená král moří,“ dodal rybář. Erdmann si už za týden trpce vyčítal, že rybu nekoupil. Po návratu do Berkeley z odborné literatury zjistil, že v Indonésii nikdy nikdo latimerii neviděl. Pokud se ryba vyskytuje na protilehlých místech Indického oceánu, znamená to, že v mořských hlubinách žije velká, početná, ale dokonale utajená populace živoucích fosilií. A to by byla úžasná zpráva.

O rok později si vzal Mark Erdmann opět volno a vyrazil na sever Sulawesi. Postupoval podobně jako Marjorie Courtenay-Latimerová při shánění druhého exempláře živoucí fosilie. Vylepil obrázek ryby na veřejných místech na pobřeží, aby si jich všimli místní rybáři. Zároveň slíbil tučnou odměnu tomu, kdo mu tuhle rybu dodá. Ve skrytu duše doufal, že nebude muset na šťastný úlovek „krále moří“ čekat čtrnáct let jako Marjorie Courtenay-Latimerová, která získala druhý exemplář latimerie až v roce 1952 – shodou okolností opět o Vánocích.

Erdmann čekal jen pět měsíců. Třicátého července 1998 mu rybář Om Lameh Sonatham vyložil na přístavní molo napůl mrtvou latimerii. Erdmann stačil rybu nafotit ve vodě, a když živá fosilie krátce na to uhynula, zamrazil její tělo a věnoval je místním vědcům. Ti pak ve spolupráci s francouzskými vědci popsali „krále moří“ jako zcela nový druh lalokoploutvé ryby latimerii celebeskou (Latimeria menadoensis).

Erdmann a jeho kolegové publikovali vlastní, podstatně podrobnější popis, ve kterém kromě jiného prokázali, že oba druhy se od sebe oddělily zhruba před 10 miliony roků. Tím definitivně padla představa o jedné velké populaci latimerií, obývající Indický oceán od Afriky po Indonésii. Na druhé straně se ale otevřela možnost, že radža laut a jeho africká příbuzná nejsou jediné druhy lalokoploutvých ryb, které přežily z pravěku do dnešních dní. A tak se na cestách do exotických krajů doporučuje všem, kteří touží po slávě objevitele, aby dávali na rybích trzích bedlivý pozor, co všechno místní rybáři nabízejí.

powered by contentmap

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group