ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

PŘEKVAPIVÁ ZPRÁVA Z NAZCA

Obrazce na povrchu pampy u města Nazca v Peru přitahují od svého objevení, tedy od doby, kdy mezi Limou a Arequipou začala civilní letecká doprava, pozornost odborníků i laiků. Ví se, kdo, jak a zhruba kdy obrazce nakreslil, ale neví se proč.

POMALOVANÁ PAMPA

Odborně mluvíme o geoglyfech a petroglyfech. Pampa je pak místní název pro náhorní pouštní planinu.Geoglyfy lze rozdělit na obrazce zvířat, většinou majících vztah k vodě a k zemědělství, na obrazce dalších objektů, stromů či rukou, na geometrické linie, protáhlé i stovky metrů dlouhé trojúhelníky, čtyřúhelníky, spirály, cikcaky a jejich různé kombinace, na paprsky a paprskové linie, úzké, někdy zdvojené čáry, táhnoucí se řadu kilometrů přes kopce a údolí jako jakási geodetická síť, a na paprsková centra, kopce či návrší, kde se paprsky sbíhají.

Geoglyfy byly vytvořeny odklizením horních 10-20 cm tmavého vulkanického materiálu, pouštního nátěru. Tím byl odkryt světlý pískovcový či vápencový podklad.

Petroglyfy jsou obrazce vytvořené na svazích či skalách. Zobrazují lidské postavy. Podle způsobu provedení jsou asi starší než geoglyfy. Největší je figura nazývaná astronaut, měří asi 30 m od hlavy v kukle k holínkám. Prý není v oblasti sám, v zastrčených údolích mimo hlavní oblast pampy se snad nacházejí další. Ostatní petroglyfy ukazují šamany s jakousi svatozáří či blesky kolem hlavy. Jeden z nich drží v ruce bič, na rameni mu sedí zvíře, asi sova.

Do terénu pampy mezi geoglyfy je vstup zakázán, neboť každý otisk pneumatiky, stopy koně nebo boty je znát a obrázky ničí. Dobře si lze některé obrazce prohlédnout z přilehlých návrší. Pro turisty je asi 20 km před městem Nazca směrem od Limy přímo u silnice postavena věž Marie Reicheové. Z věže je vidět obrazec znázorňující ruce, část stromu a obří čtyřúhelník, široký jak fotbalový stadion, přetnutý Panamerickou dálnicí.

Obrazce a linie jsou nejlépe vidět z letadla za třicetiminutového vyhlídkového letu. Turisté tak zhlédnou 10-15 obrazců, řadu geometrických linií a lidské postavičky, zaletí až k údolí Ingenio, kterým planina Nazca končí zhruba na severu, a přiblíží se k tmavě fialovým horám na východě. Při návratu sledují trasu Panamerické dálnice. To vše za 30-50 USD, podle toho, kdo, kdy a komu prodává.

PROČ?

Dosud nevíme, proč byly geoglyfy a petroglyfy vytvořeny. Ani nevíme, zdali se to někdy dozvíme, protože kulturní vzdálenost mezi námi a staviteli je možná už nepřekonatelná. Navíc časové rozpětí, které pro tvorbu čar a obrazců připadá v úvahu, je nejméně 500 let, nejspíše však 1000. Dobu, do které spadá kultura Nazca, nelze přesně určit. V odborných pramenech jsou uvedeny dva údaje - období 100 až 800 n. l., nebo 350 př. n. l. až 500 n. l. Za dobu jejího trvání se motivace, náboženské představy a rituální potřeby tamní společnosti mohly velmi změnit. Proto jedno jediné, to "pravé" vysvětlení, podané navíc reprezentantem technicky posedlé současné civilizace, sotva vystihne skutečnost.

Peruánský archeolog T. Xespe v roce 1927 zkoumal geoglyfy jako první. Jasné závěry neformuloval. Američan P. Kosok přijel do Peru studovat monumentální zavlažovací systémy a s geoglyfy se v roce 1939 seznámil mimoděk. Na jednom z návrší, paprskovém centru, pořádal piknik. Náhoda mu pomohla. Psal se 21. prosinec, den slunovratu, a slunce zapadalo ve směru jedné úzké linie, paprsku, vycházejícího z návrší. To Kosoka přimělo k důkladnějšímu studiu. Takto astronomicky orientovaných směrů nalezl více, a dospěl k závěru, že pampa je vlastně obrovský astronomický kalendář.

Kosokovy názory převzala Němka Marie Reicheová. Přijela před druhou světovou válkou do Limy, seznámila se s Kosokovými pracemi, odjela do města Nazca, a už tam zůstala. Věnovala svůj život zmapování a astronomickému výkladu geoglyfů. Má nesporné zásluhy o záchranu obrazců před zničujícími návaly turistů. Za svou práci byla jako devadesátiletá již velmi nemocná stařenka jmenována peruánskou občankou a v roce 1994 dostala nejvyšší peruánské vyznamenání, Řád slunce. Reicheová se pokoušela ztotožnit něk terá souhvězdí nebo jejich části s obrazci na pampě, ale příliš přesvědčivě to nevyznělo. G. Hawkins, astronom zkoumající Stonehenge, se pampě také věnoval a systematicky zde pomocí fotogrammetrie z letadla měřil a testoval hypotézu o astronomickém významu geoglyfů. Zjistil, že jen malá část čar je ve význačné dny astronomicky orientována k východu či západu Slunce, popř. Měsíce. Další badatelé ztotožňovali směry paprskových linií, kterých identifikovali přes pět set ze šedesáti paprskových center, s východy a západy různých paprskových objektů, jasných hvězd, hvězdokup, částí souhvězdí, a objevili perfektní shodu. Téměř vždy se našel nějaký hvězdný cíl k některému směru na pampě. Znamená to potvrzení hypotézy Kosoka a Reicheové? Bohužel ne. Potvrdili, že jen malá část čar je orientována ke Slunci. Zatímco například při jeho západu jsou linie vidět, stojíte-li správně nasměrováni, v noci je totální tma, geoglyfy vidět nejsou, takže nemohou k ničemu sloužit.

Vytvářet kalendář lze jinak a snáze, bez složité spleti čar na pampě. Vzpomeňte na Stonehenge a Machu Picchu. Řekněme, že observačním centrem je kámen Intiwatana, nejposvátnější vrcholová partie. Význačné směry definují například vrcholy a sedla okolních hor. K nim se vztahují východy a západy Slunce a dalších objektů. Podle toho lze pak definovat čas a kalendář potřebný k zemědělství, oslavám i k rituálům. Torreón, chrám Slunce ve spodní části historického areálu Machu Picchu, má také astronomickou orientaci. O letním slunovratu vychází Slunce tak, že oknem v chrámu osvětluje polovinu snad obětního oltáře uvnitř chrámu. Zcela unikátně vytvořili kalendář zemědělci v odlehlých horských vesnicích u Cuzca. Definovali souhvězdí nikoli podle seskupení hvězd, ale podle temných míst Mléčné dráhy, neosvětlených oblak mezihvězdného plynu naší galaxie. Věřili a věří na propojení Mléčné dráhy, která je chápána jako nebeská řeka, s vodami na Zemi. Voda se přelévá sem a tam. V létě jsou souhvězdí mající vz tah k vodě pod obzorem, nebeská zvířata pijí z kosmického moře. Na podzim postupně vystupují na oblohu a zvěstují čas pro setbu a sklizeň jednotlivých plodin.

Astronomický výklad geoglyfů jsme tedy zpochybnili a ukázali, že kalendář lze podle periodicky se opakujících jevů na obloze sestavit jinak a snáze.

Jaké jsou další hypotézy? Co Däniken? Podle něj jsou linie u města Nazca přistávacími drahami pro mimozemšťany. Nebyl první, kdo s tímto nápadem v roce 1968 přišel, v roce 1954 též H. Wikins a v roce 1960 G. Williamson, ale dosáhl s ním obrovské popularity. Peru, a nejen ono, mu jistě vděčí za intenzivnější turistický ruch na řadě míst, ale v případě pampy je to spíše neštěstí. Reicheová komentovala jeho hypotézu v tom smyslu, že povrch pampy je měkký, a kosmonauti by se při přistání zabořili. Navíc není důvod, proč nepřistávat vertikálně, a pak jsou naváděcí pruhy k ničemu. Däniken má ovšem pravdu v tom, že geoglyfy jsou jakýmsi sdělením pro někoho nahoře. Musí to být však nutně mimozemšťané? Nestačí přírodní božstva, která pradávné obyvatele trápila zemětřesením, tektonickými pohyby, El Ni~nem a s tím souvisejícími občasnými záplavami nebo výpadky rybolovu? Bohům bylo třeba se klanět, obětovat jim a usmiřovat si je. Bohové jsou nepochybně jedním z motivů tvorby geoglyfů a petroglyfů. Ještě d nes přinášejí tamní obyvatelé dary v podobě nádob a mušlí například Vulkánu vody. To je veliká písečná duna - Cerro Blanco - v blízkosti města Nazca, vyzdvižená tektonickými pohyby po střetu litosférického bloku Nazca, pacifické kry, s jihoamerickou tektonickou deskou.

Existuje řada hypotéz o náboženském a rituálním smyslu geoglyfů. E. Hadingham se v roce 1988 obrací k šamanismu a k užívání halucinogenních látek. Pod vlivem některých drog se člověku zdá, že létá nebo se mění v nějaké zvíře. Geoglyfy mají představovat výtvory k uctívání takového fantazií vytvořeného tvora, napůl člověka, napůl zvířete. Jiná verze praví, že vesničané se mohli u obrazců scházet, nejlépe na paprskových centrech, chodit podél čar jako při procesí a pod vlivem drog se ztotožňovat s duch em zvířete, které obrazec představoval. Mohla to být i procesí prosící o vodu, které zde byl vždy nedostatek. Zdá se, že postupem doby nebo v určitých obdobích to byl nedostatek kritický pro přežití. Připomeňme, že většina obrazců je provedena jedním tahem, takže je po delším pochodu možné, podobně jako v bludišti, dojít zpět na začátek. Řada obrazců je propojena nebo přetnuta geometrickými liniemi, do obrazce lze na spojích vstoupit či z nich vystoupit. Představa zfetovaných procesí zdolávajících z načné terénní překážky při cestách přes paprsková centra je dosti zvláštní. Navíc někdo by o podupané obrazce musel pečovat a udržovat je. Úlomky nádob se na paprskových centrech opravdu našly, takže zde k oslavám a rituálům asi opravdu docházelo. Zjištěny jsou i vyšlapané, mírně křivolaké pěšinky podél linií a i zde byly nalezeny úlomky běžných užitkových nádob.

Přijatelnější než procesí ovlivněné drogami nám připadá představa společné umělecké činnosti rodin a celých vesnic, které obrazce vytvářely a udržovaly v rámci utužování mírových vztahů. Kopce a návrší jsou přirozeným místem k uctívání předků, bohů hor, vod... Podle archeologa J. Lancha se geometrické obrazce malovaly k uctívání boha podzemních vod. Vulkán vody má prý obrovský rezervoár podzemní vody, jezero, a pověst praví, že pod horou je podzemní město. Hora se prý občas otevírá a zavírá. Zásobuj e prý Cantalloc (v řeči kečua Místo tkalců). Skutečně zde v Cantallocu je jeden z několika podzemních přivaděčů vody (puqui) oblasti Nazca. V údolí zdejší řeky jsou studny napojené na podzemní tok z Cerro Blanco propojené štolami. Od nich se voda vede pozemním akvaduktem k městu. Pohyb litosférických bloků, ačkoli je původně horizontální, vyvolává druhotně vertikální pohyb, zdvih, vyvrásňování And. Současně tektonické pohyby "potrhají" pevninskou litosféru řadou zlomů, které mohou udržovat a vést vo du. Na rozdíl od vysychajících řek jsou pak trvalým zdrojem pitné vody. Pověst tedy v podstatě nelže, ale zapadá velmi dobře do dnešních znalostí globální tokové tektoniky včetně toho, že se hora občas "otevírá" a "zavírá", což by mohlo obrazně znamenat zemětřesení. Ta jsou na styku litosférických bloků, kde jeden podklouzává pod druhý, běžnou věcí, božstvem, které pokoj nedalo a nedá.

NOVÁ HYPOTÉZA

Vztah geometrických linií, paprsků a paprskových center k podzemní vodě zkoumal David Johnson z New Yorku. Své terénní práce prováděl v okolí Nazca v letech 1996 a 1997. Vybaven byl družicovou mapou Peru, na které jsou tektonické zlomy dobře vidět, znalostmi hydrologa a archeologa, a proutkem (což vědce jistě nenadchne, ale co dělat, když zatím není dost finančních prostředků na pořádný hydrologický průzkum). Johnson formuloval novou hypotézu, proč Nazkané a jejich následníci geoglyfy malovali.

Podle Johnsona jsou prvořadé geometrické linie, ne obrazce zvířat. Protáhlé trojúhelníky - pointery - ukazují místa k prameni vody, respektive k tektonickým zlomům s vodou. Čtyřúhelníky vyznačují místa, pod kterými je prý voda tak mělko, že ji šlo i tehdejšími prostředky zužitkovat, spirály mají označovat změnu směru toku podzemní vody a cikcaky místa, kde ve směru z nejbližšího paprskového centra voda není. Johnson tvrdí, že plocha pampy zmapovaná Reicheovou tvoří jen 5 až 10 % plochy všech oblastí , různých údolí s geometrickými liniemi kolem Nazca, které prozkoumal a zmapoval on a ve kterých našel podzemní vodu. Tvrdí, že starodávní obyvatelé vodu hledali proutkem stejně jako on. Skepsi nad proutkem nesdílí, naopak je úspěšným hledačem vody pro místní farmáře, čímž získává na vážnosti.

Johnsonova hypotéza vlastně potvrzuje, že paprskové linie jsou jakási vodítka spojující přes kopce jednotlivá údolí s cílem dovést uživatele na konkrétní paprskové centrum s lokálním systémem obrazců informujících o stavu podzemní vody. Jeho hypotéza si nijak neprotiřečí s globální blokovou tektonikou, naopak staví na ní, ani není v rozporu s případným dalším využitím čar, třeba rituálním... Kresby zvířat se mimo hlavní pampu nevyskytují. Na vlastní pampě mohou kresby, převážně objektů majících vzta h k vodě a zemědělství, ve spojení s tamními geometrickými liniemi ukazovat do odlehlých údolí k místním paprskovým centrům. Tento moment Johnsonovy hypotézy moc přesvědčivý není. Je klidně možné, že obrazce a akvadukty vznikly v různých dobách, akvadukty jsou patrně mladší. Pak by motivy k tvorbě obrazců vzniklých ve století kolem narození Krista a motivy k tvorbě linií vztahujících se k podzemní vodě a vytvořených v l0. století n. l. byly přirozeně odlišné.

Stále sice nevíme, proč geoglyfy vznikly, ale nyní již tušíme, že příčin bylo asi vícero, časem se také akcent mohl přesouvat z jedněch na druhé. Co však kresby lidských bytostí? Ty jaksi nezapadají nikam...

JÁ NEJSEM ASTRONAUT, JÁ JSEM...

Petroglyfy v oblasti pampy byly vytvořeny částečně odkrytím vrchní tmavé vrstvy, částečně hromaděním kamenů k vyobrazení očí, úst apod. Soustředili jsme se na monumentální postavu astronauta. Promítáme si znovu a znovu políčko po políčku videozáznam z přeletu pampy. Kukla, nebo snad opravdu skafandr? Kosmonaut, či potápěč? To bychom si moc nepomohli! Velké oči, žádné uši, pravá ruka vztyčená nad hlavou, levá zasunutá do kabátce. Jasně vyznačený obrys bot či holínek. Co to má u úst? A na zádech? Že b y kosmonaut s dýchací trubicí od skafandru a zásobou pro něj dýchatelného plynu? Vycházejme z toho, že dávní tvůrci zobrazili to, co vskutku viděli. Astronauta vidět mohli, ale není to nejpravděpodobnější!

Podívejme se na obrázek astronauta společně. Vidíte také tu rybku, její oko, tlamu a šupiny? Najdete ji u pravé astronautovy holínky. Ocásek rybě chybí, odplavila ho asi velká voda, která občas opláchne pampu. Od vztyčené ruky vedou k rybě dvě linie viditelné pouze při určitém úhlu osvětlení. Směrem od shora dolů se rozbíhají, nad rybou vytvářejí elipsu. Je to síť! Rybářská síť, vezírek. Je tedy možné, že se díváme na obrázek rybáře, který se snaží síť s rybou, možná vrhací síť či kuklu, vytáhnout z vody a přitom zdvíhá pravou ruku. Možná že rybu ulovil do přiklápěcího koše a snaží se s ním manipulovat(?). Na zádech má tlumok(?) s rybářským náčiním nebo tornu s úlovky(?).

Pan astronaut je tedy rybář, něčím výjimečný, takže stál za vyportrétování. Moře je odtud asi 50 km. Mezi přímořskou a horskou oblastí byla čilá vertikální obchodní výměna. Rybář se sem docela dobře hodí, rozhodně je přirozenější než astronaut. Právě tak jako sem patří ptáci a další tvorové mající vztah k vodě. Máme-li náhodou pravdu a sebrali jsme tím někomu jednu z milovaných záhad, omlouváme se. Záhad je ještě spousta a na všechny se určitě nedostane.


V Ondřejově 26. 2. 1998
Děkujeme Mgr. Monice Baďurové z Náprstkova muzea v Praze za zapůjčení studijních materiálů a za konzultaci před cestou do Peru. JK je vděčen Dr. Davidu Johnsonovi z New Yorku za to, že ho při jejich náhodném setkání v městě Nazca zasvětil do své hypotézy, vzal do terénu a poskytl různý písemný materiál a svolení publikovat obrazový materiál. Doc. Dr. Ivanu Havlovi a jeho kolegům z CTS Praha JK děkuje za možnost přednášet v CTS a za řadu inspirujících podnětů, Dr. Václavu Cílkovi z GÚ AV ČR děkuje za konzultaci z oboru geologie, pracovníkům VÚV v Praze za diskusní příspěvky a Ing. Václavu Šrámkovi ze Střední rybářské školy ve Vodňanech za konzultaci k postavě astronauta - rybáře.

Německá matematička Maria Reicheová zemřela 8. 6.1998 ve věku 95 let na rakovinu. Jejím přáním bylo být pohřbena v oblasti kreseb, jimž zasvětila celý život. Její smrt vyvolala v mnohých Peruáncích obavy nad dalším osudem kreseb z Nazky, na jejichž ochranu Reicheová přispívala vlastními finančními prostředky.
červenec - srpen 1998
powered by contentmap

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group