ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

Nebeští jezdci

TEXT: Martin Krsek

Stovky kilometrů a dvanáct pilotů, dokončili jen dva. Doslova o život šlo v prvním velkém leteckém závodě Rakousko-Uherska. Nouzová přistání, nehody, zranění i smrt patřily k dobovému normálu a dokládají, jak obrovský posun aviatika za poslední století učinila.

ko1406 schichtflug dl4

Rok 1914 nebyl úplným počátkem létání mechanických strojů těžších než vzduch a s vlastním pohonem. Ten první dostali do vzduchu američtí bratři Wrightové už roku 1903 a v Čechách o sedm let později vzlétl slavný Jan Kašpar. Avšak konstrukce letounů se nevyvíjela nijak závratně rychle, a Rakousko-Uhersko navíc v tomto ohledu zaostávalo za západními sousedy. Velká letecká soutěž měla posloužit jako impuls k rozhýbání rakouského leteckého průmyslu i k většímu zainteresování veřejnosti. Inspirace pro takový podnik sbíral rakouský aeroklub ve Francii a v Německu. Pro financování soutěže získal jedny z nejvýznamnějších průmyslníků v monarchii – majitele továrny na mýdla a tuky bratry Heinricha a Georga Schichtovy z Ústí nad Labem. Ti se zaručili dotovat finanční odměny pilotů ohromující částkou 100 tisíc korun výměnou za to, že soutěž ponese název Schichtflug – tedy Schichtův let. Velké peníze ovšem nebyly tím nejdůležitějším pro uspořádání velké soutěže. Musel se také najít dostatečně velký počet pilotů ochotných a především schopných pro vidinu peněz a slávy nasadit život. Nakonec se v monarchii našlo dvanáct statečných. Ikona českého létání Jan Kašpar figuroval také na startovní listině, avšak v pozici pasažéra svého bratrance Eugena Čiháka. Ten byl v soutěži jediným pilotem narozeným v Čechách, ale někteří další měli alespoň částečně české kořeny jako Ferdinand Konschel, Robert Baar nebo budoucí tragická hvězda celé soutěže Raimund Karl Pitschmann. Seznam obsahoval jména dalších pilotů: Hermann Hold, Viktor Wittmann, Gott­fried baron Banfield, Guidó Prodam, István Dobos, Alois Stiploschek, Edmund Sparmann a Franz Reiterer. Posledně jmenovaný se postaral o dramatickou předehru, když při přeletu z Berlína do místa startu soutěže ve Vídni musel nouzově přistát v Království na Šluknovsku, protože mu ve vzduchu došel benzin. Ovšem, jak se posléze ukázalo, šlo o vlastně fádní událost.

Vzlety a pády

Trasa soutěže se dělila na tři etapy. První byla nejnáročnější, vedla z Vídně s mezipřistáními v Praze, Terezíně (s nepovinnou smyčkou nad Teplicemi a Ústím) a v Brně zpět do Vídně a měřila 712 km. Druhá protínala Vídeň, dál vedla přes Ráb a Budapešť a zahrnovala celkově 220 km, třetí se vracela z Budapešti do Vídně a čítala 216 km. Citované vzdálenosti se z dnešního pohledu nezdají nijak dramatické, ale například Čihák měl v té době za sebou jako pilot jen jeden dálkový let, a to v délce pouhých 40 km. Start se odehrál 19. dubna 1914 ráno v šest hodin. Vzlétlo ale jen sedm strojů. Den předtím totiž proběhl kvalifikační let a už při něm jedno letadlo havarovalo a některá prodělala drobné kolize. Pilot Pitschmann poškodil svůj úplně nový jednoplošník s motorem Daimler a kvůli opravě musel start odložit. Další tři soutěžící odstoupili z různých příčin. K těm se brzy přidal i Čihák. Od počátku zápasil s technickými obtížemi, sice odstartoval, ale jen párkrát obkroužil letiště a přistál. Skupina úspěšně odstartovavších letadel dál prořídla, když se po pár kilometrech zřítil pilot Reiterer. Zle poničil letadlo, ale sám přežil bez vážnějšího zranění. Následoval ho Banfield, kterému se za letu zasekl motor, až se roztříštila vrtule. Dokázal i přesto bezpečně přistát u Moravských Budějovic. Hned dvě nouzová přistání na trase Vídeň–Praha absolvoval pilot dvouplošníku Wittmann. Ztratil se. Nejdříve v Přibyslavi a posléze v Kutné Hoře se musel zeptat „kolemjdoucích“, kde to vlastně je. Ano, takové primitivní byly tehdy prostředky navigace! „Letěli jsme ve výšce 1800 až 2200 metrů a pod námi se táhly nekonečné lesy a údolí s řekami. Můj pasažér poručík Lanyi předtím absolvoval jen nějaké lety s velmi pomalými stroji, tam nehrálo žádnou roli, když nechal chvíli odloženou mapu. I teď odložil na chvíli mapu, aby si třel prokřehlé ruce, sotva pět minut, ale za tu dobu jsme ztratili orientaci,“ popsal své potíže v dobovém tisku.

ko1406 schichtflug dl

Favoritův pád

V Praze na chuchelském závodišti proměněném na letiště očekával letadla dav zvědavců. „Za Vltavou se objevil na jihovýchodě bílý bod, jenž rychle vzrostl na jednoplošník a po chvíli už se snášel prudkým sklonem,“ popsal přílet prvního stroje časopis Sport a hry. Šlo o Lohner-Parasol s motorem Gnome pilota Stiploschka, který při přistávání zlomil ostruhu na podvozku. Trasu asi 260 km zvládl za necelé dvě hodiny. Bloudícímu Witmannovi to trvalo dvakrát déle. Než dorazil, někteří piloti už pokračovali na Terezín. „Byli jsme čtyři hodiny ve vzduchu a jaksepatří unaveni. Rozhodli jsme se raději než pokračovat, jít se vyspat,“ poznamenal pilot. Zprávy o průběhu soutěže napjatě očekávali též na severu Čech. V Terezíně vyrostlo improvizované letiště na vojenském cvičišti u Labe. K přistávací ploše střežené vojskem se prodávaly vstupenky, do první zóny za dvě koruny. Mezi vzácnými hosty vyhlíželi přílet soutěžících i bratři Schichtové. Napětí vzrostlo po depeši, která oznamovala, že pilotovi Konschelovi došel benzin a nuceně přistál u obce Straškov na Roudnicku. Po dotankování se musel vznést z krátké louky, taktak že minul vrcholky stromů. Pak už dorazil do Terezína bez problémů. Před ním přistál Baar, který přitom lehce poškodil letoun. Severočeská města se složila a nabídla cenu 5000 K pro posádky, jež mimo soutěž obletí Teplice, Ústí, Litoměřice. Tam všude stály už od rána tisíce lidí, z nichž někteří ještě neviděli ani jednou v životě letadlo na vlastní oči. „Stále blíž přilétal ten obrovský pták, stále v mimořádné výšce, přesto bylo vrčení a rachot motoru zřetelné. Přeletěl Teplice, letěl velkým obloukem nad Krušné hory a zamířil na Ústí.“ Ústecké noviny se rozplývaly nad „muzikou osmdesátikoňového motoru“ Stiploschkova jednoplošníku. Nevyhrával žel dlouho. Tento favorit závodu fatálně havaroval krátce po startu z Terezína na Brno u Krabčic na Roudnicku. Stroji vypověděl motor, letadlo se propadalo z pětisetmetrové výšky kluzákovým letem. Při pokusu o přistání mu poryv věru utrhl křídlo a následoval drsný pád z patnácti metrů. „Místo havárie skýtalo děsivý pohled. Stiploschek zůstal bezmocně ležet. Seběhnuvší se lidé si chtěli vzít dílky stroje jako suvenýr. Motor se zapíchl metr pod zem,“ popisuje tisk katastrofu. Neuvěřitelné je, že pilot utrpěl jen zlomeninu čelisti, jeho navigátor kotníku.

Tragický let

Počet letadel v první etapě se tím zúžil na tři. Baar a Konschel se vydali ještě 19. dubna odpoledne na 260 kilometrovou pouť na Brno s nadějí, že dorazí před setměním. Wittmann se rozhodl přespat v Terezíně a pokračovat druhý den ráno. Jeho rozhodnutí se ukázalo jako prozíravé. Oba konkurenti totiž pozbyli svůj předešlý náskok, Baar musel nouzově přistát u Kolína kvůli poruše a pokračovat mohl až po noční opravě ráno, a Konschel ztratil orientaci a už za šera přistával v Novém městě na Moravě, kde přenocoval. Wittmann druhého dne prolétl trasu bez obtíží technických i orientačních, a protože za letový čas se počítala doba mezi vzletem a přistáním v povinných stanicích, mohl v cíli ve Vídni slavit vítězství. Zbytek první etapy už nepřinesl žádná dramata, až na nouzové přistání Konschela u Rajhradu kvůli prasklému přívodu benzinu. Piloti dostali pět dní na opravu strojů a nabrání nových sil a chystali se 25. dubna na start k druhé a třetí etapě. Mezitím se podařilo zprovoznit poškozené letouny některých neúspěšných účastníků první etapy – Pitschmanna, Reiterera a Banfielda. Hrdý Pitschmann s novým jednoplošníkem se rozhodl mimo soutěž dodatečně absolvovat první etapu. Vydal se 24. dubna z Vídně na Prahu. Panovalo však nepříznivé počasí, pilot musel čelit prudkému větru, krupobití i sněhové vánici. Přitom opakovaně odmítal doporučení přistát, které mu dával jeho navigátor a bratr Johann. Ten pak novinářům celý tragický let popsal. Pilot se prý natolik fyzicky vyčerpal ovládáním živly zmítaného stroje, že zkolaboval. „Letadlo, nejsouc už řízeno, klesalo a narazilo na zemi. Nárazem se zpřetrhaly pásy, jimiž letci byli připoutáni, a oba byli vymrštěni dopředu. Nedbaje vlastního zranění, pečoval hrdinný bratr o ubohého letce, jenž nárazem prorazil sedadlo a utrpěl zlomení krčních obratlů,“ zpravoval o události časopis Sport a hry. Místem smrtelné nehody se stal rakouský Zwettl, vzdálený 200 km od vytoužené Prahy.

Cena útěchy

Druhou etapu, odehrávající se mimo území Čech, dokončily čtyři z pěti pilotů. Celou soutěž nakonec vyhrál Wittmann a získal 36 552 K, druhý Baar si odnesl 34 448 K. I některým z těch, co nedokončili, příslušela určitá finanční odměna. Dokonce se vyplácela i cena útěchy. Schichtův let sklidil obrovskou pozornost veřejnosti i médií. V tom svůj účel splnil. Avšak kýžený rozvoj rakouského leteckého konstruktérství přišel záhy z úplně jiného směru. Začala totiž první světová válka a s ní masové využití letadel jako zbraně budoucnosti. A tak byla Schichtova letecká soutěž nejen první, ale zároveň poslední v dějinách monarchie.

powered by contentmap

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group