ikoktejl

Přejít na články z Koktejlu 5/2017

Cesty příběhů a příběhy cest

Na cestách se stane ledacos. Můžete někoho potkat nebo si někdo či něco najde vás. Inspirace, myšlenka, poznání… Mě si takto chytil nápis na pamětní desce v Kyjovském údolí, kde bylo napsáno: „Koho neosloví láska k domovu, kdo necítí se být jí posílen, kdo pro ni v srdci nemá prostoru, zdá se mi Bohem opuštěn.“ Až později jsem zjistila, že tato krásná slova jsou spojena s tragickým příběhem bratří Bienertových, vzdělaných sudetských Němců, které kromě sourozeneckého pouta pojila láska k turistice a Šluknovsku. Po druhé světové válce směl v Čechách zůstat jen František a Eduard byl vypovězen. Osudu se ale vzepřel, z transportu uprchl a léta se skrýval na půdě svého domu, kde žil spolu s bratrem a sestrou. Upnul se k četbě a studiu vlastivědných knih, své znalosti pak předával bratrovi, který vedl turistický kroužek. Další osudová rána tentokrát kladivem přišla 16. září 1990, kdy bratry brutálně zavraždil recidivista. Cesta se uzavřela, ale odkaz bratrů Bienertových přetrval.

Cesty jsou protkány příběhy. Mohou být klikaté, rovné, příkré nebo vůbec nemusejí být. Prozatím. V Himálajích se k nevoli mnohých pravověrných cestovatelů nyní budují cesty i tam, kde by vůbec neměly být, protože s komfortem dostupnosti zmizí kouzlo zapomenutého ráje. Světa, do něhož prcháme, abychom si od vymožeností civilizace oddychli, ale jen na chvíli, protože pak se vrátíme zpět ke svým iPhonům, pračkám a mikrovlnkám. Ke všem těm věcem, které dělají náš život tady tak pohodlný. Každý si ale chce život ulehčit včetně obyvatel Himálaje a my to musíme přijmout, protože na této cestě nejsme sami (reportáž o proměnách himálajských cest od Ivana Breziny si přečtete v tomto čísle).

Mějte oči a srdce otevřené nejen na cestách.

Barbora Slavíková Literová
šéfredaktorka