ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

Pompeje pod mořem

TEXT: Judita Kovářová, FOTO: Dassault SystE`mes

Ludvík XIV. vstoupil do dějin jako Král Slunce, ironií osudu je, že mu jeho politický vaz mohla zlomit loď nazvaná La Lune (Měsíc). Když se pětadvacetiletý Ludvík ujal vlády, chtěl všem ukázat svou ne­omezenou moc. Na radu ministra financí Colberta a Chevaliera Paula, jednoho z nejrespektovanějších námořníků své doby, se rozhodl pro rozsáhlou námořní operaci. Jejím cílem bylo odstranění barbarských korzárů, kteří ovládali trh s otroky a narušovali obchod ve Středomoří. Porážka korzárů měla být Ludvíkův vítězný triumf. Do boje proto vyslal početnou námořní flotilu a s ní i 11 500 mužů. Pod velením Ludvíkova bratrance vévody z Beaufort plula flotila k Alžírsku dobýt opevněné pirátské město, dnešní Jijel. Ten se nakonec stal pro galského kohouta snadným soustem. „Vive le Roi!“ Jenže… kdo by tenkrát tušil, že se vítězství změní v potupnou porážku? Že vévoda Beaufort zmizí za nevyjasněných okolností, které budou živit dohady, že právě on byl legendárním mužem se železnou maskou? A La Lune? Ta dopadne na mořské dno jako kámen a s ní odejdou i stovky lidských příběhů. To bude třeba před veřejností ututlat, protože nikdo nechce poraženého krále. Dějiny píšou vítězové.

ko1401 tema francie bl dsc 21842

Pýše předchází…

Než k tomu ale dojde, učiní Beaufort tragické rozhodnutí. Znuděn snadným vítězstvím v Jijel, vyrazil do Alžíru na lodní závod. Této chvíle využili nepřátelé a Francouzi se ocitli pod palbou dvanácti tisíc Maurů, Turků a Kabylů (berberský národ žijící v horských oblastech severovýchodního Alžírska)… Na pomoc připluly z Francie dvě královské lodě – Le Soleil a La Lune, ani to ale nestačilo. Pod tureckou kanonádou bylo Francouzům jasné, že jediným východiskem je buď únik, nebo smrt. Jedna­třicátého října 1664 se válečná rada shodla na ústupu. Šedesát nemocných mužů bylo ponecháno svému osudu a dalších pár stovek vydrželo odolávat přesile čtyři dny, dokud jim nedošla munice. Přežilo jich jen osmdesát, někteří z nich byli zabiti a ostatní padli do tureckého otroctví. Díky odvaze, s jakou se postavili Turkům, se mohlo okolo tisíce mužů z pěšího pluku nalodit na palubu La Lune. Mysleli si, že jsou zachráněni, že je domovský přístav uvítá s otevřenou náručí. Jenže král nechtěl vítat poražené.

Když pátého listopadu 1664 vplula La Lune do přístavu v Toulonu, ve Versailles zavládl chaos. Do té chvíle byli Francouzi zásobeni zprávami o vítězstvích svého statečného krále nad bandity. Ludvík a jeho mašinérie potřebovali získat čas ke zvolení správné taktiky. Využili proto morovou epidemii v Provence jako záminku a loď spolu s posádkou odveleli do karantény na ostrovy Hyères. Atmosféra na palubě houstne. De Verdille, kapitán La Lune, požaduje prohlídku lodě, protože cestou nabrala vodu, a tak má pochyby, zda je vůbec schopná dál plout. Dva královi zmocněnci jsou pověřeni její inspekcí a docházejí k závěru, že loď je schopna plout kolem světa, tudíž na ostrovy ­Hyères to nebude žádný problém. Verdille nemá jinou možnost než uposlechnout rozkaz. Cesta do karantény byla pro La Lune fatální. „Potopila se jako kámen,“ nechal se šestého listopadu 1664 slyšet Beaufort, který loď minul při zpáteční cestě z Alžírska. Tragédie se stala pouhých pět kilometrů od Toulonu. Její skutečná příčina je dodnes otázkou a předmětem mnoha dohadů. Mohlo za ni špatné počasí, anebo zbožné přání Ludvíka, aby se spolu s ní potopila i vzpomínka na jeho porážku? Legenda říká, že brigádní generál La Guillotière si s ledovým klidem schoval hlavu do kabátu a s tímto posledním heroickým gestem šel ke dnu spolu s lodí. Loď Saint Antoine, která La Lune následovala, mohla ve špatném počasí pojmout jenom šedesát lidí. Kapitán Verdille přežil. Ostatní muži z pěšího regimentu zahynuli. Bylo jich 1200.

Král nezapomíná. Král neodpouští. „Stát jsem já,“ zní proslulý bonmot Ludvíka XIV. V zemi, v níž panuje absolutistická monarchie, není radno zklamat krále. A král byl fiaskem u Jijeli zarmoucen i potupen. Někdo ponese vinu, ale o tom se nikdo nedozví. Gazette de France dvanáctého listopadu 1664 napsala: „Mohl to být důstojný a šťastný návrat, nebýt toho, že jsme přišli o loď La Lune, která narazila na mělčinu kdesi mezi Toulonem a ostrovy Hyères.“ 

ko1401 tema francie bl dsc 21843

Titanik Ludvíka XIV. 

O 329 let později, v květnu roku 1993 prozkoumává vody Středozemního moře v ponorce Nautilus Paul-Henri Nargeolet se svým týmem. Nargeolet proslul výzkumnými ponory k vraku Titanicu a byl to on, kdo z hloubky tří tisíc metrů vytáhl černou skříňku z airbusu, který se zřítil při letu z Ria do Paříže. Jinými slovy, není většího experta na podmořské operace.

U Toulonu zaznamenal jeho podmořský sonar rušení kovem. Na dně byly patrné hrboly. Nešlo o geologickou anomálii. „Byl to neskutečný pohled,“ vzpomíná Nargeolet, v hloubce devadesáti metrů před ním leželo 48 kanonů z potopené La Lune. Po tolika letech se Ludvíkovo tajemství opět dralo na povrch. Jenže vzhledem k hloubce nebylo tehdy možné ani uvažovat o možnostech archeologického výzkumu. ­Oblast byla ihned uzavřena a připadla pod vojenskou ochranu. Archeologové byli šťastní a zároveň zoufalí. Došlo k mimořádnému objevu, k němuž se ale nemohli dostat. Kolik by vrak položil nových otázek a vydal odpovědí? 

Sen ve 3D

Po devatenácti letech čekání se sen stává skutečností. Díky nejmodernějším technologiím a lidem, kteří se nebáli posunout hranice poznání. Je jaro roku 2012 a výzkumné plavidlo André Malraux je připraveno na svou první misi. Na palubě diskutují vědecké špičky, Michel L´Hour, ředitel DRASSM (oddělení pro podvodní výzkum) a další renomovaní archeologové, historici, technici… Všichni budou naživo sledovat unikátní ponor.

Jak to vypadá sto metrů pod hladinou moře? Tma, zvířené bahno a viditelnost zhruba dvacet centimetrů. Do takové hloubky se ani nelze potopit v běžném skafandru, musíte mít speciální oblek, tzv. Newtsuit, který vlastní jen některé armády. Pro operaci La Lune poskytla svůj skafandr francouzská armáda. Jeho pronájem se pohybuje v řádech několika milionů korun za den. Při prvním testovacím ponoru odvedly svou práci dálkově ovládané roboty. Fotily a natáčely. S těmito daty pak pracovali experti z Dassault Systèmes a vytvořili dokonalý 3D model vraku a jeho okolí. Bylo to vůbec poprvé, kdy byla 3D technologie využita v archeologii. Do té doby sloužila především pro věrné simulace v automobilovém průmyslu či architektuře. Vznikl 3D model, který se dá s 3D brýlemi nebo helmou virtuálně procházet.

La Lune nebyla ve své době výjimečná loď. Vážila okolo šesti set tun, měla dvě paluby a prostor pro šest set mužů. Byla to jedna z králových lodí, která se zúčastnila několika námořních bitev. Po třiadvaceti letech své kariéry na moři byla vylepšena, aby v roce 1664 posílila flotilu plující do Alžíru. Shodou okolností ji vylepšoval stejný mistr, který na králův příkaz provedl inspekci jejího stavu krátce před potopením. Z dnešního pohledu La Lune výjimečná je. I když neukrývala poklad, sama tím pokladem je. „Její hřbitov je Pompejemi na mořském dně, časovou kapslí, která nám odkrývá další svědectví o době, kdy ­vládl, král Slunce‘, nejslavnější z francouzských králů,“ říká Michel L´Hour. Vedle zbraní a předmětů spojených se životem na lodi, se zachovaly i osobní věci členů posádky, celkem sto tisíc artefaktů, vzpomínek na svou dobu.

Pro vědce se tak otevřela zcela nová dimenze. S pomocí 3D technologií se mohou ke svému nálezu neustále vracet, aniž by museli opustit svou kancelář, a objevovat detaily, které by na místě neměli sami šanci spatřit. Pod vodu by již nebylo třeba vysílat lidské potápěče, artefakty by vyzvedávaly roboty a jejich „ruce“ by dálkově ovládali sami vědci. „Eliminovaly by se tak lidské chyby, na rozdíl od skutečného světa jsou virtuální přešlapy opravitelné,“ říká Cédric Simard, projektový ředitel Dassault Systèmes. Operace La Lune se tak stala testovací laboratoří pro nové technologické postupy, které mohou změnit budoucnost nejen archeologických výzkumů. Stojíme před branou další průmyslové revoluce?

powered by contentmap

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group