ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

ČÍM VONÍ SINGAPUR

Seděli jsme s přáteli v hotelu Raffles v baru s název Long Bar a představovali si atmosféru koloniální doby, kdy město vznikalo. Samozřejmě jsme při debatě, jaké to tu asi před sto osmdesáti lety bylo, popíjeli místní specialitu, mezi znalci a milovníky míchaných nápojů oblíbený koktejl Singapore Sling a při tom odhazovali na zem skořápky od burských oříšků. Nebyl to žádný prohřešek proti místní etiketě – tento bar je patrně jediným místem v celém městě, kde za nepořádek nehrozí pokuta, kterými je jinak Singapur proslavený po celém světě. Všichni návštěvníci si to náležitě užívají a člověk si tak trochu připadá, nebo spíš více než trochu, jako v ošatce se slupkami od buráků.

Hotel Raffles dostal jméno po muži, který v Singapuru za leccos může. Původní jméno Lví město, jak zní překlad slova Singapura, ale získalo město – stát od sumaterského prince. Při bouři na moři přistál na malém ostrůvku na jižní špičce Malajského poloostrova a domníval se, že viděl v pralese lva, což je v této oblasti hodně nepravděpodobné. Zřejmě šlo o tygra...
Původně malá rybářská vesnička by se asi do dnešních dob příliš nezměnila, kdyby se v ní na počátku devatenáctého století neobjevil právě sir Thomas Stamford Raffles, úředník Východoindické společnosti, tlumočník indické vlády z malajštiny a později zakladatel zoologické společnosti v Londýně. Byl naprosto fascinován přírodou a lidmi jihovýchodní Asie a díky němu se tak z rybářské osady postupem doby stal jeden z největších námořních přístavů světa. Dnes se s tímto mužem můžete zprostředkovaně setkat při návštěvě hotelu, krásné bílé budovy postavené v koloniálním stylu.
Do dnešního Singapuru je možné se dostat hned několika způsoby, z nichž každý má svůj půvab. Ať už jde o cestu zaoceánským parníkem z Austrálie nebo malou lodí z některého z malajsijských ostrůvků, kam jezdí Singapuřané na víkend, případně nazdobeným Orient-Expressem z hlavního města Malajsie Kuala Lumpur. A samozřejmě také autem či linkovým autobusem z jihomalajsijského hraničního přechodu Johor Bahru nebo letadlem na letiště Changi, které již několikrát vyhrálo cenu pro nejkvalitnější letiště na světě.
Do Singapuru jsem přiletěl několikrát a pokaždé jsem byl překvapený, jak se letištní terminály od mé poslední návštěvy změnily. Kolik přibylo palem, že je tu nová orchidejová zahrada, kaktusový pavilon, bazén nebo vodopád. Změny na letišti mi však vždy jen nepatrně naznačily, co všechno mohu očekávat ve městě.
Už když člověk vykoukne z klimatizované letištní haly, ví, že není v Evropě. Vzhledem k poloze něco málo přes sto kilometrů na sever od rovníku je místní klima opravdu tropické. Takřka stoprocentní vlhkost a průměrná teplota okolo třiceti stupňů Celsia téměř omráčí každého Středoevropana, ať už je poledne či pozdní večer. Když ale po zhruba třicetiminutové cestě vystoupíte z autobusu, metra nebo taxíku v centru tohoto skoro pětimilionového města a poprvé se pořádně zhluboka nadechnete, ucítíte vůni, za kterou se budete možná rádi vracet, stejně jako já.
Singapur je totiž velký kotlík plný voňavých ingrediencí. Mix lidí z celého světa, kteří žijí, pracují a baví se vedle sebe bez ohledu na barvu pleti, národnost nebo vyznání. Moderní budovy postavené za pomoci nejnovějších technologií rostou v těsném sousedství malých tradičních domků, kterých bohužel kvapem ubývá, jak dávají prostor nemilosrdnému pokroku. Staré dřevěné rybářské bárky se houpou na vodě v přístavu, a při pohledu na jih z pláže ostrova Sentosa i na volném moři vedle supermoderních zaoceánských osobních lodí a supertankerů, do kterých by se vešlo snad i malé město.
Ostrov a na něm pevnost Fort Siloso měly za druhé světové války chránit město proti napadení od moře. Nepřítel však přišel z pevniny a místní vojáci ani nestačili otočit děla. V současnosti je místem úniku z města za zábavou a odpočinkem pro místní i turisty z celého světa. Fantastická světelná show s vodotrysky, kterou jsem zde zažil při první návštěvě Singapuru, mi trošku připomínala Křižíkovu fontánu v Praze, ale lasery vytvořené trojrozměrné pohyblivé postavičky a zvířátka v mlžném oparu vodních proudů byly jasným důkazem high-tech, která je pro Singapur velmi příznačná.
Ale jak je to tedy s těmi vůněmi, které vás možná nalákají zastavit se alespoň na pár dní v Singapuru při cestě do jihovýchodní Asie, Austrálie nebo na Nový Zéland? Singapur patří mezi největší světové producenty orchidejí. V Orchid Garden, vzdálené necelých třicet minut od centra, naleznete kromě sedmi set druhů orchidejí a více než dvou tisíc hybridů těchto exotických rostlin i klid a pohodu, které byste možná ve městě s rozlohou jen o třetinu větší než Praha, zato s tříapůlnásobným počtem obyvatel nečekali. Při návštěvě této oázy barev a vůní jsem nevěděl, ke kterému květu se dříve sehnout, abych přivoněl. Téměř nad mé síly bylo se rozhodnout, jaký květ vyfotografovat. Jeden byl krásnější než druhý. Byla to směs roztodivných tvarů, neuvěřitelných barevných kombinací a nad tím vším směsice vůní. Své zvláštní místo, zřejmě symbolicky na vrcholku kopce, mají takzvané VIP orchideje vypěstované pod dohledem šlechtitelů a pojmenované podle slavných osobností, jako například orchidej císaře Akihita, královny Alžběty II. nebo paní Barbary Bushové. Mimochodem orchidej, a to konkrétně Vanda Miss Joaquim, je od roku 1981 národní květinou Singapuru.
Úplně jiné vůně jsem si užil při potulování po Arab Street, centru muslimů, kde je možné si prohlédnout a samozřejmě i koupit cokoliv, počínaje klasickou indonéskou batikou přes polodrahokamy, parfémy a metrové hedvábí až po cestovatelské šortky se spoustou kapes. Při nákupech se smlouvá o cenu. Je to místní nepsaná povinnost a také veliká zábava. Když k tomu přidáte vůni obchůdku s květinami a aroma koření vznášející se okolo stánků s muslimským jídlem, je obrázek této části města téměř úplný.
Vybaven informacemi jsem nezapomněl ani na velkou Sultánovu mešitu, ale pro fajnšmekry je poutavější menší, zato však malebnější mešita Malabar Muslim Jama-ath. Měl jsem to štěstí, že jsem navštívil arabskou čtvrť během ramadánu, kdy jsou ulice vyzdobené a obzvláště v noci plné lidí, zvuků a vůní.
Jen o pár ulic dál, za kanálem Rochor, je další voňavá čtvrť – Little India neboli Malá Indie. Nízké činžovní domy, v oknech vyprané prádlo, v přízemí obchůdky s kořením či voňavou kávou, bazar televizorů a ledniček nebo minilab s kopírkou. Přes den je tu vcelku klid, ale s postupujícím časem se situace mění. Hlavně jsem musel dávat pozor, abych při přecházení ulice neskočil pod kola některého z hemžících se skútrů. Na rohu v malé restauraci jsem si dal místní pivo a šel se podívat k Mustaffovi. Tento obchodní dům, velmi oblíbený u místních obyvatel, je otevřen nonstop a je zvláštní také tím, že i když je zde k dostání více méně pouze značkové zboží, připomíná spíše tržnici nebo vetešnictví. Všude spousta lidí a ještě více zboží nabízeného bez ladu a skladu. Platí se jen u centrálních pokladen, kterých je na každém patře několik. Prodavač nákup uloží do igelitové tašky, tu uzavře plastovým páskem, vy zaplatíte a hurá na trochu rýže s kari servírované na banánovém listě nebo si nechat předpovědět budoucnost od upovídaného pestrobarevného papouška.
Další ingrediencí z pomyslného voňavého kotlíku je Čínská čtvrť neboli Chinatown. Být v Singapuru a nenavštívit původní místo, kde žili, pracovali a bavili se čínští přistěhovalci, snad ani nejde. Právě tady můžete navštívit nejstarší chrám lidu Hokkien postavený bez jediného hřebíku, Thian Hock Keng nebo zažít modlení v Sri Mariamman Temple, nejstarším místním hinduistickém chrámu. Samozřejmě nejde minout tržnici, kde zarazí pečlivost, s jakou místní vybírají nejlepší ryby, ovoce či zeleninu při docela běžném nákupu. Dá se tu ale také zhlédnout čajový obřad nebo alespoň kousek klasické čínské opery. Vynikající jsou i zdejší domácí dorty nebo koláče.
Jen pár minut chůze a před vámi se objeví zátoka řeky Singapore. Na jedné straně samá restaurace, na opačné bílé historické budovy parlamentu, divadla a koncertní síně. Při první návštěvě města jsme si s otcem, se kterým rád cestuji, zcela náhodně vybrali jednu z těchto restaurací pro večeři. Šlo o indickou restauraci, kterých je tu samozřejmě bezpočet. Pohled na loďky na řece osvětlené zapadajícím sluncem asi odpoutal naši pozornost od ostatních strávníků, a tak jsme si objednali, jak je to u nás doma zvykem, každý své jídlo a svou přílohu. Už po prvním soustu jsem si myslel, že mi jídlo propálilo jazyk a mé dny jsou sečteny. Teprve pak jsem si u ostatních stolů všiml, že má každý strávník svou přílohu a o maso s omáčkou se dělí s dalšími dvěma třemi lidmi. Jinak totiž asi ani není možné se normálně najíst. I málo pálivé jídlo je v indické restauraci tak kořeněné, že tečou slzy. Po půl hodině, kdy jsem byl už jakž takž schopen zase mluvit, jsme se vydali kolem zátoky směrem k moři podívat se na symbol Singapuru, sochu lva s tělem ryby, kterému tu říkají Merlion. A pak stačí přejít most a jste znovu u kořenů historie města – u sochy sira Rafflese, kousek od radnice a budovy Nejvyššího soudu.
Město se skutečně rozvíjí fantastickým tempem. Za dva roky mezi mou první a druhou návštěvou stačil přes zátoku vyrůst most s několikaproudou vozovkou. Při další návštěvě, tedy přibližně po dalších čtyřech letech, bylo na druhé straně zátoky vybudováno Suntec City, hypermoderní centrum kanceláří, obchodů, restaurací a kinosálů s Fountain of Wealth, největší fontánou na světě. A konečně po dalších dvou letech jsem byl překvapen komplexem jménem Esplanade–Theatres on the Bay, postaveným na nábřeží nedaleko Suntec City, kterému vévodí dvě pitoreskní budovy ve tvaru durianu, místního ovoce, které jedni milují a druzí zatracují. V útrobách tohoto monstra ze skla, betonu a oceli se nachází koncertní sál pro tisíc šest set posluchačů a divadelní sál pro dva tisíce návštěvníků, více než pět tisíc hotelových pokojů s odpovídajícím počtem parkovacích míst, tisíc obchodů, tři sta restaurací a přes sto padesát barů. Kdo navštíví tento ojedinělý kulturní stánek, určitě by měl zajít na venkovní terasu na střeše. Je odtud totiž překrásný výhled na zátoku, centrum města, a zblízka se tu dá prohlédnout vrchní plášť obou „durianů“, podle kterých místní obyvatelé komplex také pojmenovali.
Durian je sice zdejší symbol, ale musím přiznat, že jestli mě do Singapuru láká mnoho vůní, tahle to rozhodně není. V jihovýchodní Asii je považován za krále všeho ovoce, takže jsem ho musel alespoň ochutnat. Hned jak jsem k němu přivoněl, jsem ale pochopil, proč se s ním nesmí do většiny hotelů ani vstoupit. Jeho vůně je těžko popsatelná. I když i on k Singapuru patří, těch příjemných vůní je rozhodně mnohem více.


Singapurská nej
Singapore Airlines je jedna z největších světových leteckých společností. Vznikla v roce 1972 z původně Malajsijsko-singapurských aerolinek. Provozuje přes 90 letadel, dopravuje lidi i materiál do více než 90 destinací v téměř 40 zemích. V červnu 2004 se zapsala letem SQ22 letadla A340-500 do historie nejdelším letem bez mezipřistání na světě. Pravidelná linka Singapur – New York překoná 16 600 km za 18 hodin čtrnáctkrát týdně oběma směry.

Fountain of Wealth – v roce 1998 zapsaná do Guinnessovy knihy rekordů jako největší fontána na světě. Voda vytéká z kruhu umístěného na čtyřech bronzových nohách vysokých 13,8 metru. Je symbolickým kroužkem na dlani a představuje nikdy nekončící záruku blahobytu.

Užitečné informace
Webové stránky, kde najdete téměř vše, co se při cestě může hodit:
www.mzv.cz/
www.esplanade.com
www.visitsingapore.com
www.sg/
www.sunteccity.com.sg/
www.singaporeair.cz/

 


Chilli krab
Potřebujete: 1 živého kraba (asi 1 kg), 2 vejce, 10 g šalotky, trochu česneku (asi 10 g), stejně tak zázvoru

 

Chilli-zázvorová omáčka:
Potřebujete 1 česnek (asi 30 g), červenou cibuli (asi 40 g), zázvor (asi 50 g), chilli (asi 80 g), sambal tumis 30 g, chilli omáčku 200 g, tomatovou omáčku (kečup) 50 g
Pro dochucení: Cukr 30 g, sůl 10 g, oyster sauce (ústřicová omáčka) 20 ml, slepičí vývar 1/2 l

Postup:
Kraba otevřete, omyjte a vařte pět minut. Dejte stranou.
Pro přípravu chilli-zázvorové omáčky smíchejte všechny přísady v mlýnku na koření. Přidejte ostatní ingredience a dejte stranou.
Rozpalte olej v pánvi wok a přidejte šalotku, česnek a zázvor. Za stálého míchání smažte na nižší střední výkon, než začne vonět (přibližně 3 minuty), pak přidejte chilli-zázvorovou omáčku. Přiveďte k varu, snižte teplotu a nechte dusit asi dvě minuty. Přidejte kousky kraba a vařte bez pokličky. Několikrát míchejte, než je maso hotové (přibližně deset minut).
Přidejte směs kukuřičné mouky a míchejte do té doby, než omáčka zhoustne. Přidejte vejce a chvíli míchejte. Nandejte kraba na talíř a můžete servírovat.

Singapore Sling
Báječný nápoj, o kterém jste možná slyšeli. Recept vytvořil pane Ngiam Tong Boon pro hotel Raffles v Singapuru mezi lety 1910 a 1915, ale původní recept byl v třicátých letech ztracen, a tak je otázkou, do jaké míry je dnes servírovaný drink v Long Baru podobný tomu původnímu.

Zkuste recept: 30 ml ginu, 15 ml cherry brandy, 120 ml ananasového džusu, 15 ml citronového džusu, 7,5 ml cointreau, 7,5 ml Dom Benediktine, 10 ml grenadiny, pár kapek Angostury Bitter
Protřepejte s ledem, nalijte do sklenice s ledem a ozdobte plátkem čerstvého ananasu a třešní. Dobrou
chuť.
duben 2005
powered by contentmap

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group