ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

Hrbatý sprint

TEXT A FOTO: Pavel Svoboda

Velbloudům se zde říká „Ata Allah“ tedy dar boží. V nehostinných pouštích Arabského poloostrova hrají důležitou roli ve všech aspektech života beduínů. Právě u nich jsou velmi populárním sportem tradiční velbloudí dostihy.

ko1401 oman pavelsvoboda21

Dříve se velbloudi chovali hlavně na maso a mléko, cena takového kusu se dnes pohybuje kolem 500 rialů, tedy 25 000 korun. Ovšem časem se tradiční velbloudí dostihy staly profesionálním byznysem, který zahrnuje speciální tréninkové programy a farmy na odchov soutěžních čistokrevných velbloudů. Vždyť vítězové hlavních ománských dostihů často získají jako první cenu nový automobil či tučnou finanční odměnu. Navíc cena vítězného dromedára se může vyšplhat až ke 100 tisícům riálů, tedy k neuvěřitelným 5 milionům korun. Jeden z Ománců dokonce mluvil o částce 300 tisíc riálů! Ovšem co si budeme povídat, ropní šejkové ze sousedních Spojených arabských emirátů či z Kataru dokážou takové ceny bez problémů překousnout. V Ománu se během roku koná šampionát několika velkých dostihů a bezpočet menších lokálních závodů. Většinou se konají ve dnech volna či při oslavách státních svátků. V současnosti by exotické velbloudí dostihy měly též přitáhnout také pozornost turistů. Omán je i přes své přírodní krásy a tradiční kulturu zemí prakticky turisticky neobjevenou, což by současný vládce chtěl změnit. Omán je jedním ze dvou sultanátů na Zemi, a díky osvětové vládě sultána Kábúse bin Saída tvoří překvapivě vyspělou a bezpečnou část Arabského poloostrova. Zelené oázy palem ve společnosti starobylých vesnic a pevností jsou jako vyobrazené z pohádek Tisíc a jedné noci. Jeho veličenstvo sultán Kábús, který velmi dbá na zachování ománských tradic – tedy i velbloudích závodů, se narodil 18. listopadu 1940 na jihu v Salála. V červenci roku 1970 nenásilnou cestou svrhl svého otce. Díky svému vzdělání v Anglii započal osvícenou reformní vládu, a ač je absolutním monarchou, investoval moudře zisky z prodeje ropy a hlavně zemního plynu do rozvoje země, vzdělání a zdravotnictví. Od svého nástupu v roce 1970 vytáhl zemi z chudoby a izolovanosti na úroveň fungujícího a prosperujícího státu. Z toho důvodu také mají Ománci svého sultána rádi. Dnes také připadá na 23. červenec a 18. listopad státní svátek. Titul sultána je dědičný, nicméně Kábús nemá žádné potomky, jeho dítětem je Omán.

ko1401 oman dl4

Náhodné setkání

Přijíždíme autostopem na korbě pick-upu do Bidiyahu, seskupení 15 vesnic a městeček v severovýchodním Ománu. Jsme na okraji velké písčité pouště Wahiba, dnes správně nazývané spíše Sharqiya Sands neboli „Východní písky“. Ve městě Al Mintrib zvědavě nakukujeme do výstavní síně malé galerie. Jen pro vaši představu, umělecké galerie nejsou na okraji pouště zrovna běžnou záležitostí. Velkou náhodou potkáváme v galerii skupinu fotografů – členy ománského fotoklubu. U šálku kardamomové kávy a následujícího pozvání k obědu se dozvídáme, že tu čekají na odpolední začátek velbloudích dostihů. „Jen jezte, jste našimi hosty,“ zní galerií. Rozvařená rýže se skopovým masem se pojídá rukama. 
Přátelský Humaid Al Hajri, místní učitel angličtiny, náš nový dobrovolný a srdečný průvodce, nás odváží za město k dostihové dráze. Již za posledními domy se k nebi šplhají až sto metrů vysoké duny z červeného písku. Poušť má rozměry 180 x 80 kilometrů. Načervenalý písek je všude kolem, kam jen lidské oko dohlédne. Vítejte ve světě beduínů. Hlouček jezdců se již se svými velbloudy připravuje na okraji závodní dráhy. Ocitnout se mezi beduíny s místními fotografy má nespornou výhodu. Bez problémů mi Humaid domlouvá fotografování několika z nich. Takové portréty bych bez něj těžko pořizoval, k focení je třeba výslovný souhlas fotografovaného. Dostávám se do fotografického rauše.

Odstartováno

Za rytmu bubnů prochází závodním koridorem průvod zpívajících mužů. Dýky chandžar jim visí za pasem, někteří jdou s puškou v ruce. Prachem se blíží téměř biblická karavana dromedárů. „Máte velké štěstí,“ oznamuje nám Humaid. „Tohle jsou malé lokální dostihy, které tu v Bidiyahu máme tak třikrát až čtyřikrát do roka,“ dodává. Dostihy začínají. Překvapuje mě, jak rychle velbloudi běhají. Při sprintu mohou dosáhnout rychlosti až 65 km za hodinu. Z oblaků prachu je chvílemi slyšet jen dusot kopyt. „V arabštině tomu říkáme Rakhad AL-Ardah, což znamená přehlídka nejkrásnějších a nejrychlejších velbloudů. Dnes tady nebude žádný vítěz. Jezdci jsou hrdými majiteli svých velbloudů a chtějí nám ukázat jejich krásu a své zkušenosti,“ referuje plynulou angličtinou místní rodák Humaid. Ománští fotografové v dlouhých světlých pláštích dišdaša a čepičkách kumma (někteří dokonce ve fotoreportérských vestách) vypadají v kombinaci s moderní fototechnikou v rukou komicky. Ve zvířeném prachu zvířecích kopyt jsem na celé akci jediný zahraniční fotograf. „Před třemi lety si tady sám sultán Kábús bin Saíd pořídil velblouda z Bidiyahu,“ usmívá se Humaid Al Hajri s fotoaparátem na krku.

Druhou polovinu programu činí koňská sekce. Dráhou proletí skupina desítek koní. Vracejí se zpět po dvojicích, začíná opravdová exhibice. Jezdí se ve stoje, ve dvojicích, pozadu. Všichni se dobře baví. Na hlavní tribuně sedí vážení hosté, starší Ománci třímají v rukou tenkou dřevěnou hůlku a v okolním publiku sedí i několik žen. Dříve ale byly dostihy vyloženě pánskou záležitostí. Omán je sice konzervativní muslimská země, nicméně zdejší ženy mají volební právo, mohou pracovat i studovat. Nastal zde soulad mezi tradiční minulostí a moderní společností. V odlehlejších a pouštních oblastech však ženy dodnes ještě nosí obličejovou masku burka v černé barvě. Během mého krátkého zamyšlení nad postavením mužů a žen v místní společnosti dobíhají poslední artisté na koních. Je po závodech, ještě nějakou dobu přátelsky klábosíme s Humaidem. Když slunce nad pouští začne zapadat, loučíme se a vyrážíme najít nocleh v obřích dunách.

powered by contentmap

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group