ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

Létající mnich

TEXT: Libor Michalec

Dech beroucí krajina na slovensko-polském pomezí, goralé, kteří vás svezou na pltích po Dunajci, starobylý klášter, kde byla poprvé přeložena Bible do slovenštiny, a k tomu všemu ještě legenda o možná prvním slovenském aviatikovi, ale také bylinkáři a alchymistovi.

Sedíme v jakýchsi dřevěných neckách, kterým tu říkají pltě a jsou spojené po pěti vedle sebe. Pod námi šplouchá studený peřejnatý Dunajec a naše plavidlo řídí chlapíci v goralských krojích a plstěných černých kloboucích s řadou mušliček. Ovládají pltě pomocí dlouhého bidla, kterým se odstrkují ode dna. Slovensko tradičně nešetří hezkými výhledy na krajinu, ale protože Dunajec je řeka hraniční, můžeme posoudit, že podobně zajímavé výhledy nabízí i Polsko na levé straně této řeky. Jeden z nejkrásnějších vrcholů se jmenuje Tři koruny. Právě odtud měl podle legendy vzlétnout mnich Cyprián na svém létajícím stroji. V nedalekém Červeném klášteře, kde mnich Cyprián pobýval, jsou na dotazy k pověsti připraveni: „Legenda má víc verzí,“ vypráví průvodkyně. Podle první vyletěl z vrcholu Tři koruny a letěl až do Tater, kde jeho obraz, zrcadlící se ve vodě, uviděl anděl, srazil ho do vody a proměnil ve skálu, která se jmenuje Mnich. Druhá verze je méně tragická. Podle ní Cyprián záviděl ptákům a toužil létat jako oni. I v této verzi jej anděl srazil, ale nezabil, vydal ho do rukou církevní spravedlnosti. Biskup přikázal křídla veřejně spálit – konkrétně ve Spišské Belé na náměstí. Že nemusí jít o pouhou báchorku bez jakýchkoliv podkladů, potvrzuje publicista Jan A. Novák, který na svých webových stránkách píše, že „levočský historik Elemir Koszhegy zmiňuje archivní listinu pocházející z období okolo roku 1760, v níž jakýsi profesor z Rimavské Soboty latinsky podává následující svědectví: Byl jsem ve Spišské Belé na náměstí, když tam z příkazu nitranského arcibiskupa Ladislava Mattyasovszkého z Markušoviec spálili čertův povoz. Tento přístroj zhotovil jistý mnich Cyprián z lechnického kláštera, který podle červených kamenů, z nichž je postavený, bývá také nazýván Červeným klášterem. Na spálení přístroje se přišlo podívat velké množství lidu, včetně ctihodných kanovníků Spišské Kapituly. Mnich Cyprián si čertovský přístroj připnul k tělu na vrchu Tří Korun a s jeho pomocí doletěl až k Mořskému oku. Biskup ale nebyl při upálení přítomen. Neměli jsme možnost vidět ani mnicha Cypriána, protože ho odvedli na místo, kde už nikdy neuvidí hory a nebude uváděn v pokušení, aby znovu létal.“ Třetí verze legendy tvrdí, že si Cyprián vyrobil křídla, aby mohl vzlétnout za milenkou. Tento motiv použil ve svém románu Létající mnich polský spisovatel Jan Viktor. Ztvárnil tak světskou podobu mnicha, který když chtěl bádat, musel do kostela, protože jinde se vědě věnovat nemohl, ale jeho tělo zůstalo hříšné. Říká to historik a publicista Pavel Dvořák v pořadu „dvojky“ Slovenské televize Putování stoletími. Existují ale další verze, na Slovensku i v Polsku. Pro goralský folklor je Cyprián hrdinou a naskýtá se otázka – jak to tedy bylo doopravdy?

ko1401 slovensko otvirak foto martin dlouhy cyprián9

Cyprián se jmenoval František

Vyprávět o mnichovi s takřka leonardovským záběrem je zajímavé i bez jeho „aviatické“ minulosti. Jméno Cyprián si prý zvolil proto, že byl sirotek, a ty nazývali na Spiši „cyprian“. Je to dojemné, ale pravda to není. Celým jménem se jmenoval František Ignác Jäschke a byl patrně slezský rodák. Jeho otec pracoval ve Vratislavi jako krejčovský mistr a budoucí mnich František získal vzdělání nejen ve Vratislavi, ale i v Brně a Itálii (což je důležité právě pro legendu o leonardovském létajícím stroji). Dne 13. září složil v devětadvaceti letech v Nitře na Zoboru slib řeholníka přísného kamaldulského řádu a přijal řeholní jméno Cyprián. Do Červeného kláštera, který tomuto řádu patřil, přišel roku 1756. Stejně jako ostatní kamaldulové nosil bílý hábit, často se postil, ale pořád mu zbývalo dost času na to, aby se věnoval jak vědě, tak mnohým praktickým činnostem. V klášteře byl mnich Cyprián mimo jiné rybářem, vyráběl svíčky i zrcadla, své bratry holil i stříhal, ale hlavně byl lékařem. Staral se o zdraví nejen mnichů, ale i lidí v okolí, čímž si vysloužil patřičnou úctu, která mohla později přerůst v legendu. Léčil v té době již dost moderně – přikládal dlahy na zlomeniny, pouštěl žilou, ale za nejúžasnější pokládal odvary z léčivých bylin. V lékárně Cyprián vyráběl své mastičky a odvary z léčivých bylin, které pěstoval na pečlivě udržovaných záhoncích v areálu kláštera. Dodnes je zde můžete najít, stejně jako místnosti, ve kterých léčivé rostliny zpracovával.

Nejstarší herbář a první Bible ve slovenštině

Přesvědčivým dokladem, že Cyprián v klášteře skutečně pobýval, je jeho unikátní herbář z roku 1766, který shromažďuje na 280 exemplářů a je nejstarším dílem svého druhu na celém Slovensku. Herbář dokazuje, že mnich Cyprián kromě praktických dovedností ovládal řadu cizích jazyků, včetně latiny, řečtiny, němčiny a polštiny. Cyprián navíc herbář doplnil texty, ve kterých se zabývá příznaky mnoha chorob, příklady diagnóz i metodami léčení, anebo popisy konkrétních případů onemocnění. U vylisovaných bylin nechybí samozřejmě naleziště, ale ani způsob využití. Například brambory, které nebyly v té době ještě moc známé, doporučoval Cyprián jíst jako salát s olejem a octem. Překvapivé jsou alchymistické značky, které dokládají, že ­Cyprián se věnoval i této „vědě věd“. Dodnes Cypriánovo jméno připomíná bylinkový čaj, který si můžete v Červeném klášteře koupit. Podle nápisu na krabičce „zlepšuje trávenie a priaznivo ovplyvňuje činnosť žlčníka, tlmí kašeľ a má aj protizápalový účinnok.“ Pokud vás zajímá jeho složení, je to „mata pieporná, rebríček obyčajný a skorocel kopijovitý“, a když si ho v klidu doma uvaříte, zjistíte, že je nejen léčivý, ale i překvapivě dobře chuťově vyvážený. A pokud vás zajímá slovenština, ve které návod cituji, právě za zdmi zapadlého poustevnického Červeného kláštera vznikla téměř revoluční díla slovenské lingvistiky. Začátkem 20. století byl totiž v Národní knihovně v Budapešti, kam byl po zrušení Červeného kláštera odvezen jeho archiv, objeven latinsko-slovenský výkladový slovník a překlad náboženského textu francouzského benediktýna Ludvíka Blosia do „znormalizované“ slovenštiny – Raj wernéj duši. Autorem byl s největší pravděpodobností Cypriánův spolubratr Romuald Hadbávný. O něco později byl navíc v knihovně fary v Cíferu nedaleko Hontianských Němců, kde po zrušení kláštera působil jako farář Hadbávný, nalezen i historicky první přepis překladu Písma svatého do slovenštiny.

ko1401 slovensko dl pecold shutterstock 91802768

 

Polepšený zbojník

Když se debutující slovenská režisérka Mariana Čengel Solčanská rozhodla zpracovat film na motivy legendy o létajícím mnichovi Cypriánovi z Červeného kláštera, připsala mu do scénáře zbojnickou minulost. Proč ne, když v jiném slovenském velkofilmu Báthoryová nebyla krvavá bestie, ale sympatická postava? Zásadní rozdíl mezi lupičem a zbojníkem je jak známo v tom, že zbojník „bohatým bere a chudým dává“, je to tedy vlastně člověk s dobrým srdcem a jeho přeměna na zbožného mnicha by měla být teoreticky možná – když se to podařilo i u slavného Babinského, který navíc nebyl ani zbojník, ale prachobyčejný loupežník. Chlapácký slovenský herec Marko Igonda tak stál před obrovským úkolem – zahrát duchovní proměnu z divokého zbojníka ve zbožného mnicha, a bylo to po všech stránkách tak náročné, že se nakonec létající stroj filmem spíš jen mihl a jádro legendy – Cypriánův let z vrchu nedalekých Tří korun, se ve filmu neukázalo. Ambiciózní historický slovensko-polský film, ve kterém si zahrál i Radoslav Brzobohatý a další čeští herci, měl premiéru v roce 2010, a i když v něm záběr na Cypriána plachtícího vzduchem nad krásnou krajinou Pienin chyběl, rozhodně upozornil nejen na starou legendu, ale i na krásy zdejšího kraje a samotného Červeného kláštera, kde se natáčelo. Jen příběh o létajícím mnichu Cypriánovi dál zůstává legendou mezi nebem a zemí.

powered by contentmap

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group