ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

Plechové legendy

TEXT A FOTO: Juraj Kaman

Autobusy, které donedávna brázdily silnice nejmenšího ostrovního státu Evropy, byly unikátní. Mnohé z nich vířily prach místních cest již přes půl století a kvůli nim si někteří pletli fotografie z Malty se záběry z komunistické Kuby.

ko1401 malta dl1

Na svou první návštěvu Malty v roce 2008 si pamatuji, jako by to bylo včera. Krátce po přistání jsem kráčel po tiché silnici a zhluboka dýchal svěží ostrovní vzduch. Slunce pomalu zapadalo a obloha byla bez mráčků. Blížil jsem se ke křižovatce a vytahoval z kapsy mapu, když zpoza rohu vyjelo burácející žluté monstrum s kulatými reflektory. Výraznou masku z nablýskaného chromu zdobila mohutná železná podkova a nápis Leyland. Jméno firmy, která už dvacet let neexistuje. Stáří autobusu jsem odhadl na minimálně dvojnásobek a z přítomnosti vozidla, které bych očekával spíše v technickém muzeu, jsem usoudil, že jsem asi omylem zabloudil na natáčení historického filmu. Režisér ani kameraman však nikde v dosahu nebyli a místo nich se na obzoru objevil další plechový krasavec. Padesát let starý Bedford. Prostě něco neuvěřitelného. „Jedete s námi do Valletty?“ zavolal na mně řidič chraplavým hlasem, snažíc se přehlušit rámus letitého motoru. Přikývl jsem a nastoupil. Překvapilo mě, že dveře zůstaly po zbytek jízdy otevřené, ale řekl jsem si, že přirozená klimatizace je v horkém počasí lepší než žádná. Člověk za volantem byl zhruba stejně starý jako jeho stroj. Na mohutném opáleném krku se mu houpal zlatý řetěz s křížkem. Další krucifix, tentokrát dřevěný, se houpal na zpětném zrcátku a v zatáčkách narážel na malou sošku Krista na palubní desce. Ostatně na palubce byla i Panna Marie, otlučený anděl a několik svatých obrázků.

Poruchové legendy

Autobus měl konečnou na rozpáleném plácku před branou hlavního města. Stálo nebo popojíždělo po něm přes dvacet dalších veteránů legendárních britských značek. Co kus, to originál. Jediné, co měly společné, byl žlutý nátěr, červený pruh a číslo, prozrazující že se jedná o linku MHD. Některé karoserie byly pomalovány jemnými ornamenty a nápisy. Když jsem vytáhl fotoaparát a pustil se do zvěčňování, oslovil mě jeden z řidičů. Prozradil mi, že stáří většiny autobusů, na které se dívám, je mezi třiceti až šedesáti lety. „Nevlastní je dopravní podnik, ale řidiči,“ čímž mě překvapil. „Ti si je brávají domů, zodpovídají za jejich provoz i údržbu. Někteří si své stroje koupili, jiní je zdědili od svých otců nebo dědů. Pravda, nejsou to stroje příliš spolehlivé. Ale neměnili bychom. Nejsou ekonomické ani ekologické. Ale jsou to legendy! Živoucí legendy! To, že opravami trávím hodně času, mi nevadí. Baví mě to. Někteří milionáři a milovníci veteránů za své miláčky utratí celé jmění a rýpou se v nich ve svém volném čase. Já to dělám v rámci pracovní doby a ještě mi za to platí. A když vás koníček živí, co víc si může člověk přát?“ vykládal šofér zapáleně. Sám se fotit nechtěl, ale svůj stroj, se kterým prý jezdil ještě jeho děda, mi ukazoval ochotně. Přiznal se, že je to jeho láska, kterou má raději než svoji manželku. Pyšný byl hlavně na detaily výzdoby, která mě překvapila kombinací zbožnosti, pověrčivosti a smyslnosti. Zatímco palubní desku zdobily obrázky svatých a něco na způsob malého oltáře, zadní díl karoserie dekorovaly čtyřlístky a kovové siluety nahých ženských těl. „Autobusy si řidiči zdobí sami,“ vysvětlil mi s úsměvem. „Musejí při tom dodržet určitá pravidla, ale zároveň mohou být kreativní. Většina lidí oceňuje různorodost našeho vozového parku. V jiných evropských metropolích se vozy spojů MHD podobají jako vejce vejci, ale u nás to neplatí! Zde upřednostňujeme svéráz a jsem na to hrdý!“

ko1401 malta dl2

Svéráz do šrotu

Bohužel, o tři roky později se jeho slova stala minulostí. Bylo to zhruba ve stejné době, kdy českým tiskem probleskla zpráva, že od roku 2011 mohou Kubánci legálně prodávat a nakupovat automobily jakýchkoli značek a jakkoli staré. Uvědomil jsem si, že uvolnění trhu s automobily je sice významným krokem v liberalizaci komunistické ekonomiky, ale Kuba tím pravděpodobně pozvolna přijde o jeden ze svých největších turistických magnetů, kterým jsou staré americké vozy. Když jsem o kubánských novinkách četl a přemýšlel, netušil jsem, že na Maltě se paralelně odehrává něco podobného. S tím rozdílem, že zatímco v Karibiku mizení veteránů z ulic ještě nějaký ten rok potrvá, na jihu Evropy se vzácné muzejní kousky ze silničního provozu vytratily téměř ze dne na den. Maltská vláda svěřila místní dopravu do rukou nadnárodní společnosti Arriva, která provozuje linky i v Česku. Nakoupila početnou flotilu moderních strojů čínského výrobce King Long a od června je vypustila na silnice. Silnice, ze kterých musely zmizet obdivované letité ikony. Zmizela kreativita, originalita i kouzlo starých dobrých časů. Devadesát kousků bylo vykoupeno pro připravované muzeum, ostatní musely do starého železa. Mnoho řidičů to obrečelo a kolem 180 jich po této převratné změně odmítlo nastoupit do práce. Někteří domorodci transformaci uvítali, zejména kvůli větší spolehlivosti a šetrnosti k životnímu prostředí. Jiným se po původním vozovém parku stýská a místní politiky za jejich rozhodnutí nenávidí. „Vím, že to jednou přijít muselo, ale přesto se s tím nesmířím,“ prozradil mi jeden z nostalgických starousedlíků, se kterým jsem mluvil při své druhé, letošní návštěvě ostrova. „Byla to součást našeho kulturního dědictví. Něco, co bylo pro náš ostrov typické. Něco, co jiní neměli. Čínské výrobky má každý. Zaplavují celý svět a jsou jako mor. Nesnáším globalizaci. Nestojím o to, aby byl celý svět stejný. Krása je přece v odlišnosti, v originalitě. To je důvod, proč lidé cestují. Aby viděli něco neobvyklého. Něco, co jinde nemají. A my jsme se toho dobrovolně zbavili. Zabili jsme legendy. Je mi z toho moc smutno.“

powered by contentmap

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group