ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

Adolf Born: Díky Habsburkům jsme se stali centrem Evropy

Ptal se Rostislav J. Pech, foto: Martin Dlouhý

Geniální výtvarník, kreslíř, ilustrátor, animátor, katolík, vitální vypravěč, provokatér, moralista a především monarchista. Nehledejte u něj politickou korektnost, ale spíše pořádnou porci humoru. To vše je Adolf Born.

Habsburkové jsou vaším nejoblíbenějším panovnickým rodem. Je náhoda, že jste si oblíbil jednoho z prvních a jednoho z posledních, císaře Rudolfa II. a Františka Josefa I.?
Je pravda, že u Rudolfa to není díky tomu, že byl Habsburk. Za jeho vlády, jako za našeho jediného panovníka, se Praha stala mekou umění, a přišli sem umělci jako třeba Arcimboldo. Nebo Rudolf někde objevil obraz od Dürera, koupil ho a nechal dovézt do Prahy. Je ze všech panovníků jediný, u kterého umění jednoznačně hrálo prim. Františka Josefa zase beru proto, že jsme se za něj stali centrem Evropy. 

Rudolf rozuměl dobře česky, naproti tomu František Josef vůbec. Nebyla to škoda?
Ono je to stejné, jako kdybychom šli podle našich posledních prezidentů. Hovořil z nich někdo naprosto plynule německy? Já si osobně myslím, že Václav Klaus jo, ale to je asi tak všechno. Nezapomeňte, že i jeden z našich nejoblíbenějších panovníků Karel IV. taky hovořil líp francouzsky než česky, a vlastně se považoval především za římského císaře, spíš pro celou Evropu než pro Čechy. Drobné národy mají vždy touhu ukázat světu, že se také dokážou zapsat do dějin, což se nám někdy daří v hokeji nebo ve fotbale.

Kdyby místo „neoblíbených“ Habsburků vládla domácí česká dynastie, svrhli bychom vůbec monarchii?
Není to zcela jistý, divoši, ať už divocí Slované nebo Češi, nebyli nikdy moc zvláštním přínosem. Habsburkové byli pro nás přínosem, díky nim jsme se stali centrem Evropy. Dokonce si pamatuji, že třeba naše babičky při kontaktu s cizinci – zaplaťpánbůh, že se tenkrát neobjevovali nějak masově – to brali úplně přirozeně, třeba když se dva Italové ptali ve vsi na cestu, tak každý věděl: aha, budou asi tady někde stavět tunel nebo silnici. A takhle byli všichni tak nějak vzdělaní a ani na venkově to tenkrát nijak nepřekvapovalo, protože v monarchii vedle sebe byly italský enklávy, jihoslovanský, resp. srbský či chorvatský enklávy, takže lidi byli cvičení k takovému mezinárodnímu vnímání.

born 01

… ale přesto v roce 1918 u nás zvítězila myšlenka republiky nad monarchií.
Bohužel ano.

Kdy se stali František Josef či Rudolf II. vašimi oblíbenci? Byl jste dřív monarchistou nebo jste se k tomu propracoval přes ty zajímavé osobnosti?
Samozřejmě máte pravdu, že si člověk vytáhne z té doby něco pro sebe. Víte, ona třeba naše první republika, tehdy mladí mužští ještě nosili dlouhý podvlíkačky a punčochy na podvazky, mě taky fascinovala. Pamatuju si ji úplně přesně a vždycky si tak říkám, když Masaryk chodil za Sedlmayerovou, tak se asi musel svlíkat někde na zahradě, protože by to bylo trapný, kdyby si svlíkal všechny ty podvazky, podvlíkačky a podobně před ní. Ale je pravda, že každý z umělců si najde něco pro něj fascinujícího, stejně jako můj přítel, dej mu pánbůh nebe, Kamil Lhoták, který vlastně objevil starý motocykly a vzducholodě a přetlumočil je do svýho výtvarnýho projevu. Nenapodobitelnýho. Tedy napodobit to lze, ale každý hned pozná, že to není Lhoták. Takže každá doba svým způsobem nějak inspiruje, mě nejvíc monarchie.

Jak vlastně chápete monarchii? Cítíte se spíše obyvatelem Českého království nebo spíš součástí širší rakousko-uherské říše?
To je zajímavá otázka, a z toho důvodu, jak mě v tomhle jednou poučil Dr. František Dvořák, který měl dvě cestopisný knížky od Jana Nerudy (pozn. Obrazy z cest a Různí lidé), když se Neruda někde v Turecku či Egyptě dostal do potíží s místní policií, tak ač skutečně národovec tam říkal: „Nezapomeňte, že jsem příslušníkem největší evropské monarchie, a na tu si nikdo nemůže nic dovolovat!“ A tohle se mi strašně zalíbilo, je to moc půvabný. Když se mě někdo ve světě zeptá, okamžitě řeknu, že jsem z Prahy a hned se každý orientuje.To třeba když nás se ženou vezl v Montrealu z letiště taxíkář, tak Prahu znal. A hned taky dodával: „Vím, vím, je blízko Vídně.“ Takže já nikdy neřeknu, že jsem z České republiky.

… setkal jsem se s tím, že hodně lidí si naopak pamatuje Československo.
Na tohle já se dívám strašně skepticky, kupodivu v tomhle zase hodně fandím Slovákům. Vemte si, proč byli, ať se to někomu líbí či ne, odsunuti tenkrát na druhý místo a my jsme hráli prim? Co se intelektu týče, jsme si fifty-fifty. Protože každej věděl, že v porovnání s Masarykem a Benešem byl absolutní jednička Štefánik. Hovořil plynně několika jazyky, jeho milenky byly největší dámy Francie, pozoroval hvězdy, cestoval. To by asi Masarykovi a Benešovi neudělalo radost, kdyby se stal hlavou státu on. I když Masaryk by mohl dělat třeba ministra zemědělství. Ale zvoral by to. ( smích)

Co by nám mohla ještě dnes nabídnout monarchie?
Já si myslím, že monarchie se v praktickém slova smyslu už přežily, ale je to závan určitýho půvabu, a když člověk vidí anglickou stařičkou královnu v takových těch divných kloboucích, tak je to někde na pomezí nostalgickýho vzpomínání a trochu legrace. (smích)

Je monarchista extrémista?
Víte, já kolikrát dostávám dopisy od České monarchistické strany, ale mě politika nezajímá. Žádné konkrétní otázky nebo problémy. O mně každý ví, že se mnou se nedá v tomhle směru počítat.

Abychom nezapomněli, když jste rytířem řádu kultury a umění…
Francouzský kultury, chevalier des arts se to jmenuje přesně (pozn. Chevalier des Arts et Lettres).

Ano, ale protože ho uděluje republika, tak nejste šlechtic. Ale nemáte tu monarchii prostě v genech?
Mně nabízeli z televize jít po stopách předků, ale mě to vůbec nezajímá. Já mám svůj svět a nemusím ho konfrontovat s mými příbuznými či předky. Já vím, že matka se narodila ve Vídni. Moji dva bratranci v Rakousku a jeden v Čechách. Všichni Češi, co žili jako já na hranici ve Velenicích, mluvili hůř či líp německy. Na druhý straně moji bratranci v Rakousku uměli tedy říct česky jenom „babička“.

Takže modrá krev by vás nelákala?
Vůbec ne.

To mě překvapuje, že by vás to jako monarchistu vůbec netěšilo a v tomto ohledu to neřešíte.
Rozlišoval bych to žít v 18.–19. století, protože tehdy bych jako šlechtic dostal lepší vzdělání a měl předpoklady pro lepší povolání. Ale je to hezký, že i původem šlechtici, jako ostatně všichni lidé, zhloupli a intelektuální kvalita jde diametrálně dolů. Takže ta vzpomínka na monarchii je vzpomínka na to, jak to bývalo hezký.

Co říkáte na paralelu starého Říma a dnešní EU? Narážím tím trochu na to, že lidé podle vás hloupnou a hloupnou. Žádný zápas, jen pohodlné přežívání.
Tak to asi je a vždycky bejvalo. Člověka to akorát mrzí, že za komunismu, když měl člověk venku nějakou výstavu, tak tam byl fascinovanej úplně vším. Třeba na trhu v Istanbulu, tak tam jsem nějaké druhy ovoce ani neznal, a když jsem byl v Norimberku, kde bylo tolik druhů zeleniny, který člověk nikdy neviděl, tak si to tak nějak adoroval. A je pravda, že současná doba smazala rozdíly a stáhla mentalitu lidí tak drasticky dolů, a je to jedno, jestli jsou to Poláci nebo Němci, Rakušani nebo Francouzi. V Anglii, v Londýně, je anglický jenom střed, a okolo je Indie, Pákistán. Ten pád Evropy šel relativně zvolna, ale teď to dostalo další facku.

born 02

Řekl jste, že Evropu do dvaceti let zaplaví islám. Nechcete to korigovat?
Možná, že dřív. Ale je pravda, že je to největší omyl dnešní doby. Začal jsem se zpětně zajímat i o křižáky, když jsem byl v Jeruzalémě, původně to nebyl můj eminentní zájem, ale mí kolegové Karel Tomanů, Zeman, ti prostě milovali křižáky a jeli se podívat na ty jejich hrady, aby nasáli ten odér historie. A ve své době nebyli statečnější lidé než křižáci. Ono taky v tom brnění a tom horku to muselo být tvrdý.

Řekl jste, že 2. světovou válku zavinily „malé“ státy, se kterými nikdo nemluvil.
Myslím spíš, že s těmahle státama, jako byla Jugoslávie nebo Československo a Polsko, žádná velmoc neztrácela čas, nejednala s nimi vážně. Rakousko-Uhersko byla mocnost.

Copak 1. světová válka nevznikla jako konflikt velmocí, dokonce konflikt napříč monarchiemi a republikami?
V 1. světové válce měli naši vojáci znamenitý zvuk a na mnoha frontách se střetli dokonce Češi a Slováci v rozdílných uniformách proti sobě. My Češi jsme bezvadný v tom, že už nikdy nebudeme divoký ve válečných výbojích, ale budeme si to vybíjet maximálně tak doma, třeba na silnicích. Nejhorší řidiči v Evropě podle mě jsou Češi a Poláci – tady spolu soupeříme statečně, to není nikde jinde, že se na vás třeba nalepí auto, až vás to ohrožuje.

A to víte určitě, že už jsme zlenivěli tak, že nás bojovný duch zcela opustil? Třeba na účastníky misí naší armády jsou pozitivní ohlasy.
No jo, ale tam jich je tak devět, maximálně deset. (smích)

Masové hrdinství v boji nám tedy už nehrozí? Není to spíš tak, jak se často říká: „Blaničtí rytíři doposud nevyjeli, protože nám ještě nebylo nejhůře?“
Až nám bude nejhůř? Tak dnes už by lidi nešli za svoji vlast bojovat. Nezapomeňte, že já zažil první republiku, zažil jsem mobilizaci, zažil jsem nacistickou okupaci, zažil jsem komunistickou okupaci a i ten závan svobody. A všechno se dalo přežít. Bez boje. Ale hlavně zmizely ideje. Jsou lidi, kteří skutečně někdy provokovali, v pozitivním a taky někdy v negativním slova smyslu, aby vyprovokovali nějakou reakci.

Ještě se vrátím k otázce nevyhnutelnosti válečných konfliktů, kterým v případě 1. světové války nezabránila ani monarchie.
Neztrácejte naději, až začne boj o prostor, protože svět čekají ještě velké migrační přesuny, tak se vsaďte, dojde podle mě sice k menším potyčkám, ale ne k válce.

Takže konflikty stále budou, ale spíš jako lokální nepokoje?
To je bohužel přirozené.

O politiku se rozhodně nezajímáte, ale asi s ní hodně souvisí váš výrok – ateisty nesnáším, nedá se s nimi domluvit.
V podstatě to souhlasí.

born 03

Proč?
Ateisty spíš chápu jako ty, co nevědí, co chtějí. Já když chodil do školy, a to mi bylo nějakých devět, tak ve třídě měl jeden rodiče z Ruska, tak měl svoji náboženskou orientaci, pak tam byla církev katolická i církev Československá, a dva tam byli bez vyznání, my ostatní jsme jako děti byly překvapení, že je vůbec někdo jako bezvěrec.

Co je podle vás ateismus?
Podívejte, poněvadž jsem ortodoxní katolík, tak dnešní papež je vlastně první komunistický papež, protože tam odkud pochází, z Latinské Ameriky, tam všude jsou faráři levicoví a vlastně z našeho pohledu bývalých socialistických států jsou, byť umírnění, komunisti. Jaký je rozdíl mezi dnešním papežem a třeba Che Guevarou? To by těžko někdo vysvětlil. Akorát mají jiné kostýmy. Takže ten ateismus, to je o těch, co nemají žádnou ideu.

A nejsou naopak ideje a hlavně náboženství problém? Třeba katolíci a utrakvisti (kališníci) mají společného více než s ateisty, a přesto byly husitské války.
Promiňte, husiti, co se týče boje, to mě nefascinuje, spíš ten fakt, že všechno vykradli a zničili.

Tak oni protestanti plenili a ničili taky…
Samozřejmě, mě vůbec netěší nějaké rozbroje, třeba mezi katolíkama a protestantama. Když se procházíte třeba v Holandsku, mají tam nádherné chrámy, ale když přijdete dovnitř, tak tam není zhola nic. Víte, já to beru jako urážku, protože tím, že upíráte jedné církvi oslavovat boha prostřednictvím umění, tak neberete v potaz tu obrovskou námahu, talent všech těch malířů a sochařů, kteří se snažili odvést tu nejlepší práci. Takže mě tyhle víry, a to nechci polemizovat s argumentací, že je to prostor na soustředění a nic by nemělo rozptylovat myšlenky na boha, to zní moudře, tak mě na nich štve, že by neměli umělci vůbec žádnou práci. To máte jako dneska muslimové, když likvidují třeba starověké památky.

Ještě se vrátím k husitům, chápu váš pohled na osobnosti jako Žižka jako na škůdce monarchie a že husitství bylo zlo?
Tak husitství bylo něco jiného, ale Žižka byl prostě obyčejný lapka. Potřeboval uživit a odměnit svoje spolubojovníky. Jak to, že v Americe nikde není žádná socha Al Capona? A Žižka je pro mě Al Capone tehdejší doby. A od malička si čtu, že to je největší borec.

… ale i feudálové také kdysi byli revolucionáři, když bořili starý dobrý systém otrokářské demokracie?
Ale to samozřejmě.

Těší vás, že v našem politickém systému evidentně přežívá monarchistické reziduum – prezident na Hradě?
Víte, co je zajímavé? Dr. Emil Hácha, byl to nejvzdělanější prezident, kterého jsme měli. Vzal na sebe moc obtížný úkol. Nejdřív ho sice Beneš podporoval, ale pak se to změnilo, proto Beneš také velmi trval na atentátu na Heydricha.

Prohlásil jste, že příštím prezidentem by mohl být třeba Vietnamec, protože Asiaté jsou nesmírně pracovití a inteligentní. A co takhle Tomio Okamura?
Tak ten zrovna není ten případ, ten už je mišung. Už tam má i něco z nás. Ale je zajímavý, že dva politici dokážou spolehlivě vytáčet lidi svými výroky, a to jsou Okamura a Zeman. Je otázka, jestli je to tím, že mají nějakou výjimečnou schopnost porozumět naší povaze, nebo vycítit nálady lidí a dokonale je vydráždit nějakým bonmotem.

Co bych musel udělat, abyste mi ilustroval knihu? Musí se vám především líbit a vybíráte si, nebo máte pořadník, kde se nepředbíhá na roky dopředu?
Já mám štěstí, že stále pracuji na autorech, které dobře znám a jsem s nimi stejně naladěnej, takže je nemusím nějak složitě studovat. To byl případ třeba Miloše Macourka, dej mu pánbůh nebe, nebo teď se zrovna chystám na knihu Františka Nepila. Ačkoli mám díky bohu práce dost, nebráním se přečíst si i něco od někoho jiného, a pokud se mi to líbí, tak se pouštím do práce.

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group