ikoktejl

Přejít na článku z Koktejlu Special Island

Vášeň, která hřeje i mrazí

Nezapomenu na to, jak jsem poprvé vyšla z letiště a vkročila na islandskou půdu. Byla tma a počasí, slušně řečeno, velmi nevlídné. V duchu jsem si říkala: to má být ten Island, o kterém všichni básní? Unavené tělo jsem složila v chatce jednoho kempu. A pak přišlo azurové ráno… Pohled na čarokrásnou krajinu jako vystřiženou z Pána prstenů mi vyrazil dech. Tak to je ten Island, země ohně a ledu, gejzíry, sopkami a vodopády oplývající.

V roce 2009 se zde skloňovalo ve všech pádech slovo kreppa, islandský výraz pro ekonomickou krizi, která dostala nordického tygra na kolena. Noviny psaly o zemi, kde „party skončila“ nebo o státě, jenž zkrachoval. V tu dobu si premiér poprvé najal ochranku a tento krok naznačoval mnohé. Nad ostrovem se kreppa vznášela jako přízrak, jako hodně temná postava ze severských ság, jenže Islanďané mají pro strach uděláno. Drsné přírodní podmínky jim vtiskly schopnost vydržet, nevzdávat se a věřit v lepší zítřky. Navzdory finanční nepřízni byli schopni, díky záruce islandské vlády, dostavět Harpu, unikátní budovu opery, která je dnes symbolem Reykjavíku.

Když jedete hodinu autem po kamenité cestě a nikde nepotkáte ani živáčka, míjíte jen nekonečné pastviny, lávová pole nebo koberce mechu, máte chuť zastavit se, zamáčknout slzu a modlit se, aby tenhle ráj vydržel. A zcela přirozeně, začnete v této krajině fantazie věřit na elfy, trolly a další skryté obyvatele ostrovní říše. Nepřijde vám ani zvláštní dávat za okno sušenky, protože islandští skřítci jsou prý mlsní, a když je budete dobře krmit, nebudou dělat lotroviny, ale stanou se dobrými rodinnými šotky.

Je mnoho cestovatelů, kteří si na Islandu vypěstovali závislost. Musejí se tam stále vracet a stále nemají dost. Nechápete? Jeďte na Island…

Barbora Slavíková Literová
šéfredaktorka