ikoktejl

Editorial 2/2015

VS1502 titulkaPřejít na články ze V sedle 2/2015

Vstoupila jsem do dvora, a tam stála. Socha. Jezdecká. Koník a jezdec, co má ruce až na zem. Kůň na sobě nic neměl, asi dobrý výcvik. Souhra s jezdcem. Ten byl taky skoro beze všeho. Rozhodně neměl helmu. Nejvíc mě na soše přitahovaly ruce. Jezdec na koni seděl tak ležérně, určitě tam patřil, ale ty ruce až na zem…

Nemohla jsem odtrhnout oči. Někdy si tak taky připadám, když se chystám na vyjížďku a táhnu do stáje celou výstroj. Čištění, uzdečku, kamaše, sedlo, korekční podložku, dečku, náušáky. Nezapomněla jsem na něco? Jasně. Vracím se pro helmu. S náručí plnou věcí se proplétám ke skříňce, narazím si na hlavu helmu a spadne mi dečka. Beru ji do zubů a snažím se procpat zpátky. Do stáje dorážím zplavená a ruce mám vytahané skoro až na zem. Jeník kouká vyčítavě, že jsem nepobrala taky něco dobrého pro něj. Paráda. Tiše závidím indiánům z filmů, ti jen vyskočili na holého koně a hurá pryč.

Ale ten „vytahaný“ pocit mívám i v civilu. To, když se vláčím s batohem, s noťasem, čekám na vlak, co tu dávno měl být. To toho koně zase nestihnu, smutně mi dochází, když se vracím z akce. Pro samou práci na Jeníka nemám čas. Neměnila bych, dělám práci, kterou miluji, jen bych chtěla mít víc času. Chtěla bych mít koníka doma. Chtěla bych jezdit bez sedla a bez uzdečky. Chtěla bych, aby se mnou pracoval rád. Chtěla bych mít pro svého koně aspoň střípek ceny, kterou má on pro mne. Jeník si zatím stojí na pastvě a neví. Je spokojený. Neví, že se honím, abych ho uživila. Neví nic o tom, že po nocích hledám, čtu, studuji, překládám, píšu. Že jsem se před ním osm let bála posadit zpátky do sedla. Že v troubě suším chleba nakrájený na malé kousky. Že jsem jeho pastvinu prolezla s herbářem v ruce. Že kvůli němu uvažuji o závěti. Že si připadám, že mám ruce až na zem, ale nikdy bych neměnila.

Věřím, že v tom nejsem sama, že také hledáte informace, aby vašemu koni bylo s vámi stejně dobře jako vám s ním. Budu moc ráda, když vám k tomu pomůže i další vydání V sedle, které právě držíte v ruce.

Pavla Růžičková
šéfredaktorka

PS: Ta socha stojí v Horse Parku Kamenný dvůr a je od Michala Gabriela. Prý symbolizuje nejen souznění člověka a koně, ale také jejich spojení s přírodou, ztvárněné symbolikou protažených paží jezdce k zemi…

Tagy: V sedle 2015 2

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group