ikoktejl

Přejít na články z časopisu V sedle 4/2016

Těším se na zimu. Ne, že bych neměla ráda podzim, ale nemám ráda bahno. Těším se, až zem zmrzne a všechno pokryje čistý bílý sníh. Nevím jak u vás, ale v naší stáji je cesta do výběhu čirým dobrodružstvím. Mám na výběr, buď se mohu brodit bahnem, nebo balancovat po ještě stále pevných okrajích cesty a riskovat ránu od ohradníku. Jeníkovi to je samozřejmě jedno, kráčí si hrdě bahnem a zajímají ho jenom kamarádi ze stáje, co už jsou venku. Do stáje se vrací s nohama obalenýma bahnem a abychom se nenudili, tak ještě vysbírá snad všechny bodláky široko daleko. Polykám nadávky a posunem času připočítávám ke každé návštěvě stáje ještě tak hodinu navíc. Na odbahnění a odbodlákování mého rezatého pokladu.

Hlavně že je spokojený a má pohyb, říkám si, protože jinak jako správný hucul vymýšlí nesmysly. Už jsme ho zachraňovali z kontejneru na hnůj nebo z hrazení parkúru, na které se doslova zavěsil, když se mu nepodařilo ho přeskočit. Naštěstí to vždy snášel s ledovým klidem a čekal, až ho zachráníme. Proto když jsem pročítala článek o tom co dělat, když jde koni o život, věděla jsem, že se to může týkat každého z nás. I ten nejoperovanější koníček je stále ještě zvíře s vlastní hlavou a instinkty. Moc bych vám přála, abyste rady z tohoto článku nikdy nemuseli použít v praxi a jen šťastné návraty, ať již pojedete podzimním lesem nebo prvním sněhem. Ovšem myslete na to, že štěstí přeje připraveným.

Pavla Růžičková