ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

Létající zobáky

TEXT A FOTO: Petr Bambousek

V pralese jsou nepřehlédnutelní. Tito fešáci jsou sice špatní letci, ale to jim nevadí, veškerou pozornost totiž strhnou na svůj výstavní zobák. Nemají ho ale jen na ozdobu, aby se předvedli před samičkami. Už jste někdy slyšeli o „tukaním chladiči“?

Pamatuji si to úplně živě. Pluli jsme na kánoi pomalu plynoucí řekou v Belize, když z levého břehu těžce přeletěl pták a přistál na vysokém stromě naproti. Z loďky to spíše vypadalo, že to byl okřídlený zobák. Tiše jsme ho sledovali a pohlédli do míst, ze kterých vyletěl. Oči se setkaly s druhým letícím zobákem, který jakoby kopíroval trasu prvního. Párek tukanů pátrá po sladkých plodech! Opět jsme pohlédli na levý břeh, ale až k němu jsme nedohlédli. Oči zachytily dalšího tukana. To se odehrálo celkem dvanáctkrát za sebou a my si připadali jako při sledování tenisového zápasu. Tukani poskakovali po větvích řídce větveného stromu s velkými listy rodu Cecropia, který je nápadným symbolem krajiny Střední Ameriky. Tukany jsem měl možnost pozorovat na všech cestách do latinské Ameriky, včetně poslední výpravy do kostarických lesů, odkud pochází většina fotografií v tomto článku.

ko1404 belize bl arasari 015

Pokud bychom měli vyjmenovat další symboly středoamerické oblasti, budou k nim patřit monumentální mayské pyramidy, pohodoví lidé, kteří mají vždy na všechno dost času, a neuvěřitelně krásná příroda. Rozmanitost živočichů od třetihor podporuje pevninský most, díky němuž se zde prolínají druhy patřící do oblasti Severní i Jižní Ameriky. Na relativně malém území můžeme pozorovat necelých 400 druhů savců, kterým vévodí mýtický jaguár, obdobným počtem druhů jim zdatně konkurují obojživelníci a plazi s ikonickou červenookou listovnicí a mezi více než 1000 ptačími druhy dominují kvesalové a tukani. Schválně si otevřete libovolnou brožurku pojednávající o přírodních krásách Střední Ameriky, chvilku v ní zalistujte a téměř s jistotou na vás vykoukne pestře zbarvený zobák tukana krátkozobého (Ramphastos sulfuratus).

Zobák jako termoregulátor

O něco složitější pátrání budete mít přímo na místě. Zpočátku vám bude připadat, že tukani nikde nejsou. Přesto je není složité v přírodě odhalit. Svou přítomnost dávají často najevo skřehotavým hlasem, který je pro každý druh snadno rozeznatelný. První setkání bude patrně dost podobné tomu, které jsem popsal v úvodu. Tukan se dá poznat na první pohled i podle způsobu letu. Není zrovna dobrým letcem a vzduchem se pohybuje jen krátkými přelety mezi stromy. Přitom střídá několikeré prudké mávnutí křídly s plachtěním. To, co je pro tukany naprosto zásadním poznávacím znakem, je velikost a pestré zbarvení zobáku. Z pralesních obyvatel mají podobnou tělesnou konstituci jen zoborožci, kteří se ovšem v teritoriu tukanů nevyskytují, ti dominují přírodě Afriky a Asie. Existuje spousta hypotéz, proč mají tukani zobák takových rozměrů, vždyť u některých druhů dosahuje téměř třetiny velikosti těla. Prodloužený zobák umožňuje tukanům dosáhnout na lákavé plody umístěné na tenkých větvích. To však není jeho jediná funkce. Přes svůj enormní rozměr je tukaní zobák nečekaně lehký, což způsobuje spletitý systém vnitřních chodbiček. Nedávné studie prokázaly velmi nečekaný fakt. Krevními vlásečnicemi protkaný zobák je dokonalým termoregulátorem. Tukani jím vyrovnávají vnitřní teplotu vůči okolí a dokážou jím odvádět až 100 % přebytečného tělesného tepla. V noci tukani zamezují tepelným ztrátám tak, že spí se zobákem ukrytým pod křídlem. Záhadou, na kterou se zatím nenašla dostatečná odpověď, je důvod výrazného barevného vzorování tukaního zobáku. Samci i samice se u mnoha druhů liší prakticky jen velikostí, zbarvení mají však identické.

ko1404 belize bl arasari 016

 

Galantní samci

Námluvy tukanů zahrnují různé hlasové i vizuální prvky. Nejnápadnější rituál předvádějí tukani krátkozobí, jejichž samci volají svým typickým skřehotavým hlasem s vysoko zdviženým zobákem i ocasem. Přitom se ještě pohupují do stran. Samec se samičku také snaží zaujmout darováním plodu, který jí opatrně předá do zobáku. Monogamní páry hnízdí v dutinách stromů 3-30 metrů nad zemí. Jejich křehký zobák dutinu nedokáže vyhloubit, a tak kromě přirozených dutin využívají i opuštěná hnízda datlů. V sezení na vejcích se střídají oba rodiče a při dobrých podmínkách mohou mít snůšku 2-4 vajec i několikrát za rok. Při dokrmování mláďat se podstatně změní složení jejich jídelníčku. Tukani přinášejí do hnízda drobné obratlovce, kteří tvoří hlavní složku potravy pro mláďata. K nim patří ještěrky, žáby, občas i mláďata jiných ptačích druhů. Přitom hlavní složkou potravy dospělých jsou především plody a drobnými živočichy si potravu jen zpestřují. Mezi tukany oblíbené druhy stromů, kde je můžeme spatřit, patří fíkovníky rodu Ficus nebo Cecropia. Jejich podlouhlé sladké plody lákají kromě tukanů i další druhy zvířat, jako jsou lenochodi, tamaríni a různé druhy ptáků. Cecropia s dozrálými plody je vděčným objektem k pozorování místní fauny. Shánění potravy patří k hlavní náplni denního režimu tukanů. Málokdy je zahlédneme jednotlivě, častěji tvoří skupinky, které se společně potulují od stromu ke stromu. Jsou popsány i případy, kdy skupinka větších tukanů hnědohřbetých (Ramphastos swainsonii) sledovala menší tukany krátkozobé (Ramphastos sulfuratus) dokud nenašli strom dobře zásobený plody, a pak je s využitím své velikostní převahy doslova ze stromu vyštípali.

Pružiny v nohou

Přestože jsou tukani špatní letci, velmi obratně se pohybují po větvích. Při jejich pozorování má člověk pocit, že mají v nohách nějaké pružiny. Protichůdně postavené prsty jim umožňují velmi pevné uchopení větve, a tak se dokážou za potravou neuvěřitelně natáhnout. Když už musejí ze stromu odletět, nikdy to neudělají hromadně. Vždy odlétají jednotlivě ve více či méně pravidelných intervalech. Z pohledu pozorovatele je kouzelné, pokud jste poblíž stromu, kam právě přiletěl tukan. Můžete očekávat, že do půl hodiny jich budete moci pozorovat hned několik. Odletem prvního tukana však představení pomalu končí, protože během pár minut ho budou následovat i ostatní.

Na svých cestách jsem měl možnost pozorovat a nafotit tři ze čtyřiceti žijících druhů tukanů. Každý z nich má své specifické životní projevy. Nemohu se dočkat dalších příležitostí, protože sledovat okřídlené zobáky ve volné přírodě mě jen tak neomrzí.

powered by contentmap

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group