ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

Ráj na pekelném kotli

TEXT A FOTO: Markéta a Michael Foktovi

Vyrostl na horkém bodu v zemské kůře a enormní síly naší planety s ním cloumají i dnes. Ostrov Réunion. Zdejší aktivní sopka vyvrhuje žhavou lávu každých pár let. Život se však nevzdává ani tady.

Na černých lávových polích vystrkují první lístky pionýrské rostliny a v okolních pralesích přežívají živoucí klenoty džungle. I ty však mají pořádně horko pod nohama. Tentokrát za to však může člověk.

ko1405 reunion  dsc5009

Koráby moří v úzkých

Z výšky nějakých osmi set metrů nad zemí vypadá při přeletu na paraglidovém padáku jako gigantická záchranná loď s ostrou přídí. Klesněte o pár set metrů níž, a uvidíte, že je skutečně čímsi jako novodobou Noemovou archou zakotvenou na tropické pláži jen kousek za městečkem Saint-Leu. Karanténní nádrže i obrovské bazény záchranné stanice Kélonia jsou plné drobných tvorů. Drobných? Možná z té výšky. Ve skutečnosti můžou být dlouzí půl druhého metru a vážit přitom skoro dva metráky. Hmotnost je však to poslední, co zdejší mořské želvy trápí. V oceánu je nadnáší voda a vyznají se tam tak dobře, že jejich zachraňování tady na souši vypadá jako nošení dříví do lesa. Bylo by to tak – kdyby nebylo nás, lidí.

„Přímo sem na pláže u stanice připlouvají karety klást vajíčka do písku. Poslední dobou ale můžeme každý rok spočítat všechna hnízda na prstech jedné ruky,“ ukazuje na dlouhý písečný pás omývaný mořem ředitel záchranné stanice Stéphane Ciccione. „Není to ale tím, že by sem želvy netrefily. Naopak – na rodnou pláž se vrátí klidně i ze vzdálenosti tisíců kilometrů a my vlastně dodnes přesně nevíme, jak to dokážou. Problém je v tom, že těch, které byly zvyklé plout právě sem, už moc nezbývá.“ Kdysi se na tom podepsali námořníci, kteří tu mořské želvy lovili ve velkém. Lidská rozpínavost si však svou daň vybírá i dnes.

„Podívejte se na ten hák,“ pokračuje Stéphane. „Vidíte, je v půlce přeštípnutý. Jinak bychom ho nemohli vyndat ze želví tlamy, kde byl zaseknutý.“ Takový piercing bych sice s mírumilovným obrněncem určitě neměnil, přesto je to však ten menší ze všech problémů. Kareta v jednom z karanténních bazénů bezmocně leží na dně – voda je pryč. Je to však pro její dobro. Do nádrže leze veterinář s brašnou v ruce. Maže čerstvé rány antibiotickou mastí a vpichuje posilující injekci. „Je zraněná po nárazu lodního šroubu,“ vysvětluje. „Ale dostane se z toho. Za pár měsíců bude zpátky v moři. Na rozdíl od želvy vedle. Ta přišla o přední nohu, takže tu s námi zůstane napořád,“ ukazuje a bere do ruky peán, aby třínohého chovance ručně nakrmil.
Mořské želvy jsou na tom však pořád ještě mnohem líp než jejich obří suchozemské příbuzné. Těm už vlastně může být osud ostrova i okolních vod docela fuk. Vyhynuly už před dvěma staletími. „Jedinými obřími želvami, které v celém Indickém oceánu přežily dodnes, jsou ty z atolu Aldabra – přesně tyhle,“ ukazuje želví nadšenec a réunionský vědec v jedné osobě, Emmanuel Lemagnen. Ze své zahrady za domem, postaveném v kreolském stylu, vytvořil něco jako želví ráj. Padesátce druhů suchozemských i sladkovodních obrněnců kralují právě aldaberští obři. Co do velikosti i důležitosti. „Snažím se napodobit záchranné stanice na Seychelách nebo Rodriguesu, kde mají s odchovem obřích želv úspěchy. Klima je tu skoro stejné, takže by se to mohlo podařit,“ doufá zanícený chovatel.

ko1405 reunion  dsc0396

Smaragdové vzácnosti

Vysadíte-li na odlehlý ostrov živočichy, kteří tam nemají co dělat, většinou začnou dělat přesně to, co dělat nemají. Tedy hubit místní vzácné tvory. Krysy, kočky, mangusty – všude je to stejný příběh zkázy. Málokdy se však stane, aby se nepůvodní druh dostal pod místní úřední ochranu. Výjimky se však najdou. Pro výjimečné živočichy. Na Réunionu si takto považují jednoho přistěhovalce z Madagaskaru. Tvora, jenž vypadá tak bizarně, že se vlastně stal nejzajímavějším zástupcem ostrovní přírody. Místní mu přezdívají endormi, což v překladu znamená něco jako „ospalec“. Jeho váhavé pohyby jsou však propracovanou kamufláží, za kterou se skrývá postrach všech drobných obyvatel pralesa. Seznamte se s chameleonem pardálím.
Oči šupinatého predátora se otáčejí všemi směry jako střelecké věže tanků. Nejúžasnější na tom je, že nezávisle na sobě. Jedním z nich může chameleon pozorovat, jestli se na něj shora nesnáší endemický dravý pták papangue neboli moták réunionský, zatímco druhým vyhlíží kořist ve větvích před sebou. Odborníci dodnes nevědí, jak jeho plazí mozek dokáže zpracovat dva zrakové podněty naráz. Jakmile však zahlédne něco k snědku, obě oči se okamžitě stočí kupředu. Získají tím prostorové vidění a přesný odhad vzdálenosti. Zamířit, pal! Chameleoní tlama ukrývá skutečnou tajnou zbraň. Vystřelovací jazyk dlouhý jako celé tělo ještěra zasáhne cíl za tři tisíciny sekundy. A za další čtvrt vteřinu si už lovec pochutnává na šťavnatém soustu.

Největší vzácnost Réunionu je překvapivě menší a nenápadnější. V barevnosti však chameleona téměř dohání. Půlmetrový plaz ho předčí snad jen schopností měnit zbarvení jako mávnutím kouzelného proutku – v závislosti na své náladě, milostném rozpoložení, zdravotním stavu, teplotě a dalších věcech srozumitelných jen chameleonům. Ta rarita slyší na odborné jméno Phelsuma inexpectata, českým názvem ji zatím nikdo nevyznamenal. Jestli ji chcete objevit, zapamatujte si dvě slova: pandán a Manapany. To první udává rostlinu, na které se nejraději zdržuje, a druhé oblast výskytu.
„A ta je po čertech malá. Představte si pás pobřeží dlouhý deset kilometrů a úzký ne víc než pár stovek metrů. Tak to je celý areál vzácné felsumy. Ne všude tu však může žít. Jsou zde domy nebo pole s cukrovou třtinou. Celý druh tak vlastně obývá plochu jediného čtverečního kilometru,“ ukazuje Mickaël Sanchez. Réunionský herpetolog studuje nádherné zelené denní gekony s pestrou kresbou už několik let a nijak ho netěší, že musí zaznamenávat údaje o jejich úbytku. Vzácní ještěři jsou však naštěstí poměrně mazaní. „Častokrát jsem pozoroval, jak v květech kradou včelám nasbíraný pyl přímo ze zásobních orgánů na nohou,“ usmívá se Mickaël. Snad ještě šikovnější jsou však jejich blízcí příbuzní z vyšších poloh. Také réunionští endemiti. „Hrozně rád vidím, když některý z ohrožených druhů dokáže také něco vytěžit z lidské rozpínavosti,“ raduje se Mickaël. Felsumy z vyšších poloh se naučily používat dopravní značky nebo zábradlí u silnice jako umělé líhně svých vajíček. Kov totiž vstřebává teplo lépe než kůra stromů, takže se zárodky vyvíjejí rychleji.“

ko1405 reunion  dsc0590

Všechno od začátku

Na svých šedesát kilometrů délky nabízí Réunion neskutečnou rozmanitost krajiny – a tím pádem také rostlinných i živočišných společenstev, která ostrov obývají. Najdete tu všechno od bujných deštných pralesů po horské louky, kde se s bídou udrží nízké otužilé křoviny. Jestli však chcete vidět dobývání pusté souše v přímém přenosu, vydejte se na lávová pole pod zdejší aktivní sopkou Piton de la Fournaise. Nebo rovnou do jejího kráteru. Ačkoli je snad nejaktivnějším vulkánem světa, patří taky mezi ty nejbezpečnější. Větší erupce, opakující se s železnou pravidelností každých pár let, místní vlastně vyhlížejí jako vítanou atrakci. Réunionská láva je tekutá, takže odborníci docela přesně vědí, kudy asi poteče. A protože neucpává sopouch vulkánu jako špunt, nezpůsobuje ničivé erupce.

Všichni z toho však radost nemají. Lávové proudy dávají zabrat místním silničářům, kteří musejí neustále opravovat pobřežní silnici, která je kvůli pohybu tekutých hornin zvlněná jako horská dráha. A také pionýrským rostlinám, které se snaží ztuhlé pustiny černé lávy osídlit. Lišejníky, kapradiny, skromné vyšší rostliny, a nakonec i křoviny a tropické stromy. Můžete tu sledovat dobývání pustiny doslova v přímém přenosu. Velikost zelených skvrnek závisí jen na tom, před jakou dobou láva z vulkánu vytekla. A jestli se divíte, jak můžou rostliny na rozpáleném povrchu lávy pod tropickým sluncem vůbec přežít, vydejte se do lávových tunelů přímo pod lávovými poli. Na vlastní kůži zjistíte, že je tu vlhkosti až dost. A že to dobře vědí i rostliny, které sem do hloubek vysílají své dlouhé kořeny.

powered by contentmap

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group