ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

Guatemalská Atlantida

 

TEXT: FRANTIŠEK BUREŠ

Není tomu ani dvacet let, kdy byly na dně guatemalského jezera Atitlán objeveny zbytky dávného mayského města. Kde se tam vzalo? A mohlo by přinést odpověď na otázku, co způsobilo změnu ve vývoji mayské společnosti?

V motorovém člunu opouštíme přístaviště města Santiago Atitlán a vydáváme se po stejnojmenném jezeře severním směrem. Rybáři na člunech mezi porostem orobince loví ryby a kraby. Na břehu se pozvolna odvíjí řady domků, které se utápějí v zeleni a v krásně barevných bougainvilleích. Ráno se vodní hladina jezera podobá zrcadlu, ale odpoledne se hladina rozvlní větrem, kterému zde říkají „šokomil“. Někdy tento vítr od pobřeží Tichého oceá­nu znamená i nebezpečí pro menší vratké čluny.

ko1404 guatemala atlantida img 9056

Před námi vpravo se zvedá nízký vrch, zvaný Cerro de Oro, Zlatý kopec. Kdysi to také bývala sopka. Tento kopec je opředený mnoha legendami. Podle jedné z nich, která pochází z doby příchodu prvních španělských dobyvatelů k jezeru Atitlán, v něm domorodí obyvatelé z kmene Tzutuhilů narychlo ukryli své poklady. Španělé, hledající legendární zlato Tzutuhilů, kopali a kopali, ale žádný zlatý poklad nenašli. Mstili se na indiánských obyvatelích a proměňovali jejich města v ruiny. Po nich přišli další hledači, kteří se všemožně snažili poklad Tzutuhilů nalézt. Dodnes se však ve Zlatém vrchu žádný zlatý poklad nenašel.

Právě když jsme pluli kolem legendárního kopce Cerro de Oro ve vzdálenosti asi pět set metrů od pobřeží jezera, všimli jsme si bójek z petláhví. Guatemalský průvodce nám prozradil, že právě plujeme nad zatopeným městečkem, starověkým poutním centrem Mayů, zvaným Samabaj, které se stalo v posledních letech velkou archeo­logickou senzací. Říká se mu guatemalská Atlantida. Přesné souřadnice lokality v jezeře však zná jen málo lidí, jelikož existují obavy, že by je mohli vydrancovat nežádoucí lovci pokladů.

Potopený poklad

Ještě před dvěma tisíci lety se na jezeře Atitlán nacházel ostrov obydlený lidmi. Byl to vrcholek sopky s malým kráterem. Nebyl veliký, ale stálo na něm menší mayské město. Donedávna o něm nikdo nevěděl. Dnes se tato ponořená archeologická lokalita a její výzkumy staly novým lákadlem pro turisty, navštěvující oblast kolem guatemalského jezera Atitlán. O jeho objevení se prý zasloužil mladík, amatérský potápěč Roberto Samayoa, pocházející z městečka Panajachel, který v roce 1994 na jednom místě na jihozápadní straně jezera asi šest set metrů od pobřeží v hloubce kolem patnácti metrů nalezl starověkou keramickou nádobu. Tento nález v něm vzbudil značnou zvědavost, a tak začal v těch místech provádět pravidelné ponory. Zjistil, že se tam nacházejí podivné stavby z kamenných bloků a keramické předměty, které musely být zcela určitě dílem dávných obyvatel území u jezera. Se svým nálezem se svěřil odborníkům z Institutu pro antropologii a historii v muzeu v Panajachelu. Ti pak po prvotním archeologickém průzkumu potvrdili, že se jedná o starověké mayské město, které bylo asi před dvěma tisíci lety zatopené zvýšenou hladinou jezera Atitlán. Počáteční výzkum prokázal, že hladina jezera bývala kdysi až o 60 metrů níže, než je dnes. Dále se ukázalo, že jezero, které dnes kromě několika potoků nemá žádný říční přítok ani žádný odtok, je zcela závislé jen na dešťových srážkách, které přicházejí pouze v období dešťů od konce května do září. V období sucha se hladina snižuje vypařováním až o několik metrů.

ko1404 guatemala atlantida img 1192

 

Informace o mimořádném objevu v archeologické lokalitě nazvané Samabaj, což v indiánském jazyce znamená Samův kámen, zveřejnili guatemalští archeologové pro vědecký svět poprvé v roce 2000. Byl to významný objev ve světovém měřítku, neboť se jednalo o první případ starověkého mayského sídliště ztraceného hluboko pod hladinou jezera na celém americkém kontinentu. Po vyhodnocení výsledků podrobného mapování a podle nalezených a vyzdvižených keramických nádob a hladkých kamenných stél archeologové usoudili, že toto ztracené město bylo postavené na ostrovním pahorku, který dávní obyvatelé přetvořili na městečko s terasami, a že je možné ho zařadit do předklasického období Mayů (2000 př. n. l.–250 n. l.).

Ostrov rituálů

Na videozáznamech z potápění jsou vidět stély a otesané kameny a pozůstatky domů různých velikostí. Zvláštností jsou ohromné kamenné bloky, pravděpodobně z čediče, o hmotnosti až šesti tun, do nichž dávní Mayové vytesali prohlubeň větších rozměrů. Archeologové se domnívají, že tento vyhloubený kamenný útvar dávní lidé naplnili vodou a za jasných nocí tento bazének posloužil jako zrcadlo, v němž mayští kněží pozorovali hvězdnou oblohu a měřili čas. K významným nálezům patří také nádoby z keramiky, předměty a nástroje z obsidiánu a z kostí. Vzácné artefakty, zejména zachovalé starověké mayské nádoby z keramiky, jsou dnes vystavené ve zvláštní expozici v Muzeu Samabaj v Panajachelu.

Podle značného počtu monumentů, nalezených na tehdejším omezeném ostrovním prostoru, se odborníci domnívají, že ostrov ve starověku sloužil jako důležité středisko, k němuž připlouvali poutníci z pevninských břehů jezera Atitlán, aby na ostrově vykonávali náboženské rituální obřady. Rozloha tehdejšího ostrova oválného tvaru se odhaduje na 350 x 450 metrů. Podle zmapovaných malých obytných domků z kamene žilo na ostrově kolem 150 obyvatel. V hlouběji ponořených částech archeologové objevili celkem pět přístavišť s kamennými moly a přístavními rampami, kde obyvatelé ostrova vítali hosty a poutníky připlouvající na kánoích. Na blízkých jezerních březích pak nalezli ve stejné hloubce zatopené pláže, odkud dávní Mayové na ostrov vyplouvali.

ko1404 guatemala atlantida img 1582

 

Podle názoru geologů a archeologických studií nalezených nádob z keramiky odborníci došli k závěru, že ke katastrofické události a k náhlému zatopení ostrova došlo v době mezi roky 200 až 300 n. l., což odpovídá období přechodu předklasického období Mayů ke klasickému. Na otázku, co způsobilo tak masivní zvýšení hladiny jezera Atitlán, studie odpovídají, že za tím pravděpodobně stojí náhlá katastrofická sopečná erupce, kdy lavina sopečných sutin zahradila řeku, která tehdy odváděla přebytečnou vodu z jezera. Následovná změna klimatu, způsobená velkým množstvím sopečného prachu v atmosféře, pak zřejmě způsobila silné deště, které zvedly hladinu jezera o několik desítek metrů.

Život v míru

Zatopení ostrova nezpůsobilo zánik místní populace. Archeologové nalezli kolem jezera sedmnáct lokalit lidských sídlišť, v nichž žili mayské skupiny v pozdějších dobách. Jejich obyvatelé byli nepochybně potomci lidí, kteří přežili katastrofický zánik ostrovního obřadního centra. Později přicházely i jiné skupiny, které se s původními lidmi smísily a vytvořily novou kulturu. Kolem jezera Atitlán vznikla městečka a vesnice, které obývají dvě důležité komunity Mayů. Obyvatelé jižních břehů jsou Tzutuhilové, severních Kakčikelové. Kdysi to byly nepřátelské skupiny. Dnes už tomu tak není. Žijí v míru.
Potopené město nám možná pomůže odpovědět na otázku, co se vlastně stalo v mayských oblastech na konci předklasického období kolem roku 250 n. l., a dále pak, co vlastně způsobilo kulturní přechod z předklasického do klasického období? Podle odborníků na mayskou historii by mohly právě otázky klimatických změn i možných sopečných katastrof při dalším vědeckém výzkumu zatopené vesnice Samabaj tuto záhadu poodhalit. Je možné, že by hlavní příčinou přechodu, která tolik ovlivnila sociální organizaci Mayů na konci předklasického období, byla vážná ekologická katastrofa?
Jezero Atitlán je opředené mnoha legendami a bájemi. Dodnes si místní obyvatelé vyprávějí starou mayskou legendu o synu kakčikelského vládce, princi Utzilovi, který se bláznivě zamiloval do dcery vládce nepřátelských Tzutuhilů Ajan Parona. Samozřejmě, že se mladí milenci nemohli stát manželským párem. A tak se na protest oba vrhli do vod jezera a utopili se. Jejich těla prý dodnes leží někde na dně jezera Atitlán.

powered by contentmap

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group