ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

Horská dráha

TEXT A FOTO: Bohumil Brejžek, Foto: Jungfraubahnen

Jízda na Jungfraujoch, nejvýše položenou železniční stanici v Evropě, je pro mnohé návštěvníky Švýcarska vrcholem jejich pobytu. Japonci dostávají tento výlet jako odměnu za celoživotní práci. Tento projekt by nevznikl bez odvahy mužů, kteří si sáhli na dno svých fyzických sil a kteří si cestu na vrchol doslova prorazili.

Výše položená železnice v Evropě neexistuje. S její stavbou bylo započato v roce 1896 z iniciativy curyšského průmyslníka Adolfa Guyer-Zellera, který si při horolezecké výpravě v roce 1893 předsevzal, že nádherné zasněžené velikány přiblíží všem. Od počátku věřil, že obrovská investice, kterou si trať vyžádá, přinese zisk. A přestože původně plánovaných 10 milionů franků se vyšplhalo až na 15 milionů, ve svém odhadu se nemýlil. Železnice vydělává od prvního roku uvedení do provozu, každý rok až dodnes, zcela bez dotací. Povolení dostal jen zásluhou stotisícfrankového daru na observatoř Jungfraujoch (nejvýše položenou meteorologickou stanici v Evropě), nicméně stavba mohla začít. Ale ještě předtím musel kromě nezbytného shánění kapitálu a vypracování detailního projektu pokusem na dobrovolnících, vynášených na nosítkách ze Zermattu až do výšky 3750 m v sedle pod Breithornem prokázat, že rychlé překonání převýšení nepoškodí zdraví cestujících. Stavba měla trvat dvanáct let, nízké teploty a nevlídné počasí ji však prodloužily o další čtyři. A to přesto, že se na ní pracovalo 24 hodin denně 365 dní v roce, nikdy předtím se však nestavělo v takových podmínkách. U stanice Eigergletscher stály dělnické baráky a pro zimní období, kdy nebylo možné sestoupit do údolí, i obrovská spižírna, vysekaná do ledu, se zásobami pro stovku mužů – 12 tun mouky, 4 tuny masa, 2 tuny brambor pro švýcarské a tuna špaget pro italské dělníky, 3000 vajec, 1500 litrů vína, 400 kilogramů kávy, 50 tisíc doutníků a cigaret. Pro vaření, vytápění a kování nástrojů bylo k dispozici 30 tun uhlí.

ko1403 svycarsko jungfraujoch273

 

Tvrdá dřina

Podle Zellerova projektu měla trať ve stanici Kleine Scheidegg navázat na již existující železnici a dál vést převážně tunelem, čímž by nepoškodila okolní přírodu. V mezistanicích počítal s panoramatickými výhledy, aby si návštěvníci mohli krásu hor dostatečně vychutnat. Zeller přišel rovněž s nápadem stavět dráhu po etapách a i během pokračující výstavby vozit cestující do právě zprovozněné nejvyšší stanice. Stavba se tak částečně samofinancovala z výnosů jízdného. Ruční ražení 7122 m dlouhého tunelu jen pomocí dlát, pneumatických vrtaček a dynamitu bylo stavbou neskutečně náročnou, na hranici tehdejších technických i fyzických možností. Tunel vede ve stoupání až 25 % uvnitř hory Eiger asi 40 metrů od její kolmé severní stěny a později stoosmdesátistupňovým obloukem přechází do masivu hory Mönch. Z tunelu byly na několika místech vyraženy štoly kolmé na osu trati, kterými se vyvážela vytěžená skála. Za osmihodinovou pracovní dobu dostávali dělníci čtyři a půl franku a minéři pět. Po prozatímní mezistanici Rotstock, jíž dnes soupravy projíždějí a lze ji poznat jen podle krátkodobě menšího sklonu vozu během jízdy, bylo v roce 1903 dosaženo stanice Eigerwand a o dva roky později první vlaky dorazily do stanice Eismeer. Ta se stala na několik let i stanicí konečnou, když výstavba musela být kvůli finančním problémům na dva roky zastavena. Konečné podzemní stanice Jungfraujoch pak bylo dosaženo až o devět let později, než se původně plánovalo – v roce 1912, přičemž původní záměr prodloužení dráhy až na samotný vrchol Jungfrau se nakonec nikdy neuskutečnil. Na hoře není dostatek místa, aby se tam dalo vybudovat nádraží a turistické prostory. Trať byla slavnostně otevřena v den švýcarského státního svátku 1. srpna 1912, bohužel samotný Zeller se dokončení svého snu nedožil, zemřel v roce 1899 na zápal plic a ve stavbě pak pokračovali jeho dědicové.

Tunely v masivu

Na Jungfraujoch je dobré vyrazit hned ráno. Nejen proto, že na první dva spoje dostanete slevu, ale především pro nádherné panorama, které se před vámi bude odkrývat a jež si budete moci v klidu vychutnat v nepřeplněných vlacích, neboť většina ostatních turistů vyrazí až kolem deváté. Rezervujte si celý den, i vzhledem k ceně jízdenky by byla škoda jet nahoru pouze na otočku. Dvouapůlhodinová cesta začíná obvykle na nádraží Interlaken Ost, ležícím 657 metrů nad mořem. Připravte se, že pojedete celkem třemi vlaky. První, modrožlutá souprava Berner Oberland Bahn s normálním rozchodem vás během třiceti minut dopraví do Lauterbrunnenu, kde přestoupíte do žlutozelených barev vláčku Wengeralpbahn s rozchodem osmdesát centimetrů vedoucích do Kleine Scheidegg. Zubačka tvrdošíjně stoupá stráněmi a tunely nad Lauterbrunnenem a jeho „údolím vodopádů“. Všude, kam jen oko dohlédne, se nacházejí staré dřevěné domky a nádherná horská krajina. Ve stanici Kleine Scheidegg, nacházející se v sedle mezi údolími Lautebrunnenu a Grindelwaldu ve výšce 2061 metrů, to hlavní teprve začíná. Sbíhají se zde dvě železnice, ta z Lauterbrunnenu, kterou jste přijeli, a druhá z Grindelwaldu, kterou doporučuji využít pro zpáteční cestu. Během poslední a nejzajímavější části cesty červenožlutou zubačkou Jungfrau Bahn je třeba překonat převýšení 1400 metrů. Po dvou úvodních kilometrech vjede souprava za stanicí Eigergletscher do tunelu, vyraženého v masivu Eigeru a Mönchu, v němž pak zůstane plných deset kilometrů. Cestu krátí promítání videa na velkoplošných obrazovkách o historii i současnosti dráhy. Dvakrát vlak na pět minut zastaví, abyste mohli vystoupit a velkými prosklenými panoramatickými okny ve skále se podívat z bezprostřední blízkosti na zasněžené velikány a ledovec Aletsch. Po zastávkách v mezistanicích Eigerwand a Eismeer vlak zdolá i poslední úsek a po dvaapadesáti minutách vjede do cíle cesty, na nejvýše položené nádraží v Evropě Jungfraujoch, nacházející se ve výšce 3454 metrů. Jedná se vlastně o komplex nádraží, restaurací, obchodů a ledového paláce, zakopaných do skály a ledu. Švýcaři se tímto místem rádi chlubí, a mají proč. Budova byla zapsána na Seznam UNESCO a dráha k ní patří mezi technické skvosty Evropy.

ko1403 svycarsko www.jungfrau.ch

 

Sfinga s hvězdárnou

Většina turistů spěchá po příjezdu k super­rychlému výtahu, který je během pár vteřin vyveze ještě o dalších 108 metrů výš k meteorologické stanici a astronomické observatoři na skálu nazývanou Sphinx – Sfinga. Observatoř je tu už od třicátých let, ale teprve v roce 1996 byla rozšířena o hypermoderní vyhlídkovou terasu se zasklenou i otevřenou částí s výhledem na všechny strany, jaký se vám naskytne pravděpodobně jednou za život – na sever na Kleine Scheidegg, na jih na mohutný splaz ledovce Aletsch a po stranách na štíty Mönchu, Eigeru a Jungfrau, někdy se v dálce zatřpytí i hladina Thunského jezera. Pohled na okolní vrcholy a ledovec patří bezpochyby mezi nejsilnější zážitky. Obrovské číslice 3571 vás nenechají na pochybách, že jste opravdu na Top of Europe, vrcholu Evropy, jak bývá toto místo také nazýváno. Když se vrátíte zpátky, zjistíte, že s přibývající denní hodinou roste i počet návštěvníků, zase ale ne příliš, neboť denní limit je omezen na pět tisíc. Výborný zážitek je též ledový palác, který dvacet metrů pod povrchem ledovce vykutali v roce 1934 na ploše tisíc metrů čtverečních dva místní horští vůdci – z ledu jsou vytesaní tučňáci, medvědi, postavy lidí, přičemž decentní osvětlení dává výtvorům nádherný namodralý nádech. Jeskyně plná ledu paradoxně hraje nemalou roli při vytápění návštěvnického centra s restauracemi a obchody. Aby totiž ledovec vydržel davy lidí, jež projdou jeho útrobami, musí se odvádět přebytečné teplo z jeskyně. Není ho málo, každý člověk prý přinese do jeskyně 50 wattů tepelné energie. A návštěvníků jsou tisíce, 365 dní v roce... Celý energetický systém se tedy obejde bez topení, radiátory najdete jen ve staré budově vědecké observatoře. V novém turistickém objektu Top of Europe z roku 1987 není ani jediný, vystačí si tu s energií ze slunce zachycenou na speciálních obřích oknech s úchvatným výhledem na ledovec Aletsch a s odpadním teplem z kuchyní i davu turistů. Schválně si na okna v restauraci sáhněte, citelně hřejí i za oblačného počasí. Právě díky moderním technickým vymoženostem ve spojení s magií alpských vrcholů je návštěva Jungfraujoch nezapomenutelným zážitkem.

powered by contentmap

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group